2 Afs 25/2015 — Nejvyšší správní soud

10 A 54/2020- 45 - text [OBRÁZEK]č. j. 10 A 54/2020 - 45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: BD Consult, s.r.o. sídlem Jeseniova 1196/52, Praha 3 proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nevyřízení žádosti žalobkyně o poskytnutí autentizačních údajů k elektronické evidenci tržeb ze dne 18. 2. 2020, takto: I. Žaloba se odmítá v části, jíž se žalobkyně domáhala určení, že nevyřízení její žádosti o poskytnutí autentizačních údajů k elektronické evidenci tržeb ze dne 18. 2. 2020 bylo nezákonným zásahem. II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala, aby soud žalovanému přikázal neprodleně vyřídit její žádost o poskytnutí autentizačních údajů k elektronické evidenci tržeb ze dne 18. 2. 2020. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2 10 A 54/2020 Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně dne 18. 2. 2020 podala k žalovanému prostřednictvím datové zprávy odeslané datovou schránkou žádost o autentizační údaje k elektronické evidenci tržeb podle § 13 zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, (dále jen „zákon o evidenci tržeb“). Žalovaný tuto žádost považoval za vadnou, protože nebyla učiněna jedním ze způsobů vyžadovaných zákonem, a jelikož žalobkyně tuto vadu ve stanovené lhůtě neodstranila, považoval její podání za neúčinné. Žalobkyně má naopak za to, že nesplnění zákonem předpokládaného způsobu podání žádosti nemůže způsobit jeho neúčinnost. II. Žaloba a další podání žalobkyně 2. Žalobkyně tvrdí, že její podání bylo způsobilé projednání, ačkoliv bylo podáno ve formátu .pdf prostřednictvím datové schránky. Za těchto okolností tedy nelze aplikovat ustanovení § 74 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, (dále jen „daňový řád“), dle nějž může být podání považováno za neúčinné jen, pokud obsahuje vady, pro které není způsobilé projednání. Žalobkyně k tomu odkázala na analogický případ, jímž se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 1. 2018, č. j. 2 Afs 25/2015 - 40. Žalobkyně má za to, že pokud zákon o evidenci tržeb výslovně nestanoví neúčinnost podání učiněného v nesprávné formě, je třeba takové podání považovat za účinné, je-li projednatelné. Dále žalobkyně citovala z judikatury týkající se stanovení formátu podání podzákonným právním předpisem a náležitostí formulářů v daňovém řízení. 3. V původní žalobě se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil nezákonnost výzvy k odstranění vad podání a nařídil žalovanému projednat žádost o autentizační údaje. Předsedkyně senátu žalobkyni usnesením ze dne 14. 5. 2020, č. j. 10 A 54/2020 - 10, vyzvala k odstranění vad žalobního petitu a k vyjasnění tvrzení souvisejících se včasností žaloby. Nato žalobkyně přípisem ze dne 15. 5. 2020 navrhla, aby soud určil, že nevyřízení žádosti o poskytnutí žádosti je nezákonným zásahem, a nařídil žalovanému žádost vyřídit. 4. Jelikož žalobkyně ani v doplnění žaloby nedostatečně tvrdila okolnosti podstatné pro posouzení včasnosti žaloby, vyzval ji soud ke sdělení, kdy jí byla doručena výzva k odstranění vad podání ze dne 28. 2. 2020. Přípisem ze dne 21. 5. 2020 žalobkyně sdělila, že jí byla uvedená výzva doručena dne 6. 3. 2020. 5. Soud se dále žalobkyně dotázal, zda trvá na návrhu určení nezákonnosti zásahu i návrhu na uložení povinnosti žalovanému, ačkoliv judikatura Nejvyššího správního soudu takový postup nepřipouští. Žalobkyně v podání ze dne 25. 5. 2020 sdělila, že navzdory poučení trvá na obou částech žalobního petitu. Obsáhle argumentovala, že nepovažuje určení, že zásah byl nezákonný, nýbrž určení, že zásah nezákonný je. Takový postup je dle jejího názoru přípustný. Odkázala k tomu na řadu rozhodnutí správních soudů, které dle jejího názoru podporují její názor. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Konstatoval, že dle § 13 odst. 3 zákona o evidenci tržeb je třeba žádost o poskytnutí autentizačních údajů k elektronické evidenci tržeb podat buď prostřednictvím technického zařízení správce daně, nebo osobně do protokolu. Žalobkyně však žádost podala prostřednictvím datové schránky, a tedy způsobem nepřípustným. Jelikož vadu k výzvě neodstranila, bylo její podání neúčinné. Veškerá žalobkyní citovaná judikatura se na projednávanou věc dle názoru žalovaného nevztahuje, protože aplikované ustanovení zákona zcela jednoznačně stanoví povinnost podat žádost tam stanovenými způsoby. 