5 Afs 60/2017 — Nejvyšší správní soud

10 Af 23/2017- 66 - text 16 10Af 23/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: BIOCOMP s.r.o., IČO: 274 05 931 sídlem Zdibská 229/2, 182 00 Praha 8 zastoupena daňovou poradkyní Rambousek a partner a.s. sídlem Křišťanova 1544/4, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 8773/17/5300-22441-711309 ze dne 28. 3. 2017 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. j. 8773/17/5300-22441-711309 ze dne 28. 3. 2017 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně, daňové poradkyně Rambousek a partner a.s. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení v záhlavní uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno celkem 18 rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) – dodatečných platebních výměrů na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) č. j. 1612950/16/2008-52523-108779, č. j. 1614629/16/2008-52523-108779, č. j. 1615119/16/2008-52523-108779, č. j. 1615333/16/2008-52523-108779, č. j. 1615549/16/2008-52523-108779, č. j. 1615647/16/2008-52523-108779, č. j. 1616024/16/2008-52523-108779, č. j. 1616148/16/2008-52523-108779, č. j. 1616583/16/2008-52523-108779, č. j. 1616838/16/2008-52523-108779 a č. j. 1619659/16/2008-52523-108779 ze dne 17. 3. 2016, č. j. 1620212/16/2008-52523-108779, č. j. 1620372/16/2008-52523-108779, č. j. 1620458/16/2008-52523-108779, č. j. 1620582/16/2008-52523-108779, č. j. 1647109/16/2008-52523-108779 ze dne 18. 3. 2016, č. j. 1620023/16/2008-52523-108779 ze dne 19. 3. 2016 a č. j. 1614912/16/2008-52523-108779 ze dne 21. 3. 2016, jimiž byla žalobkyni za zdaňovací období leden 2012 až únor 2013 a duben 2013 až července 2013 vyměřena vlastní daňová povinnost v celkové výši 195 124 073 Kč a současně rozhodnuto o povinnosti uhradit penále v celkové výši 28 004 410 Kč. 2. Správce daně zahájil u žalobkyně za předmětná zdaňovací období daňové kontroly s cílem prověřit, zda jí vznikl nárok na odpočet dane z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) tykající se pořízení surového řepkového oleje od dodavatelů HOLTREN TRADE s.r.o., BDB Trading s.r.o., JiMaTrade s.r.o. v likvidaci a ColorShock s.r.o. Žalobkyně dodávala nakoupený řepkový olej většinou do jiných členských států (Rakousko, Slovensko) společnostem BYTOS Trnava s.r.o., DOP-EL s.r.o. a J&T GmbH, a žalobkyně z těchto dodávek uplatňovala osvobození od DPH podle § 64 zákona o DPH. Na základě daňové kontroly dospěl správce daně ke zjištěním, shrnutým ve zprávách o daňové kontrole č. j. 230894/15/4200-12776-202745 a č. j. 24379/16/4200-12776-202745, podle nichž žalobkyně použila u surového řepkového oleje nesprávnou sazbu DPH (základní namísto snížené); dále, že neprokázala nárok na odpočet daně z jeho nákupu od uvedených dodavatelů, neboť věděla nebo mohla vědět o tom, že se zúčastnila plnění zasaženého podvodem, a neprokázala přijetí opatření potřebných k zabránění daňovým podvodům, jež po ní bylo lze vzhledem ke všem okolnostem rozumně požadovat; a nakonec správce daně neuznal osvobození od DPH v souvislosti s prodejem zboží do jiného členského státu uvedeným odběratelům, jelikož místa plnění u daných obchodních transakcí se podle jeho zjištění nacházela v České republice (dále jen „ČR“), neboť žalobkyně dodání zboží do jiného členského státu neprokázala. 3. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí k žalobkyninu odvolání se zjištěními správce daně i jejich právním hodnocením plně ztotožnil. II. Žaloba 4. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítla, že byla sice korektně seznámena s výsledkem kontrolního zjištění, avšak nebyla s ní projednána zpráva o daňové kontrole. Mezi těmito instituty je přitom zásadní rozdíl, jak uvedl také Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. 121/01 ze dne 27. 8. 2001. Při seznámení s výsledkem kontrolního zjištění mohou být důkazy ještě ponechány ve vyhledávací části spisu, a daňovému subjektu tudíž nedostupné, navíc v rámci projednání zprávy o kontrole již nelze navrhovat doplnění výsledku kontrolního zjištění, jelikož daňová kontrola končí až podpisem zprávy o daňové kontrole. