8 As 5/2005 — Nejvyšší správní soud

9 A 189/2015- 47 - text 8 pokračování 9A 189/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a Mgr. Martina Lachmanna ve věci žalobce: MEDIA CLUB, s.r.o, IČO 294 13 982, se sídlem Na žertvách 132/24, Praha 8 zastoupen JUDr. Pavlínou Záhorskou, advokátkou se sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2015, č. j. RRTV/2671/2015-SPM, sp. zn. 2015/391/SPM/RAD, takto: I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 21. 7. 2015, č. j. RRTV/2671/2015-SPM, sp. zn. 2015/391/SPM/RAD, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 9 800 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Pavlíny Záhorské, advokátky. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 70.000,- Kč, neboť se zpracováním reklamy na léky Kinedryl, která byla odvysílána dne 25. 4. 2014 v časech 6:29:25 hodin, 8:17:30 hodin a 11:57:43 hodin na programu KISS Publikum (90,3 Mhz Zlín), dopustil porušení ustanovení § 5a odst. 5 písm. a), § 5a odst. 5 písm. c) a § 5a odst. 5 písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy (dále jen „zákon o regulaci reklamy“), když předmětná reklama neobsahuje informace o tom, že výrobek je humánním léčivým přípravkem, neobsahuje informace nezbytné pro správné použití humánního léčivého přípravku a neobsahuje zřetelnou výzvu k pečlivému pročtení příbalové informace (dále též „skutek“). Zároveň žalovaná rozhodla o lhůtě splatnosti, místě plnění a nákladech správního řízení. 2. Podle obsahu spisového materiálu a odůvodnění rozhodnutí žalované byl žalobce sankcionován jako zpracovatel reklamy. Žalobce od počátku uváděl, že reklamní spot zpracovával podle zadání objednatele společnosti Noventis s.r.o., který nepožadoval splnění zákonné formulace reklamy. Reklamní spot byl vyráběn osobou bez dostatečných zkušeností s obsahem reklamních spotů, řídila se výlučně pokyny objednatele a nedodržela nastavená interní pravidla pro kontrolu výroby reklamních spotů, přičemž s ohledem na tyto skutečnosti nedošlo k následné kontrole již vyrobeného reklamního spotu, ten byl vyroben a odvysílán ve znění požadovaném objednatelem. Žalobce vyvodil z tohoto ojedinělého pochybení závěry a nastavil ještě účinnější systém kontroly. Proto žalovanou žádal, aby k těmto okolnostem při projednávání ve správním řízení a při rozhodování v souladu s § 8b odst. 2 zákona o regulaci reklamy přihlédla. Jakož i k tomu, že se jedná o první pochybení žalobce, které bylo způsobeno nedbalostí příslušného pracovníka. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí zrekapitulovala skutkový stav a k citovanému vyjádření žalobce uvedla, že je zpracovatel odpovědný za obsah reklamního spotu, který vyrobí, neznalost zákonných předpisů jej neomlouvá. Na objednatele, který je v tomto případě společností, jež se zabývá prodejem léčivých přípravků a měl by znát povinnosti týkající se reklamy těchto produktů, nelze spoléhat. Proto rozhodla o uložení pokuty za skutek podle § 8a odst. 3 písm. f), odst. 7 písm. a) zákona o regulaci reklamy ve společném řízení při dolní hranici sazby o úhrnné sankci ve výši 70.000,- Kč s tím, že se tato pohybuje v rozmezí zavedeném rozhodovací praxí žalované a přihlédla k tomu, že se jedná o první porušení povinnosti žalobce. Výše pokuty se žalované jevila jako adekvátní a dostačující. Měla za to, že bude vést žalobce k plnění právních povinností, vyplývajících ze zákona o regulaci reklamy a zároveň bude dosaženo zamýšleného zabraňujícího a preventivního účinku. K rozsahu možného prospěchu žalobce nepřihlížela, neboť jej nebyla schopna prokázat. 3. Žalobce v podané žalobě předně učinil nesporným, že se porušení zákona o regulaci reklamy svým nedbalostním chováním dopustil, neboť postupoval zcela podle zadání objednatele spotu a nevložil do spotu zákonem požadované informace. Zdůraznil, že stejnou skutečnost uvedl ve vyjádření v rámci správního řízení, kdy současně žalovanou požádal, aby k tomu přihlédla při ukládání sankce. Žalovaná však při stanovení výše pokuty nepostupovala v souladu se zákonem o regulaci reklamy, neboť nepřihlédla ke všem zákonným kritériím. K tomu poukázal na text odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí stran výše sankce a citoval z něj. Zdůraznil, že žalovaná při ukládání pokuty nepřihlédla k závažnosti spáchaného správního deliktu, tímto kritériem se vůbec