10 As 174/2017 — Nejvyšší správní soud

8 A 189/2017- 36 - text 8 8 A 189/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalované Mgr. J. P., LL.M., zastoupený JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem Čelakovského sady 433/10, 120 00 Praha 2 Policejní prezidium ČR, ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál se sídlem poštovní schránka 62, 170 89 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2017, č. j. PPR-24573-3/ČJ-2017-990450 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2017, č. j. PPR-24573-3/ČJ-2017-990450, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, oddělení pro zbraně a bezpečnostní materiál Praha IV (dále jen „Policie ČR“), při své činnosti zjistilo, že proti žalobci, držiteli zbrojního průkazu, je vedeno trestní stíhání (na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 1. 2016, které nabylo právní moci dne 24. 8. 2016) pro následující trestné činy: 1) přečin způsobení úpadku podle § 224 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku (č. 40/2009 Sb.) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a 2) zvlášť závažný zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (s trestem odnětí svobody v rozpětí 5 -12 let) spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, a to formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. 2. Na základě této informace Policie ČR zahájila s žalobcem řízení o zajištění zbrojního průkazu podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (dále jen „zákon o zbraních“ nebo „zákon“); následně rozhodnutím ze dne 14. 7. 2017, č. j. KRPA-217862-13/ČJ-2017-0014IY rozhodla o zajištění zbrojního průkazu žalobce a uložila mu v souladu s § 57 odst. 3 zákona o zbraních povinnost tento zbrojní průkaz bezodkladně odevzdat do úschovy příslušnému útvaru (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Policie ČR zhodnotila, že žalobce je stíhán pro úmyslný trestný čin. Současně uvedla, že zajištěním zbrojního průkazu je sledována ochrana společnosti před možným zneužitím zbraně osobou trestně stíhanou pro úmyslný trestný čin. Ze strany žalobce totiž nelze vyloučit možné vyhrožování nebo ohrožení osob zúčastněných na uvedené trestní věci (obětí, svědků, znalců apod.). Je tedy dán veřejný zájem na ničím neovlivňovaném průběhu trestního řízení. Policie ČR rovněž ztotožnila trestné činy, z jejichž spáchání byl žalobce obviněn, s těmi uvedenými v § 22 odst. 1 zákona o zbraních. 3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 9. 2017, č. j. PPR-24573-3/ČJ-2017-990450, zamítl (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalovaný zhodnotil, že úvaha Policie ČR sice není obsáhlá, ale je z ní jednoznačně patrný důvod rozhodnutí. 4. Žalobce se s tímto výsledkem neztotožnil a proti uvedenému rozhodnutí podal dne 21. 11. 2017 k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu podle § 65 s. ř. s. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobce proti napadenému rozhodnutí namítá zaprvé, že rozhodnutí správních orgánů budí vážné pochybnosti o tom, zda tyto orgány vůbec provedly úvahu o tom, zda je třeba zbrojní průkaz žalobci zajistit, či nikoliv. Případně tato úvaha byla provedena naprosto nevyhovujícím způsobem, a tedy nevyhovuje kritériím správního uvážení, tak jak byly vymezeny v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 1992, č. j. 6 A 6/92-3. Správní orgány se omezily pouze na obecná konstatování, nijak je ale neporovnaly se zjištěným skutkovým stavem, resp. skutkový stav v dostatečné míře ani nezjišťovaly. Správní orgány nevzaly do úvahy, jaká trestná činnost je žalobci kladena za vinu, zda se v minulosti dopustil nějakého násilného jednání či zda lze z jakéhokoliv prokazatelného důvodu usuzovat na hrozící riziko zneužití zbraně. 6. Zadruhé žalobce uvádí, že v době, kdy byl jeho zbrojní průkaz zajištěn, již ani žádnou zbraň v držení neměl; tato skutečnost byla správním orgánům známa. Pokud by žalobce chtěl novou zbraň nabýt, mohl by tak učinit pouze na základě povolení příslušného orgánu, resp. na základě ohlášení. V takovém případě by Policie ČR mohla neprodleně reagovat zajištěním zbraně. Zajištění konkrétní zbraně by mělo mít před zajištěním zbrojního průkazu vždy přednost, neboť nebezpečí může být způsobeno právě takovou zbraní, nikoliv samotným zbrojním průkazem. 