3 As 24/2004 — Nejvyšší správní soud

8 A 63/2017- 48 - text  10 8 A 63/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: X proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 426/16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.1.2017, č.j. MSP-174/2015-ODSK-OTC/22 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým jí byla podle § 24 odst. 1 písm. b) a § 28 odst. 1 písm. b) za užití § 29 písm. b) zákona č. 45/2013Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále „zákon o obětech trestných činů“ nebo jen „zákon“) přiznána peněžitá pomoc ve výši 25 000 Kč. V částce 25 000 Kč pak byla s odkazem na § 29 písm. b) zákona o obětech trestných činů žádost žalobkyně o poskytnutí peněžité pomoci zamítnuta. 2. Žalobkyně uvedla, že se stala v době od 1.9.2010 do října 2013 obětí trestné činnosti, a to zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. b), c), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Uvedenou trestnou činnost spáchal X (dále též jen „pachatel“), který byl za to pravomocně odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2015, č.j. 2 T 119/2015-527. 3. Napadené rozhodnutí považuje žalobkyně za nesprávné, neboť skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu s trestním spisem, který byl podkladem pro toto rozhodnutí. 4. Žalobkyně měla po celou dobu trestního řízení za to, že proti obviněnému řádně uplatnila nárok na náhradu škody, neboť tak učinila v rámci výslechu svědka dne 20.5.2015. Na dotaz komisaře, zda jí bývalý přítel způsobil nějakou škodu a zda žádá o její náhradu, uvedla: „žádám o náhradu majetkové škody ve výši 600 tis. Kč a dále za nemajetkovou škodu z důvodu, že mám stresovou poruchu, ve výši 240 tis. Kč. Náhradu za poškození počítačů a mobilů nežádám“ (str. 10 protokolu o výslechu svědka ze dne 20.5.2015). V průběhu řízení byla žalobkyně poučena o ust. § 43 odst. 3 trestního řádu, jehož částečný obsah citovala. 5. Žalobkyně proto nesouhlasí se závěrem žalovaného v napadeném rozhodnutí, že nevyužila možnost uplatnit nárok na náhradu škody proti obviněnému, přestože byla o této možnosti řádně poučena a nic jí v řádném uplatnění nároku nebránilo. Naopak, tento nárok uplatnila v souladu s § 43 odst. 3 trestního řádu, a to v průběhu přípravného řízení v rámci výslechu svědka, tedy jasně před zahájením dokazování u hlavního líčení. Nárok byl uplatněn vůči konkrétní osobě, neboť vůči pachateli bylo v té době již zahájeno trestní stíhání. Důvody žalobkyně v průběhu přípravného řízení opakovaně uváděla a jsou uvedeny ve zmíněném protokolu; 600 tis. Kč je částka, kterou tvoří půjčky, k jejichž uzavření žalobkyni obviněný přinutil. Doklady o těchto půjčkách jsou součástí trestního spisu. Skutečnost, že žalobkyni byla způsobena újma na zdraví v podobě posttraumatické stresové poruchy, pak byla doložena znaleckým posudkem PhDr. Blanky Spíškové. 6. Žalobkyně připustila, že z obavy ze setkání s obviněným jako poškozená nevyužila svého práva účasti na hlavním líčení a jako právní laik nijak neřešila skutečnost, že soud v adhezním řízení o jejím nároku na náhradu škody nerozhodl. Žalobkyně tak nečinila z důvodu, že jakékoli následné faktické vymožení náhrady škody na obžalovaném je patrně nerealizovatelné, neboť ten jí na výživném na nezletilou dceru do dne podání žaloby dluží částku cca 100 tisíc Kč. V této věci žalobkyně spolupracovala i s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, kdy s jeho pomocí bylo zjištěno, že obžalovaný, který se t.č. nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, nemá v Rumunsku žádný postižitelný majetek. II. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že ve věci provedl dne 26.8 2015 dokazování mimo ústní jednání [kopiemi pořízenými ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 119/2015 (č.l. 1-5, 46, 47, 189-193, 184-187, 197-203, 204-205, 221, 222-223, 254, 262-287, 323, 324, 327, 329); obžalobou Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 19.6.2015 č.j. 5ZT 162/2014-50; listinami zaslanými žadatelkou (nynější žalobkyní): kopií usnesení Policie ČR, MŘ policie Brno, 4. OOK ze dne 11.11.2014 č.j. KRPB-52226-96/TČ-2014-060274; kopií lékařské zprávy FN u Sv. Anny v Brně ze dne 17.7.2012 (MUDr. J. N.); kopií lékařské zprávy Úrazové nemocnice v Brně ze dne 7.7.2013 (MDDr. J. H.). Přípisem žalovaného ze dne 20.6.2016 č.j. MSP-174/2015-ODSK-OTC/21 byla žalobkyně poučena o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, kdy byla zároveň vyrozuměna, z jakých důkazů bude při vydání rozhodnutí ve věci její žádosti o poskytnutí peněžité pomoci vycházeno. Této možnosti žalobkyně nevyužila. 8. Z protokolu o hlavním líčení konaném u Městského soudu v Brně dne 22.7.2015 ve věci sp. zn. 2 T 119/2015 (č.l. 423-431) bylo zjištěno, že šlo o první hlavní líčení ve věci. Žalobkyně se k hlavnímu líčení nedostavila (doručení vykázáno). Po přednesu obžaloby bylo ze strany soudu sděleno, že se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody připojila (pouze) Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18.12.2015 č.j. 2 T 119/2015-527 bylo v rámci prováděného dokazování žalovaným zjištěno, že jím byl pachatel uznán vinným spácháním zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zákoníku, přečinu neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 2 písm. b), c), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v blíže specifikovaném období žalobkyni psychicky a fyzicky týral. Daným rozsudkem byla zároveň pachateli uložena povinnost nahradit poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra škodu ve výši 793,- Kč, která pojišťovně vznikla v souvislosti s péčí poskytnutou poškozené (žalobkyni). K uvedenému závěru soud dospěl i s vědomím obsahu výslechu žalobkyně konaného v rámci přípravného řízení dne 20.5.2015 (viz č.l. 4-6 rozsudku), na nějž žalobkyně v rámci žaloby proti napadenému rozhodnutí poukázala. 9. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.3.2016 č.j. 8 To 64/2016-613, jímž bylo zamítnuto odvolání pachatele, nebylo zjištěno, že by žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18.12.2015 č.j. 2 T 119/2015-527 podala opravný prostředek, jímž by brojila proti věcnému vyhodnocení spisového materiálu ze strany městského soudu v tom směru, že jediným, kdo se řádně a včas připojil k danému trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, a o jehož nároku tak bylo jako o jediném v rámci adhezního řízení rozhodováno, byla Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra. K tomu žalovaný uvedl, že je výsostným právem orgánů činných v trestním řízení (trestního soudu), aby dle obsahu spisového materiálu dovodil a posoudil, zda a případně který ze subjektů považujících se za poškozené v trestním řízení se se svým nárokem na náhradu škody či jiné újmy řádně a včas připojil k trestnímu řízení (ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu) a tím pádem zda jde o nárok, o němž je na místě v daném konkrétním trestním řízení v rozsudku ve věci samé též rozhodnout. Uvedené posouzení a úvaha k tomu příslušného orgánu se pak promítá do (konečného) rozhodnutí ve věci samé, kde je konstatováno, který subjekt se řádně a včas k trestnímu řízení připojil, s jakým nárokem a zda byl tento řádně a včas uplatněný nárok rozhodujícím orgánem shledán důvodným či nikoli. Žalovanému správnímu orgánu v rámci správního řízení, v němž je rozhodováno o nárocích na poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti v režimu zákona o obětech trestných činů, nepřísluší jakkoli toto věcné posouzení učiněné k tomu příslušnými orgány činnými v trestním řízení hodnotit či věcně přezkoumávat. 10. K tvrzení žalobkyně o tom, že se řádně připojila k trestnímu řízení se svým nárokem na náhradu škody, které žalobkyně opírá o obsah protokolu o výslechu svědka ze dne 20.5.2015 č.j. KRPB-52226-125/TČ-2014-060274, kde k dotazu komisaře, zda jí bývalý přítel způsobil nějakou škodu a zda žádá o její náhradu, uvedla: „Žádám o náhradu majetkové škody, to je těch 600 tis. Kč a dále za nemajetkovou škodu z důvodu, že mám tu stresovou poruchu v jaké výši 240 tis. Kč. Náhradu za poškození počítačů a