4 As 35/2005 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 6/2014- 92 - text 12 5Ad 6/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Milana Taubera a Mgr. Gabriely Bašné ve věci žalobce: proti žalovanému: P. Š. bytem X zastoupen advokátkou JUDr. Ivankou Posádkovou sídlem Hasskova 95/16, Třebíč Ministerstvo obrany sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 7. 1. 2014, č. j. MOCR 34-1/2014-1304 takto: I. Rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 7. 1. 2014, č. j. MOCR 34-1/2014-1304, a rozhodnutí ředitele sekce rozvoje a plánování schopností Ministerstva obrany ze dne 25. 9. 2013, č. j. 337-73/2013-1122, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 12 228 Kč, a to do rukou jeho zástupkyně JUDr. Ivanky Posádkové, advokátky. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Náčelník Generálního štábu Armády České republiky rozhodnutím ze dne 7. 1. 2014, č. j. MOCR 34-1/2014-1304, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele sekce rozvoje a plánování schopností Ministerstva obrany ze dne 25. 9. 2013, č. j. 337-73/2013-1122. Žalobci tímto rozhodnutím uložil ředitel sekce dle § 101 odst. 1, § 107 odst. 1 a § 110 odst. 4 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, povinnost uhradit České republice – Ministerstvu obrany škodu ve výši 9 324 004 Kč a náklady řízení. 2. Uvedená škoda vznikla České republice – Ministerstvu obrany v důsledku uhrazení odvodu správci daně za porušení rozpočtové kázně. Žalobce úmyslně porušil rozpočtovou kázeň dle § 44 odst. 1 písm. f) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (dále jen „rozpočtová pravidla“), tím, že v letech 2003 až 2007 úmyslně vydával pokyny k plnění veřejného výdaje a k proplácení faktur společnosti SABE Brno spol. s. r. o. a společnosti MEDIA 2000, s. r. o., přestože věděl, že objednané zboží a služby nebyly a nebudou poskytnuty. Žalobce následně odebíral od uvedených společností jako protiplnění nezjištěné zboží podle vlastního výběru, přičemž se jednalo o věci, které by při dodržení rozpočtové kázně nebylo možné odebrat vůbec nebo ne v takovém množství. Žalobce dal takový pokyn celkem u 41 faktur, u kterých správce daně následně uložil žalovanému povinnost uhradit odvod a penále za porušení rozpočtové kázně. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 3. 2014 napadá žalobce nadepsané rozhodnutí žalovaného. Žalobce tvrdí, že to nebyl on, kdo porušil rozpočtovou kázeň dle § 44 odst. 1 písm. f) rozpočtových pravidel, neboť porušení rozpočtové kázně je porušením organizační složkou státu, nikoli jejím zaměstnancem. 4. Žalobce dále uvádí, že jako vedoucí vnitřního oddělení SRDS – OS MO nebyl v letech 2003 až 2007 jedinou osobou, která vydávala pokyny k plnění veřejného výdaje a k proplácení předmětných faktur. Žalobce byl podřízený osobě nebo osobám, které měly jeho práci kontrolovat a prověřovat. Vzhledem ke směrnicím i zaběhnuté praxi je naprosto vyloučeno, aby žalobce vydával příslušné pokyny bez vědomí a souhlasu nadřízených i podřízených pracovníků. Všechny tyto osoby znaly rozpočet a musely mít povědomost o tom, z čeho jsou předměty, které nesměly být financovány vytýkaným způsobem, hrazeny. 5. Podle žalobce není pravda, že by odebíral jako protiplnění zboží dle vlastního výběru, které by při dodržení rozpočtové kázně nebylo možné odebrat vůbec nebo ne v takovém množství. Předmětem odběru byly věci (oděvní součásti, drogerie, kancelářské potřeby, nábytek, sportovní potřeby, propagační potřeby), které byly použity výlučně pro potřeby Armády ČR. Požadavky na zabezpečení a objednání zboží či služeb vycházely vždy z porady ředitele sekce. Nejenom žalobci muselo být zřejmé, že uváděné věci při dodržení rozpočtové kázně nebylo možno odebrat vůbec nebo nikoli v takovém množství. Požadavky na zabezpečení konkrétních věcí dostával od vedoucích oddělení a nikoho nezajímalo, jakým způsobem je zajistí. 6. V rámci trestního řízení pod sp. zn. 45T 6/2009 Městský soud v Praze konstatoval, že se žalobce měl podílet na vypracování dokumentu Záznam o provedení předběžné kontroly při necentrálním nabývání majetku, provedení prací a nákupu služeb. Žalovaný se ale nezabýval mírou odpovědnosti žalobci, ačkoli již v rámci trestního řízení soud dovozoval vedle odpovědnosti žalobce i odpovědnost dalších osob. 7. Žalobce namítá, že Armádě ČR nevznikla žádná primární škoda, neboť veškeré věci byly použity pro její potřebu. Minimálně v letech 2003 až 2007 naprosto selhala kontrolní činnost u organizační složky státu. V roce 2005 proběhla kontrola, přičemž nebyly zjištěny téměř žádné nedostatky. Při auditu sekce ve stejném roce nebylo zjištěno nic problematického. 