3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

9 A 179/2015- 50 - text 10 9 A 179/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: D. D. P., státní příslušnost Vietnam v ČR bytem [adresa] zastoupen advokátem Mgr. Markem Čechovským se sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2015, č. j. MV-61721-3/SO-2015, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále též „OAM“ nebo „MV“) ze dne 17. 3. 2015, č. j. OAM-3001-23/ZR-2014, jímž bylo podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušeno žalobcovo povolení k trvalému pobytu, a prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalobci bylo zrušeno povolení k trvalému pobytu udělené dne 21. 7. 2004 za účelem sloučení s občanem České republiky paní J. W., se kterou dne ... uzavřel sňatek. Podnětem k zahájení řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu z moci úřední bylo doručení trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 9. 2013, sp. zn. 16 T 116/2013, kterým byl žalobce odsouzen za spáchání přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku se zkušební dobou v trvání 3 let. Správní orgán I. stupně zahájil správní řízení o zrušení povolení podle shora citovaného ustanovení § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a v průběhu řízení zjistil, že byl žalobce od doby udělení povolení k trvalému pobytu celkem 3 krát odsouzen českými trestními soudy, a to v roce 2004 za výtržnictví, v roce 2009 za porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu a v roce 2013 za porušení práv k ochranné známce a jiným označením. Pro opakovanost a časovou souslednost úmyslné trestné činnosti dospělo MV k závěru, že žalobce závažným způsobem narušuje veřejný pořádek. MV se zabývalo i přiměřeností dopadu na rodinný a soukromý život žalobce a zjistilo, že jeho manželství s J. W. bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ve věci sp. zn. 13 C 395/2006, žalobce je veden jako otec třech dětí, a to N. W., narozené [datum] ... a dvojčat nezletilé N. a J. W., narozených [datum] ..., přičemž dvojčata se narodila v ochranné lhůtě po rozvodu manželství, žalobce není jejich biologickým otcem. Matka podala žalobu na popření otcovství, ale z důvodu nedoložení potřebných dokumentů a neuhrazení soudního poplatku bylo řízení zastaveno. Podle zprávy Městského úřadu v Novém Boru ze dne 9. 2. 2015 žalobce s bývalou manželkou a společnými dětmi nežije ve společné domácnosti, nezajímá se o ně, ani na ně nepřispívá. OAM provedl dále šetření jiných vazeb žalobce na území ČR (zjištění ze živnostenského rejstříku a obchodního rejstříku), ale s negativním výsledkem. Dospěl tak k závěru, že rozhodnutí sice zasáhne do života žalobce, nikoli však nepřiměřeně. Navíc si zásah do rodinného a soukromého života žalobce zavinil sám svým kriminálně závadným jednáním. Kromě toho zrušení povolení k trvalému pobytu nebude žalobci nijak bráněno k pobytu na území ČR, dojde pouze k odebrání nejvyššího možného pobytového oprávnění, které může cizinec v ČR získat. Ke svým argumentům Ministerstvo vnitra a žalovaný odkázali na judikaturu správních soudů. V odůvodnění žalovaného rozhodnutí se žalovaný vypořádal s odvolacími námitkami žalobce, které neshledal opodstatněnými. K námitce stran použití opisu z rejstříku trestu poukázal na ustanovení § 165a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, podle kterého je oprávněn požadovat vydání nejen výpisů, ale i opisů z evidence rejstříku trestů. Nepřesvědčil žalobcem namítané judikatuře správních soudů a naproti tomu poukázal na Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 3 As 4/2010 a jeho závěry stran narušení veřejného pořádku. Podrobně pojednal o pobytu žalobce na území ČR od doby, kdy 2. 11. 2000 ilegálně přicestoval a rozvedl podrobně argumentaci, z jakého důvodu dospěl k závěru, že žalobce narušil veřejný pořádek ve smyslu § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. K námitce přiměřenosti dopadu do soukromého a rodinného života žalobce odkázal na konkrétní zjištění, judikaturu správních soudů a uzavřel, že ačkoliv se žalobce nedopustil vraždy či obchodování s drogami, tedy trestné činnosti nejzávažnější, dopustil se trestné činnosti násilné a opakovaně trestné činnosti hospodářské, přičemž jeho nebezpečnost pro veřejný pořádek vyplývá především z časové skladby jím páchaných trestních činů. Zrušení jeho povolení k trvalému pobytu je tak přiměřené a to pro poměrně nízkou intenzitu zásahu do jeho rodinného a soukromého života. 