2 Afs 104/2005 — Nejvyšší správní soud

3 Af 78/2016- 65 - text 17 3Af 78/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň Mgr. Blanky Fauré a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: J. M., nar. X bytem D. N. zastoupen Mgr. Monikou Zatloukalovou, advokátkou, se sídlem Veleslavínova 7, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1 žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. MF-55255/2015/16-1947, č. j. MF-55255/2015/1603-3/I947 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým bylo žalovaným rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále také „prvostupňový orgán“ a „prvostupňové rozhodnutí“) ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. S-MHMP 697391/2015 ODA-TAX, č. j. MHMP 1921661/2015. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena dle ustanovení § 16 odst. 4 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb. o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“) pokuta ve výši 80 000 Kč za spáchání správního deliktu podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) zákona o cenách, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 22. 4. 2015 jako řidič nedodržel při prodeji úředně stanovenou cenu a účtoval za poskytnutí taxislužby vozidlem X, SPZ: X, na trase Staroměstské náměstí, Praha 1 - Hradčanské náměstí, Praha 1 v čase 14:01 - 14:16 hodin (vzdálenost 4,1 km) částku 700 Kč, přestože podle § 5 odst. 2 zákona o cenách, v návaznosti na nařízení č. 20/2006 Sb. HMP, o maximálních cenách osobní taxislužby, byl oprávněn účtovat částku v maximální výši 167 Kč, a to při použití sazby s maximálními dílčími položkami: nástupní sazba 40 Kč, cena za 1 km 28 Kč a čekání za 1 min. 6 Kč. Dále byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1000 Kč. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 3. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že při jízdě dne 22. 4. 2015 účtoval správnou cenu v souladu s právními předpisy upravujícími výkon taxislužby. Po dobu jízdy, kterou žalobce poskytl 4 česky hovořícím cestujícím, měl řádně zapnutý taxametr, po ukončení jízdy vytiskl záznam o přepravě č. 836 znějící na částku 67 Kč, kterou po cestujících požadoval, přičemž mu bylo uhrazeno 100 Kč. Ve správním řízení nebylo prokázáno, že by převzal jinou částku a nedodržel při prodeji úředně stanovenou cenu dle ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) zákona o cenách a použitá cenová sazba je v souladu s nařízením hlavního města Prahy. Nadto ve správním řízení nebyl zjištěn žádný zásah či poškození nebo úprava taxametru ve vozidle žalobce, který fungoval řádně. 4. V druhém žalobním bodu namítá, že ve správním řízení došlo k řadě pochybení, která spatřuje ve vadnosti Protokolu o kontrole č. C/20150422/1/Ne ze dne 7. 5. 2015 (dále jen „Protokol o kontrole“) a Dodatku k protokolu č. C/20150422/1/Ne ze dne 24. 6. 2015, (dále jen „Dodatek protokolu“), z kterých není zřejmé, z jakých podkladů se vycházelo při jejich sepisování, což je činí ve správním řízení nepoužitelnými. Žalobce také nebyl přítomen jejich sepsání a nebylo mu umožněno se k nim vyjádřit ve smyslu ustanovení § 9 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „ kontrolní řád“); stejně tak tomu bylo i u Oznámení o poskytnuté přepravě ze dne 22. 4. 2015 (dále jen „Oznámení“). Samotná kontrola nebyla provedena bezprostředně po ukončení přepravy. Z této skutečnosti dovozuje, že skutkový stav nebyl nedostatečně zjištěn ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Správní orgány se také nevypořádaly se všemi námitkami žalobce. Tato pochybení činí správní řízení nezákonným a nepřezkoumatelným, nadto byl těmito pochybeními správního orgánu žalobce zkrácen na svých právech a bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. 