2 As 71/2007 — Nejvyšší správní soud

10 A 85/2017- 78 - text 10 10 A 85/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: L. K. bytem X, zastoupen Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou, se sídlem Praha 3, Milešovská 1312/6 Městské státní zastupitelství v Praze se sídlem Praha 5, nám. 14. října 2188/9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2017, č. j. SIN 1007/2017-12 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Podáním ze dne 10. 2. 2017 žalobce požádal Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), o informace uvedené pod písemný a) až h) (dále jen „Žádost“). Konkrétně žalobce mj. požádal: - pod písmenem b) Žádosti o kopii písemnosti obsahující rozhodnutí obvodní státní zástupkyně pro Prahu 4 JUDr. Blanky Valsamisové, kterými došlo ke změně dozorového státního zástupce ve věcech vedených u policejního orgánu pod sp. zn. KRPA-165699/TČ-2015-001411 a pod sp. zn. KRPA-320548/TČ-2015-001478. - pod písmenem d) Žádosti o kopie veškerých písemností obsahující rozhodnutí o změně dozorového státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen „OSZ pro Prahu 4), ode dne přidělení Mgr. Lucii Jindrové k OSZ pro Prahu 4 do konce roku 2016. - pod písmenem g) Žádosti o sdělení klíče (metody), podle kterého byly Mgr. Lucii Jindrové přidělovány k dozoru trestní věci po jejím přidělení k OSZ pro Prahu 4 2. Rozhodnutím ze dne 17. 3. 2017, č. j. 0 SIN 5/2017-36 OSZ pro Prahu 4 podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“) odmítl Žádost žalobce pod písmeny b), d) a g). 3. Důvodem odmítnutí Žádosti pod písmeny b) a d) byla skutečnost, že OSZ pro Prahu 4 nejsou vydávány písemnosti (rozhodnutí) a tedy ani vedeny kopie takových písemností, obsahující rozhodnutí JUDr. Blanky Valsamisové, kterými došlo ke změně dozorového státního zástupce v žádných trestních věcech vedených na OSZ pro Prahu 4. Ke změně dochází pouze přepisem na obalu předmětných spisů a vyznačením v informačním systému ISYZ. K požadavku žalobce pod písmenem g) Žádosti pak OSZ pro Prahu 4 konstatovalo, že změna přidělování spisů, a tedy i změna dozorového státního zástupce, je stanovena v Organizačním řádu OSP pro Prahu 4, č. SPR 91/2015 ze dne 19. 2. 2015. O změně dozorového státního zástupce rozhoduje osoba oprávněná přidělování trestních věcí, např. z důvodu podjatosti, změně na stanovené specializaci státního zástupce, při dlouhodobé pracovní neschopnosti, nástupu na mateřskou a rodičovskou dovolenou, změny v přidělení k výkonu funkce, při zániku funkce státního zástupce, nebo při dočasném zproštění. Jednotlivé spisy jsou přidělovány jednotlivým státním zástupcům na základě výše uvedeného, dále na vyhodnocení JUDr. Blanky Valsamisové aktuálního zatížení státních zástupců a zejména na základě rozdělení specializací. Neexistuje obecný klíč, podle kterého jsou jednotlivé spisy přidělovány, jako je tomu u obecných soudů, neexistuje tedy obecný klíč, podle kterého byly přidělovány spisy Mgr. Lucii Jindrové k výkonu dozoru. OSZ pro Prahu 4 uzavřelo, že z výše uvedeného vyplývá, že informace nemohou být poskytnuty, neboť rozhodnutí, jejichž kopie žalobce žádá, nejsou vyhotovována, tedy neexistují. 4. Napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 20 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) pod bodem 1. zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí OSZ pro Prahu 4 ze dne 17. 3. 2017, č. j. 0 SIN 5/2017-36 a toto rozhodnutí potvrdil. 5. V napadeném rozhodnutí žalovaný nepřisvědčil námitce žalobce, podle které prvostupňové rozhodnutí neobsahuje žádnou právně kvalifikační úvahu. Uvedl, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu s aktuální judikaturou správních soudů, podle které povinný subjekt v případě neexistence informace musí postupovat podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., tj. vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 71/2007-56. Z dikce § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. dle žalovaného vyplývá povinnost povinného subjektu vydat takové rozhodnutí kdykoliv se žádosti nevyhovuje, přičemž neexistence požadované informace je faktickým důvodem pro odmítnutí žádosti. II. Obsah žaloby 6. V podané žalobě žalobce v prvním žalobním bodu namítal, že napadené rozhodnutí je z důvodu nepřezkoumatelnosti nezákonné. Konkrétně tvrdil s odkazem na § 68 odst. 3 správního řádu, že prvostupňové rozhodnutí neobsahuje žádnou právně kvalifikační úvahu. Ve výrokové části je pouze uveden odkaz na § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., aniž by bylo zřejmé, jak ho správní orgán I. stupně vyložil a aplikoval a jaké úvahy ho k tomu vedly. Pokud pak důvodem výroku prvostupňového rozhodnutí měl být § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., nebyla ve vztahu k němu uvedena žádná právně kvalifikační úvaha. 