7 Afs 299/2015 — Nejvyšší správní soud

9 Af 14/2015- 58 - text 22 9Af 14/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D. v právní věci žalobce: Tukový průmysl spol. s r.o., IČO: 40614638 sídlem Koubova 79/4, Praha 9 zastoupeného Mgr. Štěpánem Mládkem, advokátem, sídlem Krakovská 22, Praha 1 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 29. 12. 2014, čj. 17588-3/2014-900000-304.7 takto: I. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 29. 12. 2014, čj. 17588-3/2014-900000-304.7, a rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 31. 1. 2014, čj. 231-7/2014-510000-11, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Štěpána Mládka, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2014, čj. 17588-3/2014-900000-304.7, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 31. 1. 2014, čj. 231-7/2014-510000-11. 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně s poukazem na § 155 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zamítl žádost žalobce ze dne 3. 6. 2013 označenou jako „Žádost o vrácení přeplatku“, kterou se žalobce domáhal vrácení částky ve výši 75 880 655 Kč, jež byla podle žalobce neoprávněně exekučně zabavena celním úřadem v průběhu let 2002 – 2005, včetně úroku z této neoprávněně exekuované částky (dále jen „Žádost o vrácení přeplatku“). 3. Napadeným rozhodnutím, které bylo žalobci doručeno dne 29. 12. 2014, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti Prvostupňovému rozhodnutí a naposledy uvedené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí rekapituloval průběh řízení a závěry vyslovené v prvostupňovém rozhodnutí. 5. Žalovaný připustil, že námitky poukazující na nezákonnost výzvy k odstranění vady žádosti o vrácení přeplatku jsou částečně důvodné, nemohou být však podle jeho přesvědčení bez dalšího důvodem zrušení prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný dospěl k závěru, že tato vada nedosahuje takové intenzity nezákonnosti, pro kterou by muselo být prvostupňové rozhodnutí zrušeno. Doplnil, že s ohledem na období, které žalobce vymezil obdobím let 2002 – 2005, s přihlédnutím k hmotněprávním a procesním otázkám posuzovaných soudy i v jiných řízeních (např. ve věci sp. zn. 5 Ca 145/2009) se „odvolatel nemůže přesto divit, že celní úřad požadoval po odvolateli bližší specifikaci s uvedením jasných důvodů pro posouzení jeho případného nároku, který má vyplývat z neoprávněných exekucí (úkonů) z let 2002-2005, podle kterých celní úřad měl zabavit peněžní prostředky odvolatele, evidované na jeho jednotlivých účtech, a to v celkové výši 75.880.655,- Kč“. Žalovaný zdůraznil, že žalobce své podání obecně vymezil řízeními z let 2002 – 2005 a dále obecným odkazem na rozsudky soudů v řízení před Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem. Uvedl, že pouhé tvrzení žalobce, že na základě rozsudků soudů zjistil, že se jedná o exekuce neoprávněné (na základě neexistujících titulů), a proto bylo povinností celního úřadu vymoženou částku vrátit bez žádosti, je tvrzením nepodloženým a nedokázaným. Žalovaný uvedl, že odvolatel nepředkládá takový materiální substrát, na základě kterého, by jeho nárok mohl být důvodně přezkoumán a shledán jako materiálně důvodný. Odvolatel se tak sám vystavil riziku, že celní úřad dané podání shledal nedůvodným. Nelze se v tomto ohledu spoléhat na to, že celní úřad v souladu se zásadou oficiality bude všechny relevantní skutečnosti vyhledávat sám z vlastní iniciativy, přičemž, odvolací orgán má za to, že je nutno přihlédnout i k zásadě procesní ekonomie. Žalobce podle žalovaného neunesl důkazní břemeno tvrzení, když materiálně neoznačil ta rozhodnutí správního orgánu v exekučně vedeném řízení z let 2002-2005, která měla být vydána v rozporu se zákonem (případně vadná), přičemž tato skutečnost by mohla mít za následek neoprávněnost vedeného exekučního řízení. Žalobce podle žalovaného pomíjí, že součástí rozsáhlého správního spisu jsou vydané a řádně doručené exekuční příkazy na přikázání pohledávky na peněžní prostředky žalobce a zajišťovací příkazy. Pokud žalobce uvádí, že veškeré exekuce provedené z řízení let 2002 – 2005 celním úřadem byly provedeny neoprávněně, nemá pro své tvrzení podle žalovaného takové důkazy, které by jeho tvrzení materiálně osvědčily. 