2 As 25/2007 — Nejvyšší správní soud

10 A 206/2017- 57 - text 15 pokračování 10A 206/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a Mgr. Martina Lachmanna v právní věci žalobkyně: T.C.A. – v.o.s. Technik Control Assistance, IČ 25300342 sídlem Dobšická 2295/2, Znojmo zastoupená Mgr. Stanislavem Bodlákem, advokátem se sídlem Petrov nad Desnou 2703 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12 Praha 1 o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu spočívající v nerozhodnutí o odvolání žalobkyně ze dne 21. 4. 2017 proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhá, aby soud podle ustanovení § 81 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) uložil žalovanému ve lhůtě 30 dnů rozhodnout o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, které podala dne 21. 4. 2017. 2. Žalobkyně shrnula průběh správního řízení - dne 10. 6. 2011 podala žádost o změnu provozovatele stanice technické kontroly evidenční číslo 37.17 v provozovně Znojmo, Dobšická 2 (dále jen „STK“ nebo „stanice“). O této žádosti rozhodl správní orgán I. stupně dne 17. 6. 2011 pod č. j. JMK 86642/2011, tak, že udělil oprávnění k provozování STK podle § 54 odst. 4 a § 56 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, v tehdy platném znění, společnosti Smetana a Smetana s.r.o., IČ 63480565. Současně také konstatoval, že dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí o udělení změněného oprávnění k provozování STK pozbývá platnost původní oprávnění k provozování STK udělené žalobkyni rozhodnutím Okresního úřadu Znojmo, referátu dopravy, dle č. j. 623/96-Pa ze dne 15. 7. 1996. 3. Žalobkyně uvedla, že toto rozhodnutí jí bylo doručeno teprve dne 6. 4. 2017 v rámci nahlédnutí do spisu sp. zn. S-JMK 86488/2011, vedeného správním orgánem I. stupně a to formou předání ověřené kopie tohoto rozhodnutí. Žalobkyně dne 21. 4. 2017 podala odvolání, které následně dne 28. 4. 2017 detailně odůvodnila. Žalobkyně poukázala na to, že správní orgán I. stupně ji následně vyrozuměl o tom, že odvolání vyhodnotil jako přípustné, splňující všechny formální i obsahové náležitosti, a proto jej postoupil žalovanému jakožto odvolacímu správnímu orgánu. 4. Dne 31. 5. 2017 byl nicméně žalobkyni doručen přípis žalovaného ze dne 26. 5. 2017, č.j. 57/2017-150-STK3/3, adresovaný správnímu orgánu I. stupně a označený jako „T.C.A. - v.o.s. Technik Control Assistance – sdělení k podnětu k přezkumnému řízení“, z něhož vyplývá, že podání žalobkyně není odvoláním, že žalobkyně po celou dobu ve svých podáních činěných vůči žalovanému v rámci různých řízení (sp. zn. 39/2015-150-STK3, 81/2015-150-STK3 a 85/2015-150-STK3) uváděla obsah předmětného rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 17. 6. 2011, kdy se podle něj i řídila a že nejsou jakékoliv pochybnosti o jeho doručení žalobkyni. Žalovaný stručně s odkazem na ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen „správní řád“) uzavřel, že lhůta k provedení přezkumného řízení v dané věci již marně uplynula, a že přezkumné řízení již nelze provést. 5. Žalobkyně poté vzhledem k tomu, že žalovaný ve lhůtě stanovené ustanovením § 71 odst. 1 a 3 správního řádu o shora uvedeném odvolání žalobkyně nerozhodl, podala žalobkyně dne 29. 6. 2017 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného podle § 80 odst. 3 správního řádu u nadřízeného správního orgánu - ministra dopravy. Ministr dopravy ale na tuto žádost ke dni podání žaloby žádným způsobem nereagoval a ve lhůtách stanovených v ustanovení § 71 správního řádu neučinil žádné z opatření proti nečinnosti žalovaného podle § 80 odst. 4 správního řádu. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že původní žádost žalobkyně o změně provozovatele STK byla podána do podatelny Krajského úřadu Jihomoravského kraje dne 10. 6. 2011. Tuto žádost za žalobkyni podepsal dne 1. 6. 2011 B. B. a součástí této žádosti byl závazek žalobkyně, že „společnost T.C.A. – v.o.s. Technik Control Assistance, IČ: 25300342 si je plně vědoma důsledků podané žádosti o změnu provozovatele, již nebude uplatňovat žádné nároky směřující k jakémukoliv provozování stanice technické kontroly na základě výše uvedeného oprávnění a osvědčení.“ O této žádosti rozhodl správní orgán I. stupně dne 17. 6. 2011 pod č. j. JMK 86642/2011, rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 6. 2011. 7. Žalovaný podotkl, že osoba, která podala žádost, byla statutárním zástupcem žalobkyně do 20. 5. 2015. Pro žalovaného je tedy podivné, že by se od 28. 6. 2011 do 6. 4. 2017 žalobkyně o rozhodnutí nedozvěděla. Žalobkyně podle názoru žalované po celou dobu respektovala rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Na rozhodnutí správního orgánu I. stupně je poté zcela patrno, komu bylo doručeno. Podle názoru žalovaného k doručení rozhodnutí až dne 6. 4. 2017 proto nemohlo dojít a dedukce žalobce o včasnosti odvolání je proto nedůvodná. Veškeré lhůty pro nápravu již uplynuly. 8. Žalobkyně proti vyjádření žalovaného podala repliku. Je stále toho názoru, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně nemohlo nabýt právní moci dne 28. 6. 2011, neboť nebylo žalobkyni v červnu 2011 vůbec doručeno. Takto se stalo až dne 6. 4. 2017 v rámci nahlížení do spisu vedeného v posuzované věci, při němž žalobkyně obdržela ověřenou kopii správního rozhodnutí. Teprve tímto dnem byl podle žalobkyně stanoven rozhodný okamžik pro počátek běhu lhůty k podání odvolání či pro jinou procesní obranu žalobce. Žalobkyně podotkla, že pokud je v rozdělovníku předmětného rozhodnutí prezentováno razítko žalobce s parafou (či dvěma parafami) neznámé osoby, a to navíc bez uvedení data konkrétního dne převzetí a uvedení konkrétní osoby a jejího vztahu k žalobci, pak z toho nelze jakkoliv dovozovat, že došlo k doručení či oznámení předmětného rozhodnutí. 9. Žalobkyně dále uvedla, že STK od září r. 2011 neprovozuje ani ona, ani společnost Smetana a Smetana s.r.o., (příp. jiná právnická nebo fyzická osoba), STK je zcela mimo provoz. Dále podotkla, že se intenzivně nejméně poslední 3 roky snaží domoci jejího opětovného zprovoznění, avšak tohoto cíle se pro dosavadní úřední postup žalovaného a krajského úřadu dosáhnout nepodařilo, když v dané věci nyní souběžně probíhá několik správních řízení (např. řízení o určení právního vztahu dle § 142 správního řádu, řízení o vydání osvědčení k provozování stanice technické kontroly dle § 57 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích). 10. Žalobkyně je v neposlední řadě toho názoru, že shora uvedené rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17. 6. 2011 je nicotným rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 77 správního řádu, neboť krajský úřad nebyl vůbec oprávněn o zjevně právně nepřípustné žádosti žalobce o změnu provozovatele STK ze dne 10. 6. 2011 jakkoli rozhodnout. Žalobkyně je toho názoru, že jí nikdy v minulosti nebylo udělené oprávnění k provozování STK postupem podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích odňato, a to z důvodu nenaplnění podmínek stanovených v ustanovení § 59 tohoto zákona. II. Ústní jednání 11. Ústní jednání ve věci se konalo dne 12. 11. 2019. Na něm obě procesní strany v zásadě setrvaly na svých dosavadních procesních stanoviscích. 12. Žalobkyně uvedla, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně se do její dispozice dostalo poprvé až dne 6. 4. 2017 při nahlížení do spisu. Předtím jí žádným validním způsobem doručeno nebylo a ve spise o tom není žádná zmínka. Podpisy, které se nacházejí ve spise, neprokazují doručení rozhodnutí způsobem podle správního řádu. Otázka včasnosti odvolání se přitom odvíjí od okamžiku platného doručení rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Dále žalobkyně namítla, že přípis žalovaného ze dne 26. 5. 2017, který žalobkyni byl doručen, nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu § 67 ve spojení s § 90 odst. 1 – 5 správního řádu. Z obsahu tohoto přípisu nevyplývá vyřízení odvolání tak, jak předpokládá správní řád a zásadně odpovídá na jiné otázky. Má proto za to, že odvolání doposud nebylo právem aprobovaným způsobem vyřízeno. Žalobkyně k tomu doplnila, že žaloba proti tomuto přípisu podána nebyla. Žalobkyně taktéž nad rámec žalobních námitek a k doplnění poukázala na to, že žalovaný tvrdí, že společnost Smetana a Smetana s.r.o. podala ve věci žádost, ta však takovou žádost nepodala. Rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011 tak nelze za rozhodnutí považovat, právní úprava takto rozhodnout neumožňovala a rozhodnutí je podle názoru žalobkyně nicotné. 13. Žalovaný zcela odkázal na své vyjádření k žalobě. 14. Žalobkyně k dokazování navrhla toliko součásti správního spisu, jenž si městský soud v