10 As 118/2018 — Nejvyšší správní soud

11 A 208/2018- 65 - text 10 11 A 208/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci: žalobce: Policejní sportovní klub Přerov, z. s., sídlem U Výstaviště 18, Přerov, IČO 64989127 proti žalovanému: Generální inspekce bezpečnostních sborů, sídlem Skokanská 2311/3, Praha 6 - Břevnov v řízení o žalobě proti rozhodnutí ředitelky Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 13. 7. 2018, č. j. GI-2389-4/ČJ-2018-840113-IF takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí ředitelky Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 13. 7. 2018, kterým zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Generální inspekce bezpečnostních sborů, kancelář ředitele, o žádosti žalobce podle zákona č. 106/1999 Sb. ze dne 22. 6. 2018, č. j. GI-289-2/ČJ-2018-840113-IF, kterým žádost žadatele podle ustanovení § 15 odst. 1 zákon o informacích ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) zákon o informacích odmítl, neboť povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu. 2. Žalobce nesouhlasí s argumentací žalovaného a zdůrazňuje, že od vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2013, č. j. 4 As 23/2012-20, na který žalovaný odkazuje, prošel zákon č. 499/2004 i zákon o informacích podstatnými změnami. Za nesprávné považuje samotné podřazení požadovaných informací pod vnitřní a personální předpisy. Povinnost uchovávat dokumenty, vést spisovou službu, opatřovat dokumenty jednoznačným identifikátorem (tzv. „JIDem“) a vést jejich evidenci nařizuje povinnému subjektu zákon č. 499/2004 Sb., respektive prováděcí předpisy – zejména vyhláška č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby. Podle § 63 odst. 4 má povinnost spisovou službu vést i žalovaný. Při výkonu spisové služby je GIBS ze zákona povinen dokumenty přijímat, označovat, evidovat a rozdělovat. V případě požadovaných informací se tedy jedná o informace vzniklé na základě povinnosti uložené zákonem – tedy činnosti povinného subjektu v rámci jeho působnosti – přesně tak jak má na mysli zákon č. 106/1999 Sb., po novele zákon č. 222/2015 Sb. Zákon o informacích od 10. 9. 2015 dokonce počítá s poskytováním metadat, která definuje jako data, popisující souvislosti, obsah a strukturu zaznamenaných informací a jejich správu v průběhu času. V případě metadat se jedná o přesně ten typ informací, které podle citovaného rozsudku NSS nemusely být podle předcházející právní úpravy poskytnuty a zmiňovaný judikát 4 As 23/2012-20 tak nelze v tomto případě aplikovat. Minimálně část požadovaných informací naplňuje definice pojmu metadat a ke zbytku je nutno uvést, že pokud stávající právní úprava předpokládá poskytování metadat, nelze vyloučit poskytnutí samotných dat. 3. Žalobce poukazuje dále na to, že v prvostupňovém rozhodnutí zcela absentuje tzv. test proporcionality, který je v druhostupňovém rozhodnutí nahrazena konstatováním, že konstatováním, že … „Pokud zákon o GIBS nepředpokládá nahlížení do spisů, jež jsou vedeny dle zákona o GIBS, analogicky nelze zpřístupnit informace ani jiným způsobem, pomocí jiných právních předpisů“ … Státní orgán moci výkonně nemůže činit nic, co mu zákon neukládá, aby činil. Pokud zákon nepředpokládá výslovně právo na nahlížení do spisu, orgán nemůže svévolně nebo na žádost rozšiřovat svých činností … V postupu žadatele, který se snaží domoci předmětných informací v režimu zákona o informacích spatřuje obcházení zákona, neboť tento se snaží získat informace, které nejsou poskytnutelné ani dle jiných právních předpisů … Na základě výsledků stížnostních řízení, které vedl příslušný organizační článek GIBS, přistoupil žadatel k opatření si požadované informace za pomocí institutu zákona o informacích a to i přesto, že byl prokazatelně seznámen se skutečností, že na nahlížení do spisových materiálů vedených GIBS podle zákona o GIBS se trestní ani správní řád nevztahuje a spisy vedené podle zákona o GIBS jsou ze své podstaty i interního charakteru a zákonodárce nahlížení do nich nepřepokládal. Žalobce k tomuto konstatování žalovaného uvádí, že to staví celé informační právo na hlavu a je bezprecedentním popřením ústavou garantovaného práva na přístup k informacím ze strany státního orgánu. Žalovanému totiž, jakožto státnímu orgánu povinnost poskytovat informace stanoví přímo zákon o informacích. Žalobce poukazuje na usnesení ústavního soudu zn. III. US 156/02 a uvádí, že z rozhodnutí není ani náznakem zřejmé, jak by byla činnost povinného subjektu omezena nebo ohrožena poskytnutím požadovaných informací. 