1 Afs 95/2008 — Nejvyšší správní soud

3 Af 51/2016- 35 - text 10 3Af 51/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Ludmily Sandnerové ve věci žalobce: B. J. D., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ing. Jaroslavem Zahradníkem, Ph. D. sídlem Hněvkovská 1237/31, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2016, č. j. 19528/16/5200-10421-709052 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) domáhá zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 5. 5. 2016, č. j. 19528/16/5200-10421-709052, jímž byl potvrzen platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2014 Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) ze dne 11. 9. 2015, č. j. 6025224/15/2005-51521-109438. Tímto platebním výměrem byla daňovému subjektu, nyní žalobci, vyměřena daň z příjmu fyzických osob. 2. Žalobce v žalobě předně poukazuje na to, že otec žalobce dne 18. 10. 2013 darovací smlouvou daroval žalobci a jeho manželce bytovou jednotku č. X s příslušenstvím na adrese X (dále jen „bytová jednotka“), s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí ke dni 30. 1. 2014. Koupi bytové jednotky financoval otec žalobce prostřednictvím hypotečního úvěru od Komerční banky, a. s., č. smlouvy X (dále jen „hypoteční úvěr u KB“). Z darovací smlouvy vyplývá vůle darovat byt i se závazkem z nesplaceného hypotečního úvěru u KB, podle čl. VI. darovací smlouvy na nemovitosti kromě hypotečního úvěru u KB neváznou žádné dluhy. Strany darovací smlouvy následně uzavřely podle § 534 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „původní občanský zákoník“) ústní dohodu o převzetí plnění, žalobce tím převzal plnění závazku z hypotečního úvěru u KB namísto otce jako původního dlužníka. Žalobce dne 30. 1. 2014 uzavřel Smlouvu o hypotečním úvěru s Wüstenrot hypoteční bankou, a.s., č. smlouvy X (dále jen „hypoteční úvěr u WHB“), že úvěr byl žalobci poskytnut za účelem refinancování hypotečního úvěru u KB na bydlení v bytové jednotce. 3. V podané žalobě žalobce v jediném žalobním bodu nesouhlasí se žalovaným, který neuznal nárok na odečet úroků podle § 15 odst. 3 a odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) ve výši X Kč, jelikož neprokázal přistoupení k původnímu úvěru. Podle žalobce ústní dohodou s jeho otcem došlo k převzetí závazku z původního hypotečního úvěru, a po podpisu darovací smlouvy uzavřel žalobce smlouvu o refinancování původního hypotečního úvěru. Tím byly splněny podmínky § 15 odst. 3 ZDP, neboť uzavřením smlouvy o hypotečním úvěru u WHB žalobce refinancoval hypoteční úvěr u KB, jehož předmětem byla koupě bytové jednotky a v souladu s ústní dohodou s otcem převzal plnění otcova závazku splatit původní hypoteční úvěr, přičemž způsob úvěrového financování by neměl být podstatný. Poukazuje na to, že Ministerstvo financí vydalo k dané problematice Pokyn D-324, který byl nahrazen Pokynem GFŘ D-6 a dalším Pokynem GFŘ D-22, který žalobce splňuje. Podle žalobce byly rovněž splněny podmínky § 15 odst. 4 ZDP, neboť bytovou jednotku vlastnil ke konci zdaňovacího období a užíval ji k vlastnímu trvalému bydlení. Žalovaný i správce daně porušili § 8 daňového řádu tím, že neposoudili každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti, a nepřihlédli ke všemu, co vyšlo při správě daní najevo, že žalobci byla darovaná bytová jednotka i s nesplaceným hypotečním úvěrem, jehož plnění převzal. Podle žalobce žalovaný pochybil, pokud ze skutečnosti, že žalobce nedoložil písemnou smlouvu o převzetí závazku, dovodil, že žalobce nepřevzal plnění závazku ke splacení hypotečního úvěru u KB. Správce daně měl aplikovat ust. § 1888 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „NOZ“), jež zakládá právní domněnku přechodu dluhu v případě převodu věci zatížené zapsaným zástavním právem. