4 As 29/2016 — Nejvyšší správní soud

14 Af 48/2019- 127 - text 38 pokračování 14Af 48/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Jana Kratochvíla ve věci žalobce: ASJC a.s., IČO 253 32 961 sídlem Příkop 843/4, Brno – Zábrdovice zastoupen advokátem Mgr. Zdeňkem Berkou sídlem Krkoškova 728/2, Brno proti žalované: Česká národní banka sídlem Na Příkopě 28, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 18. 7. 2019, č. j. 2019/079858/CNB/110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správními orgány 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí bankovní rady žalované, jímž byl zamítnut rozklad žalobce a v částech výroku A a C bylo potvrzeno rozhodnutí České národní banky, Sekce licenčních a sankčních řízení (dále též „správní orgán I. stupně“), ze dne 11. 4. 2019, č. j. 2019/41830/570. 2. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující, pro věc podstatné skutečnosti. 3. Rozhodnutím Komise pro cenné papíry (dále jen „Komise“) ze dne 26. 1. 2005, č. j. 51/So/53/2004/4, Komise shledala právního předchůdce žalobce, společnost AFIN BROKERS, a. s., odpovědným za porušení zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenných papírech), a podle § 86 odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech mu uložila pokutu ve výši 500 000 Kč. 4. Následně Komise oznámením ze dne 10. 10. 2005 zahájila u žalobce kontrolu, jejímž předmětem bylo prověření dodržování právních předpisů v oblasti poskytování investičních služeb. Oznámením ze dne 19. 12. 2005 zahájila Komise se žalobcem správní řízení ve věci možného porušení povinností stanovených zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podnikání na kapitálovém trhu“). Oznámeními ze dne 7. 2. 2006 a 19. 5. 2006 rozšířila Komise předmět řízení o další skutky. 5. V průběhu správního řízení byla Komise zrušena a její působnost přešla na Českou národní banku. 6. Dne 11. 12. 2006 vydala žalovaná rozhodnutí, jímž konstatovala, že žalobce porušil několik ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu, a shledala žalobce vinným ze spáchání správních deliktů podle § 157 odst. 1 písm. k), m) a o) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném do 7. 3. 2006, a za to mu podle § 136 odst. 1 písm. h) a § 145 odst. 2 písm. d) citovaného zákona odňala povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry. 7. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, o němž bankovní rada žalované rozhodla rozhodnutím ze dne 10. 5. 2007 (dále jen „rozhodnutí ze dne 10. 5. 2007“) tak, že výrok rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2006 změnila způsobem, že z něj vypustila pasáž o spáchání správních deliktů; ve zbytku výrok rozhodnutí ponechala v takřka nezměněné podobě. K důvodům pro změnu výroku rozhodnutí bankovní rada konstatovala, že žalovaná zaměnila řízení o uložení sankce za správní delikty a řízení o uložení opatření k nápravě a odnětí povolení. Skutková zjištění odůvodňovala odnětí povolení k činnosti, avšak z formálního hlediska se nejednalo o rozhodování o správních deliktech. Rozhodnutí ze dne 11. 12. 2006 tedy dle názoru bankovní rady bylo třeba chápat jako rozhodnutí o odnětí povolení, které může správní orgán vydat za porušení zákona o podnikání na kapitálovém trhu. 8. Proti rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 10. 5. 2007 podal žalobce žalobu, které Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 1. 2011, č. j. 5 Ca 222/2007 – 111 (dále jen „rozsudek sp. zn. 5 Ca 222/2007“), vyhověl, rozhodnutí ze dne 10. 5. 2007 zrušil a věc vrátil bankovní radě k dalšímu řízení. Proti citovanému rozsudku podala žalovaná kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 11. 2011, č. j. 2 Afs 38/2011 - 153, zamítl. 9. Městský soud v Praze v rozsudku sp. zn. 5 Ca 222/2007 shledal, že v napadeném rozhodnutí nebylo jednoznačně vymezeno jednání uvedené pod body iii., iv. a v. výroku rozhodnutí tak, aby nebylo zaměnitelné s jiným. Za jednání podobnému tomu, které bylo uvedeno pod bodem i. výroku rozhodnutí, pak již byla žalobci uložena pokuta, a to rozhodnutím Komise ze dne 26. 1. 2005. Rozhodnutí ze dne 10. 5. 2007 při neurčitosti předchozího rozhodnutí Komise mělo být formulováno tak, aby zamezilo možnosti dvojího postihu. Stejně tak jednání uvedené v bodu vii. výroku rozhodnutí bylo postiženo oběma rozhodnutími. Správní orgány rovněž nesprávně žalobce nevyrozuměly o provádění výslechu svědků. 