2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

10 A 141/2015- 35 - text 22 pokračování 10A 141/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobce: TEXTRON CONSULTING s.r.o., IČO: 29199727 sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1 zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem sídlem nám. Míru 137/9, Šumperk proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2015, čj. 33545/ENV/14, 758/570/14 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále též „žalovaný“) ze dne 24. 6. 2015, čj. 33545/ENV/14, 758/570/14 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Olomouc (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 7. 2. 2014, čj. ČIŽP/48/OOL/SR02/1303269.006/14/OMV (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně uložil žalobci pokutu ve výši 180 000 Kč za správní delikt podle § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 282/1991 Sb.“), spočívající v tom, že žalobce vlastním zaviněním v měsících červnu a červenci 2013 přibližováním dříví z těžby poškodil lesní pozemky parcelní čísla 752, 790, 753, 791 (vše v katastrálním území Krumsín) a ohrozil životní prostředí v lese, přičemž svým jednáním vytvořil podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů. Žalobce měl podle výroku Prvostupňového rozhodnutí přibližováním dříví ke zpevněné cestě do Krumsína závažně poškodit lesní pozemky parcelní číslo 752 (porostní skupina 718 Di9, na ploše cca 115 m2), parcelní číslo 790 (porostní skupina 718 Ff11, na ploše cca 400 m2), parcelní číslo 753 [porostní skupina 718 Di9, na ploše cca 480 m2 a v délce cca 45 m vytlačenými kolejemi o šířce cca 0,6 m a hloubce 0,3 m nacházejícími se mezi zpevněnou komunikací a lesní cestou (přibližovací linkou)], a parcelní číslo 791 (porostní skupina 718 Fg11, na ploše cca 840 m2). Celková plocha lesního stanoviště poškozená pojezdem těžké mechanizace činila cca 1835 m2, přičemž hloubka tohoto poškození dosahovala až 0,5 m. Popsaný stav trval od července 2013 k datu vydání rozhodnutí. Podle výroku Prvostupňového rozhodnutí tímto jednáním žalobce vytvořil podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů, konkrétně vystavením lesního stanoviště nepříznivému vlivu biotického činitele (buřeně) a abiotických činitelů (vody a sucha) ohrozil plynulé plnění funkcí lesa (především funkci půdoochrannou, vodohospodářskou, stabilizační a biologickou - produkční). 3. Žalovaný Napadeným rozhodnutím odvolání žalobce proti Prvostupňovému rozhodnutí zamítl a Prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapituloval předchozí průběh řízení, shrnul závěry uvedené v Prvostupňovém rozhodnutí a sumarizoval námitky, které žalobce v odvolání proti Prvostupňovému rozhodnutí vznesl. 5. K námitce žalobce, že opětovně (jako již v probíhajícím řízení o pokutě) namítá a nesouhlasí s tím, že by se dopustil vlastní činností ohrožení životního prostředí v lese, a že se žádného správního deliktu nedopustil, neboť se nedopustil ani žádného protiprávního jednání, žalovaný uvedl, že ji nelze přijmout. Především zdůraznil, že žalobce v průběhu správního řízení, a to ani v návaznosti na doplnění dokazování v odvolacím řízení, žádné námitky nevznesl, nařízeného ústního jednání se neúčastnil, požadované podklady nedoručil a svých práv podle ustanovení § 36 odst. 1, 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), přes opakovaná poučení nevyužil. 6. Dále žalovaný k takto vznesené námitce uvedl, že ze spisu ve věci je zřejmé (a potvrdilo se to i v rámci doplnění spisu po podaném odvolání), že těžbu na všech dotčených lesních pozemcích parcelní čísla 752, 790 (oba ve vlastnictví pana M. Z.) a parcelní čísla 753 a 791 (oba ve vlastnictví žalobce), vše v katastrálním území Krumsín, zajišťoval a organizoval žalobce. Žalovaný v tomto směru zdůraznil, že pro prokázání odpovědnosti za zjištěný skutek ve smyslu ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb. nebylo rozhodující, zda těžbu a přibližovací práce provedl žalobce přímo sám, či si pro tuto činnost někoho zjednal a pověřil ho provedením této činnosti. Ač mu bylo správním orgánem prvního stupně v rámci doplnění dokazování v odvolacím řízení uloženo, aby předložil na podporu svých tvrzení listinné důkazy, žalobce tak neučinil, přičemž uvedl, že žádné takové doklady neexistují (nedisponuje jimi). Žalovaný poukázal na to, že součástí spisu je vyrozumění o záměru provést předmýtní úmyslnou těžbu na pozemcích parcelní číslo 753 a parcelní číslo 791, které bylo příslušnému orgánu státní správy lesů (Městskému úřadu Prostějov) žalobcem doručeno dne 5. 