5 Afs 40/2005 — Nejvyšší správní soud

14 Af 16/2019- 42 - text 9 14 Af 16/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobkyně proti žalovanému INFRONT SPORTS & MEDIA AG sídlem Grafenauweg 2, 6304 Zug, Švýcarská konfederace zastoupená daňovým poradcem JUDr. Ing. Martinem Kopeckým sídlem Ježkova 639, Zeleneč Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2019, č. j. 3011/19/5300-21441-711676, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro hl. m. Prahu (dále jen „správní orgán“) ze dne 9. 3. 2017, č. j. 1294616/17/2001-53524-109555 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o přiznání nároku na vrácení daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) zahraniční osobě za rok 2015. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žalobkyně požádala správní orgán dne 13. 5. 2016, pod č. j. 4258348/16, o vrácení DPH zahraniční osobě povinné k dani dle § 83 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), ve výši 3 785 929 Kč. Žalobkyně k žádosti doložila doklad č. 41800431, vystavený Českým Svazem ledního hokeje z.s. (dále jen „ČSLH“) a týkající se pořízení vstupenek na hokejová utkání mistrovství světa, které bylo pořádáno v ČR v roce 2015. 4. Správní orgán konstatoval, že předložený doklad nebyl vystaven plátcem dle § 83 odst. 5 písm. b) zákona o DPH, protože ČSLH se plátcem stal dne 1. 1. 2015, zatímco zdanitelné plnění mělo být dle dokladu č. 41800431 uskutečněno již dne 18. 12. 2014. Z tohoto důvodu vydal správní orgán prvostupňové rozhodnutí, kterým žalobkyni přiznal nárok na vrácení DPH ve výši 0 Kč. 5. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Správní orgán rozhodl, že je nutné doplnit řízení dle § 113 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňová řád“), a vyzval ČSLH nejprve dne 11. 4. 2017, a poté dne 1. 5. 2017, k poskytnutí údajů nezbytných pro správu daní. Podklady pro vydání rozhodnutí byly doplněny o vyjádření ČSLH ze dne 25. 4. 2017, č. j. 3857139/17, a vyjádření ČSLH ze dne 10. 5. 2017, č. j. 4388436/17 (dále jen „vyjádření ČSLH“), v nichž ČSLH popřel dodání vstupenek žalobkyni a předložil stornovací doklad č. 41800502, kterým byl nahrazen doklad č. 41800431. ČSLH dále uvedl, že předmětné vstupenky byly fakturovány přímo koncovým zákazníkům a žalobkyně za ně nezaplatila. 6. Žalobkyně byla dne 27. 12. 2018 seznámena se skutečnostmi zjištěnými správním orgánem v rámci doplnění řízení písemností č. j. 55615/18/5300-21441-711676 a byla vyzvána, aby se k nim vyjádřila. Žalobkyně zaslala dne 8. 1. 2019 správnímu orgánu své vyjádření ke zjištěným skutečnostem, které bylo dne 9. 1. 2019 zaevidováno pod č. j. 934/19. Žalobkyně v rámci vyjádření nepředložila žádné nové důkazní prostředky. 7. Žalobkyně v odvolání namítala, že jednotlivé vstupenky lze považovat za zjednodušené daňové doklady ve smyslu § 30a zákona o DPH. Tyto vstupenky žalobkyně následně prodala společnosti ŠKODA AUTO a.s., dle jejího názoru tak existuje auditní stopa v rámci řetězce ČSLH – žalobkyně – ŠKODA AUTO a.s. Žalobkyně proto měla za to, že splnila veškeré podmínky pro vrácení daně dle § 83 odst. 1 a 3 zákona o DPH a doplnila, že stornování daňového dokladu samo o sobě neznamená zánik nároku na vrácení daně. 8. Žalovaný vydal dne 30. 1. 2019 napadené rozhodnutí, v němž uvedl, že plnění, z něhož žalobkyně odvozovala svůj nárok na vrácení daně dle § 83 zákona o DPH, se neuskutečnilo. Z vyjádření ČSLH je totiž patrné, že k dokladu č. 41800431 byl vystaven storno doklad č. 41800502, dle kterého nebylo žalobkyni poskytnuto ze strany ČSLH žádné plnění. Dle ČSLH měla žalobkyně při transakcích se vstupenkami figurovat jako zprostředkovatel, nakonec však byly vstupenky prodány přímo konečným zákazníkům. Z tohoto důvodu není nutné posuzovat, zdali jsou jednotlivé vstupenky zjednodušeným daňovým dokladem. Pokud žalobkyně předmětné vstupenky od ČSLH nenakoupila, nemohla je následně prodat společnosti ŠKODA AUTO a.s. 9. Žalovaný upozornil, že dle dokladu č. 41800431 mělo být zdanitelné plnění uskutečněno dne 18. 12. 2014, tedy přede dnem 1. 1. 2015, kdy se teprve ČSLH stal plátcem DPH. Kdyby se zdanitelné plnění dle předmětného dokladu uskutečnilo, přesto by žalobkyně nesplnila podmínku § 83 odst. 5 písm. b) zákona o DPH, protože nedoložila daňový doklad vystavený plátcem. 