10 As 62/2015 — Nejvyšší správní soud

9 Af 45/2015- 117 - text 13 9 Af 45/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže ve věci žalobce: NET and GAMES a. s., IČ 28330633 se sídlem Brno, Bednářova 621/29, zastoupen advokátem JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA se sídlem Brno, Lidická 710/57 proti žalovanému: Ministerstvo financí se sídlem Praha 1, Letenská 15, o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne 13.3. 2015, č. j. MF-34576/2014/34/2901-RK, takto: I. Rozhodnutí ministra financí ze dne 13.3. 2015, č. j. MF-34576/2014/34/2901-RK, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 44 872 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Milana Vašíčka, MBA, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra financí (dále jen „žalovaný“), který zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 10.3. 2014, č. j. MF-63504/2013/34-3, jímž bylo zrušeno rozhodnutí ze dne 18.6. 2009, č. j. 34/47884/2009, v části týkající se povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry dle § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o loteriích“) prostřednictvím Centrálního loterního systému KAJOT VLT na adrese Křižíkova 255/7, Praha 8, z důvodu rozporu s obecně závaznou vyhláškou Hlavního města Prahy (dále též „obec“) č. 10/2013 Sb. hl.m.Prahy (dále též „OZV“). 2. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný k námitkám žalobce poukazujícím na vady OZV mj. uvedl, že dozor nad obecně závaznými vyhláškami obcí nespadá do působnosti Ministerstva financí, ale do působnosti Ministerstva vnitra, které je oprávněno podat Ústavnímu soudu návrh na její zrušení. Ministerstvo financí tedy není oprávněno jejich zákonnost přezkoumávat a je povinno aplikovat v rámci právního stavu platnou a účinnou obecně závaznou vyhlášku. Ministr financí dále uvedl, že rozhodování Ústavního soudu o návrhu na zrušení právního předpisu není rozhodováním o předběžné otázce, a nezakládá tedy důvod pro přerušení správního řízení. Ministr financí nezastává názor, že správní orgán I. stupně posuzoval OZV pouze formalisticky, jak tvrdí žalobce, ale že naopak přihlížel především k jejímu věcnému významu. Obec prostřednictvím OZV jednoznačně vyjádřila svůj regulační úmysl ve vztahu k jednotlivým druhům loterií a jiných podobných her. Jak uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 29/10 ze dne 14. 6. 2011, nelze klást na obce jako na normotvůrce přísně formální pravidla, ale vždy je nutné jít po smyslu a účelu obecní regulace. Argumentace žalobce (uplatněná v rozkladu) vyvěrá v uplatňování formalistického přístupu spočívajícího z formálního označení loterií a jiných podobných her podle § 2 zákona o loteriích, přičemž ustanovení § 50 odst. 4 tohoto zákona bylo účinné bezprostředně. Odmítl, že by správní řízení proběhlo nezákonně, neboť oznámení o jeho zahájení podepsala oprávněná osoba a ust. § 46 odst. 3 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., dále jen „správní řád“) umožňuje spojit oznámení s jiným úkonem, a tedy i výzvou k seznámení se s podklady pro rozhodnutí. 3. Žalobce v žalobě v prvním žalobním bodu namítal, že žalovaný neměl k OZV vůbec přihlížet, protože u zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 300/2011 Sb.), jenž byl podkladem pro vydání OZV, nebyl dodržen notifikační proces předpokládaný směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES (dále jen „Směrnice“). Zákon o loteriích je nutno považovat za normu technického charakteru podle této Směrnice, neboť splňuje definiční znaky technického předpisu ve smyslu článku 1 odst. 9 Směrnice. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu Polské republiky ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. II KK 55/14 a upozornil také na skutečnost, že orgány Evropské komise již s Českou republikou zahájily sankční řízení z důvodu nedodržení zásad notifikačního procesu ve vztahu k zákonu č. 300/2011 Sb. Jelikož při přijímání zákona č. 300/2011 Sb., nebyla dodržena notifikační povinnost, je tento zákon nepoužitelný a právně nevynutitelný. Žalovaný neměl k OZV vůbec přihlížet, protože byla přijata na základě zmocnění, které bylo do zákona o loteriích vloženo na základě zákona č. 300/2011 Sb., při jehož přijetí nebyl dodržen notifikační proces. K tomuto zmocnění a obecně závazným vyhláškám vydaným na jeho základě proto nelze přihlížet. Pokud by soud tento závěr nepřijal, žalobce navrhl předložení věci k rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“¨) k vyjasnění otázky dodržení notifikačního procesu. 