2 As 25/2007 — Nejvyšší správní soud

5 A 117/2018- 50 - text  14 5 A 117/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola ve věci žalobce: Bc. J. M. bytem N. M. X, P. proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 za účasti: PREdistribuce, a.s. sídlem Svornosti 3199/19a, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2018, č. j. MHMP 453717/2018, sp. zn. S-MHMP 56264/2018/STR takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo jako nepřípustné zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Místního národního výboru v Praze 4-Modřanech (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 5. 1983, pod č. j. 610,1044,1200,2186/Ha-Cho/81,1993/Ha-Be/82 (dále jen „Stavební povolení“). Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl o povolení stavby „Rozšíření vodojemu Modřany Sever II a vodojemu Cholupice“, a to v rozsahu: příjezdová cesta, terénní úpravy, napájecí kabel 22 kV, elektrická přípojka, osvětlení, trafostanice, oplocení a zařízení staveniště na pozemcích pův. parc. č. x v k.ú. x a parc. č. x v k.ú. x. 2. Proti Stavebnímu povolení podal žalobce dne 25. 12. 2018 odvolání, ve kterém tvrdil, že část stavby (konkrétně napájecí kabel 22 kV) byla umístěna na pozemcích parc. č. x v k.ú. x a parc. č. x v k.ú. x, přičemž původní vlastník těchto pozemků pan M. M., jehož je žalobce právním nástupcem, vůbec nebyl účastníkem stavebního řízení předcházejícímu vydání Stavebního povolení. V důsledku tehdejšího opomenutí správního orgánu I. stupně tak Stavební povolení nebylo řádně doručeno a nemohlo nabýt právní moci. Jako právní nástupce původního účastníka se tak žalobce s odkazem na nezákonnost Stavebního povolení podaným odvoláním domáhal jeho zrušení, přičemž uváděl, že o existenci Stavebního povolení se dozvěděl až dne 20. 12. 2018 ze sdělení společnosti PREdistribuce a.s., reagujícím na jeho předžalobní výzvu k odstranění napájecího kabelu (elektrického vedení). 3. Žalovaný ověřil, že uvedený napájecí kabel (vedení) se na předmětných pozemcích skutečně nachází, dospěl ovšem k závěru, že podle § 59 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném k datu vydání Stavebního povolení (dále jen „starý stavební zákon“) nebyli vlastníci pozemků dotčených stavbou účastníky stavebního řízení. Těmi byli podle žalovaného jen „vlastníci sousedních pozemků a staveb na nich, a to pouze v případě, že jejich práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohly být vydáním stavebního povolení přímo dotčeny.“ Jelikož tedy právní předchůdce žalobce ze zákona nebyl účastníkem stavebního řízení, bylo Stavební povolení podle žalovaného doručeno všem tehdy známým účastníkům řízení a dotčeným orgánům a nabylo právní moci dne 24. 1. 1984. Odvolání žalobce proto žalovaný podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“) jako nepřípustné zamítl. II. Obsah žaloby 4. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, v níž úvodem předestřel, že přestože bylo Stavební povolení vydáno ještě dříve, než se žalobce vůbec narodil, podal odvolání proti němu v zákonné 15 denní lhůtě, a to jako aktivně věcně legitimovaný právní nástupce opomenutého účastníka stavebního řízení pana M. M., narozeného dne ... a zemřelého dne .... 5. Žalobce v další části žaloby přiblížil genezi vlastnictví dotčených pozemků. Uvedl, že je výlučným vlastníkem pozemku č. x, k.ú. x, vzniklého v roce 1995 oddělením od pozemku č. x a dále pozemku č. x, k.ú. x, který vznikl v roce 1995 oddělením od pozemku č. x. V době vydání Stavebního povolení byl výlučným vlastníkem pozemku č. x a č. x M. M.. Oba pozemky, resp. jejich oddělené části, po smrti M. M. následně přešly do výlučného vlastnictví paní Z. S. a poté kupní smlouvou do vlastnictví manželů M. Poté byly předmětem dědického řízení a následně až do 17 4. 2015 v podílovém spoluvlastnictví pana Ing. A. M. a paní Ing. M. M. Ode dne 17. 4. 2015 se na základě darovací smlouvy nacházejí ve výlučném vlastnictví žalobce. Uvedené žalobce dokládal výpisy z katastru nemovitostí, smlouvami o jejich převodu či doklady z dědického řízení. Na základě popsaného pak žalobce dovozoval svou věcnou legitimaci k podání odvolání, neboť Stavební povolení, resp. všechna stavební povolení ve smyslu stavebního zákona jsou správními akty mající povahu in rem. Sám Stavební zákon s procesním nástupnictvím účastníků řízení přímo počítá v § 70 stavebního zákona. 