19 Co 412/2017 — Nejvyšší správní soud

5 A 57/2018- 33 - text 11 5 A 57/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Aleny Pavlíčkové ve věci žalobce: █████████████████ bytem █████████████████████████ zastoupený advokátem Mgr. Janem Bičiště se sídlem Rasochy 67, Uhlířská Lhota proti žalovanému: Městská část Praha 8 se sídlem Zenklova 1/35, 180 48 Praha 8 - Libeň o žalobě ze dne 10. 2. 2018 na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2017, č. j. MCP8 208797/2017, a na ochranu proti nečinnosti správního orgánu takto: I. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhá, aby soud určil, že zásahy žalovaného spočívající ve způsobu vyřízení stížnosti žalobce, kterou podal za nezletilou ██████████████, narozenou dne ████████████, a nezletilého ██████████████, narozeného dne ██████████, uvedeném v dokumentu žalovaného ze dne 27. 12. 2017, č. j. MCP8 208797/2017, a dále v neúčasti žalovaného při jednání Městského soudu v Praze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 19 Co 412/2017, byly nezákonné, zamítá. II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2017, č. j. MCP8 208797/2017, odmítá. III. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhá toho, aby soud přikázal žalovanému, aby ve všech bodech vyřídil jeho stížnost ze dne 28. 11. 2017, kterou podal za nezletilou ██████████████, narozenou dne ████████████, a nezletilého ██████████████, narozeného dne ██████████, odmítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobou ze dne 10. 2. 2018 podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhá určení, že zásah žalovaného spočívající ve způsobu vyřízení stížnosti žalobce ze dne 28. 11. 2017, kterou podal za nezletilou ██████████████, narozenou dne ████████████, a nezletilého ██████████████, narozeného dne ██████████ (dále jen „předmětné stížnosti“), uvedeném v dokumentu žalovaného ze dne 27. 12. 2017, č. j. MCP8 208797/2017 (dále jen „vyřízení stížností“), byl nezákonný. Eventuálně, pokud by soud považoval vyřízení stížností za rozhodnutí správního orgánu, se žalobce domáhá určení jeho nezákonnosti. Dále se eventuálně domáhá toho, aby soud přikázal žalovanému, aby vyřídil předmětné stížnosti ve všech bodech, pokud by soud považoval postup žalovaného za nečinnost či částečnou nečinnost. Konečně se domáhá určení, že neúčast žalovaného při jednání Městského soudu v Praze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 19 Co 412/2017, je nezákonným zásahem do práv žalobce a jeho dětí nezletilé █████████████, narozené dne ████████████ a nezletilého ██████████████, narozeného dne ██████████. 2. Z vyřízení stížností se podává, že žalovaný informoval žalobce, že s žalobcem ani s jeho dětmi nevede správní řízení, tudíž nelze podávat stížnost dle § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Dále žalovaný sdělil žalobci, že není oprávněn podávat stížnost za své děti, neboť jim byl ustanoven kolizní opatrovník, tj. žalovaný, přičemž k podání trestního oznámení za děti by se měl obrátit na opatrovnický soud se žádostí o zmocnění k takovému úkonu. 3. Ohledně žalobcem označených závad v činnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí žalovaný uvedl, že spisová dokumentace k dětem žalobce je žalovaným vedena výhradně z důvodu ustanovení kolizním opatrovníkem, přičemž nebyly shledány důvody k jejímu vedení dle § 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen „ZSPOD“). Činnost žalovaného je tak omezena výlučně na zastupování dětí žalobce u soudního řízení a tato činnost byla prováděna řádně. Pokusy o prošetření poměrů v místě bydliště dětí a zjišťování poměrů dětí ze strany žalovaného byly činěny výlučně na žádost soudu, s nímž má žalovaný povinnost spolupracovat. Žalovaný coby kolizní opatrovník má právo přednášet soudu vlastní pohled na věc, včetně závěrečného návrhu, žalobce má právo s ním nesouhlasit, ovšem konečné rozhodnutí je na soudu, kdy žalobce může využít opravných prostředků. 