7 Azs 79/2009 — Nejvyšší správní soud

8 A 169/2017- 44 - text 9 8 A 169/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobců proti žalovanému a) P. P. b) J. P. oba zastoupeni JUDr. Danielem Hlaváčem, advokátem se sídlem Jandova 8, Praha Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2017, č. j. MZP/2017/500/443 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2017, č. j. MZP/2017/500/443 a rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Praha, ze dne 12. 7. 2017, č. j. ČIŽP/41/2017/80, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům rovným dílem na náhradě nákladů řízení 21 455,20 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žaloba směřuje proti rozhodnutí žalovaného č. j. MZP/2017/500/443 ze dne 5. 9. 2017 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Praha (dále jen „ČIŽP“), ze dne 12. 7. 2017, č. j. ČIŽP/41/2017/80 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobcům uložena nápravná opatření dle ustanovení § 86 odst. 1 č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, spočívajících v odstranění výsadby lesních dřevin na pozemku p. č. X v k.ú. X, který je součástí evropsky významné lokality (dále též jen „EVL“) Polabské hůry. Zároveň byla žalobcům uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000,- Kč. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. První žalobní námitka shora uvedeným rozhodnutím vytýká nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a to s ohledem na skutečnost, že se správní orgány nezabývaly a nevypořádaly se stavem předmětného pozemku před výsadbou dřevin. Žalobci popírají jakýkoliv podíl na výsadbě dřevin resp. péči o ně, přičemž dle odborného posouzení se odhaduje stáří dřevin (tedy období výsadby) cca a 7-8 let (v průběhu správního řízení nikdo stáří dřevin nerozporoval, tedy dobu výsadby lze zhruba označit někde kolem roku 2008, když EVL Polabské hůry vznikla až v roce 2013) a není zřejmé, jakým způsobem správní orgány k takovému závěru dospěly. Obě rozhodnutí neobsahují uvedení všech podkladů svědčících o věrohodném prokázání údajné péče resp. tvrzené údržby vysázených dřevin, i jednotlivé jejich hodnocení, dále úvahy, jakými se orgány řídily při výkladu právních norem a rovněž odůvodnění zamítnutí jednotlivých námitek žalobců. 3. Druhý žalobní bod směřuje k porušení principu zákazu přímé retroaktivity právních předpisů, principu legitimního očekávání a právní jistoty a to s ohledem na to, že lokalita Polabské hůry byla zařazena na seznam EVL nařízením vlády č. 318/2013 Sb. s účinností ke dni 29. 10. 2013 a k vysázení dřevin došlo neznámou osobou více než pět let před zařazením předmětného pozemku do EVL (což nikdy v průběhu správního řízení nerozporoval) a nyní mají žalobci nést značné finanční náklady v souvislosti s odstraněním dřevin, což nelze spravedlivě vynucovat a nelze tak přenášet povinnosti, které by stát měl plnit sám. 4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, jelikož trvá na správnosti i zákonnosti napadeného rozhodnutí. Ke skutečnostem namítaným v žalobě, které se do značné míry shodují s námitkami uplatněnými v odvolání i během správního řízení, odkazuje žalovaný v plném rozsahu na odůvodnění napadeného rozhodnutí a rozhodnutí inspekce. 5. Žalovaný setrval na svém názoru, že žalobcům správní orgány nedávají za vinu vysázení dřevin na předmětném pozemku, neboť vzhledem k značnému časovému odstupu (7 – 8 let) to nebylo možné prokázat (ačkoliv tomu mnohé skutečnosti nasvědčují). Ovšem v průběhu správního řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobci jakožto vlastníci předmětného pozemku o tuto nemovitou věc pečují a to včetně péče o nepovoleně vysázené dřeviny. Ze žádosti žalobců o stanovisko dle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny ze dne 25. 8. 2015 je patrné, že žalobci každoročně sečou travnatý porost na pozemku a o pozemky pečují za určité finanční prostředky. Obsékání mladých stromků jednoznačně přispívá k jejich zachování na daném pozemku (i vzhledem k žalobci konstatované 50% ujímavosti stromků). Výše uvedené podporují i skutečnosti shledané v protokolu ze dne 3. 2. 2016 z kontroly provedené dne 25. 6. 