6. Dále žalobce popsal a dokládal příslušnými smlouvami a dalšími doklady, že na základě zákona č. 123/1975 Sb., zákon o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, vzniklo ke dni 1. 1. 1976 k předmětným pozemkům č. x a č. x právo užívání Státnímu statku hl. m. Prahy. Dne 9. 1. 1976 bylo vydáno územní rozhodnutí, kterým byla na těchto pozemcích umístěna stavba zahrádkářské kolonie. Dne 11. 6. 1976 pak bylo vydáno rozhodnutí, kterým byla změněna jejich kultura z kultury „pole“ na kulturu „zahrada“, přičemž tento stav trvá dodnes. Podle § 9 zákona č. 123/1975 Sb. byla dne 10. 9. 1976 uzavřena smlouva o dočasném užívání pozemků mezi Státním statkem hl. m. Prahy a Základní organizací Českého ovocnářského a zahrádkářského svazu Praha 4 (dále jen „ZOZ“), jež ovšem podle žalobce byla absolutně neplatná, neboť do dočasného užívání ve prospěch ZOZ bylo možné nechat pozemky do užívání pouze se souhlasem vlastníka, který však souhlas nikdy neudělil. Na základě této (neplatné) smlouvy mohla ZOZ užívat pozemky pouze za účelem výstavby a provozu zahrádkářské kolonie; jakékoliv jiné užívání pozemků musela mít ZOZ předem písemně schválené Státním statkem hl. m. Prahy. 7. Dne 4. 5. 1983 bylo správním orgánem I. stupně vydáno Stavební povolení mj. i na stavbu vedení, které bylo povoleno k užívání na základě kolaudačního rozhodnutí ze dne 10. 2. 1988 a které je v současné době ve výlučném vlastnictví osoby zúčastněné na řízení. Stavební úřad vyznačil na Stavebním povolení doložku právní moci ke dni 24. 1. 1984, a to aniž by řádně doručil či oznámil Stavební povolení M. M. Na základě Stavebního povolení byla pak v 80. letech minulého století umístěna pod povrch předmětných pozemků část vedení, a to za účelem zajištění napájení pro nově vznikající trafostanici, která neměla s činností ZOZ vůbec nic společného. Tato trafostanice doposud existuje a stojí na pozemku, který v současné době nese parcelní označení č. x, k.ú. x. 8. Účastníkem stavebního řízení, které vydání Stavebního povolení předcházelo, byl podle žalobce i M. M., neboť je nezpochybnitelné, že mohl být, resp. byl Stavebním povolením dotčen na svých právech ve smyslu ustanovení § 59 starého stavebního zákona, neboť Stavebním povolením bylo bez jeho souhlasu povoleno umístění vedení pod povrch jeho Pozemků, ke kterým v přímém důsledku vydání Stavebního povolení následně vzniklo zákonné věcné břemeno dle ustanovení § 22 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (dále jen „elektrisační zákon“). Následný vznik zákonného věcného břemene přitom musel představovat dotčení jeho práv coby vlastníka pozemků. Nemůže přitom obstát ani argumentace, že M. M. nemohl být Stavebním povolením nikterak dotčen na svých právech z důvodu, že pozemky byly předmětem dočasného užívání ve prospěch ZOZ, neboť jakkoliv je pravdou, že dočasné užívání Pozemků ve prospěch ZOZ značně limitovalo obsah vlastnického práva, nelze současně přehlédnout, že např. hodnota jakéhokoli pozemku a možnost jeho využití jednoznačně odlišná, pakliže se na něm nachází vedení vysokého napětí či nikoliv; zde žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2010, č. j. 2 As 20/2010 - 57. Opomenutý účastník řízení tak podle žalobce „byl zkrácen na svých procesních právech (např. právo se vyjádřit k projektové dokumentaci či právo brojit proti navrhované trase Vedení), a tudíž je i celé stavební povolení zatíženo vadou nezákonnosti. V důsledku toho, že se vlastník pozemků nikdy nedozvěděl o stavebním řízení, byl zkrácen i na právu žádat vyplacení jednorázové náhrady za omezení vlastnického práva podle elektrizačního zákona. Pro úplnost k tomu žalobce dodal, že účastníkem řízení nebyly ani ZOZ a Státní statek hl. m. Prahy, kterým oběma rovněž příslušelo účastenství v řízení dle ustanovení § 59 starého stavebního zákona. Na základě výše uvedeného byla podle žalobce doložka právní moci na Stavebním povolení vyznačena v rozporu se zákonem, neboť fikce oznámení Stavebního povolení opomenutému účastníku řízení, potažmo žalobci, ve smyslu rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2009, č. j. 2 As 25/20