10. Žalovaný proto konstatoval, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno ohledně splnění podmínek vzniku nároku na vrácení DPH zahraniční osobě dle § 83 zákona o DPH. 11. K odvolacím námitkám žalovaný uvedl, že ČSLH neměl povinnost z plnění deklarovaného na dokladu č. 41800431 přiznat a odvést daň dle § 108 odst. 1 písm. i) zákona o DPH. Na tomto dokladu nebyla vyčíslena DPH, protože ČSLH nebyl ke dni jeho vystavení plátcem DPH. Nejednalo se tak o daňový doklad ve smyslu § 26 a násl. zákona o DPH. Doklad byl vystavený neplátcem, proto ČSLH nevznikla povinnost vydat opravný daňový doklad dle § 45 zákona o DPH. 12. Auditní stopa nebyla dle žalovaného prokázána, protože poskytnutí jakéhokoli plnění mezi žalobkyní a společností ŠKODA AUTO a.s. zůstalo pouze v rovině tvrzení, bez předložení důkazních prostředků k jeho prokázání. 13. Na základě výše uvedené úvahy žalovaný odvolání zamítl a prvostupňového rozhodnutí potvrdil. II. Argumentace účastníků 14. Žalobkyně v žalobě vznesla celkem čtyři žalobní body: 1) Žalovaný se vůbec nezabýval logickým rozporem plynoucím z toho, že není možné, aby žalobkyně společnosti ŠKODA AUTO s.r.o. prodala vstupenky, které sama nekoupila od ČSLH, jakožto výhradního prodejce. Při tom kopie nakoupených vstupenek byla součástí podání žalobkyně, jež bylo adresováno správnímu orgánu. V důsledku těchto pochybení je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 2) Žalovaný neprovedl dokazování tak, aby zjistil úplný skutkový stav věci dle zásady materiální pravdy a v souladu s rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Afs 283/2017 a 4 Afs 211/2017. Žalovaný v průběhu daňového řízení neprovedl důkazní prostředky navržené žalobkyní (výslechy svědků ze strany ČSLH a ŠKODA AUTO a.s., a předložení výpisů z jejich účetní evidence), ani sám u ČSLH a ŠKODA AUTO a.s. neověřil pravdivost tvrzení žalobkyně. Žalovaný bez dalšího vyšel z tvrzení ČSLH o tom, že žalobkyně při nakládání se vstupenkami vystupovala jako zprostředkovatel a vstupenky byly nakonec prodány přímo konečným zákazníkům. 3) Procesní aktivita žalovaného se omezila na výzvu dle § 79 daňového řádu. Žalobkyně neměla možnost na tvrzení ČSLH reagovat. Žalobkyně podala dne 8. 1. 2019 návrh na pokračování v dokazování, žalovaný však dokazování ukončil a vydal napadené rozhodnutí. 4) Pochybnosti o skutkovém stavu existují též mezi žalovaným a správním orgánem. Správní orgán měl uskutečnění plnění za prokázané a touto otázkou se dále nezabýval, zatímco žalovaný vyšel z toho, že k žádnému plnění nedošlo a dodal, že i kdyby k nějakému plnění došlo, nejednalo by se o zdanitelné plnění, protože v době jeho uskutečnění (18. 12. 2014) nebyl ČSLH plátcem DPH. Tento závěr je nesprávný. ČSLH uskutečnil plnění až po své registraci plátcem DPH (po 1. 1. 2015), takové plnění proto podléhalo DPH. Skutečnost, že toto plnění bylo fakturováno před registrací, není pro nárok žalobkyně podstatná. Opačný názor by měl nepříznivé dopady na státní příjmy, protože by umožňoval krátit daň pomocí fakturace plnění před registrací plátce DPH, následného uskutečnění zdanitelného plnění dříve fakturovaného a uplatnění nároku na odpočet DPH po registraci plátce. 15. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a připomněl, že žalobkyně nepředložila daňový doklad vystavený plátcem dle § 83 odst. 5 písm. b) zákona o DPH. Z doplnění dokazování navíc vyplynulo, že ke koupi vstupenek žalobkyní vůbec nedošlo. V takovém případě nebylo ve smyslu § 2 zákona o DPH možné osvědčit existenci předmětu daně. Žalobkyni tíží dle § 92 odst. 3 daňového řádu důkazní břemeno k prokázání svých tvrzení. Žalobkyně však nedoložila žádné důkazní prostředky, kterými by prokázala, že jí byly vstupenky, proti úhradě, předány. Daňové řízení není založeno na zásadě vyšetřovací. 16. K auditní stopě mezi žalobkyní, ČSLH a ŠKODA AUTO a.s. žalovaný uvedl, že tato okolnost zůstala pouze v rovině tvrzení, neboť žalobkyně nepředložila žádné relevantní dokumenty prokazující prodej vstupenek společnosti ŠKODA AUTO a.s. Prodej vstupenek žalobkyní nebyl prokázán, pročež nemohl doložit nákup vstupenek od