4 As 257/2017 — Nejvyšší správní soud

9 Af 11/2016- 181 - text 15 9Af 11/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobkyně: BI Sos, s. r. o., IČO: 29109035, se sídlem Denisovo nábřeží 2568/6, Východní Předměstí, 301 00 Plzeň zastoupené Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem Mezibranská 579/7, 110 00 Praha 1 proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 24, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ústředního ředitele žalované ze dne 20. 11. 2015, č. j.: 051104113/1518/15/90.221/Ve, takto: I. Rozhodnutí Státní energetické inspekce, ústředního inspektorátu, ze dne 20. 11. 2015, č. j.: 051104113/1518/15/90.221/Ve, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 570 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Luďka Šikoly, advokáta. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Státní energetické inspekce, ústředního inspektorátu (dále jen „žalovaná“), kterým ústřední ředitel žalované zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Státní energetické inspekce – územního inspektorátu pro Liberecký kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) č. 514013115, ze dne 9. 9. 2015, č. j.: 051104112/1423/15/51.102/Mi. 2. Tímto rozhodnutím uložil správní orgán I. stupně žalobkyni pokutu ve výši 1 051 036 Kč za správní delikt podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“), kterého se žalobkyně dopustila tím, že nedodržela věcné podmínky stanovené cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 téhož zákona pro uplatnění úředně stanovené ceny a upravené v bodě 1.9 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 7/2011 ze dne 23. 11. 2011 (dále jen „CR ERÚ č. 7/2011“), kterým se stanovuje podpora na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů pro rok 2012. Současně správní orgán I. stupně uložil žalobkyni povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Žalobkyně dle správního orgánu I. stupně nedodržela věcné podmínky CR ERÚ č. 7/2011 tím, že jako držitelka licence č. 111018035 s oprávněním ode dne 9. 12. 2010 k výrobě elektřiny ve své provozovně - fotovoltaické elektrárně v obci Sosnová (dále jen „FVE“) – neoprávněně uplatnila a fakturovala u provozovatele distribuční soustavy (dále jen „PDS“), kterým byla společnost ČEZ Distribuce, a. s., jednotkovou výkupní cenu elektřiny za období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 12 650 Kč/MWh stanovenou bodem 1.9 CR ERÚ č. 7/2011 pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření pro zdroj s instalovaným výkonem nad 30 kW a uvedený do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, ačkoliv měla správně fakturovat jednotkou výkupní cenu elektřiny ve výši 5 610 Kč/MWh pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření pro zdroj s instalovaným výkonem nad 100 kW a uvedený do provozu od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011. 4. Správní orgán I. stupně dospěl totiž k závěru, že žalobkyně nesplnila podmínku pro uvedení výrobny elektřiny do provozu v roce 2010 stanovenou v bodě 1.9 tehdy platného cenového rozhodnutí č. 4/2009 ze dne 3. 11. 2009 (dále jen „CR ERÚ č. 4/2009“), neboť první měřená dodávka elektřiny z FVE do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen byla uskutečněna teprve 19. 1. 2011. Proto nelze FVE žalobkyně považovat za uvedenou do provozu v roce 2010. Správní orgány uzavřely, že svým postupem žalobkyně získala nepřiměřený majetkový prospěch, vyčíslený rozdílem úředně stanovených výkupních cen ve výši 1 051 036 Kč. II. Napadené rozhodnutí žalované 5. Žalovaná rozhodnutím označeným v záhlaví odvolání žalobkyně zamítla. Ztotožnila se se závěry správního orgánu I. stupně ohledně okamžiku uvedení provozovny FVE žalobkyně do provozu. 6. K odvolací námitce nesprávného výkladu věcných podmínek CR ERÚ č. 4/2009 žalovaná na str. 7 ve čtvrtém odstavci uvedla, že podmínka bodu 1.9 „vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy“ je podmíněna vyčíslením výše podpory, kterou však lze uplatnit pouze na základě změřených hodnot stanoveným fakturačním měřidlem, jehož výstup tvoří podklad pro oprávněnou fakturaci odpovídající vyčíslené podpory. Tedy jinými slovy instalací a aktivování měřícího zařízení. Přitom odkázala na dřívější rozhodnutí předsedy ERÚ ze dne 1. 7. 2011, které tento názor potvrdilo. V případě žalobkyně však k osazení měřícího zařízení došlo až 19. 