2 As 121/2016 — Nejvyšší správní soud

10 A 10/2014- 102 - text 15 pokračování 10A 10/2014 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců █████████████████████ a Mgr. Martina Lachmanna ve věci žalobce proti žalovanému General Logistics Systems Czech Republic s.r.o., se sídlem ██████████████████████████ IČO: ████████ zastoupený advokátem ██████████████████████████, se sídlem ████████████████████████████████ █████ telekomunikační úřad se sídlem ███████████████████████ o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2013, č. j. ČTÚ-83 613/2013-603 takto: I. Rozhodnutí předsedy ████████████ telekomunikačního úřadu ze dne 12. 11. 2013, č. j. ČTÚ-83 613/2013-603 a rozhodnutí ███████ telekomunikačního úřadu, odboru regulace komunikačních činností a poštovních služeb ze dne 10. 7. 2013, č. j. ČTÚ-51 313/2013-610/III. vyř. se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce ████████████████████████, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. █████ telekomunikační úřad, odbor regulace komunikačních činností a poštovních služeb rozhodnutím ze dne 10. 7. 2013, č. j. ČTÚ-51 313/2013-610/III. vyř. (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“) rozhodl v řízení zahájeném na základě žádosti žalobce podle § 37 odst. 3 písm. d) zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ZPS“), tak, že služby nabízené žalobcem pod obchodními jmény Business Parcel, Business Small Parcel, Euro Business Parcel, Euro Business Small Parcel a Global Business Parcel podle všeobecných obchodních podmínek pro zasílání a zpracování zásilek platných od 1. 6. 2013 (dále jen „Předmětné služby“) jsou poštovními službami. 2. Předseda ████████████ telekomunikačního úřadu rozhodnutím ze dne 12. 11. 2013, č. j. ČTÚ-83 613/2013-603 (dále jen „Napadené rozhodnutí“) zamítl rozklad žalobce a potvrdil Prvostupňové rozhodnutí. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a dalších vyjádření 3. Žalobce proti Napadenému rozhodnutí podal žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). V ní nejprve uvádí, že po nabytí účinnosti novely ZPS, provedené zákonem č. 221/2012 Sb. (dále jen „Novela 221/2012“) se od 1. 1. 2013 ocitl ve stavu právní nejistoty ohledně toho, zda na něj dopadá regulace ZPS. Tuto situaci řešil podáním žádosti k žalovanému o vydání rozhodnutí o tom, zda Předmětné služby jsou poštovními službami a uvedl argumenty na podporu názoru, že poštovními službami nejsou. 4. Žalobce uvádí, že od 1. 7. 2008 podniká pouze na základě volné živnosti; jedním z oborů jeho činnosti je i Zasilatelství a zastupování v celním řízení. Novelou 221/2012 došlo ke změně ve výčtu oborů činnosti v rámci živnosti volné tak, že obor činnosti Provozování poštovní služeb a zahraničních poštovních služeb, jehož obsahová náplň byla definována takto: „Činnost prováděná na základě poštovní smlouvy a za podmínek stanovených zákonem o poštovních službách, jejímž účelem je dodání poštovní zásilky nebo poukázané peněžní částky. Činnost při poskytování zahraniční poštovní služby, kterou se rozumí služba svou povahou obdobná poštovním službám, jejíž poskytnutí bylo sjednáno v zahraničí a jejímž účelem je dodání věcí nebo peněžní částky v České republice.“, byl zrušen a tato činnost byla nově upravena v ZPS, a to aniž by došlo ke změně v jejím vymezení. S ohledem na to, že se nemění definice poštovní služby ale pouze způsob její regulace a na to, že žalobce ani před účinností Novely 221/2012 neuzavíral poštovní smlouvy a neprováděl svou činnost za podmínek stanovených ZPS (tedy neposkytoval poštovní služby), je žalobce toho názoru, že ani po účinnosti Novely 221/2012 poštovní služby neposkytuje. 5. Žalobce dále uvádí, že pro zákonnou definici poštovní služby je klíčové, že je prováděna podle poštovní smlouvy a za podmínek stanovených ZPS; poštovní smlouva je tedy konkrétním smluvním typem se zákonem stanovenými náležitostmi. Žalobce ovšem poskytuje svoje služby na základě zasílatelské smlouvy, což je zcela jiný smluvní typ s definičními znaky vymezenými v obchodním zákoníku Pozn. soudu – jde o zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, který byl s účinností od 1. 1. 