2 As 187/2017 — Nejvyšší správní soud

9 A 58/2019- 138 - text 15 9A 58/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: Ing. H. F. bytem X, zastoupena Mgr. Magdou Macharáčkovou, advokátkou se sídlem Václavské náměstí 846/1, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2, 110 01 Praha 1, za účasti: Ing. O. S. bytem X, zastoupen JUDr. Martinem Piškulou, advokátem se sídlem Neumannova 1476/5, 156 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 4. 3. 2019, č. j. MHMP 386610/2019, sp. zn. S-MHMP 1490180/2017/STR, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1) Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž k jejímu odvolání změnil rozhodnutí Úřadu Městské části Praha 6, odboru výstavby (dále jen „stavební úřad“) ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. SZ MCP6 062062/2016/OV/Kab, č. j. MCP6 041142/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „stavební povolení“), kterým byla k žádosti stavebníka Ing. Otakara Sedláčka (dále jen „stavebník“) podle § 115 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“) a § 18c vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu (dále jen „vyhláška 503/2006“) povolena stavba „Novostavba dvojdomu (bytových domů) na pozemcích parc.č. 1607, 1608 v k.ú. Břevnov-Hošťálkova ul. Praha 6“, o jedné bytové jednotce s celkovou zastavěnou plochou 325 m², s tím, že každý dům je čtyřpodlažní, obsahuje jedno podzemní a tři nadzemní podlaží, a jeho 3. NP je ustupující (dále jen „stavba“), způsobem ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí uvedeným, a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil a za účastníka dle § 27 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) označil stavebníka. II. Obsah žaloby 2) První žalobní námitkou žalobkyně namítala nezákonnost projektové dokumentace, která byla dle štítků s razítkem o autorizaci zpracována v červnu 2016, je z ní však zřejmé, že byla zpracována v souladu s vyhláškou č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška OTTP“). To je dle ní v rozporu s přechodnými ustanoveními pražských stavebních předpisů, kde jak v původních (z roku 2014), tak v nových (z roku 2016, pozn. soudu: tedy nařízení Rady hl. m. Prahy č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy); dále jen „PSP“), je uvedeno, že dle vyhlášky OTTP může být posuzována jen projektová dokumentace zpracovaná do 30. 9. 2014. Projektová dokumentace tak byla vypracována podle neplatných a neúčinných právních předpisů. Chybný postup projektantů nemohlo překlenout ani jejich tvrzení, že návrh byl zpracován před 1. 10. 2014 podle vyhlášky OTTP, a proto je podle ní posuzován. O žádném návrhu se totiž v přechodných ustanoveních PSP nehovoří. Byla-li projektová dokumentace zpracována v červnu 2016, měla být provedena podle vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška 501/2006“), a vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (dále jen „vyhláška 268/2009“), což se však nestalo. Žalovaný tuto nezákonnost v žalobou napadeném rozhodnutí potvrdil, následně ale námitku zamítl s tím, že i kdyby prvoinstanční rozhodnutí zrušil, stavební úřad by svůj postup napravil a opětovně vydal stavební povolení. Podle žalobkyně je však zřejmé, že za účelem odstranění nezákonnosti by stavební úřad musel stavebníka vyzvat k přepracování projektové dokumentace tak, aby byla dána do souladu s platnými a účinnými právními předpisy, a k jejímu novému podání. 3) Dále uvedla, že ve správním řízení nebylo možné přihlížet k vyjádření Ing. arch. J. K. (dále jen „Ing. arch. K.“), jednatele společnosti Best Development Prague, s.r.o. ze dne 23. 8. 2017 (dále jen „vyjádření projektanta z 23. 8. 