1 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

8 A 20/2014- 244 - text 18 8 A 20/2014 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové v právní věci žalobce proti žalovanému KMITEX s.r.o., IČ: 629 17 455, Praha 9, Novovysočanská 537/31, zastoupen advokátem JUDr. Petrem Schlesingerem, se sídlem Brno, Slovákova 11 Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a Za účasti: HTC INVESTMENTS a.s., IČ: 313 42 141, se sídlem Bratislava, Dobrovičova 8, Slovensko, zastoupen JUDr. Janem Žákem, advokátem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29. 11. 2013, č. j. O-96993/D41379/2013/ÚPV t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29. 11. 2013, č. j. O-96993/D41379/2013/ÚPV byl zamítnut rozklad žalobce (dříve s názvem KINEX CZ s.r.o.) proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 27. 5. 2013 o prohlášení kombinované ochranné známky č. 191544 ve znění „KINEX cz“ za neplatnou s účinky ex tunc na návrh společnosti KINEX, a.s., IČ: 315 61 896, se sídlem Bytča, 1. Mája 71/36, Slovensko, majitelky kombinovaných ochranných známek č. 151889 a č. 192238 ve znění „KINEX“. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a zúčastněné osoby 2. Žalobce namítal, že napadená ochranná známka byla zapsána podle zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, a že podle § 2 odst. 1 písm. g) tohoto zákona bylo vyloučeno ze zápisu označení, které může klamat veřejnost zejména o povaze, jakosti nebo zeměpisném původu výrobků nebo služeb, a že o takové označení nejde, neboť napadená ochranná známka „KINEX.CZ“ byla zapsána pro výrobky jiné třídy než výrobky osoby zúčastněné, a označení „CZ“ je označením původu České republiky. 3. Žalobce namítal, že osoba zúčastněná věděla o zápisu napadené ochranné známky a v zákonné lhůtě nepodala námitky. 4. Žalobce dále namítal, že Úřad průmyslového vlastnictví provedl z úřední povinnosti průzkum přihlášky ochranné známky a ochrannou známku zapsal do rejstříku ochranných známek a tato skutečnost je tedy zákonnou překážkou rei iudicata, která brání tomu, aby Úřad tuto otázku po více než 16 letech posoudil jinak. 5. Žalobce namítal, že zákon č. 137/1995 Sb. nemá obdobné ustanovení jako je § 32 zákona č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách, a že ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. to nemůže změnit a že s ohledem na obecný zákaz retroaktivity je toto ustanovení ve vztahu k ochranným známkám zapsaným za účinnosti zák. č. 137/1995 Sb., nepoužitelné. 6. Žalobce namítal, že žalovaný s odkazem na ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu nezohlednil důkazní návrhy žalobce k prokázání tvrzení, že zúčastněná osoba dlouhodobě věděla o napadené ochranné známce a neměla proti ní žádné námitky, a že přípisem právního zástupce osoby zúčastněné ze dne 25. 6. 20 byl žalobce vyzván k užívání napadené ochranné známky, ačkoliv je to v rozporu s ust. § 89 odst. 2 správního řádu viz právní názor v komentáři Správního řádu autorů Jemelka a spol. z roku 2011. 7. Žalobce namítal, že smlouva uzavřená mezi žalobcem a osobou zúčastněnou dne 18. 5. 1995 neobsahuje žádné ujednání o tom, že by žalobce pro své výrobky neměl užívat zapsanou ochrannou známku „KINEX.CZ“, jíž byl ode dne 25. 6. 1995 majitelem a proto není důkazem toho, že přihláška byla podána ve zlé víře. 8. Žalobce namítal, že napadená ochranná známka byla zapsána se souhlasem statutárního zástupce osoby zúčastněné, což uvedl Ing. I. K. ve svém čestném prohlášení ze dne 13. 12. 2013, čímž byl nedostatek dobré víry vyvrácen. Žalobce toto nemohl bez své viny navrhnout k důkazu a to s ohledem na dobu navazování aktuálního kontaktu žalobce se jmenovaným Ing. K. 9. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 27. 2. 2014 navrhnul žalobu zamítnout. 