1 Afs 45/2010 — Nejvyšší správní soud

9 Af 23/2017- 113 - text 22 9Af 23/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobkyně: Regionální rada regionu soudržnosti Severozápad, IČO: 75082136, se sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem, zastoupené Mgr. Jiřím Schüllerem, advokátem se sídlem U Sluncové 666/12a, 180 00 Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: OSTROV ZDRAVÍ, o. p. s., IČO: 27999602 se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, zastoupené JUDr. Sylvií Sobolovou, advokátkou se sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2017, čj: MF-80407/2014/1203-37, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 24. 3. 2017, čj: MF-80407/2014/1203-37, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 342,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Jiřího Schüllera, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný rozhodl ve sporu mezi ní a OSTROV ZDRAVÍ, o. p. s. (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“ nebo „příjemce dotace“) z veřejnoprávní smlouvy č. CZ.1.09/1.2.00/63.01059 ze dne 13. 6. 2014 podle § 141 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) o poskytnutí dotace na realizaci projektu „Lůžková část psychiatrického výzkumu a rehabilitace“ (dále jen „smlouva o dotaci“) ve výši 85 % celkových způsobilých výdajů, nejvýše však ve výši 109 011 255,60 Kč. Žalovaný napadeným rozhodnutím žalobkyni ve výroku I. uložil povinnost zaplatit příjemci dotace konkrétně vyčíslené částky pod písmeny a) až f) celkem ve výši 3 904 206,05 Kč, a dále příslušenství (úroky z prodlení). Ve výroku II. žalobkyni uložil povinnost zaplatit náklady řízení ve výši 80 368 Kč do 15 dnů od právní moci napadeného rozhodnutí. 2. Ze správního spisu vyplynulo, že uvedený projekt „Lůžková část psychiatrického výzkumu a rehabilitace“ byl rozdělen do několika veřejných zakázek, včetně výběrového řízení - č. 001 „Stavební úpravy Lůžkového pracoviště psychiatrického výzkumu a rehabilitace“ (dále jen „VŘ 001“), - č. 003 „TDI Lůžkové pracoviště psychiatrického výzkumu a rehabilitace“ (dále jen „VŘ 003“), - č. 006 „Zpracování žádosti o dotaci a celkovou koordinaci přípravy projektu“ (dále jen „VŘ 006“), kterých se dotýká žaloba. 3. Z protokolu o kontrole ze dne 29. 10. 2014 ve smyslu § 13 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, a podle § 12 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, jehož předmětem bylo ověření plnění podmínek ze smlouvy o dotaci v období od 26. 8. 2014 do 29. 10. 2014 (1. etapa projektu), vyplynulo, že žalobkyně zjistila několik zjištění (A1.1 – A1.5), která považovala za pochybení osoby zúčastněné na řízení coby zadavatele veřejných zakázek. 4. Z protokolu o kontrole ze dne 15. 4. 2015, jehož předmětem bylo ověření plnění podmínek ze smlouvy o dotaci v období od 20. 1. 2015 do 15. 4. 2015 (2. etapa projektu), vyplynulo, že v souvislosti s 2. etapou projektu nebyly zjištěny žádné nedostatky, přesto došlo ke krácení celkových způsobilých výdajů z důvodu pochybení popsaných ve zjištěních A1.1 a A1.2 v protokolu o kontrole ze dne 29. 10. 2014. 5. Předmětem podané žaloby jsou zjištění A1.1., A1.2, a to včetně věcného posouzení, a dále A1.4 a A1.5 jen pokud jde o výši částky přiznané dotace (resp. příslušenství). II. Argumentace žalobkyně 6. Žalobkyně v podané žalobě, jejíž součástí byl též návrh na přiznání odkladného účinku (který soud žalobě později přiznal usnesením ze dne 26. 6. 2017, čj. 9 Af 23/2017-47), předně uvedla, že napadené rozhodnutí trpí velkým množstvím hmotněprávních i procesních pochybení. 7. V první námitce namítla, že žalovaný přiznal osobě zúčastněné na řízení (vystupující ve správním řízení jako navrhovatelka) více práv, než měla. Podle čl. V a čl. X smlouvy o poskytnutí dotace se totiž žalobkyně zavázala, že osobě zúčastněné na řízení poskytne při splnění všech podmínek smlouvy dotaci ve výši 85 % celkových způsobilých výdajů, maximálně však částku 109 011 255,60 Kč. Žalovaný však v napadeném rozhodnutí uložil žalobkyni povinnost uhradit 100 % způsobilých výdajů, tj. o 585 630,91 Kč vyšší, než byla žalobkyně povinna uhradit dle smlouvy o dotaci. Proto žalobkyně namítla, že žalovaný v rozporu s právními předpisy [zejména s § 3 odst. 2 písm. d) a f) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „občanský zákoník“] a v rozporu se smlouvou o dotaci přiznal osobě zúčastněné na řízení více práv, než jí mělo a mohlo být přiznáno. 