3 10 A 54/2020 IV. Odmítnutí části žalobního návrhu 7. Soud konstatuje, že zásah, proti němuž žaloba směřuje, spočívající v nevyřízení žádosti o poskytnutí autentizačních údajů k elektronické evidenci tržeb, je zásahem jednorázovým s trvajícími důsledky. Žalobkyně se o zásahu dověděla v okamžiku, kdy jí žalovaný sdělil, že její žádost nepovažuje za řádně podanou (srov. analogicky usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2015, č. j. 7 As 107/2014 - 53, č. 3334/2016 Sb. NSS). Za situace, kdy žalobkyni dosud autentizační údaje k elektronické evidenci tržeb nebyly poskytnuty, se jedná o jednorázový zásah s trvajícími důsledky. 8. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 5. 2014, č. j. 1 Afs 60/2014 - 48, bodu 22, brojí-li žaloba proti zásahu, jehož důsledky trvají, nemůže se žalobce domáhat vydání deklaratorního výroku o nezákonnosti zásahu, ale pouze výroku, kterým se žalovanému něco zakazuje či přikazuje (shodně též rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2020, č. j. 4 Ads 244/2018 - 131, bod 84). Žalobkyně se však domáhala vydání obou výroků zároveň, a to i poté, co ji soud podle § 37 odst. 5 s. ř. s. vyzval k odstranění vady žaloby. 9. Argument žalobkyně, že se domáhá určení, že zásah žalovaného je nezákonný, nikoliv že nezákonný byl, je zcela nepřípadný. Z výše uvedené judikatury vyplývá, že deklaratorní výrok lze vydat jen ve vztahu k již ukončenému zásahu bez trvajících důsledků. Jediná formulace takového výroku, která připadá pojmově v úvahu, je tudíž deklarace, že zásah byl nezákonný, a proto s touto formulací pracuje i judikatura Nejvyššího správního soudu, na niž žalobkyně odkazovala. V nyní projednávané věci však důsledky zásahu stále trvají; žalobkyně se ostatně právě proto domáhá vydání výroku rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost. Domáhat se souběžně vydání výroku deklaratorního nelze. 10. Žalobkyně má pravdu, že Krajský soud v Ostravě v procesně obdobné věci rozsudkem ze dne 18. 12. 2014, č. j. 22 A 21/2013 - 31, rozhodl, že zásah je nezákonný, a zároveň uložil žalovanému povinnost. Takový postup byl však ve zjevném rozporu s rozsudkem NSS č. j. 1 Afs 60/2014 - 48. Je pravda, že Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 1. 2018, č. j. 2 Afs 25/2015 - 38, avšak formulací výroku rozsudku krajského soudu se při posouzení kasační stížnosti nezabýval. I kdyby snad bylo nutné posledně uvedený rozsudek NSS interpretovat tak, že je v implicitním rozporu s rozsudkem č. j. 1 Afs 60/2014 - 48, bylo by třeba připomenout, že od předchozího rozhodnutí senátu Nejvyššího správního soudu se lze odchýlit pouze prostřednictvím rozšířeného senátu podle § 17 s. ř. s., k čemuž v tomto případě nedošlo. Totéž platí ve vztahu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2020, č. j. 9 Afs 70/2018 - 38, na nějž žalobkyně také odkazovala. V daném případě však byla žaloba zamítnuta a ze skutečnosti, že žalobce předtím nebyl krajským soudem vyzýván k odstranění vadně formulovaného petitu, tedy nelze vyvozovat žádné dalekosáhlé důsledky. Dle názoru městského soudu tedy závěry rozsudku č. j. 1 Afs 60/2014 - 48 i nadále obstojí. 11. Soud tedy podle § 37 odst. 5 ve spojení s § 84 odst. 3 písm. d) s. ř. s. žalobu odmítl v části, jíž se žalobkyně domáhala vydání deklaratorního výroku, neboť v tomto rozsahu byl žalobní petit vadný. Ve zbytku soud žalobu věcně projednal. V. Včasnost žaloby 12. Dále bylo třeba zvážit, zda byla žaloba podána včas. Podle § 84 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce o zásahu dověděl. Jelikož žaloba brojí proti jednorázovému zásahu s trvajícími důsledky, je třeba zkoumat, kdy se žalobkyně o zásahu dověděla. Žalobkyně (po doplnění argumentace na výzvu soudu) tvrdila, že sice bezprostředně po podání žádosti o autentizační údaje obdržela automatickou odpověď, dle níž podání nebylo podáno správným způsobem, avšak jelikož se jednalo o automatickou odpověď odkazující na zákon o dani z přidané hodnoty, který se daného podání netýkal, nelze dle žalobkyně 4 10 A 54/2020 od tohoto okamžiku odvíjet okamžik, kdy se o zásahu dověděla a kdy začala plynout subjektivní lhůta pro podání žaloby. Tato lhůta dle žalobkyně musí plynout až od okamžiku, kdy jí byla doruč