7. Zatřetí žalobce namítá, že správní orgány naprosto nerespektovaly jeho základní práva zakotvená v čl. 40 Listiny základních práv a svobod rozvinutá zejména v § 2 trestního řádu (č. 141/1991 Sb.). Žalovaný v napadeném rozhodnutí opakovaně konstatoval, že trestní stíhání žalobce je zřejmě důvodné, když se žalobci ani za rok a půl od jeho zahájení „nepodařilo prokázat svou nevinu“ (apod.). V souladu s § 170 odst. 1 trestního řádu by vyšetřování mělo být skončeno do šesti měsíců od jeho zahájení. Vyšetřování však běží (ke dni podání žaloby) již více než rok a půl. To svědčí spíše pro závěr, že se orgánům činným v trestním řízení nedaří shromáždit dostatek důkazů, které by mohly být podkladem pro podání obžaloby. 8. Žalovaný ve svém vyjádření z 23. 1. 2018 nad rámec napadeného rozhodnutí k první žalobní námitce uvedl, že trestné činy, z nichž je žalobce obviněn, nejsou bagatelní, naopak jedná se o trestné činy spáchané v rámci organizované zločinecké skupiny. Dále, že zajištění zbrojního průkazu není odvislé od obvinění z páchání násilné trestné činnosti, zneužití zbraně apod. 9. Dále ke druhé žalobní námitce uvedl, že pro rozhodnutí o zajištění zbrojního průkazu není rozhodné, zda jeho držitel vlastní zbraně či nikoliv. Neomezené držení zbrojního průkazu umožňuje jeho držiteli nabývat do vlastnictví zbraně kategorie C a střelivo, a to bez předchozího souhlasu příslušného útvaru policie; rovněž mu může být zbraň přenechána jiným držitelem zbrojního průkazu. Při zajištění zbrojního průkazu došlo rovněž k vyznačení této skutečnosti v Centrálním registru zbraní; žalobce se tak nemůže legálně ke zbraním a střelivu dostat, což je rovněž smyslem institutu zajištění zbrojního průkazu. 10. Ke třetí žalobní námitce uvádí, že nemá žádnou oporu v textu napadeného rozhodnutí, jedná se o pouhou fabulaci žalobce. III. Posouzení žaloby 11. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel přitom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. 12. Městský soud shledal, že v daném případě jsou splněny podmínky pro postup soudu podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož [s]oud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. 13. Podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních, [p]říslušný útvar policie může rozhodnout o zajištění zbraně kategorie A, B nebo C, střeliva do těchto zbraní, zbrojního průkazu, zbrojní licence, průkazu zbraně nebo zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva, povolení k vývozu podle zákona o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, evropský zbrojní pas, v němž jsou zapsány zbraně kategorie A, B nebo C, povolení k přepravě nebo hlášení přepravy zbraní a střeliva podle § 50 nebo 50a, jestliže proti jejich držiteli bylo zahájeno v případě fyzické osoby trestní stíhání pro trestný čin uvedený v § 22 odst. 1. 14. Žalobce předně namítá, že správní orgány de facto vůbec neprovedly správní uvážení, které má k rozhodnutí podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních vést, tedy že neprovedly úvahu, jejíž provedení je k přijetí takového rozhodnutí nezbytné. V důsledku tak žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 15. Městský soud se s touto žalobní námitkou ztotožňuje. 16. Předně je třeba říci, že v posuzovaném případě zákon skutečně svou dikcí (příslušný útvar policie může rozhodnout) zakládá prostor a rovněž povinnost správního orgánu k provedení správního uvážení. Tento prostor pro uvážení, resp. oprávnění správního orgánu – po provedeném správním uvážení – rozhodnout o zajištění zbrojního průkazu, se ale aktivuje až ve chvíli, kdy jsou naplněny zákonem stanovené předpoklady (je naplněna hypotéza právní normy). Takovým předpokladem v daném případě je skutečnost, že proti žalobci – držiteli zbrojního průkazu – bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v § 22 odst. 1 (viz znění § 57 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních).