6 As 57/2004 — Nejvyšší správní soud

6 A 2/2018- 42 - text  11 6 A 2/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: AGROBET CZ, s.r.o., IČO: 26746522 se sídlem Kozinova 1/II, Poděbrady zastoupená advokátem Mgr. Ondřejem Malovcem se sídlem Boleslavská třída 137/8, Nymburk proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Květná 15, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2017 č.j. SZPI/AY169-25/2016 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný změnil rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Praze ze dne 19. 12. 2016 č.j. SZPI/AY169-16/2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že ve výroku I. bod 2) nahradil slova „§ 2 odst. 1 písm. a) až e) vyhlášky 172/2015 Sb., o informační povinnosti příjemce potravin v místě určení“ slovy „§ 2 vyhlášky č. 320/2014 Sb., o informační povinnosti příjemce potravin v místě určení ve vztahu k některým druhům potravin“, a dále ve výroku I. nahradil slova „analogicky podle § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů“ slovy „upravené v ustanovení § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon č. 250/2016 Sb.“)“; ve zbytku pak žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že správní orgán I. stupně uložil prvostupňovým rozhodnutím žalobkyni za použití absorpční zásady analogicky dle § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 200/1990 Sb.“) podle § 17 odst. 11 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 110/1997 Sb.“) úhrnnou pokutu ve výši 500 000 Kč za porušení § 3 odst. 1 písm. i) uvedeného zákona a naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 17 odst. 1 písm. j) téhož zákona a dále za porušení povinnosti stanovené v § 3d odst. 3 zákona č. 110/1997 Sb., jímž žalobkyně naplnila skutkovou podstatu správního deliktu dle § 17 odst. 5 téhož zákona. Současně žalobkyni uložil povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou 1 000 Kč. 3. Při kontrole provedené v sídle žalobkyně ve dnech 21. 3. 2016 a 20. 5. 2016 správní orgán I. stupně zjistil, že: - žalobkyně do dne kontroly (21. 3. 2016) neoznámila příslušnému dozorovému orgánu výkon předmětu činnosti potravinářského podniku nejpozději v den zahájení činnosti, čímž porušila ustanovení § 3 odst. 1 písm. i) zákona č. 110/1997 Sb., a naplnila tak skutkovou podstatu správního deliktu upravenou v § 17 odst. 1 písm. j) uvedeného zákona, za který správní orgán může uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč; - přijala v místě určení na území České republiky jako první příjemce dne 2. 6. 2015 celkem 20,92 tun máku a dne 23. 6. 2015 celkem 21,29 tun máku, přičemž nesplnila povinnost stanovenou v § 2 odst. 1 písm. a) až e) vyhlášky č. 172/2015 Sb., o informační povinnosti příjemce potravin v místě určení (dále jen „vyhláška č. 172/2015 Sb.“), neboť prostřednictvím informačního systému Státní zemědělské a potravinářské inspekce neoznámila nejpozději 24 hodin před příchodem výše uvedených potravin na místo určení údaje dle § 2 odst. 1 písm. a) až e) této vyhlášky. Protože mák setý je potravinou, na kterou se tato vyhláška vztahuje, porušila žalobkyně § 3d odst. 3 zákona č. 110/1997 Sb., a naplnila tak skutkovou podstatu správního deliktu dle § 17 odst. 5 téhož zákona, za což může být uložena pokuta až do výše 1 000 000 Kč. 4. Dne 9. 11. 2016 bylo se žalobkyní zahájeno správní řízení ve věci uložení pokuty. Ve vyjádření předmětu řízení žalobkyně uvedla, že ke dni zahájení kontroly již byla povinnost oznámit výkon předmětu činnosti potravinářského podniku splněna a případné pochybení bylo de facto zhojeno. Správní orgán I. stupně tak neměl přistoupit k ukládání žádné sankce. Předmětem dodávky byly původem české potraviny (jednalo se o mák vyprodukovaný na území ČR), které polský obchodník vyvezl a následně zpětně prodal do ČR žalobkyni. Ta tak nepřijala potraviny z jiného členského státu EU ve smyslu § 3d odst. 3 zákona č. 110/1997 Sb., a neporušila tudíž § 2 odst. 1 vyhlášky č. 172/2015 Sb. Dotčené právní předpisy by měly být dle názoru žalobkyně vykládány tak, že jde primárně o ochranu ve vztahu k produktům pocházejícím ze třetích států, nikoliv produktům z ČR, čemuž nasvědčuje i gramatický výklad, podle nějž je podstatné, odkud potraviny původem pocházejí. I pokud by správní orgán I. stupně uvedený názor nesdílel, nemělo být k udělení sankce přistoupeno. 