9 As 72/2008 — Nejvyšší správní soud

5 Af 20/2014- 69 - text 10 5 Af 20/2014 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Milana Taubera ve věci žalobce proti žalovanému STANMORE S.á. r.l., ident.č. B179551 Se sídlem boulevard Royal 11, L – 2449, Lucembursko Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2014, č. j. 4255/14/5000-14503-702154 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný k odvolání žalobce změnil způsobem ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí uvedeným rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správce daně“) ze dne 11. 7. 2013, č.j. 286263/13/4000-27900-107911. Tímto rozhodnutím správce daně nařídil daňovou exekuci na prodej movitých věcí podle § 178 odst. 1, 5 písm. e) a § 203 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád ve znění rozhodném. Exekuce byla nařízena za účelem vymožení daňových nedoplatků na dani z přidané hodnoty v celkové výši 471 651 090,46 Kč s úrokem z prodlení, vzniklých z titulu dřívějšího členství žalobce ve skupině podle § 5a a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění rozhodném (dále jen „ZDPH“). II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce v žalobě předně namítal, že žalobou napadené rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, neboť mu nebylo řádně doručeno. Poukázal na to, že v daňovém řízení udělil plnou moc společnosti BMV Consult s. r. o., aby k zastupování avšak s výjimkou doručování. Správní orgány přesto uvedené omezení zástupčího oprávnění nerespektovaly a doručovaly veškeré písemnosti zástupci. Správce daně svůj postup vysvětlil v přípise ze dne 24. 9. 2013 odkazem na § 41 odst. 1 daňového řádu, ovšem pominul, že se zástupci daňového subjektu doručuje výhradně v rozsahu jeho oprávnění k zastupování. Dovodil tak, že žalobou napadené rozhodnutí není pravomocné, neboť bylo doručeno žalobcovu zástupci, který jej nebyl oprávněn převzít. 3. Dále namítal, že společnost W. A. B. Weisz Logistic s. r. o., jejíž závazky měl žalobce uhradit z titulu solidární odpovědnosti, v době vydání exekučního příkazu již neexistovala z důvodu přeshraniční fúze. Vzhledem k tomu, že se jednalo o závazky třetí osoby, neměl žalobce možnost posoudit okolnosti jejich vzniku; přeshraniční fúze (např. zda a do jaké míry nástupnická korporace převzala závazky, jaké zajištění poskytl primární dlužník správci daně, kolik závazků již uhradil atd.). 4. Žalobce spatřoval rozpor institutu solidární odpovědnosti za daňové závazky s čl. 11 odst. 1 a čl. 36 usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR, ve znění rozhodném (dále jen „Listina“). 5. Nesouhlasil s tím, že jej správce daně řádně nevyzval k úhradě konkrétních daňových dluhů, tudíž jeho platební povinnost vyplývající ze solidární odpovědnosti nebyla dosud splatná. Vysvětlil, že z titulu solidární odpovědnosti jeho závazek není splatný ve stejný okamžik jako závazek primárního dlužníka, nýbrž až po výzvě k plnění ze strany správce daně. Tento postup je třeba odvodit analogií se soukromým právem (konkrétně s § 511 a § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), neboť úprava v ZDPH je nedostačující. Obdobný názor zaujal ve vztahu k institutu ručení Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 4. 2005, č. j. 2 Afs 51/2004-57, a v usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 10. 2008, č. j. 9 Afs 58/2007-96 a Ústavní soud v nálezu ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. I. US 429/01. Za výzvu k plnění přitom nelze považovat sdělení podle § 153 odst. 3 daňového řádu, které toliko konstatuje, že již nastala splatnost dlužné částky, a dlužník je upomínán k jejímu zaplacení. 6. Odmítl výši nedoplatku, pro který byla exekuce vedena, neboť mnohonásobně převyšuje daňové povinnosti skupiny, vzniklé za jejího trvání, tj. od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012. Poukázal na osobní daňový účet skupiny, na němž byla výše jejích daňových povinností vyčíslena maximálně částkou 20 000 000,-Kč. Odkázal na § 5c odst. 3 ZDPH, z nějž vyplývá nepřijatelnost vzniku jeho odpovědnosti za závazky třetích členů skupiny vzniklých jim přede dnem vzniku skupiny. Vysvětlil, že svým jednáním nemohl ovlivnit daňové závazky ostatních členů skupiny, které vznikly před jejím vznikem. 