4. V druhém žalobním bodu žalobce tvrdil nerespektování principu hierarchie norem s tím, že existuje-li orgán oprávněný předběžnou otázku zákonnosti a neústavnosti OZV pravomocně rozhodnout, měl žalovaný v rámci principu delegace pravomocí užít některou z možností daných mu ustanovením § 57 odst. 1 písm. a) nebo b) správního řádu, tj. měl dát podnět k zahájení řízení (o předběžné otázce), nebo k tomu měl vyzvat účastníka řízení. Takový podnět by bylo Ministerstvo vnitra povinno přijmout a muselo by ve věci rozhodnout, čímž by byl dán základ pro budoucí rozhodnutí žalovaného. Takový postup však nebyl žalovaným respektován a došlo pouze k formalistickému odmítnutí žalobcovy argumentace. Pokud správní orgán nevyužije žádné z výše uvedených možností, ani si podle § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu neučiní dostatečně kvalifikovaný a odůvodněný úsudek, kterým se věcně vypořádá s námitkami žalobce, dochází k nezákonnosti. Může tak dojít k situaci, že správní orgán bude slepě aplikovat obecně závaznou vyhlášku obce bez ohledu na ostatní právní normy s vyšší právní silou. Žalovaný se tedy v dané věci dopustil nezákonnosti spočívající v odmítnutí postupu podle § 57 správního řádu, v důsledku čehož aplikoval nezákonný a neústavní právní předpis, přestože byl na jeho neústavnost a nezákonnost žalobcem opakovaně upozorňován. 5. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítal vady OZV, která byla obcí vydána mimo zákonem vymezenou působnost, tato byla zneužita a došlo tak k rozporu nejméně u dvou ze čtyř kroků testu ústavnosti dle nálezu Ústavního soudu ze dne 22.3.2005, sp. zn. Pl.ÚS 63/04. OZV má výrazně diskriminační charakter neboť uvádí ve své příloze taxativní výčet míst, kde lze provozovat loterie, avšak není zřejmé na základě, jakých kritérií byla povolená místa vybrána, přitom se jedná o konkrétní adresy. To se vztahuje v plném rozsahu k provozovně žalobce, která se nachází v budově čp. 255 Praha 8, Křižíkova (poznámka soudu č.p. 255/7) hned vedle budovy č.p. 254 (poznámka soudu č.p. 254/5), kde je herna povolena bez omezení. Takový postup je zřejmou diskriminací pro níž nemůže existovat rozumný, natož pak objektivní důvod. To je v rozporu s čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Žalovaný je přitom povinen postupovat podle § 2 odst. 1 správního řádu v souladu se zákony a jinými právními předpisy. OZV je rovněž neurčitá, neboť nespecifikuje věcný rozsah, kdy je v § 1 pouze uvedeno, že se vztahuje na loterie a jiné podobné hry, jak jsou definovány v § 2 písm. e), g), i), j), l), m) a n) a dále v § 50 odst. 3 zákona o loteriích (zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, dále jen „zákon o loteriích“ nebo „loterní zákon“). Taková úprava je pro adresáty normy matoucí a nedává předem jasnou odpověď, zda se na ně OZV vztahuje či nikoli. OZV je také v rozporu s principem naplnění legitimního očekávání, neboť žalovaný vydal žalobci povolení, ten následně provedl rozsáhlé investice, ale pak došlo k jeho zrušení. 6. Ve čtvrté žalobní námitce žalobce uplatnil nezákonnou změnu předmětu řízení a tvrdil, že původně bylo řízení zahájeno pro rozpor s obecně závaznou vyhláškou č. 18/2011, tato byla ale v průběhu řízení zrušena a nahrazena OZV. Řízení tak pozbylo podkladu a mělo být zastaveno. Rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) sp. zn. 1 AS 21/2011, na který poukazoval žalovaný ve svém rozhodnutí, se nepoužije, neboť nejde o změnu, ale zrušení obecně závazné vyhlášky. 7. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zrekapituloval průběh správního řízení a následně se vyjádřil k jednotlivým žalobním námitkám. Konstatoval, že ke zrušení předmětných povolení k provozování loterie a jiné podobné hry přistoupil z důvodu jejich rozporu s OZV. K námitce porušení notifikačního procesu uvedl, že zákon č. 300/2011 Sb., byl notifikační proceduře podroben. Jednalo se o novelu zákona o loteriích v jediném bodě, jehož podst