1. 2011, první vyúčtování vyrobené a dodané elektřiny při uplatnění podpory výkupních cen proběhlo dne 2. 2. 2011 a první měsíční výkaz o výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů a faktura byly vystaveny za měsíc leden 2011. 7. K odvolací námitce porušení legitimního očekávání žalobkyně zejména z důvodu nerespektování „výkladového stanoviska“ ERÚ ze dne 27. 10. 2010 nazvaného „Uvedení obnovitelného zdroje energie do provozu a přiznání nároku na podporu“ žalovaná na str. 8 uvedla, že toto stanovisko nemohlo založit u žalobkyně legitimní očekávání. Uvedený dokument nemá žádné další označení, není datován, není vyznačeno, kdo jej vyhotovil, atd., proto jej nelze považovat za oficiální výkladové stanovisko ERÚ, byť bylo zveřejněno na webových stránkách ERÚ, a není možné na něj nahlížet jako na pramen práva. K tomu žalovaná upozornila, že s účinností zákona č. 211/2011 Sb., mají stanoviska vydaná do 18. 8. 2011 primárně informační charakter a až výkladová stanoviska vydaná ERÚ po tomto datu je možno považovat za kvalifikovaná pro jeho rozhodovací činnost. Pokud žalobkyně odkazovala na rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2014, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno a řízení ve věci zastaveno, žalovaná zdůraznila, že toto rozhodnutí není pro věc relevantní s ohledem na jiné skutkové okolnosti. V tam uvedené věci totiž byly splněny všechny technické a administrativní požadavky stanovené prováděcími předpisy pro zahájení provozu do konce roku 2010, avšak se nepodařilo naměřit dodávku vyrobené elektřiny do distribuční soustavy z důvodu zásahu vyšší moci. To ale nebyl případ žalobkyně. 8. K odvolací námitce rozporu výkladu žalované s přechodným ustanovením čl. II odst. 2 zákona č. 330/2010 Sb., kterým se měnil zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (dále jen „zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů“) 9. žalovaná na str. 9 uvedla, že žalobkyně na něj odkázala účelově. Toto ustanovení se totiž vztahuje na výrobny nepřipojené do distribuční soustavy ke dni účinnosti uvedeného zákona, které vyráběly elektřinu v tzv. „ostrovním provozu“ a od účinnosti zákona měli výrobci možnost se do 12 měsíců připojit k distribuční nebo přenosové soustavě kdy dnem připojení se považovala provozovna za uvedenou do provozu. FVE žalobkyně však ke dni účinnosti uvedeného zákona již k distribuční soustavě připojena byla. Ani navazující odvolací námitka diskriminace požadavkem na osazení FVE měřícím zařízením nebyla dle žalované na místě. Žalovaná zopakovala, že podmínkou výroby a dodávky elektřiny je podmíněno vyčíslením výše podpory na základě hodnot změřených fakturačním měřidlem. Žalovaná neakceptovala teorii, že při úkonech spojených s prvním paralelním připojením do distribuční soustavy současně došlo k první dodávce elektřiny, a to s ohledem na § 52 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), týkající se neoprávněné dodávce elektřiny do elektrizační soustavy. 10. Žalovaná nepřisvědčila ani odvolací námitce rozporu cenového rozhodnutí se závaznými pravidly provozu distribuční soustavy (dále jen „PPDS“), v nichž je datum uvedení FVE do provozu stanoveno zcela odlišně. Žalovaná sice nerozporovala, že o prvním paralelním připojení svědčí protokol o splnění technických podmínek pro uvedení FVE do provozu ze dne 28. 12. 2010 se závěrem, že FVE může být ode dne kontroly a vystavení protokolu PDS provozována paralelně s distribuční soustavou. Nemohla však přistoupit na to, že tímto okamžikem začala FVE vyrábět a dodávat elektřinu. Bylo prokázáno, že legální a měřená dodávka elektřiny do elektrizační soustavy nebyla v roce 2010 z FVE žalobkyně uskutečněna a že žalobkyně začala vyrábět a dodávat elektřinu d DS až dnem 19. 1. 2011. 11. Žalovaná se neztotožnila ani s odvolací námitkou rozporu se zásadami správního trestání. Uvedla, že správní řízení bylo vedeno v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ze samotného výroku rozhodnutí je zřetelně definováno naplnění skutkové podstaty správního deliktu a podle názoru žalované byly splněny i určující podmínky odpověďmi na otázky, kdo, co, kdy, kde, jak a čím spáchal. Správní orgán I. stupně zohlednil i polehčující okolnosti spočívající zejména ve skutečnosti, že ze strany žalobky