7. Správním orgánům vytkl nedostatečnou identifikaci vymáhaných daňových povinností v žalobou napadených rozhodnutích, což mu zabránilo plnohodnotně se bránit. Z uvedených údajů nelze seznat okolnosti vzniku, trvání či zániku úroku z prodlení, takže žalobce nedisponoval informacemi nezbytnými k realizaci námitek proti věřiteli, které by měl dlužník. 8. Nesouhlasil s tím, že exekuční příkaz vydal nezákonný správce daně. Věcně a místně příslušným správcem daně byl Specializovaný finanční úřad, ovšem po jejím zániku přestal být žalobce vybraným subjektem ve smyslu § 9a zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně podmínek pro určení místní příslušnosti, měl správce daně dle § 131 daňového řádu stanovit rozhodnutím den, k němuž přechází příslušnost na nového správce daně. Správce daně tak neučinil, čímž zkrátil žalobce na jeho právu na místně příslušného správce daně. 9. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl veškeré žalobní námitky. Uvedl, že žalobce předložil dne 2. 7. 2013 správci daně plnou moc, jíž zmocnil společnost BVM Consult s. r. o. k jeho zastupování v daňovém řízení při všech úkonech s výjimkou doručování. Dle § 41 odst. 1 daňového řádu má-li osoba, které je písemnost doručována, zástupce, doručují se písemnosti pouze tomuto zástupci, a to v rozsahu jeho oprávnění k zastupování. Z tohoto ustanovení dovodil, že v souladu se zásadou hospodárnosti se v takovém případě doručuje výhradně zástupci a nikoliv zastoupenému, který ztrácí právo být adresátem písemnosti. 11. Zdůraznil, že úkonem přeshraniční fúze sice došlo k zániku společnosti W. A. B. Weisz Logistics s. r. o., ovšem nikoliv k zániku vymáhané daňové povinnosti, která přešla na jejího právního nástupce. V důsledku solidární odpovědnosti vyplývající z § 5b odst. 2 ZDPH má povinnost uhradit daňové nedoplatky jak její právní nástupce, tak i žalobce. K zjištění okolností vzniku, výše vymáhané pohledávky či existence jejího zajištění, mohl žalobce nahlédnout do spisu dle § 20 odst. 1 daňového řádu. Podle§ 5b odst. 2 ZDPH má daňový subjekt práva a povinnosti při placení daně po dobu, během které lze požadovat uhrazení nedoplatku. Tato práva a povinnosti jsou mu tedy zachována, i když přestal být daňovým subjektem. Nadto byla existence nedoplatků zaniklých společností žalobci známa, neboť rozhodnutím Generálního finančního ředitelství ze dne 25. 8. 2011 byla povolena jejich úhrada ve splátkách. 12. Žalovaný nesouhlasil s žalobcem, že ke splatnosti jeho platební povinnosti je třeba výzvy správce daně ve smyslu § 563 občanského zákoníku. Naopak splatnost jednotlivých vymáhaných daňových pohledávek nastala uplynutím lhůty splatnosti stanovené právním předpisem – příslušným daňovým zákonem. Doba splatnosti tedy byla stanovena a nebylo ji třeba nahrazovat úkonem věřitele vůči dlužníkovi. 13. K rozsahu solidární odpovědnosti žalovaný konstatoval, že skupina je nositelem jednak práv a povinností, které na ni přešly z jednotlivých členů při založení skupiny dnem registrace skupiny nebo v průběhu existence skupiny dnem přistoupení nového člena skupiny; a jednak práv a povinností, které vznikly skupině za dobu jejího trvání. Jednotliví členové odpovídají za tyto daňové povinnosti skupiny, a to vždy za období, ve kterém byli členy skupiny (rozuměno v období od vstupu člena do skupiny do okamžiku ukončení jeho působení ve skupině, nikoliv za určitá zdaňovací období). Odpovědnost členů nezaniká ani jejich vystoupením ze skupiny nebo zrušením celé skupiny. Za období, kdy byl žalobce členem skupiny, odpovídá bývalý člen i nadále, a to stejným způsobem, jako v době existence skupiny. Každý člen tak po zániku skupiny odpovídá jak za závazky skupiny, které na ni přešly, tak i za závazky, které vznikly skupině za období, ve kterém byl členem skupiny. V daném případě se složení skupiny nezměnilo po celou dobu její existence. Do skupiny vstoupili se svými nedoplatky dva členové skupiny – společnosti W. A. B. Weisz Logistics s. r. o. a W. A. B. Weisz Enterprises s. r. o. Tyto nedoplatky se v okamžiku registrace skupiny staly dle § 5c odst. 1 zákona o DPH nedoplatky skupiny a jednotliví členové (tedy i žalobce) za ně odpovídají v souladu s § 5b odst. 2 zákona o DPH společně a nerozdílně. Žalobce je tedy odpovědný i za daňové nedoplatky jiných členů skupiny, které vznikly před vznikem skupiny.