6 As 69/2016 — Nejvyšší správní soud

6 A 50/2016- 55 - text  11 6 A 50/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. Věry Jachurové a Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph. D., v právní věci žalobce: RNDr. J. N., Ph.D. bytem zastoupený Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Praha 4 – Podolí, Ve svahu 531/1 proti žalovanému č. 1: náměstek ministra vnitra pro státní službu se sídlem Praha 1, Jindřišská 34 a žalovanému č. 2: státní tajemník v Ministerstvu životního prostředí se sídlem Praha 10, Vršovická 1422/65 o žalobě ze dne 21.3.2016 proti nečinnosti žalovaného č. 1, proti sdělení žalovaného č. 2 ze dne 14. 1. 2016 č.j. 2874/ENV/16 a proti rozhodnutí žalovaného č. 2 ze dne 15. 1. 2016 č.j. 2810/ENV/16 takto: I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému č. 1 povinnost rozhodnout o odvolání žalobce ze dne 5.2.2016 proti sdělení žalovaného č. 2 ze dne 14.1.2016 č.j. 2874/ENV/16, se zamítá. II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému č. 1 povinnost rozhodnout o odvolání žalobce ze dne 5.2.2016 proti rozhodnutí žalovaného č. 2 ze dne 15.1.2016 č.j. 2810/ENV/16, se zamítá. III. Žaloba proti sdělení žalovaného č. 2 ze dne 14.1.2016 č.j. 2874/ENV/16 se odmítá. IV. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. 2 ze dne 15.1.2016 č.j. 2810/ENV/16 se odmítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal ochrany před nečinností žalovaného č. 1. Pro případ, že by soud odmítl nebo zamítl žalobu proti nečinnosti, se žalobce domáhal zrušení sdělení žalovaného č. 2 a rozhodnutí žalovaného č. 2 označených v záhlaví tohoto rozsudku. 2. V žalobě proti nečinnosti žalovaného č. 1 žalobce uvedl, že se zúčastnil výběrového řízení na služební místo ředitele České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“). Dne 7. 12. 2015 byl žalobci doručen protokol o průběhu a výsledku výběrového řízení na služební místo ředitele ČIŽP ze dne 27. 10. 2015 č.j. 71896/ENV/15. Dne 14. 1. 2016 vydal žalovaný č. 2 rozhodnutí č.j. 2874/ENV/16, kterým byla zamítnuta žádost žalobce podaná do výběrového řízení na služební místo ředitele ČIŽP. Toto rozhodnutí bylo vydáno ve formě prostého sdělení, materiálně se však jedná o rozhodnutí, z něhož vyplývá, že jako nejvhodnější kandidát byl vybrán jiný žadatel, tj. že bylo vydáno rozhodnutí o výběru jiného žadatele. Později žalobce zjistil, že žalovaný č. 2 vydal dne 15. 1. 2016 rozhodnutí, kterým jmenoval Ing. E. G., Ph.D., na služební místo ředitele ČIŽP. Uvedený žadatel nebyl v době výběrového řízení státním zaměstnancem, a proto nesplňoval podmínku zakotvenou v § 186 odst. 4 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“) pro účast ve výběrovém řízení. Žalobce je přesvědčen, že rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti a rozhodnutí o výběru jiného žadatele podléhají přezkumu v řádném odvolacím řízení, a proto dne 5. 2. 2016 podal odvolání proti oběma těmto rozhodnutím. Žalovaný č. 1 na podané odvolání reagoval vydáním usnesení ze dne 12. 2. 2016 č.j. MV-10773-7/OSK-2016 o zahájení přezkumného řízení a sdělením ze dne 12. 2. 2016. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný č. 1 se nehodlal zabývat odvoláním žalobce proti zamítnutí jeho žádosti a že v části odvolání proti jmenování Ing. E. G., Ph.D., nehodlal vést odvolací řízení, ale pouze přezkumné řízení. 3. K podmínce vyčerpání prostředků správního řádu ve smyslu § 79 odst. 1 s.ř.s. žalobce uvedl, že trvání na této podmínce by bylo projevem přepjatého formalismu, neboť žalovaný č. 1 nemá žádný nadřízený správní orgán, a tudíž by činil i opatření proti (své) nečinnosti, tj. sám sobě by přikazoval vydat rozhodnutí ve lhůtě, kterou by sám sobě stanovil. Z následných kroků žalovaného č. 1 rovněž vyplynulo, že nehodlal řádně vyřídit podané odvolání. Vzhledem k tomu, že spis výběrového řízení byl žalovanému č. 1 poskytnut dne 4. 2. 2016, uplynula také obecná lhůta pro vydání rozhodnutí. Zároveň dosud neuplynula roční lhůta k podání žaloby proti nečinnosti. 4. K variantní žalobě proti sdělení žalovaného č. 2 ze dne 14. 1. 2016 č.j. 2874/ENV/16 a ze dne 15. 1. 2016 2810/ENV/16 žalobce uvedl, že tuto uplatňuje jen z opatrnosti pro případ, pokud by správní soud dovodil, že se v případě těchto dvou rozhodnutí jedná o správní rozhodnutí, proti kterým není přípustný opravný prostředek, a podléhají tak přímo soudnímu přezkumu, a to z důvodu, aby nepromeškal lhůtu k podání správní žaloby. 