7 Afs 50/2010 — Nejvyšší správní soud

10 A 10/2019- 136 - text [OBRÁZEK] 10 A 10/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: za účasti: T-Mobile Czech Republic a.s., IČ: 64949681 se sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4 zastoupený advokátem Mgr. Ing. Karlem Anderle se sídlem Spálená 84/5, 110 00 Praha 1 Český telekomunikační úřad se sídlem Sokolovská 58/219, Praha 9 1) O2 Czech Republic a.s., IČ: 60193336 se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Michle, 140 22 Praha 4 2) INTERNEXT 2000, s.r.o., IČ: 25352288 se sídlem Palackého 166, 755 01 Vsetín zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Vyroubalem se sídlem Palackého 168, 755 01 Vsetín 3) Dial Telecom, a.s., IČ: 28175492 se sídlem Křižíkova 36a/237, Karlín, 186 00 Praha 8 zastoupená advokátkou Mgr. Andreou Stachovou se sídlem Valentinská 92/3, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 20. 11. 2018, č.j. ČTÚ-41 622/2018-603, takto: I. Rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 20. 11. 2018, č.j. ČTÚ-41 622/2018-603, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do rukou zástupce žalobce Mgr. Ing. Karla Anderle, advokáta. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnut rozklad a potvrzeno rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 26. 6. 2018, č.j. 57 438/2007-611/XXIX. vyř. (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto podle § 48 zákona č. 127/2005 Sb., zákon o elektronických komunikacích (dále jen „ZEK“), a podle vyhlášky č. 388/2006 Sb., o čistých nákladech univerzální služby v elektronických komunikacích (dále jen „vyhláška“), tak, že: 1. Výpočet nákladů, výnosů a nákladů vloženého kapitálu na poskytování univerzální služby za rok 2006 se zohledněním výnosů souvisejících s poskytováním dílčí služby předložených společností O2 podle zákona o elektronických komunikacích se ověřuje jako správný ve výši 76 421 962,96 Kč. 2. Nepřímé výhody vyčíslené Úřadem za rok 2006 se stanovují ve výši 2 546 009, 56 Kč. 3. Čisté náklady na poskytování univerzální služby za rok 2006 se stanovují ve výši 73 875 953 Kč. 4. Čisté náklady na poskytování univerzální služby za rok 2006 představují pro společnost O2 neúnosnou zátěž. 2. V prvním žalobním bodě namítal žalobce vypořádání předložených a vzájemně rozporných znaleckých posudků. Žalovaný dospěl k názoru, že je sám dostatečně vybaven ke stanovení výše nehmotných výhod a tudíž předložené znalecké posudky jsou jako důkazní prostředky nezpůsobilé, načež je vůbec nezahrnul jako podklady potřebné ke zjištění stavu věci. Žalobce odkázal na ustálený právní názor v judikatuře, týkající se způsobu vypořádání vzájemných rozporů mezi dvěma znaleckými posudky, například v rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 2. 2016, č.j. 7 As 131/2013 – 156, nebo ze dne 14. 6. 2017, č.j. 10 As 10/2016 – 54, podle kterého je nezbytné vzájemné rozpory a nesrovnalosti odstranit. Žalobce označil tento závěr za aplikovatelný v rámci správních řízení obecně, nikoli pouze v daňovém řízení a odkázal na závěry vyslovené ve věci univerzální služby za rok 2004 (rozsudek NSS ze dne 29. 2. 2016, č.j. 7 As 131/2013 – 156) nebo za rok 2006 (rozsudek NSS ze dne 14. 6. 2017, č.j. 10 As 10/2016 – 54). 3. Nadto se žalovaný ke znaleckým posudkům v soudem zrušeném rozhodnutí ze dne 7. 7. 2011, č.j. ČTÚ-100 054/2010-611/IX. vyř. věcně vyjadřoval. Žalobce poukázal na použití analogie, podle které jednou provedený důkazní prostředek zůstává důkazním prostředkem za předpokladu, že nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí nebo nedošlo ke změně poměrů. V postupu žalovaného spatřoval žalobce snahu vyhnout se postupu podle uvedené judikatury NSS. Nejen, že nevypořádal rozpory a nesrovnalosti mezi znaleckými posudky, ale žalovaný se jimi v napadeném ani prvostupňovém rozhodnutí vůbec nezabýval, čímž se měl dále odchýlit od zákonného postupu při rozhodování. Tímto postupem by žalovaný odepřel žalobci možnost vznášet věcné výhrady a navrhovat důkazní prostředky zpochybňující správnost skutkových zjištění, a to navzdory tomu, že žalovaný je v této problematice dostatečně odborně vybaven, případně že není povinen vyžadovat k posouzení znalecký posudek. Žalobce se domníval, že pokud by žalovaný takto mohl vypořádat předložené znalecké posudky, které jsou svou povahou na vysoké odborné úrovni, mohl by stejně tak přistupovat i k dalším důkazním prostředkům, případně i k vyjádření účastníků. 