1 Afs 394/2017 — Nejvyšší správní soud

9 Af 81/2014- 42 - text 12 pokračování 9Af 81/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a Mgr. Martina Lachmanna ve věci žalobkyně: CZECH ENERGY SYSTEM a. s., IČO: 28977009 se sídlem Platnéřská 88/9, 110 00 Praha 1 zastoupená advokátem Mgr. Janem Baladou se sídlem Palackého 740/1, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2014 č.j. 29650/14/5100-41453-710158 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro Prahu 10 (dále jen „správce daně“) ze dne 19. 3. 2014 č.j. 1641323/14/2010-25201-101173 ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností č.j. 3401333/14/2010-25201-101173 ze dne 15. 5. 2014 a č.j. 4339684/14/2010-25201-101173 ze dne 1. 7. 2014, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na vyloučení majetku (pohonných hmot) z daňové exekuce. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že správce daně prvostupňovým rozhodnutím vydaným dle § 179 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) zamítl návrh žalobkyně na vyloučení majetku, pohonných hmot, z daňové exekuce zahájené vydáním exekučního příkazu na prodej movitých věcí ze dne 27. 5. 2013 č.j. 3287762/13/2010-25202-101173 k vymožení splatného nedoplatku dlužníka DS Great Lion s.r.o., se sídlem Pstružná 821/1, 104 00 Praha, DIČ: CZ24197203 (dále jen „DS Great Lion“). Odvolání podané proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně rozdělila do šesti bodů. V prvním shrnula skutečnosti, na jejichž základě rozhodl správce daně o zamítnutí návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce, a uvedla, proč se domnívá, že je prvostupňové rozhodnutí nesprávné. Ve druhém namítla, že prvostupňové rozhodnutí šlo výrazně nad rámce jejího návrhu, když byly pohonné hmoty vymezeny tak, že je nešlo ztotožnit ani za pomoci odůvodnění. Uvedla také vlastní specifikaci pohonných hmot a podotkla, že z prostého porovnání jejich vymezení s výrokem prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že se neshoduje objem a ani nelze zjistit, zda správce daně rozhodl o pohonných hmotách zadržených v cisternách, které specifikovala žalobkyně, či tyto byly zajištěny jinde. Žalobkyně neměla přístup k protokolu o soupisu věcí, takže nemohla konkrétní obsah prvostupňového rozhodnutí ztotožnit s návrhem. Dále namítla, že správce daně opomenul její podání ze dne 27. 2. 2014, ačkoliv mu bylo řádně doručeno z datové schránky žalobkyně a měl povinnost k němu přihlédnout. Následující námitka žalobkyně spočívala v tvrzení, že ze sjednané výhrady vlastnického práva mezi žalobkyní a DS Great Lion správce daně dovozuje, že žalobkyně nemá aktivní legitimaci k podání návrhu na vyloučení z daňové exekuce. Předmětné pohonné hmoty byly správcem daně zadrženy a zahrnuty do majetku postiženého v exekuci až v rámci jejich přepravy k žalobkyni, kterou si zajišťovala sama, a pohonné hmoty se tak bez ohledu na uvedenou výhradu nacházely v její dispozici. Jediným důvodem, proč nedošlo k ukončení přepravy, bylo to, že správce daně pohonné hmoty protiprávně zadržel před tím, než cisterna dorazila na místo určení. Protože se pohonné hmoty v okamžiku jejich zadržení nacházely v dispozici žalobkyně, byla oprávněna uplatňovat jejich vydání. Dále odkázala na ustanovení § 179 odst. 1 daňového řádu, podle kterého jsou o vyloučení věci z daňové exekuce oprávněny žádat veškeré osoby, jejichž právo nepřipouští provedení exekuce. Žalobkyně má za to, že se může se jednat i o jiné než vlastnické právo; v daném případě se jednalo o její právo na nabytí pohonných hmot od osoby odlišné od DS Great Lion, vůči němuž probíhá daňová exekuce. K zadržení pohonných hmot došlo během realizace obchodu mezi žalobkyní a společností RENOIL CZ s.r.o., kterého se DS Great Lion neúčastnil, a nebyly tak splněny předpoklady pro to, aby tyto pohonné hmoty mohly být v exekuci postiženy. Žalobkyně také tvrdila, že z doložky výhrady vlastnického práva nemá správce daně právo cokoliv dovozovat ve vztahu k předmětné exekuci, jelikož se jedná o zajišťovací instrument ve prospěch společnosti RENOIL CZ s.r.o., který vyplývá z relativního právního vztahu mezi touto společností a žalobkyní. Vůči třetím osobám se jednalo o obchod realizovaný mezi žalobkyní a uvedenou společností, kdy pohonné hmoty byly nabyty žalobkyní. 