4 As 165/2016 — Nejvyšší správní soud

15 A 72/2019- 64 - text 18 15 A 72/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. Věry Jachurové a Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph. D., v právní věci žalobce: T. F. zastoupený Mgr. Jakubem Vepřkem, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Tyršova 1714/27 proti žalovanému: Vysoká škola ekonomie a managementu, a.s. se sídlem Praha 5, Nárožní 2600/9a o žalobě proti rozhodnutí rektora Vysoké školy ekonomie a managementu, a.s., ze dne 2. 4. 2019 takto: I. Rozhodnutí rektora Vysoké školy ekonomie a managementu, a.s., ze dne 2. 4. 2019 o disciplinárním přestupku žalobce a rozhodnutí Vysoké školy ekonomie a managementu, a.s., ze dne 14. 2. 2019 o disciplinárním přestupku žalobce se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. Jakuba Vepřka. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí rektora žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo přezkoumáno rozhodnutí žalovaného o disciplinárním přestupku žalobce ze dne 14. 2. 2019 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“) a rozhodnuto tak, že se i) prvoinstanční rozhodnutí ve výroku 2. ruší, ii) žalobce se podmíněně vylučuje ze studia na Vysoké škole ekonomie a managementu (dále jen „VŠEM“) s tím, že pro podmíněné vyloučení se stanoví zkušební lhůta do ukončení studia žalobce v rámci bakalářského studijního programu na VŠEM; podmínkou pro osvědčení je včasné a řádné plnění všech studijních povinností studenta vymezených platnou právní úpravou a vnitřními předpisy VŠEM po stanovenou zkušební lhůtu, iii) v rozsahu, jímž se žalobce žádostí o přezkum domáhal zrušení prvoinstančního rozhodnutí v části výroku 1., se odvolání zamítá a prvoinstanční rozhodnutí se ve výroku 1. potvrzuje. Prvoinstančním rozhodnutím bylo konstatováno, že žalobce se dopustil dne 15. 12. 2018 úmyslného disciplinárního přestupku tím, že zajistil vyznačení své osobní přítomnosti na výuce v budově vysoké školy v Docházkovém registračním systému (dále též „docházkový systém“), aniž by nejméně v době od 9 do 9:30 hod. byl na výuce osobně přítomen. Za tento disciplinární přestupek byla žalobci uložena sankce – vyloučení ze studia. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že zjevně z důvodu vědomí si porušení povinností je v opravném prostředku nejprve radikálně navrženo zrušení prvoinstančního rozhodnutí a zastavení kázeňského řízení, aby následně přes upuštění od postihu byl navržen postih nejmírnější sankcí. Dále uvedl, že při rozhodování o vině škola vychází ze skutečnosti, že každý student, tedy i žalobce, byl seznámen s vnitřními předpisy vysoké školy, které jako absolvent základní a střední školy nutně minimálně v záležitostech evidence přítomnosti při výuce pochopil. S ohledem na žalobcem zvolenou cenovou úroveň je zřejmý i zištný účel zkreslení evidence přítomnosti při výuce. V rámci cenové úrovně Klasik student hradí administrativní poplatky za chybějící docházku nad rámec 10 % tolerance. Žalobce chtěl svým činem takto dosáhnout nižší výše administrativních poplatků za absenci na výuce. Z prvotní spontánní reakce žalobce na vyrozumění o zahájení disciplinárního řízení ze dne 20. 12. 2018 (dále jen „vyrozumění o zahájení řízení“) je zřejmé, že žalobce byl řádně vyrozuměn o zahájení řízení, a byl tedy i poučen o svých právech v řízení a byl mu poskytnut dostatečný prostor k obhajobě. Žalobce se k porušení základní povinnosti přiznal, byť jako výmluvu (jinak nelze jeho argumentaci vnímat) uváděl zdravotní či psychické problémy. Svou neúčast u projednání provinění žalobce omluvil, aniž by požádal o odročení termínu, popřípadě byť i jen naznačil zájem být přítomen a osobně se hájit. Argumentaci zpochybňující podmínky vedení disciplinárního řízení a vydání rozhodnutí, popřípadě jeho podobu, žalovaný označil jako účelovou a nepřiléhavou. 3. Souhlasil s tím, že z lékařské zprávy nijak neplyne závažnost problémů žalobce, existence akutního problému v době, kdy došlo ke skutku a především ani existence problémů jako takových, když zpráva potvrzuje pouze subjektivní stesky pacienta před praktickým lékařem. Podle žalovaného není uvěřitelné, že by žalobce byl ve stavu, který by mu znemožnil se z prezenčního systému odhlásit, pokud měl problémy a odcházel z výuky, na níž se prezentoval. V rámci přijímacího řízení žalobce potvrdil svou zdravotní způsobilost ke studiu na VŠ, přičemž žalovanému nebylo doručeno potvrzení o změně zdravotního stavu (před vyloučením ze studia), které by prokazovalo nemožnost dále ve studiu pokračovat. 