5 Afs 93/2008 — Nejvyšší správní soud

8 Af 20/2017- 65 - text 17 8 Af 20/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému M. S., zastoupený: SPERO MELIORA Tax s.r.o., se sídlem Domažlická 1256/1, 130 00 Praha 3 Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2017, č. j. 10513-3/2017-900000-304.4, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2017, č. j. 10513-3/2017-900000-304.4, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 15.342,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Celní úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „celní úřad“) provedl ve dnech 2. a 3. 12. 2016 v provozovně žalobce (vinotéka) místní šetření zaměřené na kontrolu zdanění vybraných výrobků dle §§ 5 a 74 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále také jen „zákon“) a prověřování plnění povinností při nakládání s lihem dle § 58 zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu. V rámci místního šetření bylo zjištěno, že žalobce skladuje v provozovně rovněž vybrané výrobky, tj. tiché víno (celkem: 685 ks lahví vína, množství 507,25 l), lihoviny (celkem: 105 ks lahví, množství 58,05 l) a šumivé víno (celkem: 24 ks lahví, množství 18 l), ke kterým k výzvě celního úřadu nepředložil v rámci místního šetření žádné doklady uvedené v § 5 zákona o spotřebních daních, prokazující zdanění vybraných výrobků spotřební daní. Vzhledem k tomu, že vybrané výrobky byly skladovány bez dokladu uvedeného v § 5 zákona o spotřebních daních, rozhodl celní úřad v souladu s § 42 odst. 2 zákona o spotřebních daních o zajištění těchto výrobků (rozhodnutí o zajištění ze dne 3. 12. 2016, č. j. 220712-2/2016-510000-61). Téhož dne bylo s žalobcem zahájeno řízení o zajištěných vybraných výrobcích dle § 42b odst. 1 zákona o spotřebních daních. V rámci tohoto řízení žalobce předložil originály daňových dokladů vztahujících se k zajištěným vybraným výrobkům. 2. Celní úřad následně vydal dne 28. 12. 2016 rozhodnutí, č. j. 230596-2/2016-510000-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým rozhodl část zajištěných výrobků uvolnit podle § 42c odst. 1 písm. a) (výrok I) a u zbylé části (420 lahví tichého vína, 24 kusů lahví šumivého vína a 17 lahví lihovin) vyslovil propadnutí zajištěných výrobků podle § 42d odst. 1 písm. a) zákona (výrok II). Důvodem pro rozhodnutí o propadnutí části zajištěných výrobků byly nedostatky v předložených daňových dokladech (zejména množství uvedené v kusech lahví a nikoliv v měrné jednotce, podle níž lze stanovit výši daně, tedy např. v litrech; chybějící identifikace kupujícího; chybějící údaj o výši zaplacené spotřební dani celkem atd.; podrobněji viz níže), které celní úřad vyhodnotil tak, že naplňují důvod podle § 42 odst. 2 písm. a) zákona, tedy že zajištěné výrobky byly skladovány bez dokladu uvedeného v § 5 zákona. 3. Žalobce s takovým závěrem nesouhlasil a prvostupňové rozhodnutí napadl odvoláním. To žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 3. 2017, č. j. 10513-3/2017-900000-304.4, zamítl (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalobce se s tímto závěrem neztotožnil a proti uvedenému rozhodnutí podal dne 25. 4. 2017 k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu podle § 65 s. ř. s. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobce proti napadenému rozhodnutí zaprvé ve vztahu k lahvím tichého vína, o jejichž propadnutí bylo rozhodnuto, uvádí, že tiché víno v souladu s § 96 zákona o spotřebních daních bylo zdaněno daní z vína a meziproduktů ve výši 0 Kč/hl (tedy nulovou daní). Lze tedy mít za prokázané, že tyto výrobky nebyly nezdaněné, vynásobí-li se totiž libovolné množství tichého vína sazbou spotřební daně ve výši 0 Kč, vychází vždy výsledná spotřební daň, která měla být do státního rozpočtu odvedena, jako nulová. Lze mít proto postavené najisto, že tato daň „nebyla neodvedena“. Žalovaný tak měl aplikovat § 42c odst. 1 písm. c) zákona, neboť – ačkoliv uvedené výrobky byly skladovány s doklady, na kterých byly uvedeny nesprávné nebo nepravdivé údaje – tak je zřejmé, že daň odvedena byla. 5. Zadruhé namítá, že celní úřad nepostupoval v souladu se základními zásadami správy daní, jak jsou upraveny v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád. Žalobce upozorňuje, že podle § 1 odst. 2 daňového řádu je základním cílem správy daně správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Pokud je spotřební