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje zamítnutí žaloby. Uvádí, že poplatník si může uplatnit nárok na odpočet úroků ze základu daně za předpokladu, že je účastníkem smlouvy o úvěru, tj. smluvní stranou smlouvy o úvěru, případně osobou, která závazek z úvěru převzala nebo k závazku z úvěru přistoupila na základě následně uzavřené smlouvy o převzetí dluhu či převzetí závazku, jak vyplývá i z pokynu Generálního finančního ředitelství č. D-6 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení ZDP. V daném případě však žalobce neprokázal, že by byl účastníkem hypotečního úvěru u KB, smlouvu s bankou uzavřeli rodiče žalobce. Žalobce tak jejich závazek nepřevzal, ani k němu nepřistoupil. Převzetí plnění podle § 534 původního občanského zákoníku představuje dohodu mezi stávajícím dlužníkem (rodiči žalobce) a třetí osobou (žalobcem). K písemné smlouvě o převzetí dluhu podle § 531 odst. 1 a odst. 3 původního občanského zákoníku by musela dát Komerční banka a.s. souhlas. 5. Žalovaný neshledává za relevantní odkaz žalobce na § 1888 odst. 2 NOZ, jelikož darovací smlouva mezi ním a rodiči byla uzavřena v roce 2013, což je za účinnosti původního občanského zákoníku. Podle § 3028 odst. 3 NOZ se řídí právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti NOZ dosavadními právními předpisy, tedy původním občanským zákoníkem, který neobsahuje ekvivalent ust. § 1888 odst. 2 NOZ. Pro naplnění žalobcem tvrzené domněnky přechodu dluhu podle § 1888 odst. 2 NOZ, by museli rodiče žalobce písemně vyzvat Komerční banku a.s., aby přijala žalobce jako nového dlužníka, taková výzva nebyla doložena správci daně ani žalovanému. Aby žalobci vznikl nárok na snížení základu daně, musel by být smluvní stranou smlouvy o hypotečním úvěru u KB, popř. by závazek ze smlouvy musel převzít či k němu přistoupit, což žalobce neprokázal. Není proto postačující, že žalobce fakticky splácí závazek z hypotečního úvěru u KB. Hypotečním úvěrem od WHB totiž žalobce nerefinancuje jemu dříve poskytnutý úvěr, ale úvěr rodičů. Správce daně tímto přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Skutečnost, že správce daně nepřiznal žalobci nárok na uplatnění nezdanitelné části základu daně podle § 15 odst. 3 ZDP, nelze považovat za porušení zásady volného hodnocení důkazů. 6. Městský soud ve věci rozhodl bez jednání, s tímto postupem žalovaný výslovně souhlasil, žalobce se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil (§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). 7. Napadené rozhodnutí městský soud přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 8. Městský soud vycházel z následující právní úpravy v rozhodném znění: 9. Podle § 531 odst. 1 původního občanského zákoníku kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, jestliže k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas věřitele lze dát buď původnímu dlužníku, nebo tomu, kdo dluh převzal. Podle odst. 3 tohoto ustanovení smlouva o převzetí dluhu vyžaduje, aby byla uzavřena písemnou formou. 10. Podle § 534 původního občanského zákoníku „Kdo se s dlužníkem dohodne, že splní jeho závazek vůči jeho věřiteli, má vůči dlužníkovi povinnost poskytovat plnění jeho věřiteli. Věřiteli z toho však přímé právo nevznikne.“ 11. Podle § 1888 odst. 2 NOZ přejde-li na nabyvatele při převodu vlastnického práva k věci zapsané ve veřejném seznamu i zapsané zástavní právo nebo jiná jistota váznoucí na věci, má se za to, že přešel i dluh zajištěný jistotou. Po převodu vlastnického práva může zcizitel vyzvat věřitele v písemné formě, aby namísto něho přijal nabyvatele jako nového dlužníka. Neodepře-li věřitel dát k tomu souhlas, platí, že souhlas dal, pokud byl na tento následek ve výzvě výslovně upozorněn. 12. Podle § 3028 odst. 3 věta prvá NOZ není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 13. Podle § 15 odst. 3 věta druhá ZDP bytovými potřebami pro účely tohoto zákona se rozumí a) výstavba bytového domu, rodinného domu, jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor, nebo změna stavby, b) koupě pozemku za předpokladu, že na pozemku bude zahájena výstavba bytové potřeby podle písmene a) do 4 let od okamžiku uzavření úvěrové smlouvy nebo koupě pozemku v souvislosti s pořízením bytové potřeby uvedené v písmenu c), c) koupě 1. bytového domu, 2. rodinného domu, 3. rozestavěné stavby bytového domu nebo rodinného domu, 4. jednotky, která nezahr