nezabývala. V rozhodnutí není žádná zmínka o závažnosti spáchaného správního deliktu, ani o jeho možných následcích. Toto zákonné kritérium tak v rozhodnutí žalované zcela absentuje. Žalovaná neučinila správní úvahu o výši sankce, jak jí ukládá zákon o regulaci reklamy a nevypořádala se náležitě se všemi hledisky, která jsou pro rozhodování zákonem daná. Pouhé konstatování žalované, že se pokuta pohybuje v rozmezí zavedeném rozhodovací praxí žalované v obdobných případech, za řádné vypořádání se zákonnými kritérii pro udělení výše pokuty nelze považovat. Žalovaná byla povinna zkoumat závažnost spáchaného deliktu a rovněž jeho následky a při rozhodování o výši pokuty v rámci správního uvážení k tomuto přihlédnout. Žalovaná ale v odůvodnění pouze stručně odkázala na rozhodovací praxi v obdobných případech a konstatovala, že uložená sankce jí odpovídá. S tím žalobce nesouhlasil. Uvedl, že byl zpracovatelem reklamního spotu, který byl zařazen do vysílání regionálně rozhlasové stanice Kiss Publikum, jejíž průměrná poslechovost je cca 0,2% z poslechovosti všech rádií. Dosavadní rozhodnutí žalované, která měl žalobce k dispozici z tiskových zpráv a internetových stránek žalované, byla vydána zpravidla v souvislosti s porušením zákona o regulaci reklamy v případech, kdy reklamní spot, za který byla ukládána sankce, byl zařazen do televizního vysílání. K tomu žalobce poukázal na rozhodnutí žalované ze dne 21. 10. 2008 sp. zn. 2008/1153/had/Zen, kde byla uložena pokuta 400.000,- Kč za odvysílání reklamy na léčivý přípravek Ibalgin, v němž nebyla informace o pročtení příbalové informace, přičemž tento spot byl zařazen opakovaně na televizních ČT1, ČT2, Nova a Prima televize. Dalším rozhodnutím, které žalobce zmínil, bylo rozhodnutí žalované ze dne 21. 10. 2008 sp. zn. 2008/813/als/Bay, v němž byla uložena pokuta ve výši 400.000,- Kč za odvysílání reklamy na léčivý přípravek Canesten, kde rovněž nebyla informace o pročtení příbalové informace, přičemž tento spot byl zařazen opakovaně 256x na televizních stanicích Nova a Prima televize. Dále žalobce uvedl výpočet, podle kterého, byla-li by sledovanost televize Nova, Primy a ČT v roce 2008 v součtu průměru cca 1 milion diváků denně a pokuta by byla uložena ve výši 400.000,- Kč, pak by sankce pro žalobce byla ve výši 10.800,- Kč. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že je třeba rozlišit případný zásah reklamy nejen počtem diváků a posluchačů, ale i tím, že zásah diváka obsahem televizní reklamy je ze samotné povahy televizní reklamy větší než u posluchače obsahem rozhlasové reklamy, a tudíž i následek správního deliktu je jiný. Na to žalobce uzavřel, že jemu uložená výše pokuty je zcela nepřiměřená. Žalovaná měla uložit sankci nižší s přihlédnutím k závažnosti správního deliktu, která je dle názoru žalobce velmi malá. 4. S ohledem na shora uvedené žalobce považoval rozhodnutí žalované za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, když v jeho odůvodnění zcela chybí úvaha o závažnosti správního deliktu, ačkoli žalovaná byla povinna k tomuto kritériu podle § 8b odst. 2 zákona o regulaci přihlédnout. Zopakoval, že se žalovaná rovněž nezabývala ani následky správního deliktu, ačkoli i toto je kritérium, kterým se ve smyslu citovaného zákonného ustanovení zabývat má. 5. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, případně aby mu byla udělená pokuta snížena v mezích zákonem dovolených. 6. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná poukázala na odůvodnění svého rozhodnutí a dále uvedla, že je regulačním orgánem, který nastavuje standardy, týkající se vysílání, jako kolektivní orgán rozhoduje hlasováním a konečné rozhodnutí proto není subjektivním názorem jedince, ale názorem skupiny, vycházející z průměrného vnímání společnosti. Při stanovení výše pokuty přihlíží ke všem zákonným kritériím. Odůvodnění svého rozhodnutí považovala za dostačující, vydané po správní úvaze, která byla shrnuta do dané podoby. K tomu poukázala na vlastní důvody výše pokuty v odůvodnění rozhodnutí uvedené a konstatovala, že nepokládá za nezbytné v rozhodnutí vůči účastníkovi rozvádět správní úvahu ve větší míře, než tak učinila. Při správní úvaze byla samozřejmě posuzována závažnost deliktu, především s ohledem na charakter individuálního objektu deliktu, tedy zájem, proti kterému delikt směřuj