2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

10 A 39/2020- 116 - text 18 pokračování 10A 39/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce proti žalovaným D. Š. bytem 1) Magistrát hl.m. Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2 110 01 Praha 2) Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 3) Městský úřad Černošice sídlem Karlštejnská 259 252 28 Černošice 4) Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem pokynem nebo donucením správního orgánu spočívajícím ve vložení a evidenci záznamu o přestupku ze dne 4. 8. 2003 u žalobce v registru řidičů takto: I. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal vyslovení nezákonnosti zásahu Městského úřadu Černošice a Krajského úřadu Středočeského kraje vylučuje k samostatnému projednání a postupuje Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. II. Určuje se, že zásah Magistrátu hlavního města Prahy spočívající ve vložení a vedení záznamu o přestupku žalobce ze dne 4. 8. 2003 v registru řidičů na základě rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Služby cizinecké a pohraniční policie, ve věcech kázeňských ze dne 15. 2. 2006, č. 18/2006, byl nezákonný. III. V části, v níž se žalobce domáhal vyslovení nezákonnosti zásahu Ministerstva dopravy spočívajícím ve vedení záznamu o přestupku žalobce ze dne 4. 8. 2003 v registru řidičů na základě rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Služby cizinecké a pohraniční policie, ve věcech kázeňských ze dne 15. 2. 2006, č. 18/2006, se žaloba zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobou domáhal odstranění záznamu o svém přestupku ze dne 4. 8. 2003 spáchaného porušením povinnosti řidiče podle § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), který byl u žalobce v době podání žaloby evidován v registru řidičů. Žalobce měl za to, že tento záznam byl v registru veden nezákonně, neboť rozhodnutí, na jehož základu byl tento záznam do registru vložen, bylo prohlášeno za nicotné rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010, č. j. 8 Ca 71/2007 – 85. Během řízení o žalobě pak žalovaný 1) dne 12. 5. 2020 tento záznam z registru řidičů vymazal. II. Žaloba a vyjádření k žalobě a) Žaloba a její doplnění 2. Žalobce poukázal na to, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 2. 2010 vyslovil nicotnost rozhodnutí Referátu cizinecké a pohraniční policie o přestupku žalobce, na jehož základě byl záznam v registru řidičů veden. 3. Žalobce svůj první návrh k městskému soudu ze dne 29. 3. 2020 výslovně označil jako „návrh na vydání předběžného opatření podle § 38 z. č. 150/2002 Sb.“ a domáhal se jím vydání předběžného opatření vůči tehdy dvěma žalovaným Magistrátu hl. m. Prahy a Městskému úřadu Černošice, konkrétně se domáhal i) odstranění (vymazání) záznamu, ii) zaslání nového výpisu z evidenční karty řidiče ihned po vymazání záznamu, iii) odstranění všech rozhodnutí o přestupcích, kde bylo nezákonné a nepřípustné evidování záznamu v kartě řidiče a úmyslně a účelově zneužíváno k tíži navrhovatele. 4. Městský soud uvedený návrh usnesením ze dne 8. 4. 2020, č. j. 10 A 39/2020 – 16, odmítl. Současně byl městský soud toho názoru, že tento návrh ze dne 29. 3. 2020 po formální i obsahové stránce představuje toliko bezvadnou žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. 5. Žalobce v podání ze dne 14. 5. 2020 k dosavadním žalovaným 1) a 3) označil jako třetího žalovaného 2) Ministerstvo dopravy jako provozovatele informačního systému. K věci samé jako stěžejní námitku poukázal na to, že v řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn. 8 Ca 81/2007 byla rozsudkem ze dne 16. 2. 2010 vyslovena nicotnost rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Služby cizinecké a pohraniční policie, ve věcech kázeňských č. 18/2006 ze dne 15. 2. 2006, kterým byl žalobce (ve spojení s rozhodnutím správního orgánu I. stupně) původně uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 30 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť měl porušit ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Přestože však citovaným rozsudkem byla vyslovena nicotnost rozhodnutí ze dne 15. 2. 