3 Ads 84/2012 — Nejvyšší správní soud

1 Ad 22/2019- 36 - text 9 1 Ad 22/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci žalobce: M. C. bytem P. zastoupený advokátkou JUDr. Anitou Pešulovou sídlem Klimentská 36, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2019, č.j. MPSV-2019/154070-911 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni žalobce Anitě Pešulové, advokátce se sídlem Klimentská 36, 110 00 Praha 1, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3 146 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „žalovaný“) ze dne 24. 7. 2019, č.j. MPSV-2019/154070-911 (dále jen „napadené rozhodnutí”), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajská pobočka pro hl. m. Prahu (dále jen „úřad práce“) ze dne 24. 4. 2019, č.j. 7549/2019/AAI, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo dle ust. § 2 odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 111/2006 Sb.“) rozhodnuto o nepřiznání dávky mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje. II. Žalobní body 2. Žalobce nesouhlasil s napadeným rozhodnutím, neboť správní orgány dle jeho názoru nesprávně aplikovaly ust. § 2 odst. 5 zákona č. 111/2006 Sb., pod které lze podřadit i náklady vynaložené v souvislosti s pořízením léků nebo na lékařská vyšetření v případech, kdy žadateli hrozí vážná újma na zdraví, dané ustanovení není taxativní. Žalobce poukázal na ust. § 2 odst. 3 předmětného zákona, dle kterého se za osobu v hmotné nouzi považuje též osoba nesplňující podmínky odst. 2, které s přihlédnutím k jejím příjmům, sociálním a majetkovým poměrům hrozí vážná újma na zdraví, tvrdil, že je dlouhodobým příjemcem dávky pomoci v hmotné nouzi, v rozhodné době pobíral příspěvek na živobytí ve výši 1 671 Kč a starobní důchod ve výši 5 518 Kč, správní orgán však neposoudil jeho celkovou sociální situaci, zejména nepřihlédl k jeho nepříznivému zdravotnímu stavu. 3. Namítal, že pokud měl úřad práce za to, že náklady za úhradu léků dle ošetřující lékařky nemají alternativu v bezdoplatkových lécích, měl žalobce poučit, jakým způsobem má postupovat. Správní orgán je dle ust. § 4 správního řádu povinen poskytnout dotčeným osobám přiměřené poučení, žalobce je osobou v hmotné nouzi, má právo i na sociální poradenství dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zejména dle jeho ust. § 37, podle kterého se má potřebným osobám dostat základního sociálního poradenství. V daném případě žalobce nebyl poučen o řešení jeho konkrétní situace. 4. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno pro nezákonnost a vady řízení a věc byla vrácena úřadu práce k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce dne 25. 3. 2019 požádal o dávku mimořádné okamžité pomoci na nezbytný jednorázový výdaj, kterou odůvodnil tím, že byl zasažen virózou a potřebuje prostředky na úhradu léků, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, ve výši 400 Kč, dle výměnného listu ze dne 18. 3. 2019 potvrzeného MUDr. S. byl žalobci na rýmu a kašel doporučen ACC Long a Olynth spray. Poukázal na ust. § 2 odst. 5 zákona č. 111/2006 Sb., ze kterého dovozoval, že se jedná o dávku fakultativní, jejíž přiznání závisí na správním uvážení orgánu pomoci v hmotné nouzi, dané ustanovení uvádí, na jaké výdaje lze dávku přiznat. Připustil, že tento výčet není taxativní, ale jasně vymezuje oblast a účel poskytování MOP na nezbytný jednorázový výdaj, účelem není úhrada volně prodejných léků. 6. Žalovaný shledal, že žalobce není osobou ohroženou vážnou újmou na zdraví ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., neboť dle zprávy lékařky žalobce trpěl rýmou a kašlem a bylo mu doporučeno užívat uvedené volně prodejné léky, ze zprávy nevyplývalo, že by byl žalobce vážně ohrožen na zdraví. 7. K námitce ohledně nedostatečného poučení uvedl, že žalobce byl seznámen se závěry správního orgánu, byla mu dána možnost se k nim vyjádřit, správní orgán nemůže z hlediska svých kompetencí poučovat o postupech týkajících se veřejného zdravotního pojištění a úhrad z něj plynoucích. Sociální poradenství nelze chápat tak, že bude žadateli vždy doporučen postup, jak být se žádostí o dávku úspěšný, pokud z okolností vyplývá, že nárok na takovou dávku nevzniká. Uvedl, že žalobce je poživatelem opakovaných dávek pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení a dávky státní sociální podpory příspěvek na bydlení, nelze tedy tvrdit, že se mu nedostává základního sociálního poradenství. 8. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 9. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení. 10. Žalobce dne 25. 3. 2019 podal u úřadu práce žádost o mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje ve výši 400 Kč, kterou odůvodnil tím, že byl zasažen virózou a potřebuju finanční úhradu na léky, které nehradí Všeobecná zdravotní pojišťovna, což údajně vyplývá též ze sdělení jeho praktické lékařky. Uvedl, že nemá možnost hradit léky z jiných zdrojů. K žádosti přiložil též výměnný list se zprávou MUDr. A. S. ze dne 18. 3. 2019, dle které žalobce trpěl kašlem a rýmou, špatně se mu odkašlávalo, byl mu doporučen ACC long a Olynth spray. 11. Vyrozuměním doručeným žalobci dne 4. 4. 2019 bylo úřadem práce sděleno, že se do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto vyrozumění může na úřadu práce v úředních hodinách vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí v dané věci. 12. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 24. 4. 2019, v odůvodnění úřad práce odkázal na ust. § 2 odst. 5 písm. a) a § 10 odst. 2 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., uvedl, že rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem v případě podání žádosti o předmětnou dávku, je aktuální měsíc, tedy měsíc březen 2019, zabýval se příjmy žalobce, který byl posuzován jako samostatná osoba, a shledal, že žalobce je zabezpečen dávkou pomoci v hmotné nouzi příspěvkem na živobytí ve výši 1 671 Kč, doplatkem na bydlení ve výši 1 896 Kč, a dále pobírá starobní důchod ve výši 5 518 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 6 528 Kč, tedy částka živobytí dle § 24 zákona č. 111/2006 Sb. a zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, činí 4 540 Kč. Dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky dle ust. § 2 odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., neboť tato mimořádná okamžitá pomoc neslouží k úhradě volně prodejných léků. Citoval ust. § 2 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb. a uvedl, že se dle jeho názoru nejedná o situaci ohrožující na zdraví a na životě. Konstatoval, že žalobce nevyužil práva vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. 13. Žalobce podal dne 9. 5. 2019 proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, ve kterém navrhl, aby mu částka 400 Kč byla proplacena v plné výši, neboť se jedná o úhradu volně dostupných léků doporučených lékařkou, když jiná léčba nepřipadala do úvahy, žalobce v lékárnách zjistil, že tyto léky nemají alternativu, kterou by plně hradila zdravotní pojišťovna. Uvedl, že je dlouhodobě v hmotné nouzi, jednorázový výdaj ve výši 400 Kč je pro něj nedosažitelný. Nesouhlasil s tím, že by se nejednalo o situaci ohrožující na zdraví a životě, neboť v březnu 2019 prodělal závažné virové onemocnění, které v jeho věku a trvale nepříznivém zdravotním stavu znamenalo ohrožení jeho zdraví a bez odpovídající léčby mohlo znamenat ohrožení jeho života, úřad práce dle názoru žalobce nesprávně vyhodnotil naplnění podmínek dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb. 14. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 24. 7. 2019, v odůvodnění žalovaný poukázal na ust. § 2 odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., shledal, že mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje nelze poskytovat na léky, dle ust. § 1 odst. 1 téhož zákona jsou dávky pomoci v hmotné nouzi určeny k zajištění základních životních podmínek fyzickým osobám, které se nacházejí v hmotné nouzi, tyto dávky nejsou určeny k úhradě zdravotních pomůcek, léků, doplatků na léky a lékařského ošetření, na tyto výdaje nelze předmětné dávky poskytnout, veřejné zdravotní pojištění upravuje zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, dle jehož ust. § 16 odst. 1 a 2 hradí zdravotní pojišťovna ve výjimečných případech i zdravotní služby jinak pojišťovnou nehrazené, je-li jejich poskytnutí jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce; jejich poskytnutí je zásadně vázáno na předchozí souhlas revizní