daň z tichého vína 0 Kč, potom rozhodnutí o propadnutí vybraných výrobků zatížených nulovou spotřební daní není v žádném případě postupem, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady. Postup celního úřadu jde konečně proti tomuto základnímu cíli. Státnímu rozpočtu bude ve výsledku způsobena škoda, protože žalobce nevykáže příjmy z prodeje propadlého zboží, a nebude tak v souvislosti s obchodem s nimi odvádět žádnou daň. 6. Zatření žalobce namítá, že byl porušen § 5 odst. 2 daňového řádu, zásada legality. Celní úřad se měl jako správce daně při svých postupech proti žalobci řídit účelem, k němuž mu byla pravomoc svěřena. Pravomoc rozhodovat o zajištění a o propadnutí vybraných výrobků je celnímu úřadu svěřena za účelem, aby se na tuzemském trhu neobchodovalo s vybranými výrobky, z nichž nebyla do státního rozpočtu uhrazena spotřební daň. Postupy celního úřadu vůči žalobci však tento účel zjevně nevykazují, minimálně v rozsahu propadnutých 420ks lahví tichého vína, které zatížení spotřební daní vůbec nepodléhaly. 7. Začtvrté žalobce namítá porušení zásady přiměřenosti stanovené v § 5 odst. 3 daňového řádu, a to tím, jak byla daňová kontrola načasována a jakým způsobem probíhalo následné řízení. Žalobce provozoval vinotéku 13 let (od r. 2004); provozování takové živnosti není vůbec jednoduché, pro žalobce byly významné zejména předvánoční prodeje; a právě na toto období byla načasována daňová kontrola. Takto načasovaná kontrola měla na žalobce značně negativní finanční dopad způsobený výpadkem tržeb. 8. Zapáté žalobce namítá porušení zásady vzájemné spolupráce stanovené v § 6 odst. 2 daňového řádu. Žalobci se po odevzdání požadovaných dokladů k zajištěným výrobkům v řízení podle § 42b zákona o spotřebních daních nedostalo ze strany celního úřadu žádné součinnosti. Toto pochybení konstatoval i žalovaný v napadeném rozhodnutí, žádné negativní následky pro celní úřad ale z něho nevyvodil. Uvedl toliko (str. 9): „Ačkoli zvolený procesní postup nebyl správný, podle odvolacího orgánu se nejedná o vadu, která by měla vliv na výrok napadeného rozhodnutí.“ Žalobce se s tímto závěrem neztotožňuje. V případě, že by ho celní úřad průběžně informoval, jaké doklady se již podařilo ztotožnit se zajištěnými výrobky, rád by se na celní úřad dostavil a se ztotožňováním dokladů pomohl. Žalobce uvádí, že pokud by mu celní úřad poskytl součinnost, mohl by si např. vyžádat opravené doklady od dodavatelů, kteří formální nedostatky způsobili. 9. Zašesté žalobce namítá porušení zásady volného hodnocení důkazů a zásady materiální pravdy stanovených v § 8 daňového řádu. Uvádí, že ať už by k propadnutým lahvím tichého vína, které je zdaněno nulovou sazbou spotřební daně, předložil doklady perfektní, s formálními nedostatky nebo by je nepředložil vůbec, nelze tvrdit, že by neprokázal jejich zdanění (s ohledem k tomu, že sazba daně je nulová). 10. Žalobce potom rekapituluje, jaké vady byly vytýkány jednotlivým dokladům, a v tomto ohledu polemizuje se závěry správních orgánů; obecně uvádí, že uvedené doklady měly jen drobné nedostatky, které ale nemají vliv na průkazní hodnotu takového dokladu (viz rekapitulace níže). 11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 5. 6. 2017 uvádí k žalobním bodům nad rámec odůvodnění napadeného rozhodnutí následující: 12. K první žalobní námitce, že je nerozhodné, zda propadlé vybrané výrobky (tichá vína) byly zatíženy sazbou spotřební daně ve výši 0 Kč/hl či (např. šumivá vína nebo meziprodukty) sazbou spotřební daně ve výši 2.340 Kč/hl. Rozhodné je vždy to, že se jedná o vybraný výrobek podléhající spotřební dani, přičemž žalobce nijak v řízení nerozporoval, že by se v případě propadlých vybraných výrobků nejednalo o vybrané výrobky podléhající spotřební dani. 13. Dále žalovaný uvádí, že ve vztahu k odkazu žalobce na § 42c odst. 1 písm. c) zákona o spotřebních daních, je nutno rozlišit ty případy, kdy doklad obsahuje veškeré zákonné náležitosti, avšak tyto jsou nesprávné nebo nepravdivé (což nedopadá na posuzovaný případ) a případy, kdy doklad neobsahuje veškeré zákonné náležitosti (což dopadá na posuzovaný případ, vyjma dokladu o prodeji č. 80816, který obsahoval zákonné náležitosti). Z nastíněných důvodů v dané věci tak nebylo možno postupovat způsobem předvídaným u § 42c odst. 1 písm. a) a písm. c) zákona. 14. K páté žalobní námitce, že ačkoliv zvolený procesní postup nebyl sp