2006, č. 18/2006, všichni tři žalovaní se odmítají tímto rozsudkem řídit, což žalobci způsobuje nemalou majetkovou i nemajetkovou újmu. Žalobce dále poukázal na řadu ustanovení Listiny základních práv a svobod, která mají být postupem těchto žalovaných porušovány a namítá vady správního řízení před uvedenými orgány - zde žalobce např. namítá, že evidenční karta řidiče eviduje nezákonné záznamy pod číslem 1) a několik dalších, kterými byl uznán v příkazním řízení vinným, avšak ani jedno neobdržel, neboť byly úmyslně pravděpodobně zaslány na jinou doručovací adresu. Tato rozhodnutí jsou pak podle žalobce neúčinná, žalobce nemohl proti nim podat odpor, správní orgány mu brání v nahlížení do spisu. 6. Žalobce v podání ze dne 28. 5. 2020 uvedl, že existuje judikát Nejvyššího správního soudu (žalobce jej v návrhu nespecifikoval – pozn. městského soudu), kterým bylo již opakovaně v obdobné věci rozhodnuto, že takovýto záznam žalovaní nejsou oprávněni vést nejen do pravomocného ukončení řízení, ale i po jeho pravomocném ukončení. Všichni tři žalovaní jsou tímto rozhodnutím vázáni. Souběžně bylo rozhodnuto, že odpovědné dotčené správní orgány jsou povinny se řídit výmazy záznamů obdobně jako u rejstříku trestů. Ministerstvo dopravy jako zřizovatel, provozovatel a dozorující nadřízený orgán je oprávněn a dokonce povinen provádět audity a atrakce. Žalobce v roce 2016 požádal o výmaz s doložením předmětného rozhodnutí správním orgánům, nemohl nastoupit jako zaměstnanec k MHD Praha (s dítětem v péči musel přijmout méně ohodnocený pracovní post k zajištění základních životních potřeb). Tím žalobci vznikala měsíčně škoda ve výši 30 000 Kč a od března tohoto roku 2020, kdy opět žádal o výmaz, kdy měl nastoupit od 1. 4. 2020 k MHD Praha za mzdu 43 000 Kč a 5 000 Kč bonusy, tím mu tak vzniká majetková škoda 43 000 Kč čistého měsíčně. 7. Žalobce dále uvedl, že projednávané přestupky ve služebním poměru např. jízda na červenou, překročení rychlosti, jízdy v protisměru apod. (v případě žalobce důležitý služební zájem) se do evidenční karty řidiče neuvádějí a dokonce nesmí a to nejen v době služebního poměru ale i po ukončení služebního poměru. Namítl, že záznamy byly zavedeny do evidenční karty řidiče místně nepříslušným Magistrátem hlavního města Prahy, přestože místem faktického bydliště byl okres Beroun. Žalobce také namítl, že doposud nebyl zproštěn mlčenlivosti, a tak nemohl řádně provádět svou obhajobu. Na 13 případech specifikoval domnělé porušování zákonných povinností ze strany Ministerstva vnitra, Magistrátu hlavního města Prahy, městského úřadu Černošice. 8. Žalobce namítl, že jako příslušník Policie České republiky byl vázán povinností mlčenlivosti a trvá dodnes i po nedobrovolném ukončení služebního poměru. V důsledku této povinnosti nemohl řádně vykonat svoji obhajobu, tím byl zkrácen na svých právech. V době jeho služebního poměru mohla vykonávat dozor nad jeho osobou při výkonu služby pouze inspekce ministerstva vnitra a ministr vnitra, nikoliv dopravní policie – ta mohla pouze zajistit místo nehody, mohla učinit neodkladné a neopakovatelné úkony nezbytné pro přestupkové či trestní řízení, a následně měla povinnost buď postoupit věc k trestnímu řízení proti cyklistovi na okresní státní zastupitelství či Inspekci ministerstva vnitra (dnes GIBS). Zranění žalobce (krvácení) po útoku cyklisty se podařilo zastavit až po ošetření tj. na místě činu, FNKV, poliklinika Stroupežnického Praha 5 a následně až ve FNM Praha 5. Od samého počátku se dle žalobce nikdo nevypořádal ani nezabýval s předběžnou otázkou příčinou vzniku dle skutkového stavu věci. Žalobce poukázal na to, že příslušník policie je povinen konat dle platných právních předpisů své povinnosti 24 hodin denně v nařízené službě i mimo službu, kdy toto není povinen vykonat, pokud by byl v rozhodné době tzv. nezpůsobilý dosáhnout cílového zákroku. Nemůže nikdo však předpokládat, že zákrok může být zmařen neukázněným agresivním cyklistou pod vlivem omamných a návykových látek, včetně možnosti zajištění druhého cyklisty jako svědka. 9. Podle žalobce bylo účelem jednání dostat jej ze služebního poměru (pro 99% úspěšnost), stal se nepohodlným, po 3 letech byl donucen opustit nedobrovolně služební poměr a rozhodnutí ředitele bylo v roce 2006 též účelové i s Magistrátem hl. m. Prahy, aby nemohl zajišťovat péči, výchovu a výživu o své 3 děti. V e