4. Nakonec žalobce připustil, že podle výše zmíněné judikatury NSS byl žalovaný oprávněn otázku posoudit samostatně a na základě vlastních úvah, jejichž odůvodnění shledal jako dostatečné. Avšak NSS se nespokojil se způsobem, kterým byly vypořádány rozpory mezi znaleckými posudky, pročež se žalovaný musí zabývat případnými znaleckými posudky, respektive jejich vzájemnými rozpory, navzdory kompetenci otázku samostatně vyřešit. 5. Ve druhém žalobním bodě žalobce žalovanému vytkl nezapočtení vlivu poskytování univerzální služby, jakožto takřka bezrizikové ekonomické činnosti, na současnou i budoucí hodnotu akcií poskytovatele US (univerzální služby), tj. zúčastněné osoby 1). Žalovaný měl nedostatečným způsobem provést posouzení tím, že nepoužil všechny tři standardní metody ocenění posuzovaných majetkových hodnot, tj. vedle nákladové též porovnávací a výnosovou. 6. Ve třetím žalobním bodě žalobce rozporoval závěry ohledně nulového významu bezplatné přítomnosti loga a reklamy poskytovatele US na VTA (veřejných telefonních automatech) provozovaných v obcích do 5 tisíc obyvatel. Žalobce zdůraznil, že prof. Smejkal ve svém posudku č. 2267/2009 tento nulový význam nepotvrdil, jak uvedl žalovaný. Nijak nepodložená vlastní zkušenost žalovaného přitom neposkytuje dostatečně určitý a způsobilý skutkový závěr ohledně dané problematiky. Vyjádření žalovaným oslovených reklamních agentur nepovažoval žalobce za nezávislé, neboť reklamní agentura Yashica byla od 1. 1. 2015 exkluzivním obchodním a provozním partnerem poskytovatele US a agentura Médea byla od roku 2014 poskytovatelem US exkluzivně pověřena k nákupu reklamního prostoru v médiích. Žalovaný se taktéž dostatečně nevypořádal s námitkou žalobce spočívající v nemožnosti inzerce ostatních provozovatelů telekomunikačních služeb na předmětných VTA, neboť poskytovatel US inzerci přímým konkurentům neumožňoval. Žalovaný měl zjišťovat cenu reklamní plochy u potenciálních inzerentů mimo oblast telekomunikačních služeb, k čemuž nepřistoupil, dle svých slov pro absenci právních nástrojů vůči takovým subjektům. Ohledně ekonomického přínosu z možnosti provozovatele US využít VTA k vlastní propagaci, případně tyto plochy za úplatu poskytnout jiným subjektům, žalobce poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2018, č.j. 11 A 212/2010 – 207. Žalobce poukázal dále na fotodokumentaci, podle které i s odstupem 12 let poskytovatel US prezentuje vlastní služby na VTA v obcích do 5 tisíc obyvatel, popřípadě VTA poskytuje jiným subjektům za úplatu. Z těchto skutečností žalobce dovozoval, že reklamní prostor neměl nulovou hodnotu. 7. Ve čtvrtém žalobním bodě se žalobce vyhradil vůči způsobu vypracování a obsahu marketingového průzkumu společnosti MindBridge. Za prvé žalobce poukázal na nemožnost respondentů podat relevantní informace o míře ovlivnění vnímání značky poskytovatele US s časovým odstupem 12, respektive 10 let. Za druhé podmínka, podle které respondenti museli mít alespoň povědomí o existenci pojmu „poskytovatel univerzální služby“ svědčí o nesprávnosti postupu zpracovatele průzkumu, neboť případný pozitivní vliv na každodenní život respondentů mohlo mít provozování VTA navzdory skutečnosti, že si nebyli vědomi, že tato služba je součástí US. Za třetí metoda CAWI, spočívající v dotazování přes internet, ze své podstaty omezuje množinu respondentů pouze na ty, kteří měli v roce 2016 přístup k internetovému připojení a byli ochotni odpovídat na otázky. V této množině bude méně zastoupena starší generace a lidé s dosaženým nižším stupněm vzdělání, přičemž právě tyto skupiny obyvatel bývají posuzovaným typem reklamy efektivněji ovlivňovány. Zároveň horní hranice věku činila 69 let, což po odečtení 12 let znamená, že ve vzorku respondentů chybí část populace, která byla v posuzované době starší než 57 let. Za čtvrté žalobce namítal chybějící základní náležitosti výzkumné studie, zejména stanovení hypotézy a její následné statistické testování, přičemž správný postup byl prof. Smejkal