8. Žalobce poukazuje na skutečnost, že v rámci trestního řízení bylo prokázáno, že byly nestandardně a v rozporu s předpisy prováděny ročně inventarizace, při nichž inventarizační komise neřešily přebytky věcí. Z dokazování dále vyplynulo, že pracovníci ekonomické sekce si neplnili řádně svoje povinnosti a nákupu zboží se v některých případech účastnili i někteří zaměstnanci. Žalobce zmiňuje i další závěry trestního řízení, které dokládají selhání celého systému finanční kontroly v letech 2003 až 2007. Ze strany žalovaného tak nebyla provedena taková opatření, aby ke škodám nedocházelo nebo aby byla škoda včas a řádně zjištěna. Generální štáb Armády ČR tak nezajistil předběžnou kontrolu ve smyslu § 26 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ani kontrolu následnou. V průběhu trestního řízení bylo rovněž prokázáno, že to nebyl pouze žalobce, kdo porušil svoje povinnosti, v čemž žalobce odkazuje na § 27 odst. 3 zákona o finanční kontrole. 9. Soud v trestním řízení dále vyslovil, že žalobce přesně nezjištěné zboží odebíral pro SRDS (sekce rozvoje druhů sil), tedy fakticky pro Armádu ČR. Jednalo se o věci určené pro potřeby armády. Jejich pořizování způsobem, který je kladen žalobci za vinu, bylo zvoleno z důvodu jednodušší formy nákupu a rychlosti ve snaze vyhovět nadřízeným. Tato praxe byla řadě příslušníků známa a vyhovovala jim. Trestní soud dospěl k závěru, že žalobce plnil požadavky ze strany nadřízených, které byly neúměrné a vylučovaly dodržování rozpočtové kázně. 10. Žalobce nesouhlasí se závěrem, že České republice – Ministerstvu obrany vnikla škoda. Podle § 44a odst. 1 rozpočtových pravidel se při porušení rozpočtové kázně provádí odvod do státního rozpočtu a dle § 6 odst. 1 písm. f) téhož zákona tvoří příjmy státního rozpočtu mimo jiné sankce za porušení rozpočtové kázně. Jelikož byla porušena rozpočtová kázeň organizační složkou státu, nikoli žalobcem, škoda se má týkat odvodu správci daně za porušení rozpočtové kázně, což zákon nezná. Prostředky se fakticky vrátily státu, pročež k žádné škodě nedošlo. 11. Žalobce odkazuje na § 107 odst. 1 zákona o vojácích z povolání s tím, že poškozeným má být stát, který žádnou škodu neutrpěl. Stát by v případě náhrady škody ze strany žalobce obdržel plnění opakovaně. Žalovaný obdržel poprvé plnění ve zboží od dodavatelů, podruhé obdržel finanční nebo věcné plnění od společností, buď na základě jejich dobrovolného přístupu, nebo na základě soudních rozhodnutí, a potřetí nárokuje po žalobci úhradu škody spočívající v úhradě odvodů do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně. 12. Žalobce namítá, že v souladu s konstantní judikaturou není možné při uložení povinnosti k náhradě škody vycházet pouze z pravomocného platebního výměru finančního úřadu. 13. Žalobce dodává, že v jeho případě nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu, neboť chybí zejména škoda, příčinná souvislost a výlučné zavinění žalobce. Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil. Nemůže být dána odpovědnost žalobce za škodu, která byla způsobena porušením povinností ze strany státu, respektive jeho organizační složky, nebo jiných pracovníků. Žalovaný rovněž pochybil, neboť primární škodu nezveřejnil včas, k čemuž žalobce odkazuje na § 101 odst. 2, § 103 a § 107 zákona o vojácích z povolání. 14. Žalobce proto navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí I. stupně, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. 15. Ve vyjádření ze dne 10. 4. 2014 žalovaný uvádí, že se plně ztotožňuje s vydanými správními rozhodnutími. Odpovědnost žalobce dovozuje z § 47 odst. 1 a 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, neboť žalobce byl osobou, která ze své pozice vykonávala práva a povinnosti organizační složky a nese odpovědnost za tomu odpovídající porušení povinností. Uložením sankce za porušení rozpočtové kázně došlo ke škodě na majetku ve sféře Ministerstva obrany, a to právě zaviněným porušením povinností žalobce, které vyplývaly z jeho služebního poměru. 16. Žalovaný dále uvedl, že žalobci byla povinnost k náhradě škody uložena rozho