2 As 19/2004 — Nejvyšší správní soud

8 A 37/2017- 123 - text 10 8 A 37/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců Mgr. Andrey Veselé a JUDr. Ing. Jana Kratochvíla ve věci žalobce proti žalovanému JUDr. M. M., narozený ... soudní exekutor se sídlem Plzeňská 298/276, Praha 5 zastoupený advokátem Mgr. Janem Hynštem, se sídlem Vrázova 7, Praha 5 Ministr spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 3. 2. 2017, č.j. MSP-764/2016-OOJ-SO/4 t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto podle § 122 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „ExŘ“), o pozastavení výkonu exekutorského úřadu žalobce z důvodu zahájení jeho trestního stíhání podle usnesení PČR SKPV č.j. KRPA-308761/Tč-2014-000093, ze dne 24. 10. 2016, pro zločin účasti na organizované zločinecké skupině, zneužití pravomoci úřední osoby, přijetí úplatku a dále přečin účastenství ve formě pomoci k přečinu poškození věřitele. Výkon exekutorského úřadu byl pozastaven do pravomocného skončení trestního stíhání, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci doručením dne 7. 2. 2017. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné. Namítl, že ačkoliv uznává naplnění podmínky pro vydání rozhodnutí, ministr spravedlnosti měl v rámci svého oprávnění přihlédnout i k jiným okolnostem případu. Žalobce dále uvedl, že ministr spravedlnosti se nijak nevypořádal s jeho námitkami ve vyjádření ze dne 5. 12. 2016, nezahájil úkony v rámci správního řízení k potvrzení či vyvrácení závěrů policejního orgánu stran toho, že se měl dopustit uvedených zločinů, ani neprovedl kontrolu exekutorského úřadu za účelem zjištění, zda exekuce, v nichž mělo dojít k uvedeným zločinům žalovaného, byly vedeny zákonně. Dle názoru žalobce zcela absentovalo správní uvážení žalovaného, které by bylo podloženo důkazy, odůvodňující závěr o tom, že jednání žalobce, kterého se měl dopustit, je způsobilé podstatně ohrozit důvěru ve spravedlivý a nezávislý výkon činnosti exekutora. 3. Žalobce dále namítl, že dle jeho názoru neproběhl proces ve smyslu správního řádu a byla porušena také jeho další procesní práva (neposkytnutí příležitosti k hájení práv a zájmů, neposkytnutí možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, s tím, že rozhodnutí dozorového státního zástupce o vyřízení stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání je „novotou“, s níž se neměl možnost seznámit před vydáním rozhodnutí). Došlo též k porušení zásady rovnosti stran. Žalovaný pochybil, pokud poměřuje veřejný zájem a subjektivní právo žalobce, kdy převážení veřejného zájmu je odůvodněno pouze tzv. „povahou trestné činnosti“ a obavou ze snížení důstojnosti. Doplnil, že není pravdou, že negativní důsledky pozastavení výkonu úřadu mohou být zmírněny zákonnou úpravou zastupování exekutora, s tím, že rozhodnutí žalovaného bude mít likvidační důsledky pro celý exekutorský úřad (zánik klientely, nutnost propouštění zaměstnanců). 4. V doplnění žaloby ze dne 10. 2. 2017 žalobce popsal aktuální situaci v exekutorském úřadu. Závěrem uvedl, že napadené rozhodnutí rovněž považuje za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, pro které bylo vydáno, zároveň skutkový stav vyžaduje rozsáhlé a zásadní doplnění, a konečně, že žalovaný porušil podstatným způsobem ustanovení správního řádu o řízení před ním, což má za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že správní orgán při hodnocení podkladů zkoumá pouze, zda jsou splněny materiální a formální podmínky pro vydání rozhodnutí, tedy zda je proti žalovanému zahájeno trestní stíhání a zda jednání, pro které je trestně stíhán, je způsobilé podstatně narušit důvěru ve spravedlivý a nezávislý výkon exekuční činnosti. Formální podmínky dle § 122 odst. 1 ExŘ byly v daném případě splněny kumulativně. Zároveň je třeba zkoumat i podmínku materiální, tedy zda je vzhledem k jednání kladenému žalobci za vinu a k povaze funkce exekutora žádoucí, aby do doby skončení trestního stíhání nevykonával funkci exekutora, kdy je třeba správního uvážení. Správní uvážení není libovůlí, nýbrž volnou úvahou v zákonem určených mezích s nutností porovnávat konkrétní okolnosti každého případu. Žalovaný zároveň odkázal na rozhodnutí NSS ze dne 26. 10. 