4. Ze zjištění kontrolního orgánu, jehož složení je standardní, je zřejmé, že nikdo ze spolužáků ani z vyučujících přítomnost žalobce na výuce, popřípadě alespoň v budově nezaznamenal. Žalobci navíc nic nebránilo ani v tom, aby po opuštění místnosti či prostor vyvolávajících fobické stavy využil interního informačního systému školy, popřípadě svého telefonu a dodatečně se omluvil. To neučinil v řádu dnů, což zcela jednoznačně potvrzuje, že o zdravotní či psychický problém jako důvod nepřítomnosti na výuce předstíraný v obhajobě nešlo. 5. O vině žalobce nelze mít dle žalovaného pochybnosti. Žalobce se dopustil podvodného jednání se zištnými úmysly a hodlal svou vysokou školu poškodit. Jednal navíc způsobem, který narušuje citelným způsobem celkovou morálku na škole. Výraznější shovívavost by si patrně zasloužilo dospělejší a odpovědnější chování žalobce. Protože však šlo o první prokázané a postižitelné disciplinární provinění, zmírnil žalovaný jinak pro žalobce fatální postih za současného potvrzení existence viny skutkem uvedeným v prvoinstančním rozhodnutí. Povaha jednání a především přístup žalobce po zjištění provinění však odůvodňují významnější preventivní působení i využití represivní role postihu. Rozhodnutí musí mít s ohledem na skutečnost, že nelze vyloučit ani vědomou součinnost jiné osoby na spáchání skutku, i obecně preventivní efekt. Jako přiměřenou sankci proto žalovaný zvolil podmíněné vyloučení ze studia. Akcentoval, že žalobce se nesporně vědomě, minimálně v nepřímém úmyslu zištně dopustil závažného disciplinárního přestupku a svého chování zjevně nelitoval. Napadené rozhodnutí je tedy nejen projevem aplikace platného práva, ale i projevem hledání spravedlnosti. 6. Žalobce v žalobě proti napadenému rozhodnutí uplatnil následující žalobní námitky: 7. V prvním žalobním bodě namítl procesní vady prvoinstančního i napadeného rozhodnutí. Uvedl, že disciplinární řízení nebylo zahájeno, neboť v rozporu s čl. 7 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 Disciplinárního řádu VŠEM (dále jen „Disciplinární řád“) nebyl žalobci doručen návrh rektora na zahájení disciplinárního řízení, které proto proběhlo v rozporu s ustanovením § 69 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „ZVŠ“), které předepisuje, že disciplinární řízení je zahájeno seznámením se studenta s návrhem. Žalobce nebyl v rozporu s § 68 odst. 2 ZVŠ vyrozuměn o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. V rámci své repliky ze dne 5. 3. 2019 žalobce vyzval žalovaného, aby mu umožnil přístup do spisu týkajícího se disciplinárního řízení. Žalovaný na tuto žádost nereagoval a stále brání žalobci v realizaci jeho práva nahlížet do spisu. Disciplinární řízení proběhlo v rozporu s § 7 odst. 2 Disciplinárního řádu a § 69 odst. 1 ZVŠ v nepřítomnosti žalobce, přestože se řádně a důvodně omluvil. O disciplinárním přestupku nebylo rozhodnuto ve lhůtě podle čl. 7 odst. 8 Disciplinárního řádu. 8. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítl, že správní orgán prvního stupně dospěl k nesprávným (neúplným) skutkovým zjištěním, neboť se dostatečně nezabýval věrohodností svědkyň Bc. K. H. a Mgr. P. D. a vyšel bez jakéhokoli hodnocení těchto důkazů z jejich svědectví. Obě svědkyně jsou zaměstnankyněmi žalovaného a dokonce sdílejí kancelář přímo s členkou disciplinární komise Bc. T. V., což může mít vliv na věrohodnost jejich svědectví. Prvoinstanční rozhodnutí obsahuje pouze odkaz na jediné ustanovení, tj. čl. 3 odst. 1 písm. b) Disciplinárního řádu žalovaného a neobsahuje informaci o tom, pod jakou skutkovou podstatu bylo jednání žalobce subsumováno, ani jaká povinnost stanovená právními předpisy nebo vnitřními předpisy žalovaného měla být žalobcem porušena. Podle žalobce rovněž nejsou právně podložené ostatní úvahy uvedené v prvoinstančním rozhodnutí. Absence právního hodnocení v prvoinstančním rozhodnutí způsobuje jeho nepřezkoumatelnost. 9. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítl, že identifikace skutku v prvoinstančním rozhodnutí je neurčitá a nedostačující. Ve výroku I. prvoinstančního rozhodnutí není uvedeno, jakým způsobem měl žalobce zajistit vyznačení své přítomnosti v systému, resp. z výroku nevyplývá, zda to byl žalobce,