10 As 258/2017 — Nejvyšší správní soud

10 A 172/2015- 94 - text 15 pokračování 10A 172/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a Mgr. Martina Lachmanna v právní věci žalobce: Statutární město Jihlava, se sídlem Masarykovo nám. 1, Jihlava zastoupený JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 za účasti: 1) VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s., IČO: 49455842 se sídlem Soběšická 820/156, Brno zastoupená Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 2) Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko, svazek obcí, IČO: 48460915 se sídlem Žižkova 93, Jihlava, zapsaný v registru zájmových sdružení právnických osob a dobrovolných svazků obcí, vedeném Krajským úřadem Vysočina zastoupený JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem Při trati 1084/12, Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 17. 8. 2015, č. j. MV-16240-37/VS-2014 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2015, č. j. MV-16240-37/VS-2014 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342 Kč, k rukám zástupce žalobce JUDr. Radka Ondruše, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení 1) a 2) nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Krajský úřad Kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností (dále jen „krajský úřad“) nejprve rozhodnutím ze dne 18. 9. 2013, č. j. KUJI 63081/2013, sp. zn. OOSČ 467/2013 OOSC/22 (dále jen „rozhodnutí krajského úřadu“) rozhodl ve sporném správním řízení zahájeném na návrh žalobce proti osobě zúčastněné na řízení 2) tak, že (i) se určuje vlastnické právo žalobce k věcem specifikovaným a umístěným tak, jak je uvedeno v tomto výroku (výrok I.), (ii) se určuje povinnost osoby zúčastněné na řízení 2) vydat žalobci věci uvedené ve výroku I., do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.), (iii) se určuje povinnost osoby zúčastněné na řízení 2) vydat žalobci originály majetkové a provozní dokumentace věcí uvedených ve výroku I., v rozsahu dle ustanovení § 5 zákona č. 274/2001 Sb., do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III.) a (iv) se žádnému z účastníků nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok IV.) 2. Výrok I., II. a III. rozhodnutí krajského úřadu zrušilo následně Ministerstvo vnitra, odbor veřejné správy, dozoru a kontroly rozhodnutím ze dne 16. 1. 2015, č. j. MV-133594-76/ODK-2013 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) z důvodu nicotnosti a věc byla vrácena krajskému úřadu. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) nyní domáhá přezkumu rozhodnutí ministra vnitra ze dne 17. 8. 2015, č. j. MV-16240-37/VS-2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr vnitra zamítl rozklad žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí. II. Napadené rozhodnutí 3. Ministr vnitra v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve obsáhle rekapituloval dosavadní průběh přezkumného řízení, obsah prvostupňového rozhodnutí a obsah rozkladu a ostatních vyjádření účastníků řízení. Z toho vyplývá, že: - Žalobce se návrhem na zahájení sporného řízení domáhal určení vlastnictví a uložení povinnosti vydat věci, které na základě osmi dohod o převodu hmotného majetku převedl osobě zúčastněné na řízení 2), tj. svazku obcí založeného za účelem zásobování obcí pitnou vodou (dále jen „svaz“). Žalobce v tomto návrhu uvedl, že podle čl. 12.6 a 12.7 stanov svazu je tato osoba v případě vystoupení obce povinna vrátit vystupující obci vložený majetek. O návrhu žalobce na zahájení sporného řízení bylo rozhodnuto rozhodnutím krajského úřadu dne 18. 9. 2013. - Osoba zúčastněná na řízení 1) podala proti rozhodnutí krajského úřadu k žalovanému podnět k přezkumnému řízení. Usnesením ze dne 10. 12. 2013, č. j. MV-133594-13/ODK-2013 žalovaný zahájil přezkumné řízení vůči výrokům I., II. a III. a zároveň rozhodl o přerušení řízení o odvolání žalobce proti výroku IV. rozhodnutí krajského úřadu. Proti usnesení o zahájení přezkumného řízení podal žalobce rozklad, o kterém rozhodl ministr vnitra rozhodnutím ze dne 11. 4. 2014, č. j. MV-16240-8/VS-2014 tak, že zrušil výrok o přerušení odvolacího řízení a ve zbytku rozklad zamítl. - Následně rozhodnutím ze dne 20. 8. 