7 As 43/2009 — Nejvyšší správní soud

11 A 130/2019- 63 - text 18 pokračování 11A 130/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudkyň JUDr. Hany Veberové a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: IMEX Group s.r.o., IČ 25829050, se sídlem v Ostravě, Nádražní 22, zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, se sídlem v Brně, Bubeníčkova 42, proti žalovanému: Ministerstvu průmyslu a obchodu, se sídlem v Praze 1, Na Františku 32, o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 11. 6. 2019, č. j. MPO42838/2019, č. j. MPO 42836/2019, č. j. MPO 42835/2019 a č. j. MPO 42831/2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Vymezení věci 1. Žalobce se žalobami, podanými u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 11. 6. 2019, kterými byl opakované zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 21. 2. 2013, č. j. 40468/2012, č. j. 40465/2012, č. j. 41275/2012 a č. j. 41277/2012. Bylo tak pravomocně rozhodnuto o tom, že správní orgán – Licenční správa Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „žalovaný“) zamítl žádost žalobce o vydání licence na vývoz vojenského materiálu do Tádžikistánu. Žalobní body 2. Žalobce v podané žalobě namítl, že jediným přezkoumatelným důvodem vydání napadených rozhodnutí je nesouhlasné závazné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí ze dne 26. 11. 2012, č. j. V1763/2012-SZBP, a na něj navazující stanoviska Ministerstva zahraničních věcí ze dne 11. 9. 2014 a 2. 4. 2019, která jej potvrzují, a s jejichž obsahem byl žalobce seznámen. Ministerstvo však označilo jeho obsah jako utajovaná informace ve stupni „vyhrazené“ a proto žalobce nemohl k obsahu tohoto stanoviska podat své vyjádření, neboť není oprávněn ke tvorbě utajovaných informací. 3. Žalobce namítl, že žalovaný správní orgán zcela rezignoval na svou povinnost opatřit si veškeré, v tomto případě i soudem stanovené podklady pro vydání rozhodnutí, mezi které patří podklady, na jejichž základě vydalo Ministerstvo zahraničních věcí své stanovisko, jež je jediným podkladem pro negativní rozhodnutí o žádosti. Tuto vadu nelze podle žalobce zhojit v řízení před soudem, neboť uvedeným postupem byl žalobce zkrácen v právu na spravedlivý proces. 4. Žalobce v podané žalobě namítl, že žalobou napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, protože v jejich zdůvodnění absentují nejen úvahy, jimiž se jak žalovaný, tak i nalézací správní úřad řídili při hodnocení podkladů rozhodnutí a při výkladu relevantních právních předpisů, ale též náležité vypořádání se s již ustálenou soudní judikaturou, s níž je napadené rozhodnutí v diametrálním rozporu. Žalobou napadená rozhodnutí jakož i rozhodnutí, která jim předcházela, byla vydána v rozporu se zákonem a na základě nedostatečně zjištěného stavu věci, kdy Ministerstvo zahraničních věcí aplikovalo výklad zahraničně politických zájmů České republiky odlišně než v jiných skutkově podobných případech. Správní úřad pak nepřípustným způsobem zavedl do českého právního řádu precedenční systém nepřezkoumatelného neurčitého pojmu „zahraničně politické zájmy České republiky“, který není přezkoumatelný. Správní úřad navíc nezákonným utajením podkladů, na jejichž základě bylo napadené rozhodnutí vydáno, zkrátil práva žalobce na účast v řízení a tím porušil i jeho právo na spravedlivý proces. 5. Podle názoru žalobce bylo právo na spravedlivý proces ze strany žalovaného porušeno i tím, že v rozporu s judikaturou soudů i závazným právním názorem jak obecného soudu, tak Nejvyššího správního soudu nezajistil, aby žalobci byly k vyjádření předloženy vedle aktualizovaného závazného stanoviska Ministerstva zahraničních věcí i kompletní podkladové materiály, na jejichž základě bylo nesouhlasné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí vydáno. Stanovisko žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve vyjádření k podaným žalobám uvedl, že při vydání napadených rozhodnutí byl vázán rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9As 204/2018, ve kterém soud konstatoval, že žalobce nebyl zkrácen na svých právech účastníka řízení tím, že mu nebylo umožněno seznámit se s podklady, na základě kterých bylo vydáno stanovisko Ministerstva zahraničních věcí. Dále Nejvyšší správní soud uvedl, že soud je oprávněn se - na základě žalobní námitky - zabývat přezkumem zákonnosti podkladového závazného stanoviska, pokud obsahuje utajované písemnosti, a že není zřejmé, jak bylo naloženo s námitkami žalobce. 