2 As 198/2015 — Nejvyšší správní soud

9 A 200/2018- 50 - text 11 9A 200/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: P. N. bytem [adresa], zastoupeného advokátem JUDr. Emilem Fleglem, se sídlem K Chalupkám 3170/2, 106 00 Praha 10, proti žalovanému: 1) Celní úřad pro hlavní město Prahu se sídlem Washingtonova 7, 113 54 Praha 1, 2) Generální ředitelství cel se sídlem Budějovická 7, 140 00 Praha 4, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaných 1) a 2), takto: I. Žaloba proti žalovanému 1) se zamítá. II. Žaloba proti žalovanému 2) se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nečinností Celního úřadu pro hlavní město Prahu [dále jen „žalovaný 1)“ nebo „celní úřad“], která měla spočívat v tom, že celní úřad nepředal odvolání společně se spisem nadřízenému orgánu – Generálnímu ředitelství cel – ve stanovené lhůtě. Současně se domáhal ochrany před nečinností Generálního ředitelství cel [dále jen „žalovaný 2)“], která měla spočívat v tom, že žalovaný 2) dosud nevydal rozhodnutí o žalobcově odvolání proti rozhodnutí celního úřadu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 93500/2017-510000-12, čj. 93500-12/2017-510000-12. 2. V dané věci zahájil celní úřad se žalobcem řízení o přestupku podle § 42a odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit dne 15. 4. 2017 v 13:50 hod tím, že v rozporu s § 21e téhož zákona užil vozidlo v systému časového zpoplatnění, aniž by byl uhrazen časový poplatek (dálniční známka). Celní úřad po provedeném jednání dne 18. 5. 2017 vydal dne 14. 6. 2017 rozhodnutí sp. zn. 93500/2017-510000-12, čj. 93500-4/2017-510000-12 (dále jen „první rozhodnutí celního úřadu“), podle § 55 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), kterým uznal žalobce vinným z přestupku podle § 42a odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích a uložil mu pokutu ve výši 4 000 Kč, a dále povinnost uhradit náklady řízení v paušální výši 1 000 Kč. 3. První rozhodnutí celního úřadu předal celní úřad k poštovní přepravě dne 19. 6. 2017 k doručení na adresu trvalého pobytu žalobce [adresa]. Protože žalobce nebyl na uvedené adrese zastižen, byla zásilka dne 20. 6. 2017 uložena a posléze dne 3. 7. 2017 (viz scan kopie doručenky založenou ve správním spisu) vhozena do schránky (tzv. „doručení fikcí“). 4. Dne 19. 7. 2017 podal žalobce blanketní odvolání. Celní úřad proto výzvou ze dne 3. 8. 2017 žalobce vyzval k odstranění vad podání, k čemuž mu stanovil lhůtu 10 dnů. Ani tentokrát nebyl žalobce na dané adrese zastižen a po marném uplynutí úložní doby mu byla výzva doručena fikcí dne 28. 8. 2017. Na to reagoval žalobce doplněním odvolání ze dne 1. 9. 2017, které celní úřad obdržel dne 4. 9. 2017. V doplnění odvolání žalobce navrhl zrušení prvního rozhodnutí celního úřadu a zastavení řízení (dále jen „odvolání“). 5. Celní úřad poté vydal rozhodnutí ze dne 15. 9. 2017, sp. zn.: 93500/2017-510000-12, čj. 93500-9/2017-510000-12, podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), kterým své první rozhodnutí ze dne 14. 6. 2017 v rámci autoremedury zrušil. Důvodem pro tento postup byla žalobcem namítaná skutečnost, že se objektivně nemohl zúčastnit ústního jednání k projednání přestupku nařízeného na den 18. 5. 2017, neboť předvolání mu bylo doručeno s neúměrným zpožděním až dne 22. 5. 2017 (vhozením do schránky). Žalobce se totiž na doručovací adrese nezdržuje a má zřízenou dosílku na jinou adresu. Tuto skutečnost žalobce však celnímu úřadu, a předtím ani policejní hlídce, nikdy nesdělil, a tuto jinou adresu neměl uvedenou ani v evidenci EDOS (Evidence daktyloskopických otisků a stop). Celní úřad proto uzavřel, že doručování bylo neúčinné a ku prospěchu žalobce námitku v odvolání uznal jako důvodnou, s tím, že věc s ním znovu projedná. Rozhodnutí celního úřadu ze dne 15. 9. 2017 bylo žalobci doručeno fikcí dne 3. 10. 2017 a právní moci nabylo dne 19. 10. 2017. 6. Poté celní úřad pokračoval v řízení. Vyrozuměl žalobce o konání ústního jednání nařízeného na den 16. 11. 2017 a 9:00 hodinu. Vyrozumění bylo žalobci opět fikcí doručeno dne 9. 11. 2017. Protože se žalobce opět k jednání nedostavil, provedl jej celní úřad v uvedený den v jeho nepřítomnosti a poté, dne 28. 11. 2017 vydal rozhodnutí sp. zn.: 93500/2017-510000-12, čj. 93500-12/2017-510000-12 dále jen „druhé rozhodnutí celního úřadu“), kterým rozhodl o vině a trestu žalobce ve stejné výši shodně jako v případě prvního rozhodnutí celního úřadu. Rozhodnutí bylo žalobci doručováno fikcí dne 11. 