2014 zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přičemž zasílatelská smlouva je nadále výslovně upraveným smluvním typem. , a jeho činnost spočívá ve zprostředkování (zajištění) přepravy třetí osobou z místa určeného příkazcem do místa určeného příkazcem za úplatu na základě rámcové zasílatelské smlouvy a jednotlivých zasílatelských smluv, přičemž příkazcem může být pouze podnikatel. O podmínkách rámcové zasílatelské smlouvy žalobce individuálně jedná se svými klienty. Vlastní přepravu pak provádí smluvní partneři žalobce na základě přepravních smluv. 6. Dle žalobce je sice možné, že zasílatelská, příp. přepravní smlouva na jedné straně a poštovní smlouva na druhé straně mohou upravovat některá práva a povinnosti podobně nebo i shodně, ale stále je nutné rozlišovat, jaké služby, na základě jakých smluv a jakého veřejnoprávního oprávnění subjekt poskytuje. Ačkoliv tyto služby spolu úzce souvisí, tak se pojmově vylučují, což dle žalobce vyplývá i z historického zařazení poštovní činnosti v živnostenském zákoně. 7. Žalobce dále tvrdí, že nenaplňuje definiční znaky poštovní služby dle ZPS, protože se nezavazuje, že dodá poštovní zásilku, ale že zajistí dodání zásilky, a to v určité garantované kvalitě, nezajišťuje dodání peněžní částky, nevyužívá místo poštovního podání, ale pouze zajištění vyzvednutí zásilky přepravcem a umožňuje provádění odklonů od doručení zásilky na adresu uvedenou na zásilce (např. dle pokynu příkazce). 8. Nadto žalobce k bližší specifikaci poštovní služby v § 1 odst. 2 věta druhá ZPS uvádí, že nesplňuje ani toto vymezení (dle žalobce spíše inspiračního charakteru díky slovu „zpravidla“), protože nevlastní žádná vozidla k přepravě zásilek, neprovádí poštovní podání a přepravu zásilek, ale pouze zajišťuje řízení systému přepravy, centrální třídící uzel a dozor nad přepravou. Dle názoru žalobce žalovaný pouze podle technické podobnosti některých pojmů používaných v ZPS s činností žalobce (např. poštovní zásilka, poštovní podání a poštovní síť) chybně podřadil Předmětné služby pod poštovní služby ve smyslu ZPS. Dochází tím dle žalobce k porušení zákazu analogie ve veřejném právu k tíži soukromé osoby. V důsledku je pak žalobci proti jeho vůli a vůli jeho klientů vnuceno uzavírání poštovních smluv namísto zasílatelských smluv, žalobce ztrácí možnost výběru smluvních partnerů (§ 4 odst. 2 ZPS), může být nucen uzavřít smlouvu i s osobou, která mu v minulosti nezaplatila za služby, a musí plnit další zatěžující povinnosti dle ZPS. 9. Žalobce dále tvrdí, že výklad žalovaného je v rozporu s účelem Novely 221/2012, kterým bylo dokončit liberalizaci trhu poštovních zásilek a umožnit dalším subjektům na základě jejich svobodného rozhodnutí podnikat v tomto oboru. Rozhodnutím žalovaného je však žalobce k tomu naopak prakticky nucen. 10. Rozhodnutím žalovaného podle názoru žalobce dochází i k narušení hospodářské soutěže - žalobce je nucen plnit povinnosti provozovatele poštovních služeb dle ZPS, zatímco jiné, vůči žalobci konkurující, subjekty ke dni podání žaloby dle jeho informací nejsou vedeny jako poskytovatelé poštovních služeb. Vůči České poště, s.p. je pak dle žalobce hospodářská soutěž narušena tím, že základní služby, které Česká pošta poskytuje, jsou osvobozeny od DPH. Žalovaný se dle názoru žalobce nedostatečně vypořádal s negativním vymezením poštovní služby dle § 1 odst. 3 ZPS – žalobce je toho názoru, že jeho vztah k zákazníkům lze vykládat jako vztah odesílatele a s ním propojené osoby. 11. Žalobce spatřuje v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rozpory v tom, že žalovaný na jednu stranu dochází dle obsahu zasílatelských smluv k závěru, že jde o smlouvy poštovní, ale na druhou stranu uvádí, že služby poskytované žalobcem vykazují charakter zasílatelských smluv. Dále namítl, že se žalovaný nevypořádal s odlišnostmi zasílatelských služeb, na které žalobce poukázal. Žalobce rovněž namítl, Napadené rozhodnutí bylo vydáno podle § 108 odst. 2 a § 123 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů dále jen „ZoEK“), ačkoliv ZPS rozklad upravuje samostatně. Žalobce z těchto důvodů považuje rozhodnutí za nepřezkoumatelné. 12. Žalobce dále tvrdí, že Napadené rozhodnutí je v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a ████ 97/67/ES ve znění směrnice Evropského parlamentu a ████ 2002/39/ES a směrnice Evropského parlamentu a ████ 2008/6/ES (dále jen „Poštovní směrnice“). Žalobce tvrdí, že nenaplňuje definici poštovní služby dle této směrnice, protože nevybírá poštovní zásilky (to činí třetí osoba), netřídí poštovní zásilky, neprovádí