2014, č. j. MV-133594-62/ODK-2013 žalovaný v přezkumném řízení zrušil rozhodnutí krajského úřadu v rozsahu výroku I., II. a III. s tím, že krajskému úřadu nesvědčila pravomoc toto rozhodnutí vydat, protože podle názoru žalovaného může správní orgán ve sporu plynoucím z veřejnoprávní smlouvy vydat konstitutivní rozhodnutí jen tehdy, stanoví-li tak zákon či veřejnoprávní smlouva. Navíc bylo rozhodnutí krajského úřadu podle žalovaného nepřezkoumatelné, protože se krajský úřad nevypořádal s některými argumenty osoby zúčastněné na řízení 1). - Rozhodnutím ze dne 17. 12. 2014, č. j. MV-16240-32/VS-2014 ministr vnitra v rozkladovém řízení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2014, č. j. MV-133594-62/ODK-2013 zrušil, neboť měl za to, že majetkové vztahy mezi obcemi a svazkem obcí jsou vztahy soukromoprávní, a proto při nedostatku jiné právní úpravy příslušelo rozhodnutí v takovém sporu soudům v občanském soudním řízení. - V dalším řízení proto žalovaný (vázán právním názorem ministra vnitra) vydal (v přezkumném řízení) prvostupňové rozhodnutí. 4. Ministr vnitra v napadeném rozhodnutí uvedl, že obsahuje-li smlouva o zřízení dobrovolného svazku obcí prvky soukromoprávní i veřejnoprávní, je veřejnoprávní smlouvou ve smyslu ustanovení § 159 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“) jen ta část smlouvy, která obsahuje veřejnoprávní prvky, a jen k této části smlouvy se vztahuje příslušnost správních orgánů rozhodovat ve smyslu ustanovení § 169 správního řádu spory plynoucí z uzavřených veřejnoprávních smluv. 5. Z ustanovení § 141 odst. 1 správního řádu ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 o. s. ř. ministru vnitra vyplynulo, že spory plynoucí ze soukromoprávních vztahů mohou správní orgány řešit pouze v případech stanových zvláštními zákony. V posuzovaném případě však žádný takový zvláštní zákon není, a proto byla podle názoru ministra vnitra dána příslušnost soudů. Pokud pak o takovém sporu správní orgán přesto rozhodne, jde podle ministra vnitra o rozhodnutí nicotné pro nedostatek pravomoci ve smyslu ustanovení § 77 odst. 1 správního řádu, protože správní orgán nebyl vůbec věcně příslušný k jeho vydání. Ministr vnitra měl za to, že s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010 – 65 nezbývalo než zrušit rozhodnutí krajského úřadu s účinky ex tunc. Ministr vnitra konstatoval, že s ohledem na uvedené nemá žalobcem uplatněná argumentace vliv na právní názor ministra vnitra vyjádřeného v rozhodnutí ze dne 17. 12. 2014, č. j. MV-16240-32/VS-2014, který žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí plně respektoval. 6. Ministr vnitra měl za to, že nedošlo k porušení ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu tím, že účastníkům řízení nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům řízení, protože do správního spisu nebyly doplněny žádné další podklady a pro rozhodnutí žalovaného byl závazný právní názor ministra vnitra. Ministr vnitra odmítl, že by bylo prvostupňové rozhodnutí založeno na posouzení smlouvy o založení Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko a jeho stanov, aniž by byly tyto dokumenty provedeny jako důkaz, protože dle spisové dokumentace se dne 4. 4. 2014 konalo ústní jednání, na němž byla jako listinný důkaz přečtena uvedená zakladatelská smlouva i stanovy ve znění pozdějších dodatků, tj. žalovaný uvedené dokumenty znal. 7. K argumentaci žalobce názorem z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2014, č. j. 54 Co 480/2014 – 226 ministr vnitra uvedl, že žalobce ze jmenovaného usnesení upozorňoval na závěry, které nevyslovil soud, ale šlo o názor původem z vyjádření Ministerstva vnitra, který soud pouze citoval v odůvodnění svého usnesení. Ministr vnitra poukázal na to, že Krajský soud v Brně naopak zaujal opačný názor, dle něhož nárok na vydání bezdůvodného obohacení, který žalobce uplatňoval, se netýkal veřejnoprávní koordinační smlouvy ve smyslu ustanovení § 160 správního řádu, a nebyla tedy dána pravomoc správního orgánu k řešení sporu podle ustanovení § 141 správního řádu. Ministr vnitra dále upozornil na odlišnost v tom, že ve správním řízení se žalobce domáhal nároku, který měl základ v zakladatelské listině coby veřejnoprávní koordinační smlouvě. 8. Závěrem ministr vnitra doplnil, že nepovažoval za nutné zabývat se námitkami uplatněnými v částech VII. až XII. Rozkladu, protože ty směřovaly proti původnímu rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2014, č. j. MV-13359462/ODK-2013, jež bylo celé nahrazeno prvostupňovým rozhodnutím. III. Žaloba 9. Žalobce namítl, že správní orgány vycházely ze smlouvy o založení svazu, aniž by posoudily, zda jso