6 Afs 270/2015 — Nejvyšší správní soud

5 A 108/2015- 55 - text  14 5 A 108/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. Věry Jachurové a Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph. D., v právní věci žalobce: XY, IČO: se sídlem proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se sídlem Praha 1, Karmelitská 529/7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2015 č.j. MSMT – 8821/2015-2 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2015 č.j. MSMT – 8821/2015-2 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo žalobci oznámeno nevyplacení části dotace ve výši 713.652,- Kč v souladu s ustanovením § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „rozpočtová pravidla“) a zákonem č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o podpoře výzkumu a vývoje“), v souladu s rozhodnutím o poskytnutí dotace č. 0097/03/01 ze dne 20. 12. 2010 ve znění pozdějších dodatků (dále jen „rozhodnutí o poskytnutí dotace“) a v souladu s výsledkem šetření podezření na nesrovnalost podle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o finanční kontrole“). Na základě porušení článku XII. - Výběr dodavatelů -rozhodnutí o poskytnutí dotace a podle § 6 a § 80 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“) žalovaný nevyplatil žalobci dle článku č. I., bodu 5 rozhodnutí o poskytnutí dotace 25 % z částky dotace použité na financování předmětné zakázky, a to u tří výběrových řízení: VŘ 19 – Přístroj na měření drsnosti a vlnkovitosti kolejnic (dále jen „VŘ 19“), VŘ 44 – Ruční systém pro měření pohltivosti materiálu (dále jen „VŘ 44“) a VŘ 55 – Sada komponent pro měření akustického pole (dále jen „VŘ 55“). 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí učinil následující zjištění: 3. K VŘ 19 zjistil: 1) V příloze č. 2 zadávací dokumentace žalobce uvedl technickou specifikaci předmětu veřejné zakázky. Jedním ze základních požadavků na předmět plnění veřejné zakázky byl i bezkontaktní způsob měření. Žalobce tento požadavek specifikoval tak, že preferuje laserový princip. Žalobci byly do konce lhůty pro podání nabídek doručeny dvě nabídky. V nabídce č. 1 bylo v technické specifikaci k nabízenému předmětu plnění veřejné zakázky pro bezkontaktní způsob měření uvedeno, že nabízený předmět plnění neumožňuje bezkontaktní způsob měření, naopak bylo nabídnuto měření na principu kontaktní mikrotětivové geometrie s tím, že kontaktní princip umožňuje přesnou práci na zkorodovaném povrchu kolejnice. Žalovaný konstatoval, že nabídka uchazeče č. 1 měla být z dalšího řízení vyřazena v souladu s § 76 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách a po tomto vyřazení nabídky a vyloučení uchazeče č. 1 měla zůstat k hodnocení jen nabídka uchazeče č. 2 a žalobce měl v souladu s § 84 odst. 1 písm. e) zákona o veřejných zakázkách zrušit zadávací řízení. 2) Žalobce v zadávací dokumentaci stanovil jako základní hodnotící kritérium pro zadání veřejné zakázky ekonomickou výhodnost nabídky a jako dílčí hodnotící kritéria určil nabídkovou cenu s váhou 60 % (dále jen „nabídková cena“) a technickou úroveň řešení nad základní požadavky na měřící zařízení s váhou 20 % a technickou úroveň řešení nad doplňující požadavky na zařízení s váhou 20 % (dále jen „technická úroveň“). Žalobce v zadávací dokumentaci dále uvedl, že v rámci hodnocení technické úrovně budou přiřazeny pomocné body ke všem parametrům nabízeným uchazečem, které budou následně sečteny pro účely celkového hodnocení (0100 bodů). Ze zadávací dokumentace ani z technické specifikace požadovaného plnění nevyplývalo, co konkrétně měl žalobce v úmyslu hodnotit v dílčím kritériu technické úrovně řešení a ani kolika body budou hodnoceny jednotlivé parametry. To, jakým způsobem žalobce hodnotil jednotlivé parametry a přiřazoval nabídkám body, navíc nevyplývalo ani ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek. Žalobce tedy stanovil hodnotící kritérium technické úrovně řešení nejasným a neurčitým způsobem bez předem známých pravidel hodnocení, který neumožňoval vyhodnocení ekonomické výhodnosti nabídek. Ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek žalobce navíc nebylo zřejmé, jaké plnění a hodnoty uchazeči v jednotlivých kritériích nabídli a chybělo dostatečné odůvodnění toho, proč byla konkrétní nabídka hodnocena lépe či hůře ve vztahu k ostatním nabídkám. Žalovaný konstatoval, že žalobce porušil § 6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách a článek 6. 