6 Azs 163/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 140/2017- 51 - text 6 8 A 140/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalované A. T. B., místo pobytu neznámé zastoupený opatrovnicí Mgr. Barbarou Martinů, advokátkou se sídlem Na vrstvách 827/11, 140 00 Praha 4 Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 8. 2017, č. j. MV-73479-5/SO-2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené opatrovnici žalobce, Mgr. Barbaře Martinů, advokátce, se za zastoupení žalobce v řízení přiznává částka 4 114 Kč, která jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Městského soudu v Praze. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Na základě oznámení o zahájení správního řízení ze dne 24. 3. 2015 bylo zahájeno řízení o ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana EU podle § 87f odst. 1 ve spojení s § 87e odst. 1 ve spojení s § 87d odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“ nebo „zákon“) z důvodu, že žalobce ohrožuje bezpečnost státu a závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, neboť byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 2 T 106/2014, byl žalobce uznán vinným ze spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku (č. 40/2009 Sb.) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že zaútočil žiletkou na svou přítelkyni; a dále zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že nejméně od července 2013 do 2. 8. 2014 psychicky i fyzicky tuto svou přítelkyni týral, fyzicky ji napadal apod. Tento rozsudek byl k odvolání žalobce potvrzen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2015. sp. zn. 7 To 491/2014. 2. V rámci správního řízení bylo zjištěno, že žalobce v ČR žije již 13 let, dále že měl s jinou ženou syna A. narozeného v r. ..., který byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 24. 9. 2014 svěřen do péče matky a žalobci byla stanovena povinnost platit výživné. Ze zprávy OSPOD poté vyplynulo, že žalobce se se synem nestýká, nejeví o něj zájem (viděli se asi třikrát); syn oslovuje „tati“ současného přítele matky; současně že žalobce neplatí na syna výživné. Dále bylo zjištěno, že žalobce byl na základě rozhodnutí Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 4. 2016 podmíněně propuštěn na svobodu, přičemž mu byla stanovena zkušební doba do 27. 12. 2017. 3. V průběhu řízení žalobce rovněž požádal o jeho přerušení z důvodu, že u opatrovnického soudu je projednáván návrh žalobce na úpravu poměrů k nezletilému synovi; žalobce výsledek tohoto řízení považuje za předběžnou otázku – pokud by mu bylo přiznáno právo styku s nezletilým synem, potom by mu nemohl být ukončen přechodný pobyt. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, (dále jen „ministerstvo“) usnesením ze dne 24. 5. 2016 tomuto návrhu nevyhovělo s tím, že přiznání práva osobního styku s nezletilým synem není důvodem, pro který by nebylo možné ukončit přechodný pobyt žalobce z důvodu narušení veřejného pořádku závažným způsobem. 4. Rozhodnutím ministerstva ze dne 8. 3. 2017, č. j. OAM-894-30/ZR-2015, byl následně žalobci ukončen jeho přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU podle ustanovení zákona o pobytu cizinců uvedených v bodě 1; současně mu byl udělen podle § 87f odst. 3 zákona výjezdní příkaz (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Ministerstvo s ohledem na zjištěné sociální a zejména rodinné vazby žalobce konstatovalo, že rozhodnutí nepředstavuje nepřiměřený zásah do jeho rodinného či soukromého života (ve srovnání s tím, jaké trestné činnosti se žalobce dopustil). 5. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, které žalovaná rozhodnutím ze dne 3. 8. 2017, č. j. MV-73479-5/SO-2017, zamítla (dále jen „napadené rozhodnutí“). 6. Žalobce se s tímto výsledkem neztotožnil a proti uvedenému rozhodnutí podal dne 22. 8. 2017 k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu podle § 65 s. ř. s. 7. V řízení žalobce nejprve zastupoval advokát MgA. Mgr. Pavel Kryl, který ale sdělením ze dne 25. 3. 