1 Afs 4/2017 — Nejvyšší správní soud

6 A 96/2019- 97 - text 10 6 A 96/2019 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobkyně: DIGI CZ s.r.o. sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, Praha 1 zastoupena advokátem Mgr. Tomášem Matějovským sídlem Na Poříčí 1079/3, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo kultury sídlem Maltézské náměstí 1, Praha 1 za účasti osob zúčastněných na řízení: I. DILIA, divadelní, literární audiovizuální agentura, z.s. sídlem Krátkého 143/1, Praha 9 zastoupena advokátem JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D. sídlem Voršilská 130/10, Praha 1 II. INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, z.s. sídlem Klimentská 1207, Praha 1 zastoupena advokátem JUDr. Rudolfem Leškou sídlem Apolinářská 445/6, Praha 2 III. Ochranná asociace zvukařů – autorů, z.s. sídlem Národní 973/41, Praha 1 IV. OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s. sídlem Čs. armády 20, Praha 6 v řízení o žalobě o ochraně před nezákonným zásahem žalovaného, t a k t o : I. Žaloba s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Tomáše Matějovského, advokáta. O d ů v o d n ě n í : 1 Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 6. 6. 2019 domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, kterého se dle jejího tvrzení dopustil při výkonu jemu svěřených pravomocí v oblasti kolektivní správy podle ust. § 95 a následujících zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“), a to tím, že interpretuje právní předpisy a postupuje v rozporu s postupem pro udělování oprávnění k výkonu kolektivní správy, čímž opravňuje kolektivní správce požadovat po žalobkyni odměny za užití předmětů ochrany ve výši, která neodpovídá rozsahu jejich oprávnění. Tvrdila, že jako poskytovatel služby spočívající ve zprostředkování obsahu televizního vysílání prostřednictvím dvou technologických platforem (satelitní televize a televize přes internet) je uživatelem předmětů ochrany dle autorského zákona, neboť obsah televizního vysílání je tvořen audiovizuálním obsahem, přičemž služby poskytované žalobkyní resp. obě jí provozované technologické platformy spadají pod ust. § 22 odst. 1 autorského zákona. Pro jednání s kolektivními správci a hájení svých zájmů při sjednávání licenčních smluv či sazebníků kolektivních správců je žalobkyně zastoupena spolkem Česká asociace satelitních operátorů z.s., IČO 052 73 323, jehož je členem. Uvedla, že žalovaný v této věci nevydal rozhodnutí, proti kterému by se žalobkyně mohla bránit, a nezbývá jí proto, než podat tuto zásahovou žalobu. 2 Poukazovala na to, že do účinnosti zákona č. 102/2017 Sb. (tj. 20. 4. 2017), kterým byl podstatným způsobem novelizován autorský zákon v oblasti kolektivní správy práv autorských nebo souvisejících, byla povinná kolektivní správa omezena pouze na právo dle ust. § 22 odst. 2 autorského zákona, tedy na kabelový přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, uvedená novela však s účelem zakotvení tzv. technologické neutrality práva na přenos televizního nebo rozhlasového vysílání zavedla v ust. § 97d odst. 1 písm. c) autorského zákona povinnou kolektivní správu na práva podle ust. § 22 odst. 1 a 2 autorského zákona, tedy na přenos televizního nebo rozhlasového vysílání obecně bez ohledu na použitou technologii; do té doby nebyla práva podle ust. § 22 odst. 1 autorského zákona povinně kolektivně spravovanými právy, nebylo tedy možné žádnému správci udělit oprávnění k výkonu povinné kolektivní správy těchto práv, ale pouze k výkonu dobrovolné kolektivní správy. 3 Uvedla, že kolektivní správu je možné vykonávat pouze na základě oprávnění uděleného žalovaným, a to v návaznosti na písemnou žádost, dané řízení nelze zahájit z moci úřední. Citovala přechodné ustanovení čl. II. odst. 6 zákona č. 102/2017 Sb. (dále jen „novela“), v jehož důsledku vyvstala otázka platnosti a rozsahu dosavadních oprávnění kolektivních správců, která jim byla udělena podle předchozí právní úpravy. Vytýkala žalovanému, že na dotazy kolektivních správců k rozsahu jejich existujících oprávnění zaujal stanovisko, dle kterého shora uvedeným přechodným ustanovením novely došlo ze zákona k rozšíření existujících oprávnění kolektivních správců, která byla udělena před účinností novely, tedy, pokud byli kolektivní správci dle dřívější právní úpravy oprávněni k dobrovolné kolektivní správě práv podle ust. § 22 odst. 1 autorského zákona, jsou dle tohoto výkladu žalovaného po novele oprávněni též k povinné kolektivní správě těchto práv, aniž by bylo třeba jejich oprávnění dále rozšiřovat ve správním řízení. Poukazovala na to, že žalovaný o žádostech kolektivních správců o udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy v rozsahu po účinnosti novely o těchto žádostech nerozhodl, ale pouze neformálně kolektivním správcům sdělil, že rozšíření oprávnění není potřebné. 4 Žalobkyně s tímto výkladem přechodného ustanovení zastávaného žalovaným nesouhlasí, stejně tak s ním dle jejího tvrzení nesouhlasí spolek Česká asociace satelitních operátorů z.s., jehož je žalobkyně členem; má za to, že dané ustanovení žádným způsobem nezasahuje do existujících oprávnění k výkonu kolektivní správy, pokud byl kolektivní správce držitelem oprávnění k výkonu povinné kolektivní správy práv podle ust. § 22 odst. 2 autorského zákona nebo dobrovolné kolektivní správy práv podle ust. § 22 odst. 1 autorského zákona, musí své stávající oprávnění rozšířit (nebo získat nové), pokud chce vykonávat povinnou kolektivní správu práv podle ust. § 22 odst. 1 autorského zákona. 5 Nezákonný zásah žalovaného spatřuje žalobkyně v první řadě v nesprávné interpretaci právních předpisů, která je blíže specifikována shora, touto intepretací žalovaný fakticky rozšiřuje dosavadní oprávnění kolektivních správců k výkonu kolektivní správy; nadto žalovaný dle názoru žalobkyně není vůbec oprávněn interpretovat právní předpisy. V důsledku této nesprávné interpretace kolektivní správci uplatňují vůči žalobkyni jednotné sazby odměn stanovené v sazebnících, které obecně odkazují na ust. § 22 autorského zákona, bez ohledu na jeho odstavec 1 či 2, žádný z kolektivních správců přitom nemá dostatečné oprávnění k výkonu povinné kolektivní správy podle ust. § 22 odst. 1 autorského zákona a nemůže zastupovat všechny nositele práv na základě zákona, ale pouze vybrané nositele práv na základě smlouvy. Vzhledem k tomu kolektivní správci na základě přesvědčení o svém dostatečném oprávnění k výkonu kolektivní správy požadují po žalobkyni úhradu nezákonné sazby odměn za přenos televizního nebo rozhlasového vysílání, čímž dochází k zásahu do jejího práva vlastnit majetek, neboť výše této sazby odměny odpovídá výrazně většímu množství nositelů práv (všem existujícím), než pro jaké jsou kolektivní správci oprávněni (na základě smlouvy). 6 Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl, aby byla odmítnuta z důvodu její předčasnosti ve smyslu ust. § 68 písm. a) s.ř.s., neboť žalobkyně dosud nevyčerpala řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. Uvedl, že v dané věci probíhá řízení o rozkladu České asociace satelitních operátorů, z.s., podaném dne 25. 4. 2019 proti rozhodnutí žalovaného č.j. MK 26417/2019 OAP, sp. zn. MK-S 10645/2018 OAP, ze dne 5. 4. 2019, tento subjekt je sice formálně odlišný od žalobkyně, avšak oba subjekty jednají naprosto koordinovaně a ve shodě, žalobkyně je členem dané asociace. Argumentace uplatněná v žalobě je do značné míry shodná s argumentací uplatněnou v rozkladu a klíčová námitka, která je předmětem dané žaloby, tedy nedostatečné oprávnění kolektivního správce, bude předmětem přezkumu v rámci řízení o rozkladu proti shora uvedenému rozhodnutí. Namítal, že bez provedení interpretace předmětného přechodného ustanovení novely by reálně nemohl vykonávat své pravomoci svěřené mu autorským a kompetenčním zákonem. Uvedl, že sledovaným legislativním cílem tohoto přechodného ustanovení bylo stanovit kontinuitu stávajících oprávnění kolektivních správců bez nutnosti vést řízení o jejich rozšíření nebo doplnění, které by bylo pouze formální; pokud měl kolektivní správce ke dni nabytí účinnosti novely, tj. k 20. 4. 2017, platné oprávnění k výkonu kolektivní správy určitého práva (bez ohledu na režim této správy tj. zda se jednalo o správu dobrovolnou či povinnou), pak je k výkonu kolektivní správy tohoto práva oprávněn i podle nové právní úpravy účinné od 20. 4. 2017. Pokud jde o argumentaci žalobkyně týkající se negativních majetkoprávních