— Nejvyšší správní soud

8 A 104/2016- 77 - text 11 8 A 104/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalované J. R., zastoupený JUDr. Václavou Baudišovou, advokátkou se sídlem Tusarova 15/1269, 170 00 Praha 7 Etická komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, 118 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 4. 2016, č. j. 4749/2016-EKO takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce podal dne 6. 1. 2012 u Ministerstva obrany, Odboru pro válečné veterány (dále jen „ministerstvo“), žádost o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu dle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu (dále také jen „zákon“). V této žádosti žalobce toliko odkázal na přiložený rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 10. 1981, sp. zn. 2 T 446/81, kterým byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců pro trestný čin pobuřování a útoku na veřejného činitele. 2. Ministerstvo tuto žádost rozhodnutím ze dne 27. 2. 2015, č. j. 262002353/12/2015-7542, zamítlo (dále jen „rozhodnutí ministerstva“). V odůvodnění uvedlo, že ze shromážděných podkladů vyplynulo následující: žalobce v době výkonu základní vojenské služby v Plzni pronesl v r. 1978 několik anekdot na adresu sovětských politických představitelů, kteréžto jednání bylo řešeno v kázeňském řízení. Po skončení základní vojenské služby se vrátil do místa bydliště v Ž., dával najevo nespokojenost s tehdejším režimem; před přáteli se vyjadřoval o nízké životní úrovni v republice, srovnával úroveň svobody v republice a na Západě, kritizoval závislé vztahy se SSSR, politiku KSČ a její představitele, takto se kriticky vyjadřoval na veřejných místech; opakovaně přispěl do nepovoleného časopisu Kordula (obsah: krátké statě, básně, povídky, karikatury), a to dopisy napsanými v době vojenské služby; nepravidelně také tento časopis rozšiřoval; v létě roku 1980 společně s M. P. na veřejnosti urážel předsedu Městského národního výboru F. K.; od dubna 1981 byl s přáteli pod dohledem Státní bezpečnosti; v červnu 1981 byl obviněn z trestného činu pobuřování a v září byl za tento trestný čin (a za urážky F. K.) odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 15 měsíců. 3. Podle ministerstva pronášení anekdot během základní vojenské služby nelze mít za natolik intenzivní projev, aby byl způsobilý bránit udržení komunistické totalitní moci (viz § 2 písm. b) zákona), rovněž v jeho případě není naplněna podmínka postihu. Pozdější výroky na adresu režimu pronášené mezi přáteli ministerstvo zhodnotilo jako vyjádření osobní nespokojenosti žalobce s tehdejším režimem, nikoliv jako projev odporu (způsobilý poškodit komunistický totalitní systém). Odbojem nebo odporem proti komunismu podle ministerstva nebylo ani přispívání (případně jeho rozšiřování) časopisu Kordula, neboť tento časopis nebyl primárně zaměřen proti komunistickému režimu, obsahoval především vtipy, povídky či karikatury; časopis lze spíše hodnotit jako snahu o vlastní necenzurovanou tvorbu. 4. Žalobce se proti rozhodnutí ministerstva odvolal. Žalovaná následně odvolání rozhodnutím ze dne 15. 4. 2016, č. j. 4749/2016-EKO, zamítla a rozhodnutí ministerstva potvrdila (dále jen „napadené rozhodnutí“). Původně vcelku strohé rozhodnutí ministerstva přitom prohloubila, co do popisu skutkových zjištění i jejich právního zhodnocení, aniž by se ale odchýlila od jeho závěrů. 5. Žalobce se s tímto výsledkem neztotožnil a proti uvedenému rozhodnutí podal dne 14. 6. 2016 k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu podle § 65 s. ř. s. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 6. Žalobce proti napadenému rozhodnutí namítá zaprvé stran pronášení anekdot v době výkonu základní vojenské služby, že skutečnost, že se tohoto kázeňského deliktu dopustil ve vojenském objektu, nevylučuje, že se tak stalo veřejně; odkazuje se na § 117 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 7. Zadruhé stran protirežimních výroků pronášených mezi přáteli v době po návratu do Žirovnice, žalobce polemizuje se závěry žalované. Ta uvedla, že se jednalo o obvyklou a v daném prostředí běžnou kritiku režimu, za níž byl žalobce bohužel odsouzen k trestu odnětí svobody; výroky byly často vyneseny v podnapilém stavu; vzhledem k jejich povaze a intenzitě je nelze označit za deklaraci veřejných politických a společenských postojů, zastávaných aktivně z vlastní vůle, které bránily nástupu a udržení komunistické moci. Žalobce k tomu uvádí, že způsob, jakým se vyjadřoval, odpovídal jeho věku (22 let), skutečnosti, že byl dělníkem v uranovém dole. Žalovaná svévolně uvádí, že žalobce dané výroky nepronášel aktivně a z vlastní vůle. Pohnutka „nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení“ je dána přímo ve skutkové podstatě trestného činu pobuřování, za který byl odsouzen. Tehdejší obhajobu žalobce, nelze dnes považovat za relevantní zdroj informací, neboť žalobce se jí pochopitelně snažil zmírnit hrozící následky svého jednání. 