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítla, že podle judikatury SDEU je to správce daně, kdo musí prokázat, že daňový subjekt měl a mohl vědět o své účasti na daňovém podvodu. Nelze přistoupit na výklad žalovaného, podle nějž vědomostní test o podvodu je naplněn tím, že žalobkyně nepřijala opatření, která by vyloučila podvodné jednání. Údaje, jež si měla žalobkyně podle názoru žalovaného zjistit, nejsou veřejně dostupné, a skutečnosti naznačující existenci daňového podvodu (neopakování odpovědnosti zákonů do smluv, placení na zahraniční účty, obchodování s nově vzniklými korporacemi) jsou běžnými obchodními zvyklostmi. Žalovaný sám veřejně uvedl, že postačuje kontrola obchodních partnerů v obchodním a insolvenčním rejstříku a v seznamu nespolehlivých plátců, což žalobkyně učinila. Rozpory ve výpovědích svědků žalobkyně nemohl a ovlivnit a pouze vypovídají o tom, v jak složitém prostředí se pohybovala. 6. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítla, že žalovaný pouze stručně konstatoval, že důkazy neprokazují dodání do jiného členského státu, aniž uvedl, které důkazy byly předloženy, které osvědčil jako důkaz a aniž je jednotlivě hodnotil. Neseznámení žalobkyně se zprávou o daňové kontrole pak žalobkyni znemožnilo bránit se, jelikož hodnocení důkazů žalovaným neznala. Žalobkyně prokázala jí tvrzené skutečnosti, čímž přešlo důkazní břemeno na žalovaného, jenž musel vyvrátit žalobkyní předložené důkazy. Žalovaný od počátku tvrdí, že prohlášení podepsala neoprávněná osoba, ačkoli za společnost BYTOS Trnava s.r.o. jednal zástupce na základě předloženého originálu plné moci, na jejíž platnosti neměla smrt jednatele žádný vliv; k tomuto důkazu se žalovaný nevyjádřil. Tvrzení žalovaného, že zboží bylo prodáno ještě na území ČR, nemá ve spisu oporu. I kdyby k tomu však došlo, bylo by třeba podle rozsudku SDEU C-430/09 zkoumat všechny okolnosti případu, jako jsou i uzavřené smlouvy a vůle smluvních stran, aby bylo možno určit, kterému dodání je možno přiřadit dopravu, na to však žalovaný rezignoval. Rozsudek SDEU C-409/04 pak přiznává dobrou víru daňovému subjektu, který nemohl vědět, co jeho odběratel se zbožím udělá. Postup žalovaného odporuje také rozsudku NSS č. j. 5 Afs 83/2012 - 46 ze dne 23. 8. 2013, podle nějž skutečnost, že pořizovatel zboží nepodal v jiném členském státě daňové přiznání, nemůže být bez dalšího určujícím důkazem o tom, že tam zboží skutečně přepraveno nebylo, a důkazní břemeno není bezbřehé, naopak je omezeno principy fungování jednotného trhu. Obdobně NSS v rozsudku č. j. 3 Afs 41/2014-46 ze dne 4. 9. 2014 uvedl, že prokáže-li dodavatel odeslání zboží do jiného členského státu (fyzické opuštění území státu dodání), může osvobození uplatnit také. Žalobkyně prokázala, že zboží opustilo území ČR, a nemohla prověřovat, zda nebylo papírově prodáno ještě v tuzemsku a až poté přepraveno. I kdyby se tak stalo, nemohlo dojít k daňovému úniku, protože žalobkyně nevystavila doklad s DPH, takže odběratel ho nemohl nárokovat; s tím se však žalovaný nevypořádal. Doklady CIM, jejichž nepředložení žalovaný žalobkyni vyčítá, mají v držení svědci-dopravci, jež však žalovaný odmítl vyslechnout. Dále žalovaný uvedl, že výkazy železničních vozů neobsahují stejné údaje jako nákladní listy, aniž specifikoval, jaké konkrétní údaje chybějí, a především aniž uvedl, proč z jejich absence vyplývá nedodání do jiného členského státu. 7. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítla, že řepkový olej má být zařazen do snížené sazby, protože se jedná o „přísadu obvykle určenou k přípravě potravin“. Z judikátu SDEU ve věci C-41/09 přitom jasně vyplývá, že pokud je zboží od počátku předurčeno k jinému účelu, než k jakému je obvykle používáno, tak se sazba řídí podle skutečného využití. Žalobkyně předložila tabulku, z níž vyplývá, že spotřeba řepky k technickému užití byla v daném období vyšší než její spotřeba k potravinářským a krmivářským účelům, lze tedy konstatovat, že řepkový olej se obvykle používá pro technické použití. U žalobkyniných obchodních partnerů proběhla daňová kontrola, která zhodnotila, že byla správně použita základní sazba DPH, tedy že dodávaly více řepkového oleje pro technické účely. Žalobkyně se proto dovolává zavedené praxe správce daně. Žalovaný kromě toho podle žalobkynina názoru sám přiznal, že stanovení zajištěné částky nevěnoval žádnou pozornost. Nakonec žalobkyně poukázala na zatřídění celního úřadu, které vyloučilo použití řepkového oleje pro potravinářské účely. Je-li tedy přímo celním úřadem určeno, že