2 As 11/2003 — Nejvyšší správní soud

6 A 83/2015- 59 - text 14 6 A 83/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: ██████████████████ bytem ███████████████████████ proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem █████████████████████████ o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 18.2.2015, č.j. MHMP 240865/2015, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : 1 Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního a územního plánu (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně označován i správní orgán 1. stupně, pokud rozlišení nemá význam pro samotný text odůvodnění), ze dne 18.2.2015, č.j. MHMP 240865/2015 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části ███████, odboru stavebního (dále jen „správní orgán 1. stupně“ nebo též „stavební úřad“), ze dne 6.8.2014, č.j. P4/069944/14/OST/LAVL (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž stavební úřad dle ust. § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“ nebo dle kontextu „stavební zákon č. 183/2006 Sb.“), nařídil žalobkyni odstranit stavbu: „oplocení u hranice pozemků parc. č. x a x v k. ú. ███, u rodinného domu č. p. x, ul. ██████████████████████████, na pozemku parc. č. x v k. ú. ███, přesahující na pozemky parc. č. x a x v k. ú. ███“ (dále též „stavba“ nebo „oplocení“), provedenou bez územního souhlasu vyžadovaného stavebním zákonem, pro odstranění stanovil podmínky a dle ust. § 141 stavebního zákona uložil vlastníkovi pozemku parc. č. x a x v k. ú. ███, kterým je Hlavní město Praha, aby žalobkyni umožnil odstranit předmětnou stavbu. 2 Žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí je nesprávné a nepřezkoumatelné, neboť žalovaný nepřezkoumal prvostupňové odvolání v rozsahu námitek uvedených v odvolání, dostatečně se s nimi nevypořádal a rozhodnutí z velké části postavil na domněnkách. Dle názoru žalobkyně žalovaný nesprávně zjistil a posoudil skutkový stav a na jeho základě věc nesprávně posoudil, když nesprávně zhodnotil žalobkyní uváděné skutečnosti a předložené doklady. 3 V první žalobní námitce žalobkyně poukázala na nesprávná zjištění žalovaného ohledně stáří oplocení a vlastnického práva k němu. Žalovaný i přes skutečnost, že žalobkyně při kontrolní prohlídce uvedla, že předmětné oplocení stojí na místě již osmdesát let a stavěla jej její babička, přičemž žalobkyně oplocení vlastní od 19.5.2011 a kdo jej opravil do dnešní podoby neví, učinil závěr, že se jedná o oplocení provedené před pěti až deseti lety a stáří odpovídá době, kdy již pozemek vlastnila žalobkyně. Tento závěr je navíc zcela nelogický a rozporný, když žalobkyně v době kontrolní prohlídky (11.6.2013) vlastnila oplocení sotva dva roky, nikoli tedy pět až deset let. Jako důkaz vypovídající o stáří oplocení žalobkyně předložila fotografie z roku 1980 a fotografie staré cca 20-25 let. 4 Druhá žalobní námitka se týká nesprávných závěrů ohledně právní geneze a faktické realizace oplocení. Žalobkyně uvedla, že oplocení bylo ke stavbě rodinného domu na tehdejší parc. č. 145 v ██████████ povoleno rozhodnutím ze dne 27.8.1934 (tj. stavebním povolením č.j. III-31105/34). Žalovaný vychází též z podmínky č. 2 kolaudačního rozhodnutí ze dne 1.7.1935, kterým bylo povoleno užívání novostavby rodinného domu s podmínkou „hražení k ulici a k sousedům budiž provedeno do čtyř neděl“, a z této skutečnosti žalovaný dovozuje, že minimálně v době vydání kolaudačního rozhodnutí oplocení ještě nebylo provedeno. Žalobkyně namítla, že vzhledem k tomu, že v té době ze strany stavebního úřadu neproběhlo žádné další řízení pro nesplnění uvedené povinnosti, lze předpokládat, že podmínka byla bez dalšího splněna. V této souvislosti pokládá za podstatnou Žádost o vytyčení regulačních čar ze dne 23.5.1935, která byla stavebnímu úřadu podána v roce 1935 původním vlastníkem. Podle žalobkyně žalovaný učinil nesprávný závěr o tom, že předmětná Žádost o vytyčení regulačních čar nemůže být důkazem o řádném vytyčení stavby a jejím provedení na základě tohoto vytyčení. Žalobkyně však naopak tvrdí, že existence žádosti vyvolává vysokou pravděpodobnost, že stavební úřad na ni reagoval, neboť k tomu byl povinen, a že tedy vytyčení regulačních čar provedl, a na tomto základě pak vystavěl původní vlastník předmětné oplocení. Pokud tedy ze strany stavebního úřadu hl. města Prahy došlo v minulosti k nesprávnému vytyčení regulačních čar a původní vlastník podle nich vystavěl oplocení, nelze spravedlivě po žalobkyni požadovat, aby nesla následky tohoto pochybení a odstranila stavbu z důvodu nesprávného umístění. 