1. Pravidel pro výběr dodavatelů v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro Inovace (dále jen „PVD“) tím, že v zadávacích podmínkách nevymezil transparentním způsobem dílčí hodnotící kritéria vztahující se k technické úrovni řešení a způsob jejich hodnocení. Žalobce dále porušil § 80 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách tím, že následné hodnocení nabídek provedl netransparentním, a tudíž nepřezkoumatelným způsobem, který mohl vyústit k výběru nabídky, která nebyla ekonomicky nejvýhodnější. 3) Žalovaný konstatoval, že v tomto případě došlo k souběhu porušení více pravidel, procentní částky se nesčítají a sazba snížení odvodu za porušení rozpočtové kázně se ukládá podle nejzávažnějšího porušení, tedy podle článku I. bodu 5 Přílohy č. 3 Dodatku k rozhodnutí o poskytnutí dotace ve výši 25 % částky použité na financování předmětné veřejné zakázky. 4. K VŘ 44 žalovaný zjistil: Žalobce v zadávací dokumentaci stanovil jako základní hodnotící kritérium pro zadání veřejné zakázky ekonomickou výhodnost nabídky a jako dílčí hodnotící kritéria určil nabídkovou cenu s váhou 60 % (dále jen „nabídková cena“) a technickou úroveň řešení nad doplňující požadavky na měřící zařízení s váhou 20 % a technickou úroveň řešení nad doplňující požadavky na zařízení s váhou 20 % (dále jen „technická úroveň“). Žalobce v zadávací dokumentaci dále uvedl, že v rámci hodnocení technické úrovně budou přiřazeny pomocné body ke všem parametrům nabízeným uchazečem, které budou následně sečteny pro účely celkového hodnocení (0100 bodů). Ze zadávací dokumentace ani z technické specifikace požadovaného plnění nevyplývalo, co konkrétně měl žalobce v úmyslu hodnotit v dílčím kritériu technické úrovně řešení a ani kolika body budou hodnoceny jednotlivé parametry. To, jakým způsobem žalobce hodnotil jednotlivé parametry a přiřazoval nabídkám body, navíc nevyplývalo ani ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek. Žalobce tedy stanovil hodnotící kritérium technické úrovně řešení nejasným a neurčitým způsobem bez předem známých pravidel hodnocení, který neumožňoval vyhodnocení ekonomické výhodnosti nabídek. Ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek žalobce navíc nebylo zřejmé, jaké plnění a hodnoty uchazeči v jednotlivých kritériích nabídli a chybělo také dostatečné odůvodnění toho, proč byla konkrétní nabídka hodnocena lépe či hůře ve vztahu k ostatním nabídkám. Hodnotící komise nepopsala způsob hodnocení nabídek podle jednotlivých dílčích hodnotících kritérií tak, aby způsob jejího hodnocení a následný výběr ekonomicky nejvýhodnější nabídky byl transparentní jak pro všechny uchazeče, tak i pro orgán dohledu, který postup žalobce může přezkoumávat. Žalovaný konstatoval, že skutečnost, že žalobce postupoval uvedeným netransparentním způsobem, mohla mít vliv jak na počet podaných nabídek, tak na hodnocení nabídek uchazečů vzhledem k tomu, že dílčímu hodnotícímu kritériu technické úrovně řešení byla přiřazena váha 40 %. Žalobce ve svém stanovisku k informaci o pochybení ve veřejné zakázce, ve které mu bylo netransparentní vymezení hodnotících kritérií vytýkáno, neuvedl žádný argument, kterým by vyvrátil předcházející tvrzení žalovaného. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že všichni uchazeči disponovali stejnými znalostmi o předmětu plnění a že jim muselo být zřejmé, že zájmem žalobce je, aby mu byl nabídnut předmět plnění nejvyšších kvalitativních poměrů. Žalobce se nemohl spoléhat na to, že uchazeč bude schopen odhadnout, jaké funkcionality předmětu plnění žalobce preferuje. Žalovaný proto dospěl k závěru, že žalobce porušil § 6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách a článek 6.1 PVD tím, že v zadávacích podmínkách nevymezil transparentním způsobem dílčí hodnotící kritéria vztahující se k technické úrovni řešení a způsob jejich hodnocení. Žalobce dále porušil § 80 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách tím, že následné hodnocení nabídek provedl netransparentním, a tudíž nepřezkoumatelným způsobem, který mohl vyústit k výběru nabídky, která nebyla ekonomicky nejvýhodnější. Sankce ve výši 25 % odpovídá skute