5. Správní orgán I. stupně označil tvrzení žalobkyně o splnění zákonné povinnost oznámit výkon předmětu činnosti potravinářského podniku za účelové, neboť žalobkyně tuto povinnost splnila až v průběhu kontroly po upozornění inspektory. Nesouhlasil ani s jejím výkladem ustanovení § 3d odst. 3 zákona č. 110/1997 Sb., protože dotčená právní úprava se neváže k původu potravin, ale upravuje jejich dovoz z jiného členského státu EU nebo ze třetí země. Skutečnost, že mák pocházel z ČR, tak byla v dané věci irelevantní. Dle úpravy platné v době uvádění předmětné potraviny na trh byla žalobkyně povinna správní orgán I. stupně o jejím příchodu informovat, což neučinila. Odpovědnost za protiprávní jednání je v těchto případech konstruována jako objektivní. Při rozhodování o výměře pokuty byly správním orgánem I. stupně zváženy všechny okolnosti případu a bylo přihlédnuto ke kritériím stanoveným v § 17i odst. 2 zákona č. 110/1997 Sb. Správní orgán I. stupně rovněž uvedl, že v mezidobí mezi spácháním právních deliktů a vydáním prvostupňového rozhodnutí byl zákon č. 110/1997 Sb., novelizován, a proto s ohledem na čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod přezkoumal, zda novelizovaná právní úprava není pro žalobkyni příznivější, přičemž shledal, že tomu tak není. Vzhledem k souběhu dvou správních deliktů byla žalobkyni za použití absorpční zásady dle § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., uložena úhrnná pokuta, přičemž jako nejzávažnější byl vyhodnocen správní delikt spočívající v porušení § 3d odst. 3 zákona č. 110/1997 Sb. 6. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně namítla, že jí bylo kladeno za vinu porušení vyhlášky č. 172/2015 Sb., která však nabyla účinnosti až dne 1. 8. 2015, přičemž posuzované skutky se staly ve dnech 2. 6. 2015 a 23. 6. 2015. Žalovaný dal v tomto směru žalobkyni částečně za pravdu a konstatoval, že správní orgán I. stupně skutečně nesprávně aplikoval uvedenou vyhlášku, která nebyla v době spáchání posuzovaných skutků účinná, přičemž správně měl aplikovat vyhlášku č. 320/2014 Sb., o informační povinnosti příjemce potravin v místě určení ve vztahu k některým druhům potravin (dále jen „vyhláška č. 320/2014 Sb.“). Předmětná povinnost je však v obou vyhláškách upravena shodně (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 172/2015 Sb., upravuje ohlašovací povinnost shodně, jako jej upravoval § 2 vyhlášky č. 320/2014 Sb.) Nejednalo se tak o porušení zákazu retroaktivity, ale toliko o formální vadu prvostupňového rozhodnutí, kterou žalovaný v napadeném rozhodnutí zhojil. O změně právní kvalifikace přitom byla žalobkyně informována a byla ji poskytnuta lhůta k vyjádření, které však nevyužila. Žalovaný shrnul, že správní orgán I. stupně skutečně v dané věci nesprávně aplikoval pozdější právní předpis, o porušení zákazu retroaktivity se však nejednalo a trestnost jednání žalobkyně zůstala zachována. 7. Žalobkyně v odvolání setrvala na svém právním výkladu zákonných ustanovení týkajících se neohlášené přejímky máku a konstatovala, že správní orgán I. stupně se s její argumentací stran gramatického výkladu § 3d odst. 3 zákona č. 110/1997 Sb., vypořádal stroze. Předmětné ustanovení mělo být vykládáno tak, že jde primárně o ochranu ve vztahu k produktům ze třetích států, nikoliv těch původem z ČR, přičemž podstatné je, odkud potraviny původem pochází. Žalovaný se nicméně ztotožnil se závěrem správního orgánu I. stupně, že žalobkyně přijala mák z jiného členského státu EU (z Polska), a byla tedy povinna o jeho příchodu správní orgán I. stupně informovat. Dodal, že cílem dané právní úpravy je dosáhnout toho, aby na trh byly uváděny pouze bezpečné potraviny, přičemž prováděcím předpisem k danému ustanovení zákona č. 110/1997 Sb., byla vyhláška č. 320/2014 Sb. Výklad zastávaný žalobkyní označil žalovaný za chybný. 8. Uloženou pokutu označila žalobkyně v odvolání za nepřiměřeně tvrdou. Správní orgán I. stupně podle ní nedostatečně zohlednil okolnosti podstatné pro ukládání sankce a akcentoval jen přitěžující okolnosti, přičemž za j