5 Třetí žalobní námitkou žalobkyně napadla zjištění žalovaného o umístění plotu na pozemcích parc. č. x a x v k. ú. ███. Žalobkyně upozornila, že v době výstavby plotu neexistovala katastrální mapa, a pozemky označené na plánech z dubna roku 1934 ke stavebnímu povolení byly označeny zcela jinak a měly i odlišné rozměry. Žalovaný považuje za podstatné, že pozemky se shodují tvarem i plochou na stávající katastrální mapě a na archivních plánech z dubna roku 1934; rozdíl v zaměření cca 5 m² žalovaný vnímá jako nevýznamnou nepřesnost v měření v jednotlivých letech. Žalobkyně má však za to, že žalovaný nesprávně považuje pozemky za tvarově a plochou totožné, přestože sám připouští rozdíl jednotlivých zaměření, který dle žalobkyně nelze bagatelizovat a tento rozdíl má dle žalobkyně výrazný vliv na posouzení, zda a v jakých částech konkrétně se oplocení údajně nachází na cizím pozemku. Žalovaný podle názoru žalobkyně pochybil, pokud vycházel ze stávající katastrální mapy. Měl vycházet ze stavu platného v době výstavby oplocení před téměř osmdesáti lety, přičemž pokud by se umístění posuzovalo dle plánu z roku 1934, část oplocení by se nacházela na pozemku vlastníka stavby. 6 Ve čtvrté žalobní námitce žalobkyně zpochybňuje zjištění žalovaného o vlastnictví částí pozemků parc. č. x a x v k. ú. ███ užívaných žalobkyní kvůli umístění oplocení. Žalobkyně je totiž přesvědčena, že příslušné části předmětných pozemků vydržela, neboť její předchůdci stejně jako ona byli v dobré víře, že vlastnické právo k nim náleží právě jim, a fakticky je měli nepřetržitě v držbě. Žalovaný nereflektoval skutečnost, že nelze spravedlivě požadovat odstranění stavby po vlastníkovi oplocení, který byl stejně jako předchozí vlastník v dobré víře, že se oplocení nachází na jeho pozemku, a vzhledem k době výstavby nebyla žalobkyně přiměřeně ke svým možnostem a dostupné dokumentaci schopna posoudit tvrzenou neoprávněnost stavby. 7 V páté námitce pak žalobkyně uvádí, že žalovaný neměl postupovat dle ust. § 129 stavebního zákona, neboť na oplocení vystavené v roce 1935 nelze použít právní úpravu zákona z roku 2006; retroaktivní účinnost není přípustná. Konstatuje-li žalovaný v napadeném rozhodnutí, že stavební zákon z roku 2006 zmínil pouze v souvislosti s možností dodatečného povolení stavby, o níž žalobkyně nepožádala, žalobkyně oponuje, že podle stavebního zákona oplocení stavební povolení nevyžaduje, podle názoru žalobkyně pak není možné požádat o dodatečné povolení. 8 Ve vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť jsou v něm uvedeny skutečnosti, které ho vedly k potvrzení prvostupňového rozhodnutí. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že žalobkyně v odvolacím řízení uplatnila námitky, které se v podstatném kryjí s žalobní argumentací. 9 Žalovaný dále uvedl, že podle jeho názoru stávající oplocení na pozemku žalobkyně a z části na pozemku jiného vlastníka není povoleným oplocením z roku 1934, ale je oplocením provedeným před cca pěti až deseti lety. Tento závěr správní orgány učinily na základě zjištění při kontrolní prohlídce a z pořízené fotodokumentace, nejde tedy o pouhou domněnku, jak namítá žalobkyně. Stavební úřad tedy posuzoval stavbu jinou než oplocení povolené v roce 1934. Proto také žalovaný nepovažoval za relevantní namítanou okolnost, že v roce 1935 pravděpodobně stavební úřad provedl vytyčení regulačních čar a na tomto základě původní vlastník vystavěl oplocení. Dále žalovaný zdůraznil, že pro posouzení neoprávněné stavby není podstatná ani doba jejího provedení (založení), ani kdy byla rekonstruována, či opravována. Podstatné je zjištění, zda byla stavba povolena, pokud povolení vyžadovala. K námitce, že žalovaný vzhledem k době výstavby oplocení neměl vycházet ze souča