2017“) ani k jeho přílohám, a to v souladu s § 86 odst. 3 a § 82 odst. 4 správního řádu. Veškeré skutečnosti, návrhy a důkazy obsažené v tomto vyjádření mohly totiž být uplatněny v průběhu prvostupňového řízení. Žalovaný tak zatížil řízení nezákonností, když v rozporu s uvedenými ustanoveními k těmto podkladům přihlížel a použil je jako podklad pro žalobou napadené rozhodnutí. Za absurdní označila argumentaci Ing. arch. K. obsaženou ve výše zmíněném vyjádření, dle níž je na projektové dokumentaci uveden červen 2016 proto, že ve skutečnosti byla zpracována dříve, a to již před vydáním územního rozhodnutí, jelikož si to investor objednal. Dodala, že datum objednání zpracování projektové dokumentace je irelevantní, správní orgány musí vycházet z údaje uvedeného autorizovanou osobou na štítku projektové dokumentace. Je-li projektová dokumentace zpracována podle neplatných a neúčinných právních předpisů, je nezákonná. Opak by znamenal možnost vytváření projektové dokumentace podle zastaralých právních předpisů, což je v demokratickém právním státě nepřijatelné. Nadto upozornila, že výkon činnosti autorizované osoby je výkonem svěřené veřejnoprávní pravomoci soukromé osobě, kdy musí být postupováno souladně se zákonem. K tomu odkázala na zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „zákon o výkonu povolání autorizovaných osob“). Zdůraznila, že dokumenty označené autorizovanou osobou jsou podle § 13 odst. 3 zmíněného zákona pro úřední účely veřejnou listinou. 4) Ve druhé žalobní námitce namítala nezákonnost žádosti o vydání stavebního povolení (dále jen „žádost o stavební povolení“), neboť byla podána podle neplatných a neúčinných právních předpisů. Byla totiž podána ve vzoru přílohy č. 2 k vyhlášce č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu (dále jen „vyhláška 526/2006“), doručena byla na stavební úřad dne 13. 7. 2016. Vyhláška 526/2006 byla však zrušena vyhláškou č. 63/2013 Sb., která změnila vyhlášku 503/2006. Podání žádosti o stavební povolení bylo z důvodu použití formuláře zrušeného několik let před podáním nezákonné. Navíc žádost o stavební povolení neobsahovala základní náležitosti požadované stavebním zákonem a vyhláškou č. 503/2006. Upozornila, že ač žalovaný uznal, že žádost o stavební povolení byla podána na neplatném formuláři a že ve formulářích byly provedeny změny reagující na změny stavebního a jiných zákonů, následně uvedl, že jsou oba formuláře obsahově shodné a jedná se jen o stránku formální. Toto odůvodnění označila za nepřezkoumatelné pro zjevnou rozporuplnost. Doplnila, že z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 12. 4. 2013, č. j. 3 Ans 4/2012-23 vyplývá, že podání žádosti na chybném formuláři je vadou žádosti, jež má být odstraněna postupem dle § 45 odst. 2 správního řádu. Uzavřela, že vytýkaným postupem došlo k porušení např. § 196 stavebního zákona nebo § 18b vyhlášky 503/2006. Zároveň bylo porušeno její právo na spravedlivý proces dle § 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZSP“). 5) Třetí žalobní námitkou brojila proti nezákonnosti některých závazných stanovisek. Uvedla, že z rozsudku NSS ze dne 22. 10. 2009, č. j. 9 As 21/2009-161 vyplývá, že pokud jsou stanoviska závazná, musí, aby byla přezkoumatelná, obsahovat náležitosti podle § 67 a 68 správního řádu. Za nesouladné s tímto závěrem NSS, a tedy nezákonné a nepřezkoumatelné, označila závazné stanovisko Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy (dále jen „HZS“) ze dne 27. 5. 2016, č. j. HSAA-6051-3/2016 (dále jen „závazné stanovisko HZS“). To postrádalo jakékoli odůvodnění a bylo zjevně vydáno k jiné dokumentaci, neboť projektová dokumentace v projednávané věci byla z června 2016. Nezákonné a nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění bylo také závazné stanovisko Magistrátu hl. m. Prahy, odboru památkové péče (dále jen „MHMP OPP“) ze dne 5. 2. 2014, č. j. S-MHMP 1590281/2013 (dále jen „závazné stanovisko MHMP OPP). To bylo navíc z roku 2014, nemohlo se tak vyjadřovat k projektové dokumentaci z června 2016. S ohledem na nepřezkoumatelnost těchto podkladů trpí v souladu s uvedeným rozsudkem NSS nezákonností a nepřezkoumatelností také navazující prvostupňové a žalobou napadené rozhodnutí. I v tom spatřovala porušení práva na spravedlivý proces dle § 36 LZSP. 6) Čtvrtou žalobní námitkou namítala nezákonnost postupu žalovaného, spočívající v porušení § 149 odst. 5 správního řádu a rozpornosti s rozsudkem NSS ze dne 23. 9. 2010, č. j. 5 A 56/2009-63. V něm NSS judikoval, že rozhodne-li odvolací orgán o