2015 (dle sdělení žalobců proběhla před kontrolou seč, a to začátkem června 2015) a zachycené na přiložené fotodokumentaci. Z uvedeného vyplývá, že ačkoliv žalobci coby vlastníci předmětného pozemku věděli o jeho ekologické hodnotě, o jeho zařazení do EVL Polabské hůry i o záměru vyhlásit v dané lokalitě přírodní památku, tak soustavně pečovali o pozemek i o údajně třetí osobou nelegálně vysazené dřeviny (zřejmě v rozsahu obsékání, údržby oplocenek apod.). Popsaným jednáním vlastníci pozemku přispívali k degradaci cenných a chráněných stanovišť (jak mimo napadená rozhodnutí vyplývá např. z odborného stanoviska Agentury ochrany přírody a krajiny ze dne 3. 10. 2016), čímž došlo k naplnění ustanovení § 86 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, a uložení nápravného opatření tak bylo na místě. Ostatně i na základě § 507 zákona č. 89/2012 Sb. jsou vlastníci pozemku rovněž vlastníky dřevin na něm rostoucích a lze konstatovat i preventivní povinnost vlastníků nemovitých věcí. Na základě čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod lze konstatovat, že vlastnictví zavazuje, nesmí být zneužito v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a jeho výkon nesmí poškozovat přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Žalobci o existenci dřevin (údajně vysázených třetí osobou) věděli již cca 7 – 8 let a proti uvedenému zásahu do svého pozemku a do EVL Polabské hůry nikterak nezasáhli. Naopak nebýt péče o pozemek a o dřeviny samotné (cílené obsékání mladých stromků s oplocenkami – při plošné seči by zejména v počátcích došlo rovněž k posekání kmínků vysázených dřevin), nedospěla by lokalita do současného stavu, kdy hrozí, že rostoucí dřeviny budou dále degradovat chráněná stanoviště, v důsledku čehož dojde k již nenávratnému poškození EVL. Výše uvedené závěry včetně uvedení konkrétních podkladů pro ně a jejich zhodnocení dle žalovaného vyplývají z obou napadených rozhodnutí. Právní úvahy a hodnocení příslušných ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny jsou rovněž dostatečným způsobem zachyceny v odůvodnění obou rozhodnutí. Žalovaný také odmítá námitku absence vypořádání námitek žalobců a odkazuje na napadená rozhodnutí. 6. Žalovaný dále zásadně nesouhlasí s tvrzenou skutečností, že EVL Polabské hůry byla zařazena na seznam evropsky významných lokalit nařízením vlády č. 318/2013 Sb. Uvedeným nařízením proběhla pouze „aktualizace“ národního seznamu evropsky významných lokalit s dílčími změnami. Nicméně EVL Polabské hůry (kód lokality CZ0210713) byla na seznam EVL zařazena coby příloha č. 80a k nařízení vlády č. 132/2005 Sb. Proto úvahy o retroaktivním působení zákona o ochraně přírody a krajiny a nařízení vlády č. 318/2013 Sb. se žalovanému jeví jako zcela liché. Navíc je potřeba zdůraznit, že žalobcům nebylo v předmětném správním řízení vytýkáno samotné vysazení dřevin, ale následná mnohaletá péče spočívající v důsledném obsekávání vysazených stromků, která i přes žalobci uváděnou 50% úmrtnost stromků (je patrné, že žalobci o stromky dbají, pokud takovým údajem disponují a uvádějí jej) dospěla k poměrně ucelené výsadbě v dobré kondici prokázané v předkládaném spisovém materiálu. Žalovaný se dále neztotožňuje s názorem, že opatření k odstranění následků výsadby by měl na své náklady nést stát. Primárně stát nemůže zasahovat do vlastnictví žalobců odstraňováním částí jejich nemovité věci, ale především to byli právě žalobci, kteří svým jednáním zapříčinili současný stav degradace předmětu ochrany EVL Polabské hůry. 7. Žalobci na toto vyjádření reagovali replikou, ve které uvedli, že žalovaný – jako ústřední orgán výkonu státní správy v oblasti EVL – uvádí, že oblast Polabské hůry (kód CZ0210713) byla jako evropsky významná lokalita zařazena na seznam nařízením vlády „coby příloha č. 80a k nařízení vlády č. 132/2005 Sb.“ To je sice pravda, ale pouze částečně. Stalo se tak až nařízením vlády č. 371/2009 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 132/2005 Sb., kterým se stanoví národní seznam evropsky významných lokalit, ve znění nařízení vlády č. 301/2007 Sb. Žalovaný se snad snaží navodit dojem, že byly Polabské hůry evropsky významnou lokalitou již v roce 2005 – tedy od účinnosti nařízení č. 132/2005 Sb. – což není pravda. Žalobci z opatrnosti prostudovali Přílohu částky 46 Sbírky zákonů ze dne 15. 4. 2005, jež čítá cca 1750 stran A4 a evropsky významnou lokalitu Polabské hůry v „prvotním znění“ neidentifikovali. Skutečností jest, že byla nařízením vlády č. 371/2009 Sb., vložena nová Příloha č. 80a, kterou byla oblast Polabs