1 Afs 63/2004 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 21/2016- 52 - text 20 pokračování 10Ad 21/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobkyně: Mgr. L. L. bytem [adresa] zastoupené Mgr. Radovanem Dospělem, advokátem, sídlem Marešova 305/14, Brno proti žalované: Česká lékárnická komora sídlem Rozárčina 1422/9, Praha 4 zastoupené Mgr. Jiřím Švejnohou, advokátem, sídlem Korunní 2569/108, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory ze dne 1. 6. 2016, čj. 561/ČR/2015 takto: I. Rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory ze dne 1. 6. 2016, čj. 561/ČR/2015, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, Mgr. Radovana Dospěla, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory (dále též „žalovaná“) ze dne 1. 6. 2016, čj. 561/ČR/2015 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým byla žalobkyně coby disciplinárně obviněná uznána vinnou ze spáchání disciplinárního deliktu spočívajícího v závažném porušení povinností člena České lékárnické komory uvedených v § 9 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 220/1991 Sb.“), v § 7 odst. 1 písm. a), b) Organizačního řádu České lékárnické komory, v § 82 odst. 2, § 82 odst. 7 první věty souvětí, § 75 odst. 3, § 77 odst. 1 písm. c), § 84 odst. 3 a § 86 odst. 1 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o léčivech“), § 10 vyhlášky č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi, bližších podmínkách zacházení s léčivy v lékárnách, zdravotnických zařízeních a u dalších provozovatelů a zařízení vydávajících léčivé přípravky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 84/2008 Sb.“), a v čl. 1, 8, 11 a 12 Etického kodexu České lékárnické komory. 2. Disciplinárního deliktu se měla žalobkyně dopustit tím, že „jako vedoucí lékárník Lékárny U Elišky, T. 29, B., a jako odborný zástupce provozovatele této lékárny paní V. P., IČ x, P. 239, O. jako poskytovatele zdravotních služeb, porušila své povinnosti stanovené zákonem, když v přesně nezjištěné době přinejmenším v době 8.12.2014 nebo před tímto datem připustila dodávku velkého množství registrovaných léčivých přípravků (cca 200 druhů v počtu od 1 do 72 balení) včetně léčivých přípravků vydávaných na recept z předmětné lékárny do ordinace praktické lékařky pro dospělé MUDr. H. S., IČ x, bytem [adresa], poskytující zdravotní služby lékařské péče na adrese P. 122, P., za účelem jejich výdeje na recept přímo v ordinaci lékařky, a tedy mimo předmětnou lékárnu, tj. mimo zařízení, které je uvedeno v zákoně jako zařízení, v němž je zásadně možno léčivé přípravky vydávat, a osobou, která není ze zákona oprávněna běžně a pravidelně vydávat léčivé přípravky, ale je oprávněna léčivé přípravky vydat jen ojediněle ve výjimečných případech uvedených v zákoně, tedy porušila svou povinnost vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony, povinnost znát a dodržovat stavovské předpisy Komory, povinnost zajistit výdej léčivých přípravků v zařízení a osobami stanovenými zákonem a povinnost zachovávat respekt k orgánům stavovské samosprávy“. 3. Za předmětný disciplinární delikt přitom bylo žalobkyni žalovanou uloženo disciplinární opatření spočívající v podmíněném vyloučení z České lékárnické komory se stanovenou zkušební dobou v délce trvání 3 roky. II. Rozhodnutí žalované (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaná v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapitulovala předchozí průběh disciplinárního řízení a sumarizovala zjištění plynoucí z provedených důkazů a podkladů pro rozhodnutí. 5. V návaznosti na citaci pro věc relevantních ustanovení uvedla, že po provedeném dokazování dospěla k závěru, že se žalobkyně skutku popsaného ve výroku rozhodnutí dopustila. Dle žalované to vyplývá z provedených důkazů, zejména z informací z podnětu Státního úřadu pro kontrolu léčiv (dále též „SÚKL“) a jeho doplnění a od lékařky MUDr. H. S. o dodavateli léčivých přípravků zajištěných v její ordinaci a konkrétním způsobu jejich dodávání do ordinace, které žalovaná považovala za dostatečné důkazy pro shledání žalobkyně vinnou disciplinárním deliktem uvedeným ve výroku Napadeného rozhodnutí. Žalovaná podotkla, že MUDr. H. S. sama při kontrole SÚKL v její ordinaci sdělila, kdo jí dodává léčivé přípravky k jejich výdeji v její ordinaci a jakým způsobem k tomu dochází. Žalovaná v tomto ohledu považovala sdělení SÚKL, zejména informaci od MUDr. H. S. za věrohodnou, úplnou a pravdivou. V řízení nebyl dle žalované zjištěn žádný důvod ani nevyšla najevo žádná skutečnost, z níž by vyplývala pochybnost o pravdivosti sdělení uvedené lékařky, proč by uvedená lékařka nesdělila pravdivé informace v tomto směru, příp. že by dokonce svým sdělením měla v úmyslu paní V. P., případně žalobkyni poškodit, přičemž žalobkyně dle žalované ani žádný takový důvod netvrdila a neprokazovala. Naopak uvedená lékařka citované informace SÚKL sdělila dle žalované při kontrole v její ordinaci (když ze zjištěných skutečností, zejm. nalezeného značného množství léčivých přípravků v ordinaci lze dle žalované předpokládat, že se jednalo o kontrolu neohlášenou), tj. vyjádřila se spontánně a bezprostředně bez možnosti předchozí přípravy. Pokud by informace a údaje poskytnuté uvedenou lékařkou byly nepravdivé, mohlo by se dle žalované jednat o přestupek, případně dokonce jako trestný čin pomluvy (§ 184 trestního zákoníku). Uvedené skutečnosti tak podle žalované svědčí o pravdivosti sdělení uvedené lékařky a o absenci důvodu pro uvádění nepravdivých informací touto lékařkou. Další skutečností podporující pravdivost sdělení uvedené lékařky je dle žalované účelová ztráta veškerých relevantních dat v počítačích předmětné lékárny, k níž mělo dojít pouhé dva dny po kontrole SÚKL v ordinaci uvedené lékařky. Z uvedených důvodů považovala žalovaná výslech uvedené lékařky MUDr. S. za uvedených okolností za nadbytečný. 6. Žalovaná dále uvedla, že kromě informací od uvedené lékařky vycházela ze zjištění SÚKL při kontrole v ordinaci uvedené lékařky, kdy na místě bylo zjištěno velké množství léčivých přípravků, které byly v ordinaci uvedené lékařky vydávány, přičemž způsob a postup jejich dodání uvedená lékařka věrohodně popsala, aniž by vznikla jakákoliv pochybnost o pravdivosti jejího sdělení. 7. Žalovaná doplnila, že „při posuzování viny disciplinárně obviněné nelze též při hodnocení důkazů ve vzájemné souvislosti přehlédnout, že disciplinárně obviněná od počátku svou vinu popírá, aniž by však sama předložila jakýkoliv důkaz svědčící o své nevině, resp. svědčící o tom, že informace od MUDr. H. S. se nezakládají na pravdě, příp., že ohledně jejich pravdivosti má existovat jakákoliv pochybnost. Naopak disciplinárně obviněná čestné radě nepředložila protokol/y z kontrol SÚKLu v předmětné lékárně, přestože k tomu byla čestnou radou vyzvána. Odůvodnění odepření jejich předložení disciplinárně obviněnou nepovažuje čestná rada za opodstatněné. Jednak skutečnost, zda dotčené protokoly obsahují souvislosti s projednávaným disciplinárním řízením, by měla posoudit právě čestná rada a z toho učinit své závěry (a nikoliv disciplinárně obviněná), a jednak z upozornění právního zástupce disciplinárně obviněné na to, že disciplinárně obviněná není povinna předkládat důkazy, které by eventuálně mohly svědčit v její neprospěch, lze minimálně dovodit, že vyžadované dokumenty nesvědčily ve prospěch disciplinárně obviněné. Pokud tedy disciplinárně obviněná nepředložila vyžádané protokoly SÚKLu o kontrole předmětné lékárny, resp. ani jiná tvrzení či důkazy, kterými by doložila svou tvrzenou nevinu či zpochybnila zjištění SÚKLu či informace od uvedené lékařky, potom nepředložení výslovně čestnou radou vyžádaných dokumentů bez relevantního zdůvodnění svědčí právě o opaku, tedy podporuje závěr čestné rady o vině disciplinárně obviněné“. Totéž dle žalované „o skutečnosti, že disciplinárně obviněná se vůbec nezmínila o údajné ztrátě veškerých dat v počítačích předmětné lékárny dne 10.12.2014 (zjištěné při kontrole SÚKLu v předmětné lékárně dne 17.12.2014), přestože uvedené období v souvislosti s kontrolou SÚKLu v předmětné lékárně bylo v řízení řešeno a na prosincovou kontrolu SÚKLu byla disciplinárně obviněná výslovně dotazována. Nehledě na skutečnost, že na jednání čestné rady disciplinárně obviněná hovořila o (jedné!) prosincové kontrole SÚKLu v předmětné lékárně, zatímco právní zástupce disciplinárně obviněné ve vyjádření uvedl, že v období před kontrolou SÚKL v ordinaci lékařky bylo