6. K poukazu žalobce na zásady dobré správy (ve spojení se zásadou hospodárnosti) žalovaný konstatoval, že žalobce svým jednáním zasahuje hluboko do minulosti proběhlého vyměřovacího a vymáhacího řízení, přičemž nezákonnost exekučních titulů a na ně navazujících exekučních řízení odvolatel nikterak nedokládá (pouze tvrdí). Podle žalovaného je povinností správce daně, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. Tato zásada se však podle žalovaného projevuje nejenom ve vztahu k osobě odvolatele, ale také ve vztahu k odvolacímu orgánu, potažmo státnímu rozpočtu. Žalovaný v tomto směru doplnil, že při prověřování skutečností (podle odvolatele vadných), z řízení let 2002-2005 dochází k porušování zásady procesní ekonomie samotným odvolatelem. Žalobce podle žalovaného svým jednáním vyjádřil potřebu provedení dalšího dokazování, kterou spatřuje v objasnění skutkových okolností týkající se obsáhlého řízení, které označuje za nezákonné a z něho dovozující nezákonně z exekuované finanční prostředky. Žalovaný měl proto za to, že takovýto postup dalšího rozsáhlého dokazování a zjišťování vadných rozhodnutí v tomto řízení není namístě a proto požadavek odvolatele odmítá“. 7. Žalovaný v tomto směru uzavřel, že podání odvolatele zůstalo ve vymezených kolejích a neumožňovalo jednoznačný závěr o tom, co jím chtěl odvolatel materiálně vyjádřit, resp. o co svá tvrzení k neoprávněným exekucím a k exekučně zabaveným peněžním prostředků opírá. Podle žalovaného je tak nerozhodná další polemika o nezákonnosti výzvy celního úřadu k odstranění vad podání, kterou byl stižen odvolatel a která neměla být zřejmě aplikována za užití zákonného ust. § 74 odst. 1) daňového řádu, když je více než zřejmé, že výzva k odstranění vad podání odvolatele, formální vady neměla (celní úřad tuto skutečnost přiznal v odůvodnění napadeného rozhodnutí), a tudíž mělo být užito vhodnější ustanovení daňového řádu. Žalovaný doplnil, že z hlediska namítaného nesprávného úředního postupu celním úřadem, považuje tento za ne příliš šťastný, nikoliv za nezákonný, který je třeba vnímat i v kontextu širšího náhledu na procesní vývoj řízení s odvolatelem, který byl ovlivněn i důsledkem neujasněných názorů správních soudů. 8. Žalovaný dále nepřisvědčil námitkám poukazujícím na nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí pro nedostatek důvodů spočívající v nevypořádání námitek poukazujících na to, že exekuce byly celním úřadem provedeny neoprávněně, a že exekučně zabavené finanční prostředky měly být žalobci vráceny bez žádosti, přičemž žalobce žádal nejen o vrácení neoprávněně exekučně zabavených finančních prostředků, ale rovněž o vyplacení úroků z takto neoprávněně vymožené částky. Žalovaný s námitkou žalobce nesouhlasil a označil ji za ryze účelovou. Uvedl, že z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vyplývá prvotní prověřování evidencí celním úřadem, který ve svých evidencích zjistil, že neeviduje u odvolatele jím označenou částku ve výši 75.880.655,- Kč, jakožto částku neoprávněně exekučně vymoženou. Jelikož se žalobce výslovně domáhal vrácení přeplatku, pak tento musel odpovídat aktuálnímu stavu, ve kterém se nachází osobní daňový účet odvolatele. Jeho existence je však v čase proměnlivá, neboť splatností nových daňových pohledávek, ke kterým nebyla zaplacena odvolatelem odpovídající platba, je pak přeplatek postupně umenšován podle pravidel obsažených v ust. § 154 daňového řádu. Žalobci podle žalovaného vratitelný přeplatek nevznikl. Celní úřad naopak u žalobce podle žalovaného eviduje na jeho osobním účtu ke dni 20. 1. 2014 nedoplatek ve výši 2 682 992 267,98 Kč vyplývající z pravomocného rozhodnutí ze dne 19. 2. 2009, čj. 668-6/09-176800-021, potvrzeného rozhodnutím o odvolání ze dne 1. 7. 2009, čj. 8287-20/2009-170100-21. Žalovaný ze spisu přesto ověřil, že taková okolnost nikdy nenastala. S poukazem na rozsah spisového materiálu pak žalovaný dospěl k závěru, že se ve spise nenacházejí takové vadné podklady, které by vedly k oprávněnému závěru tvrzení odvolatele o neoprávněnosti vedeného řízení a tím i neoprávněně z exekuované vymožené finanční částky v řízení s odvolatelem. Z prověřování spisového materiálu a soupisu jed