2005, č.j. 4 As 26/2004-51 a usnesení NSS ze dne 19. 7. 2012, č.j. 3 Azs 10/2012-43. Uvedl, že mantinely správní diskrece jsou vytyčeny usnesením o zahájení trestního stíhání. Žalovaný není oprávněn revidovat závěry orgánů činných v trestním řízení. Správní orgán není vázán návrhy účastníků, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci, tedy pokud má za to, že byl dostatečně zjištěn skutkový stav, není povinen navržený důkaz provést, přičemž odkázal na rozhodnutí NSS č.j. 5 As 29/2009-48, závěrem pak na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2016, č.j. 8 A 82/2012-41. Provedení kontroly exekutorského úřadu by s ohledem na probíhající trestní řízení nebylo účelné. Žalobce byl oznámením o zahájení správního řízení ze dne 29. 11. 2016, č.j. MSP-764/2016-OOJ-SO/2, podrobně informován o svých právech ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Žalovaný dále uvedl, že jelikož usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo zrušeno, ale naopak je pravomocné, nebylo třeba obstarat rozhodnutí dozorového státního zástupce o stížnosti obviněných jako podklad pro rozhodnutí. Závěrem žalovaný doplnil, že primárním účelem pozastavení výkonu exekutorského úřadu je vystříhání se nebezpečí ohrožení důvěry veřejnosti v nestranný a odborný výkon exekutorského úřadu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, jelikož se zabýval všemi relevantními okolnostmi případu, a napadené rozhodnutí považuje za důvodné a žádoucí. III. Posouzení žaloby 6. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. ledna 2018, č. j. 8 A 37/2017-63, žalobu zamítl. 7. Na základě kasační stížnosti žalobce ve věci rozhodoval Nejvyšší správní soud, který rozsudkem ze dne 27. června 2019, č. j. 9 As 28/2018-37, rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 8. Důvodem pro zrušení rozsudku městského soudu byla skutečnost, že žalobce v podané žalobě označil jako žalovaného Ministerstvo spravedlnosti České republiky, avšak tento subjekt nebyl způsobilý být žalovaným - neměl pasivní legitimaci podle § 69 soudního řádu správního. Nejvyšší správní soud zde poukázal na ust. § 122 odst. 1 a odst. 4 exekučního řádu, z nichž vyplývá, že v projednávané věci je ministr spravedlnosti svébytným správním orgánem a jako takový měl právě jen on procesní způsobilost stát na straně žalované. 9. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že „[21] Pokud bez ohledu na výše uvedené městský soud jednal jako se žalovaným s Ministerstvem spravedlnosti, zatížil své řízení vadou ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než napadený rozsudek z tohoto důvodu zrušit. Jako s účastníkem řízení, který má procesní práva a procesní povinnosti, totiž městský soud jednal s někým, s kým podle pravidel, jimiž se řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu řídí, být jednáno nemělo.“ 10. Městský soud proto v dalším řízení jednal s ministrem spravedlnosti jako se žalovaným a vyzval jej k vyjádření k žalobě. 11. Ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešová ve svém vyjádření ze dne 21. 10. 2019 odkázala na předešlé vyjádření Ministerstva spravedlnosti v této věci a k tvrzenému nesprávnému právnímu posouzení věci uvedla, že se ztotožňuje se závěry, které ve svém rozsudku koncipoval Nejvyšší správní soud, jmenovitě v odstavcích 26 až 28. Ohledně tvrzených vad správního řízení pak odkázala na odstavce 29 a 30 citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu a konečně k námitce likvidačních důsledků napadeného rozhodnutí citovala z bodu 16 původního rozsudku městského soudu, resp. z odstavce 25 rozsudku Nejvyššího správního soudu. 12. Při jednání soudu dne 8. ledna 2020 setrvali účastníci na svých skutkových i právních stanoviscích. Žalobce navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, pověřená zástupkyně žalované navrhla zamítnutí žaloby. 13. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Ze správního spisu předloženého žalovaným soud zjistil následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: Usnesením č. j. KRPA-308761/TČ-2014-000093, ze dne 24. října 2016, bylo podle § 160 odst. 1, 5 tr. řádu zahájeno trestní stíhání žalovaného pro zločin účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, zločin