7 Azs 305/2021 — Nejvyšší správní soud

1 A 4/2021- 116 - text 18 čj. 1 A 4/2021- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou ve věci žalobce: R. G. M., zastoupeného Mgr. Viktorem Klímou, advokátem sídlem Melantrichova 477/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2021, čj. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci, Mgr. Viktoru Klímovi, advokátovi, se přiznává odměna ve výši 12.342 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Police ČR, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „správní orgán I. stupně“), uložila žalobci, správní vyhoštění rozhodnutím ze dne 21. 10. 2020, čj. X, podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, stanovil správní orgán I. stupně na 6 měsíců. Protože žalobce požádal dne 7. 9. 2020 o mezinárodní ochranu, v souladu s § 118 odst. 4 v návaznosti na § 119 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, se do doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, nezapočítává doba, po kterou není rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné. Současně dle § 120a zákona o pobytu cizinců konstatoval, že se na žalobce nevztahuje důvod znemožňující vycestování ve smyslu § 179 citovaného zákona. Dobu k vycestování stanovil žalobci na 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, nebo od okamžiku, kdy cizinec pozbude postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany a toto rozhodnutí bude pravomocné. 2. O podaném odvolání žalobce rozhodlo Ministerstvo vnitra ČR (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku, kterým podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) odvolání zamítlo a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdilo. Žalobce se nyní podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného. 3. Žalobci byl k jeho žádosti ustanoven zástupce z řad advokátů usnesením ze dne 3. 6. 2021, čj. 1 A 4/2021-70, poté, co bylo předchozí usnesení soudu o nevyhovění této žádosti žalobce zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 13. 5. 2021, čj. 1 As 83/2021-30. Uvedený rozsudek NSS nabyl právní moci dne 17. 5. 2021. Ustanovený zástupce doplnil žalobu žalobce podáním ze dne 9. 6. 2021, doručeným soudu dne 15. 6. 2021. II. Obsah žaloby, doplnění žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobce v úvodu své žaloby obecně namítl, že byl napadeným rozhodnutím, včetně závazného stanoviska ze dne 16. 9. 2020, ev. č. X, zkrácen na svých právech, neboť obě jsou v rozporu s § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu, s § 179 odst. 1 a 2 zákona o pobytu cizinců a článkem 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), resp. článkem 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). 5. Žalobce nepopřel skutečnost, že se na území ČR zdržoval nelegálně. O tomto svém protiprávním jednání však nevěděl. Žalobce si je vědom, že jej tato skutečnost neomlouvá, ale dle jeho názoru je nutné zohlednit, že se nejednalo o úmyslné porušení zákona. Poté, žalobce zjistil, že je jeho pobyt neoprávněný, požádal o mezinárodní ochranu. Důvodem byla skutečnost, že se obává svého návratu do vlasti, protože mu tam hrozí nelidské a ponižující zacházení. To odůvodňuje zvýšeným rizikem, že se o něj budou zajímat státní orgány jeho země původu, neboť ve vlasti již několik let nežije, a proto jim bude zřejmé, že v zahraničí požádal o mezinárodní ochranu. V jeho vlasti přitom nedošlo k žádné pozitivní zdokumentované změně stran zacházení státních orgánů s osobami, které požádaly v zahraničí o mezinárodní ochranu. 6. Žalobce též namítl, že napadené rozhodnutí nereflektuje dopady rozhodnutí na jeho soukromý a rodinný život. Správní orgány v této souvislosti překročily meze správního uvážení. 7. Žalobce svou žalobu doplnil, a to jednak podáním ze dne 12. 4. 2021, a dále prostřednictvím ustanoveného zástupce podáním ze dne 9. 6. 2021. 8. V doplnění žaloby ze dne 12. 4. 