10. Nedostatek dobré víry přihlašovatele byl vysledován v chování přihlašovatele, který podal přihlášku téměř identickou se starší známkou navrhovatele (ve své podstatě lišící se pouze dodatkem „cz“), a to v době, kdy navrhovatel přihlašovateli napadené známky v rámci spolupráce umožnil užívání své starší kombinované ochranné známky č. 151889 zapsané do rejstříku již v roce 1954. Podal-li tedy jednatel vlastníka krátce před uzavřením Smlouvy o spolupráci přihlášku napadené ochranné známky, lze mít za to, že tato přihláška dnem podpisu smlouvy ztratila jakékoliv opodstatnění, neboť vlastník měl po právní stránce užívání ochranné známky navrhovatele po dobu jejich vzájemné spolupráce, tedy po dobu, kdy pod tímto označením měly být dodávány výrobky navrhovatele, ošetřeno. Skutečnost, že za této situace nevzal přihlašovatel, který byl jednatelem nynějšího vlastníka přihlášku zpět, ale naopak ji vzápětí převedl na vlastníka, nelze v daných souvislostech vykládat, jinak, než že vlastník (resp. jednatel vlastníka) od samého počátku kalkuloval s možným využitím označení téměř shodného s ochrannou známkou navrhovatele pro případ, že by smlouva mezi vlastníkem a navrhovatelem pozbyla platnosti, respektive, že by mezi oběma zúčastněnými subjekty došlo k ukončení spolupráce. Dle nálezu odvolacího orgánu lze v tomto jednání spatřovat zjevně nedobrou víru, neboť vlastník, ač mu navrhovatel umožňoval na základě smlouvy užívat svou ochrannou známku, usiloval o registraci téměř shodného označení, tj. obejití staršího práva, aniž takový krok s navrhovatelem konzultoval, popřípadě si k němu vyžádal souhlas. 11. Napadená ochranná známka je téměř totožná se starší ochrannou známkou osoby zúčastněné/ navrhovatele prohlášení neplatnosti. Tato totožnost způsobuje, že by napadená známka mohla klamat veřejnost. Tato potencionální vlastnost napadené ochranné známky není odstraněna dodatkem „cz“ ke starší ochranné známce osoby zúčastněné. 12. Konstatní judikatura oboru ochranných známek se shodla na závěru, že nepodání námitek proti zápisu ochranné známky není důvodem pro odmítnutí návrhu na její prohlášení za neplatnou přesto, že by se oba tyto návrhy opíraly o shodně tvrzený zásah do starších práv. 13. V daném případě však o takový návrh nejde – navrhovatel uplatnil proti napadené ochranné známce absolutní důvody zápisní nezpůsobilosti, pro jejichž uplatnění zákon č. 137/1995 Sb. vůbec nevytvářejí prostor – ten je v zápisném řízení dán až zákonem č. 441/2003 Sb., a to formou uplatnění připomínek. Absolutní důvody zápisné nezpůsobilosti ochranné známky je v návrhu na prohlášení neplatnosti oprávněn uplatnit každý, aniž by byl povinen tvrdit zásah do svých již existujících práv (což je zřejmě základní neporozumění žalobou napadenému rozhodnutí). Ani skutečnost, že tyto důvody zápisné nezpůsobilosti nebyly shledány v řízení zápisném, nemůže být na překážku odstranění nesprávného zápisu do rejstříku ochranných známek. Řízení o prohlášení neplatnosti není pokračováním řízení zápisného, ale v řízení o neplatnosti je zkoumáno splnění podmínek zápisné způsobilosti vždy s ohledem na namítaná tvrzení. Rozsah řízení o prohlášení neplatnosti je vždy dán návrhem třetí osoby a důkazy, které tato třetí osoba na prokázání svého tvrzení předložila. Ustanovení § 52 tak představuje nepravou retroaktivitu, která je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. 14. Co se týče druhé žalobní námitky, zjištění, zda rozkladem napadené rozhodnutí vyhovuje požadavku zákonnosti, znamená jeho přezkoumání po právní stránce, tj. zda na skutková zjištění byla správně aplikovaná právní norma. Správné zjištění skutkových okolností je i základní podmínkou správnosti právního posouzení. Půjde, tedy o prověrku, zda bylo zjištěno dostatečné množství jednotlivých faktů, ty řádně zhodnoceny a vytvořen tak správný skutkový základ pro následnou aplikaci právního předpisu. Pokud žalobce uvádí, že rozhodnutí je nezákonné, když úřad nezohlednil tvrzení, která proti návrhu uplatnil až v řízení o rozkladu, nelze takový zákonem stanovený požadavek na průběh správního řízení pokládat za nezákonný viz § 82 odst. 4 správního řádu. Pokud účastník není svých práv dbalí, nemůže se dovolávat proti správnímu orgánu tvrzení, jež svým zapříčiněním řádně správnímu orgánu neuvedl. 15. V řízení o rozkladu nebyla uplatněna žádná tvrzení a předloženy takové důkazy, pro něž by bylo nutné prolomit zásadu písemnosti správního řízení, ani takové, které by vedly k nálezu, že rozhodnutí orgánu první instance nebylo správné či zákonné. 16. Žalobce teprve v žalobě dokazuje, že o jeho dobré víře svědčí čestné prohlášení Ing. K., s nímž údajně měl být převod ochranné známky konzultován. V zásadě si nelze představit překážku, která by bránila předložení písemné svědecké výpovědi tak, aby bylo možné ve správním řízení i s přihlédnutím k tomuto důkazu najisto postavit, zda přihlašovatel – jednatel žalobce v době podání přihlášky byl či nebyl v dobré víře. 17. Oso