5. K žalobě na ochranu proti nečinnosti žalobce dále uvedl, že výběrové řízení podle zákona o státní službě je nepochybně řízením o výběru žádosti podle § 146 správního řádu. To vyplývá výslovně z ustanovení § 164 zákona o státní službě, kde se uvádí, která ustanovení § 146 správního řádu se nepoužijí. Ve všem ostatním platí příslušná ustanovení správního řádu včetně základního principu, jako je ukončení řízení o žádosti správním rozhodnutím, včetně rozhodnutí o zamítnutí žádosti. 6. Žalobce namítl, že podle § 146 odst. 1 správního řádu, o němž není v § 164 zákona o státní službě (na rozdíl od části § 146 odst. 2 a celého § 146 odst. 6 správního řádu) uvedeno, že se nepoužije) se řízení o výběru žádosti vede jako společné řízení o všech žádostech. Podle § 140 odst. 7 správního řádu se ve společném řízení vydává společné rozhodnutí. Pokud lze, vzhledem k tomu, že § 30 zákona o státní službě nepočítá se společným rozhodnutím, připustit, že o žádostech jednotlivých žadatelů se rozhoduje samostatnými rozhodnutími, pak vydání rozhodnutí o výběru některého z žadatelů vytváří překážku pro výběr ostatních žadatelů, toto rozhodnutí zasahuje do práv žadatelů, kteří nebyli vybráni a tito mají právní zájem na přezkoumání jeho zákonnosti. Jedná se přitom o rozhodnutí vydané ve společném řízení, kde byl žalobce účastníkem. Žalobce proto dovodil, že jako nevybraný žadatel má právo podat odvolání proti rozhodnutí o vybraném žadateli, a to i s odkazem na § 81 odst. 1 správního řádu, neboť žádné zákonné ustanovení jeho právo podat odvolání proti rozhodnutí vydanému ve výběrovém řízení nevylučuje ani neomezuje. Za nepřijatelný označil výklad, podle něhož žadatelé, kteří podle výběrové komise neuspěli, by měli alespoň nějaký prostředek právní ochrany v podobě námitek proti protokolu, zatímco žadatelé, kteří uspěli, a dokonce žadatelé, kteří byli označeni jako nejvhodnější z těch, kteří uspěli, by neměli žádnou právní možnost, jak zpochybnit zákonnost výběrového řízení. Neformální dopis žalovaného č. 2 ze dne 14. 1. 2016 č.j. 2874/ENV/16 je podle názoru žalobce nutné považovat z materiálního hlediska za správní rozhodnutí o zamítnutí žalobcovy žádosti. S ohledem na to, že žalobce podal včasné odvolání proti oběma rozhodnutím žalovaného č. 2, má právo na to, aby toto jeho odvolání bylo vyřízení zákonným postupem předpokládaným procesními předpisy. 7. K žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. 2 ze dne 15. 1. 2016 č.j. 2810/ENV/16 žalobce uvedl, že jmenování Ing. E. G., Ph.D., na služební místo ředitele ČIŽP je nezákonné z toho důvodu, že jeho žádost měla být z výběrového řízení vyřazena podle § 27 zákona o státní službě. Mělo se tak stát proto, že Ing. E. G., Ph.D., nesplňoval první nezbytnou podmínku podle § 186 odst. 4 zákona o státní službě, podle které se výběrového řízení může zúčastnit státní zaměstnanec. Napadené rozhodnutí je nezákonné též z důvodu, že je výsledkem dohody mezi žalovaným č. 2 jako služebním orgánem vůči řediteli ČIŽP a ministerstvem životního prostředí o výběru nejvhodnějšího žadatele. Ministr životního prostředí není bezprostředně nadřízeným představeným ředitele ČIŽP. Dohoda mezi státním tajemníkem v Ministerstvu životního prostředí o výběru nejvhodnějšího žadatele je tedy nezákonná. 8. Rozhodnutí žalovaného č. 2 ze dne 14. 1. 2016 č.j. 2874/ENV/16 je dle žalobce nezákonné už jen pro nedostatek formy a tento důvod postačuje pro jeho zrušení správním soudem. Toto rozhodnutí je nezákonné i z toho důvodu, že výsledek společného řízení byl zapříčiněn nezákonným výběrem jiného žadatele. Žalobce si uvědomuje, že na přijetí do služebního poměru, zařazení na služební místo a na jmenování na služební místo představeného není právní nárok, avšak v předmětném výběrovém řízení byl žalobce po hodnocení výběrové komise vybrán jako jeden ze dvou žadatelů, kteří byli hodnoceni jako nejúspěšnější, přičemž ostatní žadatelé ve výběrovém řízení neuspěli. K výběru tedy zbyli pouze dva žadatelé, a to žalobce a Ing. E. G., Ph.D., který měl být z výběrového řízení vyřazen. Nezákonné jmenování Ing. E. G., Ph.D., tak má přímou příčinnou souvislost se zamítnutím žádosti žalobce, neboť žalobce by byl jediným žadatelem, který by mohl být jmenován, pokud by byl Ing. E. G., Ph.D., v souladu se zákonem z výběrového řízení vyřazen. 9. Žalobce rovněž namítl, že vydáním obou žalobou napadených rozhodnutí byla porušena jeho práva na zákonný proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Uvedl také, že rozhodnutí o jmenování na služeb