12. 2017 a právní moci nabylo dne 28. 12. 2017, neboť žalobce již proti němu nebrojil odvoláním. 7. Dne 23. 2. 2018 se žalobce dostavil k celnímu úřadu k nahlížení do spisu a následně tvrdil, že teprve tehdy zjistil, že odvolání nebylo předáno odvolacímu orgánu a že ve věci bylo vydáno nové meritorní rozhodnutí. II. Obsah žaloby 8. Žalobce namítl, že již v odvolání žádal, aby nejenže bylo napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno, ale aby bylo též vedené řízení zastaveno. Protože však celní úřad vyhověl jeho odvolacímu návrhu pouze částečně, tj. pouze napadené rozhodnutí zrušil, nebyly dle žalobce dány podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) (autoremedura) celní úřad měl v takovém případě správně věc předat odvolacímu orgánu – žalovanému 2) podle § 88 správního řádu. Jelikož však celní úřad takto nepostupoval, zůstal podle žalobce nečinným. Žalobce se proto dne 1. 3. 2018 obrátil s žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti celního úřadu podle § 80 odst. 3 správního řádu k žalovanému 2), který jí nevyhověl usnesením ze dne 29. 3. 2018. K tomu žalobce dále namítl, že z odůvodnění usnesení žalovaného 2) o zamítnutí žádosti o opatření proti nečinnosti není patrné, proč se žalovaný 2) domníval, že celní úřad není nečinný. 9. Žalovaný 2) pak byl dle žalobce povinen dle § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu vydat ve věci rozhodnutí o odvolání nejpozději do 60 dnů od předání spisu. Protože ani žalovaný 2) takto nepostupoval, byl podle žalobce nečinným, neboť ačkoliv věděl, že celní úřad je nečinný a nepředal mu správní spis, žalovaný 2) tento nezákonný stav strpěl a nijak nezasáhl. Žalobce se proto obrátil s žádostí ze dne 5. 9. 2018 o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného 2) k Ministerstvu financí, které dosud o této žádosti nerozhodlo. 10. Žalobce dále na str. 4 a 5 odkázal na celou řadu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) týkajících se otázky nečinnosti odvolacího orgánu (sp. zn. 9 As 244/2015, 2 As 198/2015, 9 Ans 7/2007, 6 Ans 1/2004, 6 As 129/2014), z nichž částečně citoval. 11. Žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému 2) vydat rozhodnutí v řízení o přestupku vedeném celním úřadem pod sp. zn. 93500/2017-510000-12, ve lhůtě 30 dnů od doručení rozsudku. III. Vyjádření žalovaného 2) 12. Žalovaný 2) ve vyjádření k žalobě uvedl, že v daném případě se o nečinnost v žádném případě nejedná, neboť neexistuje žádné relevantní otevřené řízení, ve kterém by mohlo dojít k prodlení v rozhodování, natož v rozhodování samotného žalovaného 2). 13. Žalovaný 2) nejdříve považoval za nutné průběh řízení, který shrnul žalobce v žalobě, uvést na pravou míru, protože žalobce při tomto popisu pominul několik důležitých faktů, které jsou jasně doloženy v předloženém správním spisu, zejména skutečnost, že adresa, na kterou bylo žalobci doručováno, je adresa ohlašovny – Úřadu městské části pro Prahu 5 – a adresu, na které se žalobce skutečně zdržoval, žalobce úřadům sdělil až při podání opatření proti nečinnosti dne 1. 3. 2018. Žalovaný 2) k tomu s odkazem na rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2013, čj. As 106/2012-40 [žalovaný 2) měl evidentně na mysli rozsudek NSS, čj. 8 As 106/2012-40 – pozn. městského soudu] uvedl, že mu nepřísluší tuto skutečnost jakkoliv hodnotit, avšak zřízení dosílky nijak nezakládá právní vztah mezi odesílatelem a provozovatelem poštovních služeb a tudíž nemá stejné právní následky, jako sdělení adresy ve smyslu § 19 odst. 3 (resp. nyní odst. 4) správního řádu. 14. K tvrzené nečinnosti celního úřadu žalovaný 2) uvedl, že přestože si je vědom, že žalobce v petitu odvolání žádal též o zastavení řízení, z obsahu odvolání, resp. jeho doplnění, je zcela zřejmé, že namítal procesní postup celního úřadu při projednání přestupku bez přítomnosti žalobce, a takto vyhodnotil odvolací námitky i celní úřad. Zastavení řízení nebylo podle zákona možné, neboť celní úřad měl rovněž za prokázané, že žalobce daný přestupek nepochybně spáchal a nebyl ani dán žádný z důvodů pro zastavení řízení dle § 66 odst. 1 a 2 správního řádu. Přitom nelze klást k tíži celního úřadu, že si žalobce nepřebíral zásilky na adrese trvalého pobytu a v průběhu řízení byl zcel