8. Ve druhé námitce žalobkyně namítla, že osoba zúčastněná na řízení podala návrh na zahájení řízení ve věci sporu z veřejnoprávní smlouvy dne 10. 12. 2014, žalobkyně se o tomto návrhu dozvěděla dne 16. 4. 2015, avšak žalovaný rozhodl ve věci až 24. 3. 2017. Žalovaný tak svými průtahy způsobil, že v napadeném rozhodnutí přiznaný úrok z prodlení přesáhl částku 677 000 Kč. Žalobkyně s odkazem na § 1970 občanského zákoníku proto namítla, že úroky z prodlení nezavinila a jejich uložení bylo vzhledem k délce správního řízení zcela nepřiměřené. 9. Dle čl. XXI smlouvy o dotaci je poskytovatel dotace ještě před proplacením dotace oprávněn provést korekci dotčených výdajů, zjistí-li porušení podmínek, za kterých byla dotace poskytnuta. Takto postupovala i žalobkyně a stále má za to, že osoba zúčastněná na řízení podmínky pro poskytnutí dotace porušila, proto měla za to, že je rozhodnutí (o finanční korekci) bez vady a v souladu s presumpcí správnosti rozhodnutí. 10. V souvislosti s touto námitkou žalobkyně dále namítla, že žalovaný nezachoval ani rovný přístup ke všem poskytovatelům dotace (jiným regionálním radám regionů soudružnosti), neboť v jiných případech žalovaný úroky z prodlení nepřiznal. 11. Ve třetí námitce žalobkyně namítla, že nemůže souhlasit ani s povinností uhradit náklady řízení. Vzhledem k nesprávně vyčíslené povinnosti uhradit způsobilé výdaje ve výši 100 % místo správných 85 % a dále s ohledem na věcně nesprávné posouzení věci, které žalobkyně rozvedla v dalších částech žaloby, žalobkyně s odkazem na § 79 odst. 3 a § 141 odst. 11 správního řádu uvedla, že osoba zúčastněná na řízení měla mít úspěch ve věci pouze částečný a tomu mělo odpovídat i vyčíslení povinnosti uhradit náklady řízení. 12. Dále žalobkyně brojila též proti věcnému posouzení věci žalovaným: 13. Ve čtvrté námitce týkající se zjištění z protokolu o kontrole A1.1 žalobkyně namítla, že trvá na své námitce ze správního řízení, že hromadným zasláním e-mailové informace o zveřejnění dodatečných informací ze dne 15. 4. 2014 třinácti zástupcům uchazečů, aniž by byly odstraněny jejich identifikační údaje, porušila osoba zúčastněná na řízení zásadu transparentnosti dle § 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále „zákon o veřejných zakázkách“ nebo „ZVZ“). Tím osoba zúčastněná na řízení umožnila kontakt uchazečů o veřejnou zakázku a mohlo tak dojít k jejich dohodě o postupu v zadávacím řízení, v důsledku čehož nemusely být podané nabídky natolik výhodné, kdyby taková dohoda umožněna nebyla. Žalobkyně odkázala v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) čj. 8 Afs 60/2009-78. 14. Názor osoby zúčastněné na řízení, jakož i závěr žalovaného, že zákon o veřejných zakázkách neupravuje explicitně povinnost odesílat dodatečné informace bez identifikačních údajů, žalobkyně odmítla s tím, že tato povinnost vyplývá jak z účelu tohoto zákona, tak z jeho základních zásad, a rovněž tak z odborné literatury. Nejde tedy o pouhý korektiv zákona o veřejných zakázkách, jak shodně tvrdí žalovaný a osoba zúčastněná na řízení. Žalobkyně k tomu též odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Brně čj. 31 Ca 166/2005-125, a dále na rozsudek NSS čj. 7 Afs 31/2012-55, z nichž také citovala. 15. V páté námitce týkající se zjištění z protokolu o kontrole A1.2 žalobkyně namítla, že společnost IPM servis, s. r. o., jakožto vítězní uchazeč VŘ 003 „TDI Lůžkové pracoviště psychiatrického výzkumu a rehabilitace“, měla být ve skutečnosti v souladu s čl. 22 odst. 10 Pokynů 5, vyloučena z účasti na VŘ 003, neboť příjemci dotace předložila v rámci své nabídky nepodepsané čestné prohlášení ve smyslu § 53 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. Osoba zúčastněná na řízení (příjemce dotace) sama své pochybení přiznala v námitkách proti protokolu o kontrole ze dne 12. 11. 2016, kde uvedla, že kdyby si byla bývala tohoto porušení všimla, vyzvala by uchazeče k odstranění této vady dle § 59 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách. Tyto spekulativní úvahy však žalobkyně odmítá. Žalovaný k tomuto pochybení pouze poukázal na skutečnost, že přípa