2020 soudu sdělil, že žalobci vypověděl poskytování právních služeb. Městský soud následně přistoupil ke zjišťování, kde v současnosti žalobce pobývá; za tímto účelem se dotázal jednak věznice Rapotice, ve které žalobce vykonával trest odnětí svobody, jednak Ministerstva vnitra. Z vyjádření ministerstva vyplynulo, že v současné době neeviduje informaci o pobytu žalobce. Městský soud se následně dotázal bratra žalobce, zda je mu známo, kde v současnosti pobývá. Z jeho vyjádření vyplynulo, že žalobce se již nenachází v ČR, jeho bratr přitom neví, kde pobývá. V návaznosti na tato zjištění městský soud žalobci usnesením ze dne 22. 10. 2020 ustanovil opatrovnici, advokátku Mgr. Barbaru Martinů, a to na základě § 29 odst. 3 o. s. ř. užitého na základě § 64 s. ř. s. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 8. Žalobce proti napadenému rozhodnutí namítá zaprvé, že správní orgány v řízení nepostupovaly řádně a nedostatečně zjistily skutkový stav. Žalobce upozorňuje, že správní orgány měly zohlednit skutečnost, že bylo vedeno soudní řízení o přiznání práva styku s jeho nezletilým synem. Podle žalobce by přiznání takového práva bránilo ukončení jeho přechodného pobytu. Odkazuje přitom na právní úpravu účinnou v době zahájení řízení, konkrétně na § 87f odst. 2 písm. c) bod 1 zákona o pobytu cizinců. 9. Ministerstvo vnitra tedy mělo předně řízení k žádosti žalobce přerušit. Pokud se tak nestalo, tak měla žalovaná v souladu se zásadami zakotvenými v § 3, § 50 odst. 3 a § 52 správního řádu zjistit výsledek opatrovnického řízení, o němž měla povědomí. Již před vydáním napadeného rozhodnutí přitom nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 5. 4. 2017, kterým bylo žalobci ponecháno právo se se synem stýkat. Žalobce nemohl rozsudek přiložit k odvolání, protože ke dni jeho podání nebyl ještě ani vydán. 10. Žalobce se nyní nachází v situaci, kdy mu na jedné straně byl rozhodnutím soudu umožněn pravidelný styk se synem, na druhé straně mu ale bylo ukončeno pobytové oprávnění, toto své právo tudíž nemůže fakticky vykonávat. 11. Žalobce zadruhé namítá, že správní orgány zcela nedostatečně posoudily jednotlivé důvody pro posouzení přiměřenosti zásahu ukončení přechodného pobytu do jeho rodinného a soukromého života. Žalované bylo známo, že v ČR pobývá rovněž bratr žalobce se svou manželkou, ale nijak tuto okolnost nezohlednila. S bratrem má přitom žalobce pevný vztah. Žalovaná rovněž vycházela ze starých informací o vztahu žalobce a jeho nezletilého syna uvedených v rozsudku opatrovnického soudu ze dne 24. 9. 2014, jímž byl ten to syn svěřen do péče matky; a dále ze zprávy OSPOD z 11. 1. 2016, která ovšem nemůže nahradit např. výslech matky. 12. Závěrem žalobce navrhl, aby soud v rámci dokazování provedl výslech matky syna žalobce, výslech samotného žalobce a také výslech bratra žalobce. 13. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 19. 9. 2017 uvedla, že ze skutečnosti, že žalobce požádal o úpravu poměrů ke svému nezletilému synovi až poté, co bylo zahájeno řízení o ukončení jeho přechodného pobytu – a s ohledem na zprávu OSPOD – je zřejmé, že tento návrh byl podán účelově s cílem zachování pobytu na území. Žalovaná dále uvedla, že žalobní námitky považuje za nedůvodné, a navrhuje tedy žalobu zamítnout. III. Posouzení žaloby 14. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel přitom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl městský soud bez nařízení jednání, neboť žalobce na výzvu soudu podle § 51 s. ř. s. nijak nereagoval; žalovaná s takovým postupem vyslovila souhlas. 15. Žaloba není důvodná. 16. Podle § 87f odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném ke dni zahájení řízení (tj. znění účinné do 17. 12. 2015), [m]inisterstvo ukončí rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie1b), který sám není občanem Evropské unie, přechodný pobyt na území, pokud o to požádá nebo z důvodů uvedených v § 87e. Toto ustanovení dále odkazuje na § 87d odst. 1 zákona 17. Podle § 87d odst. 1 písm. b) zákona ve znění účinném ke dni zahájení řízení, [m]inisterstvo žádost o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území zamítne, jestliže je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. 18. Podle § 87 odst. 2 písm. b) zákona ve znění účinném ke dni zahájení řízení, [m]inisterstvo rozh