3. 2013, přičemž orgán státní správy lesů souhlas s provedením těžby udělil dne 18. 3. 2013. Z úřední činnosti správních orgánů je dle žalovaného známo, že žalobce nakupuje lesní pozemky za účelem těžby lesních porostů. V daném případě žalobce podle žalovaného získal lesní pozemky parcelní čísla 753 a 791 v katastrálním území Krumsín na základě kupní smlouvy ze dne 25. 2. 2013. Jak dle žalovaného vyplývá ze „Záznamu z podání vysvětlení“ pořízeného podle ustanovení § 137 správního řádu (následně potvrzeného svědeckou výpovědí pořízenou podle ustanovení § 55 správního řádu), žalobce nabídl panu M. Z. vytěžení dříví z jeho pozemků (sousedních pozemků žalobce) a na základě této nabídky pan M. Z. požádal dne 14. 5. 2013 orgán státní správy lesů o povolení těžby dřeva. Těžební práce, včetně přibližování, proběhly podle žalovaného na přelomu června a července. Pan M. Z. přitom jak v rámci podání vysvětlení, tak i následně v rámci svědecké výpovědi označil žalobce za iniciátora záměru těžby a toho, v jehož zájmu k těžbě došlo, a to nejen na pozemcích ve vlastnictví žalobce, ale nakonec i na pozemcích v jeho vlastnictví. Žalovaný uvedl, že pokud si žalobce na vlastní práce zjednal jakoukoli třetí osobu a snaží se v rámci podaných odvolacích námitek zpochybnit svou odpovědnost za vzniklý stav, nepředložil správnímu orgánu prvního stupně (ač byl k tomu vyzván) jakékoli doklady o takovém stavu (např. smlouvu o provedení prací, ze které by byly zřejmé např. i podmínky smluvního ujednání z hlediska povinností minimalizujících negativní dopady na lesní pozemky, či údaje o finanční úhradě za provedené práce) a bylo tak zřejmé, která třetí osoba měla tyto práce provádět (ani žádnou takovou třetí osobu nikdy v průběhu správního řízení ve věci neuvedl). Žalovaný uzavřel, že žalobce zcela nezpochybnitelně těžební práce a s tím související přibližování v daném lokalitě zajišťoval. Námitky uplatněné v podaném odvolání, že pachatelem deliktu tedy nebyl žalobce (a že správní orgán prvního stupně tento stav dostatečně neprokázal), případně, že je třeba se ubírat k osobě, která se takového jednání dopustila, podle žalovaného nelze považovat za věrohodné, ale pouze za účelové se snahou zpochybnit postup prokazování v rámci správního řízení ve věci. Žalovaný nepochyboval o tom, že těžba včetně přibližování probíhala z podnětu žalobce a na základě jeho plného vědomí a že tyto práce žalobce zajišťoval. Ostatně i z výslechu svědka podle žalovaného vyplývá, že panu M. Z. byla částka (na základě předloženého číselníku vytěženého dříví a po vypořádání nákladů spojených s těžbou) vyplacena přímo na ruku panem V. (do 24. 6. 2013 jednatelem žalobce). Pro úplnost žalovaný zdůraznil, že z celkové plochy lesního stanoviště poškozeného pojezdem těžké mechanizace, tj. cca 1835 m2, připadá 1320 m2 na pozemky ve vlastnictví žalobce. Ze spisu je dle žalovaného zřejmé, že k těžbě došlo v průběhu června a července 2013, přitom ještě 3. 12. 2013, kdy na místě proběhlo inspekční šetření, podle žalovaného prokazatelně nedošlo k nápravě negativního stavu. Žalobce podle žalovaného na svých pozemcích nezajistil plnění všech funkcí lesa (mimo jiné např. půdoochrannou, vodohospodářskou). 7. Žalovaný se rovněž neztotožnil s námitkami, jimiž žalobce zpochybňoval, že by se dopustil vlastní činností ohrožení životního prostředí v lese, a poukazoval na to, že si správní orgán prvního stupně odporuje v tom, zda mělo dojít k poškození či ohrožení životního prostředí. Ze spisu ve věci a z výroku Prvostupňového rozhodnutí je dle žalovaného prokazatelně a dostatečným způsobem zřejmé, že pokuta byla uložena za ohrožení životního prostředí. K tomuto ohrožení došlo podle žalovaného nadměrným a velmi výrazným poškozením le