7. Žalobce pak v podaném odvolání namítal, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jelikož neobsahuje právně kvalifikační úvahu. Napadeným rozhodnutím nebyla tato námitka vypořádána. Podstatou námitky žalobce totiž byla nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí z důvodu absence právně kvalifikační úvahy. Žalobce výslovně uvedl jako důvod nepřezkoumatelnosti i absenci úvah, které vedly k aplikaci § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. Místo vypořádání této námitky žalovaný uvedl, z jakého důvodu je aplikace § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. správná. To se však nijak nedotýká namítané nepřezkoumatelnosti z důvodu neuvedení právně kvalifikační úvahy, ale již se to týká pouze správnosti aplikace § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. Rovněž pak žalovaný nijak nereagoval na to, že v důsledku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí neměl žalobce možnost vznést námitky stran správnosti aplikace § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. Z důvodu, že žalovaný nereagoval na námitku nepřezkoumatelnosti je napadené rozhodnutá rovněž zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti. 8. V druhém žalobním bodu měl žalobce za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné, jelikož jím mělo být pro nepřezkoumatelnost, spočívající v absenci právně kvalifikační úvahy, prvostupňové rozhodnutí zrušeno. Skutečnost, že prvostupňové rozhodnutí je z důvodu absence právně kvalifikační úvahy nepřezkoumatelné, vyplývá dle žalobce z toho, že žalovaný byl v napadeném rozhodnutí nucen uvést vlastní právně kvalifikační úvahu, spočívající v aplikaci § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. z faktických důvodů. Uvedl, že odvolací správní orgán má sice obecně možnost napravit vady odůvodnění prvostupňového správního orgánu, avšak v takovém případě musí postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu napadené rozhodnutí změnit, což v tomto případě žalovaný neučinil, neboť prvostupňové rozhodnutí dle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil. Vady prvostupňového rozhodnutí tak žalovaný nenapravil. Poznamenal, že v tomto případě by ani nebylo možné, neboť takto postupovat nelze v případě, kdy účastník řízení v důsledku vadného odůvodnění rozhodnutí nemá možnost efektivně uplatnit svá práva (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4187/2014 ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 22Cdo 2770/2015 ze dne 25. 8. 2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4594/2015 ze dne 6. 1.2016). Nemožnost efektivně se odvolat žalobce demonstroval na skutečnosti, že nebyl schopen identifikovat, že dle prvostupňového orgánu dostačuje § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. k odmítnutí žádosti. Uzavřel, že jelikož nebyly splněny podmínky pro přezkoumání prvostupňového rozhodnutí, a žalovaný přesto toto rozhodnutí potvrdil, jedná se o vadu, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Za takové situace by přicházel v úvahu pouze postup podle § 90 odst. 1 – 4, nikoli podle odstavce 5 správního řádu. 9. Ve třetím žalobním bodu označil žalobce za nesprávný názor žalovaného, podle kterého z § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. plyne povinnost povinného subjektu vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti kdykoli se žádosti nevyhoví a neexistence požadované informace je faktickým důvodem pro odmítnutí žádosti. Uvedl, že § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. neobsahuje jakýkoli důvod pro odmítnutí žádosti. Z důvodu ústavněprávních není možné, aby zákon č. 106/1999 Sb. obsahoval absolutní správní uvážení povinného subjektu, zda informaci poskytne. V tomto směru žalovaným odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) neobsahuje žádnou argumentaci, navíc se vztahuje k předchozímu znění zákona č. 106/1999 Sb., když existovala fikce odmítnutí žádosti. Žalobce byl toho názoru, že pokud by informace vůbec neexistovala, bylo by povinností povinného subjektu žádost odložit, neboť pokud informace není, logicky se nemůže ani vztahovat k jeho působnosti. V takovém případ