2021 žalobce nad rámec již uvedeného doplnil, že v březnu 2021 vstoupila v platnost omezení související s epidemií COVID-19, a proto bylo pro něj, jako cizince prakticky nemožné sehnat nějaké zaměstnání. Zopakoval, že v jeho případě je nutno zohlednit, že nešlo o úmyslné porušení zákona. Žalobce dále namítl, že z průběhu výslechu před správním orgánem I. stupně je zřejmé, že se jej správní orgán blíže nedotazoval na to, co mu přesně ve vlasti v případě návratu hrozí a proč se hrozby obává. Dle názoru žalobce však již ze samotného faktu, že požádal o mezinárodní ochranu, lze usuzovat, že své obavy vnímá jako zásadní překážky návratu. Žalobce též namítl, že správní orgán v rozporu s § 3 správního řádu vyvinul zcela formální úsilí při zjišťování obav žalobce v návratu; žalobce nevěděl, že správní orgán od něj očekává detailní rozvedení jeho obav. Žalobce dále rozporuje závěr žalovaného, že mu v případě návratu do vlasti nic nehrozí; tento závěr dovodil správní orgán pouze na základě obecných informací a situaci žalobce nezkoumal individuálně. Žalobce zdůraznil, že v době svého posledního návratu do vlasti měl platnou zaměstnaneckou kartu, a proto neměl s orgány své země původu žádné potíže. V současné době však žádné platné povolení nemá, tudíž bude státním orgánům jeho vlasti jasné, že v cizině pobýval buď nelegálně, nebo jako žadatel o mezinárodní ochranu. Žalovaný tak zásadně pochybil, pokud individuálně nezkoumal vztah žalobce k státním orgánům jeho vlasti. V této souvislosti se žalobce nově zmínil, že ve vlasti měl opakované problémy s policií, která ho (i fyzicky) napadala v souvislosti s jeho podnikáním, čehož důsledkem byly jeho potíže s nalezením práce. Pokud člověk v zemi původu žalobce nepracuje déle než 3 měsíce, dopouští se porušení zákona o výtržnictví, za což může být odsouzen. Dále žalobce odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 11. 9. 2018, čj. 4 Az 68/2017-58, z něhož též částečně citoval, v němž bylo provedeno srovnání situace v zemi původu žalobce oproti roku 2015, z něhož vyplynulo, že k žádnému zlepšení nedošlo. 9. Žalobce též odkázal na svůj špatný zdravotní stav, kdy podstoupil v prosinci 2020 operaci kýly a v únoru 2021 operaci nádoru ve tváři, kam pravidelně dochází na kontroly 10. V doplnění ze dne 9. 6. 2021 žalobce nad rámec již uvedeného namítl, že v ČR žije spořádaný život, byl si schopen sehnat zaměstnání a prostředky své obživy získával vždy prací. Aktuálně bylo žalobci též uděleno povolení k zaměstnání Úřadem práce – krajskou pobočkou pro hlavní město Prahu, a znovu si začal vydělávat prostředky na svou obživu v restauraci U Prince. Pracovní zařazení mu znemožnila až pandemie COVID-19, to se však mění. K těmto skutečnostem správní orgány ve svých rozhodnutích nepřihlédly. Ukončení pobytu žalobce v ČR pro něj znamená zásah do jeho práva na soukromý život podle čl. 8 Úmluvy. 11. K bezpečnostní situaci v zemi původu žalobce uvedl, že mu hrozí špatné zacházení v rozporu s čl. 3 Úmluvy, posouzení správních orgánů je ryze formalistické a nepřezkoumatelné. Jako podklad pro vydání rozhodnutí sloužilo neaktuální stanovisko o možnosti vycestování, téměř rok staré. Žalobce v této souvislosti navrhl, aby bylo žalovanému uloženo opatřit si revizní závazné stanovisko nadřízeného správního orgánu. Žalobce uvedl, že jeho vlast je autoritářským totalitním státem nerespektujícím základní lidská práva a svobody, státem s naprostou kontrolou státní ideologie nad vším. Žalobce se obává neodůvodněného pronásledování ze strany policie v jeho vlasti, neboť poté, co mu vypršelo platné povolení k pobytu, jej bude považovat za žadatele o mezinárodní ochranu. Žalobce nově uvedl, že již v minulosti se stal obětí persekuce ze strany státních orgánů jeho vlasti, kdy byl fyzicky bit, od té doby byl domovskými úřady výrazněji sledován. Skutečnost, že se v minulosti krátkodobě do vlasti vrátil a vycestoval zase zpět do ČR bez problémů, je zcela irelevantní, neboť v té době měl platné povolení k pobytu; nyní je však situace odlišná, a bude vnímán jako osoba rozvracející režim. V případě návratu do vlasti by tak zcela jistě byl vystaven persekuci ze strany režimu panujícího v jeho vlasti. Žalobce též namítl, že zpráva o možnosti žalobce vycestovat je v diametrálním rozporu s dalšími aktuálními zprávami mezinárodních orgánů, jež naopak stále potvrzují neutěšenou situaci ve vlasti žalobce. Žalobce k tomu odkázal na usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. 6. 2021, o stavu lidských práv a politické situaci na K. (2021/2745(RSP)), a dále na výroční zprávu Meziamerické komise pro lidská práva (IACHR) za rok 2020, resp. kapitolu o vlasti žalobce v bodě IV. B, obecně na zprá