8. Zatřetí žalobce nesouhlasí s hodnocením, že zprostředkování kontaktu s Václavem Havlem a Jiřím Dienstbierem, se kterými se seznámil ve věznici v Plzni na Borech (což potvrzuje svou svědeckou výpovědí M. P.) nebylo politicky motivováno. Již z této skutečnosti je zřejmé, že jeho jednání mělo protikomunistický motiv. 9. Začtvrté stran aktivit kolem časopisu Kordula svědek M. P. vypověděl, že ho žalobce pomáhal roznášet a rozepisovat na psacím stroji. Dále upozorňuje na odborné stanovisko Archivu bezpečnostních složek ze dne 13. 5. 2014, ve kterém se uvádí, že „v samizdatovém časopisu Kordula byly články o hudbě, životě mladých lidí v Žirovnici a obsahoval také politicky laděné články, které svým obsahem mohly být pro komunistický režim nepohodlné. / Odbor kultury Jihočeského KNV hodnotil časopis Kordula jako hrubě protisocialisticky zaměřený.“ Žalobce odkazuje rovněž na list poznámek ve věci M. P. Podle žalobce rovněž lze jeho součinnost s M. P. a J. V., za kterou byly odsouzeni, považovat za jednání ve skupině (ve smyslu § 3 odst. 3 zákona). 10. Zapáté žalobce upozorňuje na rozpor v posouzení jeho žádosti a žádosti M. P. (které bylo vyhověno); jejich činnost byla ve dvou bodech identická (trestní odsouzení a časopis Kordula). Jeho jednání tak lze označit za aktivní odpor proti komunistickému režimu, toto jednání naplňuje znaky § 2 písm. b) zákona a to ve formách uvedených v § 3 a 4 tohoto zákona. V řízení byla prokázána souvislost mezi uvědomělými protikomunistickými postoji žalobce a závažným postihem, kterému ze strany režimu čelil. Žalovaná si navíc v odvolacím řízení mohla vyžádat odborné stanovisko Ústavu pro studium totalitních režimů. 11. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání doručeném soudu dne 28. 7. 2016. K žalobním námitkám uvedla následující: 12. K první žalobní námitce, že pojem veřejnost ve smyslu zákona nelze vykládat pouze pomocí výkladových ustanovení trestního zákoníku. Účelem zákona je ocenit osoby, které bojovaly proti komunismu nejen svým jednání, ale také svým příkladem. Veřejné politické a společenské postoje zastávané jednotlivými osobami, by tedy měly mít potenci oslovit a inspirovat širší veřejnost. Pojem „veřejnost“ ve smyslu zákona je tedy užší (restriktivněji vykládaný) než obdobný pojem užívaný pro potřeby trestního práva. 13. Ke druhé žalobní námitce, že při hodnocení jednání žadatelů podle zákona nelze brát v potaz pouze hodnocení skutkového stavu věci (co do objektivní a subjektivní stránky), tak jak ji za minulého režimu provedl soud. Tehdejší soudy neposuzovaly jednání žalobce z hlediska intencí, které sleduje zákon. Citace z výpovědi žalobce v rámci uvedeného trestního řízení byla jen jedním z dílčích podkladů, kterým se žalovaná zabývala. 14. Ke třetí žalobní námitce, že v řízení nebyly prokázány žádné navazující aktivity žalobce na uvedené kontakty (V. Havla a J. Dienstbiera). Navázání kontaktů nenaplňuje znaky žádné formy odboje proti komunismu dle § 3 zákona. 15. Ke čtvrté žalobní námitce, že žalovaná nehodnotí obsah časopisu Kordula jako protikomunistický, žalovaná se řídí zásadou volného hodnocení důkazů (podkladové materiály pro ni nejsou svou interpretací skutečností závazné). Žalobce z „listu poznámek“ cituje selektivně, např. na str. 5 je uvedeno, že „časopis nebyl primárně zaměřen proti komunistickému režimu“. Navíc zapojení žalobce stran časopisu Kordula nebylo dostatečně prokázáno; jeho dva dopisy v časopisu uveřejněné byly pouze „pozdravem z vojny“. 16. K páté žalobní námitce, že ve věci M. P. bylo rozhodnuto neopodstatněně jinak, uvedla, že tomu tak bylo z důvodu styků p. M. P. se signatářkami Charty 77 L. Š. a A. M., od nichž opakovaně obdržel různé tiskoviny (samizdatová literatura, Infochy, materiály VONS),