3. Předně soud uvádí, že žalobce v podané žalobě napříč všemi žalobními námitkami uplatňoval námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí. 4. V prvním žalobním bodu pak dále namítal porušení ustanovení § 4 odst. 2, 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) tím, že nebyl proveden výslech žalobce, který jej v rámci svého vyjádření navrhoval. Nebylo mu tak umožněno realizovat svá práva ani poskytnuto přiměřené poučení. Došlo rovněž k porušení ustanovení § 68 odst. 3 téhož zákona, neboť žalovaný neodůvodnil, proč se rozhodl žalobcovu návrhu nevyhovět. Podle žalobce měl nalézací správní orgán s ohledem na to, že řízení bylo vedeno z moci úřední minimálně k výslechu žalobce přistoupit i bez návrhu. 5. V druhém žalobním bodu žalobce brojil proti použití opisu rejstříku trestů ve správním řízení s tím, že jeho použití jako stěžejního podkladu pro vydání rozhodnutí je v přímém rozporu se zákonem a žalobce zásadně poškozuje. K tomu poukázal na ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů (dále jen „zákon o rejstříku trestů“) a tvrdil, že správní orgán svým postupem překročil svou pravomoc. Sekundárně pak mělo použití opisu z rejstříku trestu vliv i na posouzení narušení veřejného pořádku. 6. Ve třetím žalobním bodu žalobce nesouhlasil s tím, že je osobou, která ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek. K tomu obsáhle poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“), Směrnici Evropského parlamentu a Rady ze dne 29. 4. 2004 č. 2004/38/S (dále též „Směrnice“). Nerozporoval, že se v minulosti dopustil protiprávního jednání, ale měl za to, že nedosahovalo takové intenzity, aby se jednalo o závažné narušení veřejného pořádku a tvrdil neaktuálnost hrozby tohoto ohrožení. Nalézací správní orgán měl takovou hrozbu řádně odůvodnit, na což rezignoval v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu a zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností. 7. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítal, že žalobou napadeným rozhodnutím došlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života. Správní orgán měl zkoumat veškeré vazby žalobce na území ČR, což učinil naprosto nedostatečně a nepokusil se je ani zjišťovat, když pouze konstatoval jeho vazby rodinné. Nepřípustným a nepřezkoumatelným způsobem paušalizoval vlastní posouzení přiměřenosti argumentací specifikem vietnamského etnika, což žalobce považoval za absurdní a stereotypní názory, které nejsou potvrzené. Opětovně tvrdil, že měl být proveden jeho výslech, aby byl zjištěn stav tak, aby přiměřenost rozhodnutí mohla být posouzena přezkoumatelným způsobem. Zdůraznil, že k popření otcovství k nezletilým dvojčatům nedošlo a je tedy třeba nahlížet na něj jako na otce. Namítal porušení ustanovení § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť tam uvedený výčet je minimální množina faktorů, které ovlivňují přiměřenost správního rozhodnutí, a žalobce se v rámci svého výslechu k této množině faktorů nemohl vyjádřit. Podle žalobce se správní orgány s nepřiměřeností nevypořádaly a porušily tak § 68 odst. 3 správního řádu. K porušení téhož zákonného ustanovení došlo i tím, že žalovaný neuvedl, jak se vypořádal s vyjádřením účastníka řízení k podkladům pro vydání rozhodnutí či zda mu tato možnost byla vůbec dána, přičemž takový postup je zásadním nedostatkem rozhodnutí. 8. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 9. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný k jednotlivým žalobním bodům argumentoval obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. K odkazované judikatuře podotkl, že se týká řízení o přestupcích, tedy o naprosto odlišnou situaci. Proto prostá citace a vytržení z kontextu není přijatelné. Lpění na formálních procedurách bylo v citované ju