10. Bankovní rada žalované po zrušení rozhodnutí ze dne 10. 5. 2007 pokračovala v řízení o rozkladu a dne 12. 1. 2012 vydala rozhodnutí, kterým zrušila prvostupňové rozhodnutí ze dne 11. 12. 2006 a věc vrátila správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. 11. Správní orgán I. stupně následně dne 10. 10. 2012 vydal nové prvostupňové rozhodnutí (dále jen „rozhodnutí ze dne 10. 10. 2012“), v němž pod body A. (i) až A. (vii) vymezil sedm skutků žalobce, v nichž spatřoval porušení zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Skutky označenými body (i) až (iv) se měl žalobce dopustit správních deliktů podle § 157 odst. 1 písm. m) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném do 7. 3. 2006. Skutkem označeným bodem (v) se měl žalobce dopustit správního deliktu podle § 157 odst. 1 písm. m) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném do 30. 6. 2007. Skutky označenými body (vi) a (vii) se měl žalobce dopustit správních deliktů podle § 157 odst. 1 písm. k) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném do 7. 3. 2006. Za tyto správní delikty uložil správní orgán I. stupně žalobci podle § 157 odst. 2 písm. b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu pokutu ve výši 1 000 000 Kč. Ve výroku B tohoto rozhodnutí správní orgán prvního stupně zastavil řízení o několika dalších skutcích (např. nesprávné vykazování dat v rámci evidencí, klamavé informování zákazníků atp.). Výrokem C bylo žalobci uloženo uhradit náklady řízení. 12. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno bankovní radou žalované rozhodnutím o rozkladu ze dne 31. 3. 2013, č. j. 2013/338/110. 13. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 4. 2017, č. j. 9 Af 19/2013 – 112 (dále jen „rozsudek sp. zn. 9 Af 19/2013“), žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl. 14. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15. 11. 2017, č. j. 1 Afs 205/2017 – 65 (dále jen „rozsudek sp. zn. 1 Afs 205/2017“), zrušil rozsudek sp. zn. 9 Af 19/2013 a rozhodnutí bankovní rady ze dne 31. 1. 2013 a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V odůvodnění kasační soud uvedl, že žalovaná formulací výroku rozhodnutí nevyloučila možný dvojí postih žalobce za jednání, pro které byl již sankcionován rozhodnutím Komise ze dne 26. 1. 2005. Již v předchozím řízení vyslovil Nejvyšší správní soud právní názor ohledně hranice, za kterou je nutno považovat vydání původního rozhodnutí, a bylo třeba, aby tento názor žalovaná v novém rozhodnutí respektovala. To se však nestalo, a žalovaná se tak neřídila závazným právním názorem a zatížila svoje rozhodnutí vadou. Důvod pro zrušení rozhodnutí kasační soud shledal také v nedostatečném vymezení výroku A (i) týkajícího se tzv. nadměrného obchodování, neboť v něm nejsou uvedeni jednotliví zákazníci, ani jednotlivé obchody, ani žádným dalším způsobem konkretizováno jednání žalobce. Zároveň je třeba přesně časově určit, kdy protiprávní jednání probíhalo. 15. Rozhodnutím ze dne 25. 1. 2018, č. j. 2018/013561/CNB/110 (dále též „rozhodnutí bankovní rady ze dne 25. 1. 2018“), bankovní rada žalované zrušila předchozí rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Správnímu orgánu I. stupně uložila, aby v novém řízení v případě skutků, které jsou předmětem výroků (i) a (iii) předchozího rozhodnutí, blíže vymezil na základě shromážděných podkladů protiprávní jednání tak, aby je bylo možné jednoznačně identifikovat, a současně při vymezení časového období zohlednil zásadu vyloučení dvojího postihu za totožná jednání. Takto správní orgán I. stupně nemůže u těchto skutků posuzovat jednání účastníka řízení, k němuž došlo do 26. 1. 2005. Dále správnímu orgánu I. stupně uložila, aby posoudil, zda nová právní úprava poskytování investičních služeb a správního trestání není z hlediska odpovědnosti žalobce za protiprávní jednání příznivější, a v případě uložení sankce nebo jiného opatření se zabýval všemi zákonem stanovenými kritérii významnými z hlediska volby sankce či jiného opatření. 16. Shora označeným rozhodnutí České národní banky, Sekce licenčních a sankčních řízení ze dne 11. 4. 2019 byla žalobci uložena podle § 157 odst. 2 písm. c) zákona o podnikání na kapitálovém trhu pokuta 500 000 Kč za to, že (i) v období od 27. 1. 2005 do 30. 6. 2005 při obhospodařování majetku zákazníků na kapitálových trzích ve Spojených státech amerických soustavně upřednostňoval svůj zájem na výnosech z poplatků účtovaných zákazníkům za poskytování i