4. Odmítnutí schválené dědické dohody proto nebylo aktem svévole žalovaného, ale závěrečným návrhem jím zastoupených účastníků soudního řízení. Nebyla zde rovněž dána potenciální kolize mezi zájmy obou zastoupených sourozenců, neboť žalovaný ani k jednomu z nich nemá žádný vztah, děti stejných rodičů zastupuje běžně, nadto podle ZSPOD má žalovaný povinnost vést sourozence jako jeden případ. Stran narušení harmonických vztahů v rodině z důvodu činnosti žalovaného apeloval žalovaný na žalobce, aby on sám udržoval harmonické vztahy. Zopakoval, že prošetřoval poměry dětí výhradně na základě žádosti soudu, spolupráce se soudem je zakotvena v § 51 odst. 5 písm. a) bod 1. ZSPOD, tento požadavek soudu přitom žalovaný za nezákonný nepovažuje. V načasování stížnosti by pak dle žalovaného mohl být spatřován i nátlak na změnu jeho názoru coby kolizního opatrovníka. Závěrem žalovaný dodal, že vyřízení stížností zaslal na vědomí také soudu. Obsah žaloby 5. Žalobce předně namítnul, že žalovaný ve vyřízení stížností v rozporu se zákonem tvrdil, že v daném případě není možné podat stížnost. Žalobce je přesvědčen, že pokud byl žalovaný ustanoven soudem do pozice kolizního opatrovníka dětí žalobce, činí všechny úkony, tedy i úkony vyvolané jeho ustanovením do pozice kolizního opatrovníka, na základě zákona, mimo jiné tedy i na základě správního řádu. Proto nemůže být vyloučeno podat proti jeho úkonům stížnost nebo brojit proti jeho postupu jiným nástrojem. Jestliže chtěl žalovaný namítat, že se při činnosti kolizního opatrovníka nejedná o správní řízení, pak měl uvést, jaká právní kvalifikace se zde má uplatnit, a zejména, co přesně brání možnosti podat stížnost. Nemělo-li by jednání žalovaného být určitou formou správního řízení nebo jiného řízení upraveného procesním předpisem, pak by nebylo ničím, a takové jednání by bylo naprosto nezákonné. I když tedy žalovaný nezahájil konkrétní správní řízení, jeho právní úkony lze nepochybně považovat za správní činnost. 6. Žalobce nezpochybnil, že činnost žalovaného coby kolizního opatrovníka se při zastupování u soudu posuzuje dle občanského soudního řádu. Ovšem pokud si žalovaný opatřuje podklady pro jednání u soudu a vystupuje při tom jako správní orgán uplatňující své vrchnostenské postavení, pak jistě vykonává správní činnost. Jeho postup by tak měl být přezkoumatelný, včetně možnosti podat proti jeho postupu stížnost. Žalobce zdůraznil, že žalovaný i ve své pozici účastníka řízení nemůže postupovat svévolně, nejedná se o jakéhokoliv kolizního opatrovníka, stále jde o správní orgán. Podobně jako u advokáta, který zastupuje svého klienta u soudu, mělo by ze spisu vyplývat, jak kolizní opatrovník ve věci postupoval, jakými úvahami se řídil a proč. Ostatně žalovaný má stížnost vyřídit dle obsahu, nikoli formy nebo dle jeho názoru nesprávného označení. 7. Dále žalobce namítnul, že žalovaný ve vyřízení stížností v rozporu se zákonem tvrdil absenci aktivní legitimace dětí podat stížnost proti postupu kolizního opatrovníka prostřednictvím zákonného zástupce. Žalovaný byl přitom ustanoven kolizním opatrovníkem pouze pro jednání před soudem ve věci schválení právního jednání, jak vyplývá z odůvodnění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 6. 2017, č. j. 0 Nc 14009/2017-20. Zákonný zástupce je oprávněn jednat v zájmu zastoupených v plném rozsahu. Některé jeho úkony někdy musí schválit soud a v některých případech mohou být určité úkony vyhrazeny koliznímu opatrovníkovi. Z textu vyřízení stížností však nelze zjistit, jaké skutečnosti, a jaké jejich právní posouzení vede žalovaného k závěru, že by zákonný zástupce nemohl tímto podáním hájit zájmy nezletilých dětí, navíc v situaci, kdy se domnívá, že kolizní opatrovník byl ustanoven nezákonně, nehájí zájmy dětí a sám kolizní opatrovník může být v kolizi. Žalobce nemůže přijmout výklad žalovaného, že by zákonný zástupce měl před jakýmkoliv právním úkonem (podání stížnosti nebo trestního oznámení) žádat soud o zmocnění, a to z toho důvodu, že pro takovéto právní úkony jsou jasně dány lhůty. Pokud zákonný zástupce učiní jménem zastoupeného podání procesního charakteru, nemůže fakticky nijak poškodit práva zastoupeného, protože podaná stížnost bude vždy přezkoumána příslušným orgánem, který zájem podávajícího nezletilého zváží jako jeden z aspektů podání. Mimoto konkrétně trestní oznámení či podnět může podat kdokoliv. 8. K vlastnímu vyřízení stížností žalobce nejdříve uvedl, že jeho stížnost nesměřovala proti tomu, že by snad žalovaný neměl přednést závěrečný návrh, spočívající v odmítnutí schválení dědické dohody, jak se zřejmě domnívá žalovaný, nýbrž proti tomu, že závěrečný návrh žalovaného neměl naprosto žádnou oporu v ničem. 9. Dále žalobce zpochybnil tvrzení žalovaného, že nedošlo k nezohlednění potenciální kolize mezi oběma zastoupenými, kteří jsou sourozenci. Skutečnost, že žalovaný vede jeden spis a sourozence společně zastupuje zcela běžně, pov