3. Skutečnosti namítané žalobkyní v odvolání jsou dle žalovaného nedůvodné. K námitce, že prvostupňové rozhodnutí šlo výrazně nad rámec podaného návrhu, žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí skutečně obsahovalo ve svém výroku také movité věci, které předmětem návrhu nebyly. Správce daně v této souvislosti vydal rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností č.j. 4339684/14/2010-25201-101173 ze dne 1. 7. 2014, jímž toto pochybení napravil. Specifikace movitých věcí (předmětných pohonných hmot) vycházela z protokolů o soupisu věcí ze dne 28. 5. 2013; označení v nich vycházelo z CMR listů, které byly správci daně předloženy řidiči kamiónů. Skutečnost, že na CMR listech byly uvedeny údaje o objemu předmětných pohonných hmot odlišně než v úředních záznamech pořízených při stáčení pohonných hmot při jejich uskladnění, nelze přičítat k tíži správce daně. Z návrhu žalobkyně vyplynulo, že měla přístup k úředním záznamům o uskladnění a přepravě věcí, přičemž v každém z nich byl odkaz na příslušný protokol o soupisu věcí. Na základě těchto informací byla schopna ztotožnit obsah prvostupňového rozhodnutí se svým návrhem. Rozhodnutím o opravě zřejmých nesprávností se uvedená námitka stala bezpředmětnou. 4. Žalovaný dal žalobkyni za pravdu, že její podání, které bylo správci daně doručeno dne 26.2.2014, bylo učiněno v souladu se zákonem a správce daně měl povinnost k němu přihlédnout. Zároveň konstatoval, že tento nedostatek odstraní v rámci odvolacího řízení dle § 115 odst. 1 daňového řádu a sám se k obsahu tohoto podání vyjádří. Uvedl, že předmětné pohonné hmoty byly skutečně sepsány v rámci daňové exekuce vedené vůči DS Great Lion. Správce daně posoudil podání žalobkyně jako návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce a rozhodl o něm v souladu s § 179 odst. 2 daňového řádu. Nebyl přitom oprávněn žalobkyni cokoliv sdělovat na základě její obecně formulované žádosti a bez doložení podkladů, na jejichž základě by došel k závěru, že žalobkyně je osobou zúčastněnou na správě daní. K pozdržení přímého prodeje pohonných hmot, jehož se žalobkyně domáhala, žalovaný uvedl, že daná povinnost vyplývá pro správce daně přímo ze zákona, který stanoví, že po dobu řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce nelze majetek, který je předmětem návrhu, prodat. Z žádných písemností však nevyplynulo, že by pohonné hmoty byly ve vlastnictví žalobkyně. Na CMR listech byl jako příjemce uveden DS Great Lion. Správci daně tak nic nebránilo v soupisu předmětných pohonných hmot a nebyl ani povinen je vydat. Ani žádný z řidičů se o žalobkyni nezmínil. K podkladům předloženým žalobkyní (e-mailová objednávka mezi ní a MAPRE s.r.o., a ČSAD JIHOTRANS a. s, a mezi žalobkyní a RENOIL CZ s.r.o.) žalovaný uvedl, že nejsou způsobilými důkazy prokazujícími vlastnictví pohonných hmot, neboť pohonné hmoty nejsou v e-mailu nijak specifikovány a není doložen původ zpráv. Objednávka (ve formě tabulky vyhotovené v MS Excel) nemá atributy závazné objednávky a z e-mailu nijak neplyne, že by k němu byla tato tabulka přiložena, či že by vůbec měl nějakou přílohu. K navrhovaným svědeckým výslechům pak žalovaný uvedl, že vzhledem k ostatním listinným důkazům (CMR listy, dodací listy, e-VD), z nichž vlastnictví žalobkyně nevyplývá, nejsou dle jeho názoru relevantními důkazními prostředky. 5. K námitce aktivní legitimace žalobkyně k podání návrhu na vyloučení předmětných pohonných hmot, které údajně byly bez ohledu na sjednanou výhradu vlastnického práva v její dispozici, z daňové exekuce, žalovaný zopakoval, že ze zajištěných dokladů nevyplynulo, že by vlastníkem předmětných pohonných hmot byla žalobkyně. Ta na CMR listech nefigurovala ani jako odesílatel, ani jako příjemce zboží. Nebylo tedy prokázáno, že pohonné hmoty byly na cestě k žalobkyni, či že je měla ve své dispozici. Informace o vlastníku pohonných hmot nebyla známa ani řidičům, kteří pohonné hmoty převáželi. Na předložených CMR listech byla poznámka ohledně výhrady vlastnického práva ve prospěch třetí osoby odlišné od DS Great Lion i žalobkyně do okamžiku řádného ukončení přepravy v systému EMCS. Připustil-li by žalovaný, že žalobkyně na základě rámcové kupní smlouvy a objednávky ve vztahu k pohonným hmotám figurovala, existovaly by vedle sebe současně dvě výhrady vlastnického práva ve prospěch dvou odlišných subje