7. Žalovaný má za to, že žalobou napadená rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná, neboť v daném případě nebylo řízení zatíženo vadami, které mají za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Argumentace žalobce týkající se situace v Tádžikistánu, míry jistoty Ministerstva zahraničních věcí při specifikaci rizik či absence úvah ministerstva, kterými se řídilo při hodnocení podkladů, není případná. 8. Žalobce dne 5. 12. 2012 nahlížel do správního spisu vedeného o žádosti udělení licence k vývozu vojenského materiálu do Tádžikistánu a seznámil se v této souvislosti s utajovaným odůvodněním negativního závazného stanoviska Ministerstva zahraničních věcí. Uvedl, že se k němu vyjádří do 1. 1. 2013. Přes opakovaná ujištění žalobce však žádné námitky ani písemně, ani ústně ve lhůtě, kterou si sám stanovil, neuplatnil. Ani při nahlížení do spisu dne 24. 1. 2013 žalobce žádné konkrétní námitky neuvedl, pouze odkázal, že písemné vyjádření předloží do 28. 1. 2013. Protože se ani v této lhůtě žalobce nevyjádřil, žalovaný vyčkal do 21. 2. 2013, kdy vydal jednotlivá rozhodnutí, kterými licenci k vývozu vojenského materiálu žalobci neudělil. 9. Pokud žalobce v podané žalobě namítá, že žalovaný začal argumentovat navrhovanou dobou platnosti požadované licence, což je pro něj překvapivá a nová skutečnost, protože v řízení o rozkladu nebyl na danou skutečnost upozorněn ani vyzván, aby navrhovanou dobu platnosti licence opravil, pak žalovaný má za to, že tato argumentace navrhovanou dobou platnosti licence nebyla použita jako první žalovaným, ale Nejvyšším správním soudem ve výše citovaném rozsudku sp. zn. 9As 204/2018. Již při použití této argumentace byl žalobce srozuměn s tím, že jde o názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v judikatuře, nikoli o názor vyslovený žalovaným správním orgánem, proto je námitka nedůvodná. 10. Tvrzení žalobce, že jeho žádost byla zatížena vadou, spočívající v neaktuálním nastavení termínu platnosti požadované licence, je chybné. Žádost žalobce měla náležitosti podle ustanovení § 45 odst. 1 a § 37 odst. 2 správního řádu, nenastala tedy situace, kdy by bylo možno podání žalobce označit jako vadné s postupem zavazujícím správní orgán vést žadatele k doplnění a opravě vad podání. Žádost byla formulována dostatečně jednoznačně, vnitřně si neodporuje a je zřejmé, k čemu směřuje. 11. Podle názoru žalovaného je z průběhu celého řízení patrné, že správní orgán vycházel žalobci maximálně vstříc a poskytl mu odpovídající prostor pro uplatnění jeho procesních práv, pečlivě se zabýval námitkami uvedenými žalobcem ve všech jeho podáních. Ministr průmyslu a obchodu neměl jinou možnost, než na základě v rozhodnutí popsaných skutečností respektovat závazné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí, rozklad žalobce zamítnout a rozhodnutí správního orgánu prvého stupně potvrdit. Replika žalobce 12. V replice k vyjádření žalovaného žalobce především namítl, že tvrzený argument o uplynutí doby platnosti licence je jen zástupným důvodem vydání zamítavého rozhodnutí. Skutečným důvodem je snaha žalovaného i nalézacího správního orgánu vyhnout se odstranění vad řízení. Nalézací i odvolací řízení tvoří jeden celek a případné vady žádosti o vydání licence může účastník řízení odstranit jak v řízení nalézacím, tak v řízení odvolacím. Proto bylo na žalovaném, aby vady konstatované soudem v předchozím řízení buď odstranil, nebo rozhodnutí nalézacího orgánu zrušil a věc mu vrátil k doplnění dokazování a vydání nového rozhodnutí. 13. Pokud jde o závazné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí, žalobce i nadále trvá na tom, že toto stanovisko je nepřezkoumatelné. Žalovaný si nevyžádal podklady ministerstva zahraničí k jím vydanému stanovisku, spisový materiál přes návrh žalobce na doplnění dokazování předložen nebyl. Žalobce nesouhlasí se závěrem, že předložené závazné stanovisko obsahuje utajované informace, proto je pro posouzení důvodnosti žaloby nezbytné posoudit úplnost a správnost podkladů, na jejichž základě bylo toto stanovisko vydáno. Průběh řízení před správním orgánem 14. Ze spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: 15. Ve všech čtyřech projednávaných případech spisový