5. Ve třetím žalobním bodu namítá nedostatky v hodnocení důkazů, které spatřuje v tom, že se žalovaný nevypořádal s existencí záznamu o přepravě a opírá svá rozhodnutí výhradně o výpovědi dvou svědků, které byly učiněny až pět měsíců po kontrolní jízdě. Dle názoru žalované mají výpovědi svědků přednost a výpovědi a tvrzení žalobce jsou naopak nedůvěryhodná. Kontrolní pracovník nebyl vůbec vyslechnut. Konkrétně se žalovaný nedostatečně vypořádal s kamerovým záznamem z kontrolní jízdy, ke které pouze uvedl, že žalobcem tvrzené skutečnosti neprokazuje, s námitkou řádné a nezaměnitelné identifikace cestujících (dále také „figuranti“ či „ zaměstnanci prvostupňového orgánu“) a jejich pracovněprávního vztahu k prvostupňovému orgánu, ve spise není založena žádná pracovní smlouva či obdobný dokument, který by tuto skutečnost prokazoval. I v kontrolním protokole jsou pouze zachycena jména osob bez bližšího určení (např. pracovního zařazení, datum narození či bydliště). Správními orgány nebylo dostatečně posouzeno ani to, proč cestující měli předstírat anglicky hovořící osoby a z čeho správní orgány dovozují, že si řidič a cestující vzájemně rozuměli. Žalobce má za to, že figuranti jízdu vykonávali v rámci své pracovní činnosti a měli používat úřední jazyk, tedy češtinu. Dle názoru žalobce Oznámení nesmí sloužit jako důkaz ve správním řízení, neboť bylo pořízeno před jeho zahájením a bylo figuranty sepsáno za pomoci pracovníka hlavního města Prahy, což vyplývá z fotografie založené žalobcem. Samotní figuranti si mohou pořídit kopii těchto listin, například mobilním telefonem, aby se do těchto záznamů mohli podívat před případným výslechem, čímž je také porušováno právo na spravedlivý proces již před zahájením správního řízení. Nebylo ani prokázáno, kolik osob žalobce skutečně vezl, neboť v Protokolu o kontrole byly uvedeny 3 osoby. Až na upozornění žalobce správní orgán vyhotovil Dodatek protokolu ze dne 24. 6. 2015, ve kterém uvedl čtvrtou osobu - paní M., jejíž přítomnost jako čtvrté cestující při kontrolní jízdě dovodil pouze z toho, že vyhotovila Oznámení, což žalobce považuje za naprosto nedostatečné. 6. Ve čtvrtém žalobním bodu namítá, že cestující (zaměstnanci prvostupňového orgánu) neprovedli kontrolu v postavení osob pověřených či osob ke kontrole přizvaných ve smyslu kontrolního řádu, neboť jízdu vykonávali v rámci své pracovní činnosti. Tito figuranti poté ve svých výpovědích, po pěti měsících, uvádí údaje z Oznámení a je zřejmé, že si tuto písemnost před svým výslechem přečetli a měli ji k dispozici. Takový postup považuje žalobce za nepřípustný, neboť svědek má vypovídat o skutečnostech, které si pamatuje a jak je přímo vnímal. Ve výpovědích chybí i tvrzení, podle čeho si svědci pamatují právě konkrétní jízdu s žalobcem, což je činí nevěrohodnými. Výslech svědků byl veden v rozporu se správním řádem, neboť svědci neměli možnost se k věci spontánně a souvisle vyjádřit před tím, než jim byly kladeny otázky, které má žalobce za návodné. Stejně tak z výslechu svědků nelze dovodit, že by žalobcem měla být požadována částka 700 Kč, kterou si žalobce ponechal celou, aniž by mu figuranti nechali spropitné. Správní orgány konstatovaly, že výše požadované částky nemohla být dostatečně zjištěna, přičemž tato má vliv na výši uložené pokuty. Ve vztahu k peněžní částce, kterou měli figuranti k dispozici, chybí „jakési vyúčtování“ a žalobce setrvává na svém tvrzení, že mu bylo placeno 100 Kč bankovkou. Shora uvedený postup správních orgánů je v rozporu s právem na spravedlivý proces, neboť nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, stejně tak jako skutečnost, že nebyl proveden výslech žalobce jako účastníka řízení. 7. V pátém žalobním bodu žalobce napadá výši uložené pokuty, kterou považuje za nepřiměřeně přísnou, ve vztahu k jeho osobě likvidační, a v nepoměru s jinak ukládanými sankcemi v totožných správních řízeních. Správní orgány se nezabývaly její individualizací, žalobce nebyl vyzván k doložení osobních, rodinných a majetkových poměrů, a nepřihlédly k tomu, že mu doposud nebyla uložena žádná sankce. 8. Žalobce navrhuje zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k novému projednání. V případě, že rozhodnutí nebude zrušeno, apeluje na soud, aby uloženou pokutu, na základě předložených důkazů osvědčujících majetkové poměry žalobce, přiměřeně snížil. 9. Žalovaný odkázal na své rozhodnutí a k jednotlivým žalobním námitkám uvedl, že důkaz o ceně, která byla skutečně požadována, mohou poskytnout, v případě různých tvrzení, pouze svědci, kteří jednoznačně v daném případě prokazují, že řidič požadoval ve skutečnosti 680 Kč, byla mu zaplacena částka 700 Kč a ponechal si 30 Kč. Skutečnosti, na jakou částku byla v uvedeném případě vydána stvrzenka, jaké na ni byly vytištěny údaje a zda nebylo manipulováno s taxametrem, nejsou pro posouzení této otázky relevantní. Tvrzení žalobce, že za jízdu v délce 4,1 km požadoval 67 Kč je krajně nevěrohodné. V ustanovení § 21 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předp