4. Žalobce pak poukázal na přímý rozpor s aplikační praxí žalovaného, kdy na žádost ze dne 8. 6. 2018 zaevidovanou GIBS pod č. j. GI-2390/ČJ 2018 - 840113-IF, kdy byly žádány v podstatě podobné informace, bylo vydáno rozhodnutí, kterým byla žádost částečně odmítnuta a které bylo odůvodněno v podstatě shodně jako žalobou napadené prvoinstatní rozhodnutí. Na základě odůvodněné stížnosti bylo rozhodnutí zrušeno a informace byly poskytnuty. Opačné rozhodnutí tak odporuje principu předvídatelnosti rozhodování ve veřejné správě. 5. Žalobce poukazuje také na skutečnost, že prvoinstanční i druhoinstanční orgán žalovaného zcela bez odůvodnění ponechaly neposkytnutí konkrétního dokumentu (informace) ze spisu – obsahu spisu. Ačkoliv zákon o informacích nestanoví povinnost uvádět důvody, pro které subjekt požaduje informace, žalobce uvedl, že chtěl přístupem k požadovaným informacím ověřit, že žalovaný zdokumentoval a prošetřil podnět na svého příslušníka v souladu se základními zásadami správního řízení. Ověření zda kontrolní orgán při svém působení dodržuje právní řád ČR, nesleduje ochranu zájmů jednotlivce, ale je nástrojem veřejné moci. Snaha znemožnit přístup k informacím, měnění důvodů pro odmítnutí nahlížet do spisu i právní názory prezentované v odůvodněních individuálních správních aktů vedou žalobce k přesvědčení, že GIBS je orgánem, u kterého systém vnitřní kontroly nefunguje a pouze transparentní přístup při stížnosti povede k posílení důvěry v tento orgán, který je ve veřejném prostoru opakovaně kritizován i ze strany odborné veřejnosti. Žalobce zcela vylučuje konstrukci, že na spis vedený ve věci podnětu na příslušníka GIBS podle zákona o GIBS se nevztahuje institut nahlížení do spisového materiálu dle správního řádu, protože zákonodárce nahlížení do spisu podle zákona o GIBS nepředpokládal, neboť spisy GIBS jsou ze své podstaty interního charakteru. 6. Šetření stížnosti není pouhý vztah zaměstnance a zaměstnavatele, neboť služební poměr má veřejnoprávní povahu. Oprávněná stížnost může vést k zahájení správního řízení ve věci kázeňského přestupku podle zákona č. 361/2003 Sb. GIBS je jedním z několika ozbrojených bezpečnostních sborů, je také organizační složkou státu a pokud neplní úkoly podle trestního řádu, avšak vykonává působnost v oblasti veřejné správy, naplňuje znaky definice orgánu moci výkonné ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 správního řádu. Žalovaný se odmítá řídit ustanovením § 175 správního řádu, ačkoliv kontrolní orgány Policie ČR takto při řešení stížností na postup a chování policistů v souladu s tímto ustanovením postupují řadu let, přičemž ustanovení o kontrole GIBS podle § 56 zákona č. 341/2011 Sb. bylo koncipováno obdobně podle ustanovení o kontrole Policie ČR podle ustanovení § 97 zákona č. 273/2008 o Policii ČR. Tvrzení, že zákonodárce nepředpokládal nahlížení do spisu GIBS je pak v přímém rozporu s ustanovením § 177 správního řádu, podle kterého se základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až 8, použít při výkonu veřejné správy v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje. Závěrem pak poukázal za nepřípustné kádrování žadatele ze strany žalovaného. 7. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl a odkázal přitom na odůvodnění napadaného rozhodnutí. K podaným žalobním námitkám uvedl, že právo na informace není bezbřehé a absolutní. Pokud žalobce brojí proti odůvodnění napadaného rozhodnutí ohledně kádrování žadatele o informace, uvedl žalovaný, že vycházel z principu oficiality zapsaných údajů spolkového rejstříku, když u žalobce je jako účel spolku uvedeno vytváření příznivých podmínek pro uspokojování zájmu a potřeby svých členů, zejména za účelem rozvoje tělesné zdatnosti, zdraví a psychické regenerace policistů a zaměstnanců Policie ČR a rovněž je uveden předmět vedlejší hospodářské činnosti. Žalobce tak s ohledem na výše uvedený zápis ve spolkovém rejstříku a stanovy dle žalovaného nepřispívá k diskuzi o věcech veřejného zájmu. Posláním žalobce není dozor veřejnosti či role tzv. „společenského hlídacího psa“. S ohledem na výše u