7 Afs 54/2007 — Nejvyšší správní soud

11 A 55/2018- 61 - text 14 11 A 55/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: MgA. M. U., nar. X, bytem X v řízení zastoupeného JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 376/12 proti žalovanému: Ministerstvo kultury ČR, se sídlem Maltézské nám. 471/1, 118 11 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 5. 12. 2017, č. j. MK 75593/2017 OLP takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra kultury ze dne 5. 12. 2017, kterým zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 28. 7. 2017, č .j. MK 47272/2017 OPP o zamítnutí žádosti žalobce o povolení k restaurování, formulovanou jako žádost „o udělení povolení k restaurování v oboru: restaurování nástropní a nástěnné malby“. 2. Žalobce namítá, že byl napadeným rozhodnutím přímo zkrácen na svých právech. K odstavci 1.1 napadeného rozhodnutí namítá, že štuková kytice je retušovaný originál, kdy se retuš uplatňuje pouze na místech s absencí barevné vrstvy a nemůže tudíž působit přeretušovaně. Omylem je také tvrzení, že malba neobsahuje figurální motivy. Kromě alegorických postav a personifikací je plná mořských živočichů a medúz, stylizovaných rostlinných a živočišných motivů. Není zde ani podstatné, jestli je restaurován figurální nebo ornamentální motiv, protože problematika a postup restaurování je totožný. Rozdíl by byl pouze v případné rekonstrukci v barvě, či hmotě. 3. K odstavci 1.3 rozhodnutí namítá, že pokud je známo, tak restaurátorský průzkum je samostatně prováděný úkon před samotným restaurováním a je mu věnována samostatná dokumentace. Je důležitý zejména pro vyjasnění koncepce restaurování a badatelskou činnost. Proto stačí mnohdy pouze odkaz v samotné restaurátorské dokumentaci nebo zmínka o jeho rozsahu a metodice. Chybou zcela nepochybně není absence restaurátorského průzkumu vypovídající o stavu památky a malířské technice. 4. K odstavci 2.1 namítá, že není pravdou, že chybí fotografie z průběhu restaurování. Jednotlivé etapy jsou zřetelně vyobrazeny v přiložených fotografiích. Žalobce nesouhlasí s tím, že podmínkou kvalitního restaurování je přítomnost figurálního motivu. Je to právě citlivost techniky a rozsahu poškození díla, které dokazují náročnost a odbornost zásahu. 5. K odstavci 2.2 rozhodnutí namítá, že pokud je míra zpráškovatění v toleranci, pak není důvod přikročit k předzpevnění, jelikož existuje riziko zapenetrování nečistot do póru malby. Odpovědnost za úkony byla na vedoucím práce a ten se rozhodl dle svého nejlepšího svědomí a zkušeností. Žalovaný si v odůvodnění protiřečí, když zavrhuje použití vlhčených zábalů (navíc odizolovaných netexem) na odstranění ztmavlých květů a naopak doporučuje místo PUR pěny lehčenou vápennou omítku, která by místo značně provlhčila, přetížila a způsobila tak na malbě rozsáhlé mapy a ztmavlá místa. 6. K odstavci 3.1 namítá žalobce, že žalovaný vytýká pouze kvalitu náčrtu a nedostatek fotografií, což je subjektivní pohled, ale podle názoru žalobce mají dostatečnou vypovídací hodnotu a dobrou kvalitu, odpovídající tehdejším možnostem. K samotnému restaurování a obsahu textové části nemá žalovaný závažné připomínky. Je proto s podivem, že tato dokumentace byla žalovaným v předchozím řízení nejprve přijata a následně zcela účelově vyřazena, což svědčí o tom, že žalovaný a jeho pracovníci jsou vůči žalobci z neznámého důvodu zaujati. 7. K odstavci 4.1 namítá, že výtky žalovaného vycházejí z neznalosti celkové problematiky restaurování, když zmíněná „rušící vrstva nečistot“ se nenachází pouze na povrchu, jak se domnívá žalovaný, ale jedná se o celkové ztmavnutí omítkových vrstev vlivem dlouhodobého zatékání. Po konzultaci s památkáři se nepřikročilo k rekonstrukci, ale úsek byl restaurován s přiznáním trvalého následku degradačních procesů. Proto jsou výtky žalovaného nedůvodné, založené na chybné interpretaci. 8. Žalobce dále poukazuje na to, že u zbývajících dokumentací se žalovaný zabývá zcela subjektivních pohledem na kvalitu provedených retuší a rekonstrukcí se snahou zpochybnit odborné schopnosti žalobce a jeho výtvarný cit. K tomu žalobce podotýká, že v době realizace prací se nacházel v pozici studenta pod odborným vedením, které jeho zásahy bedlivě sledovalo po celou dobu a k provedení nemělo v celém průběhu sebemenší výtky, což bylo stvrzeno i samotnou bezproblémovou kolaudací díla. O nízké míře kompetence žalovaného svědčí mimo jiné například zamítavý postoj k použití BEVY 371 u temperových technik, kdy není problém ani tak v samotném konsolidantu, ale spíš v koncentraci a použitém rozpouštědle. 9. Dále žalobce vytýká rozhodnutí žalovaného, že nemá potřebné náležitosti, pokud jde o odůvodnění, neboť považuje za nepřípustné, aby správní orgán opisoval do odůvodnění předchozí obsah rozhodnutí včetně doslovného přepisu podání žalobce. Rozhodnutí žalovaného považuje za nepřezkoumatelné, když nepřezkoumatelnost spatřuje v nedostatku důvodů rozhodnutí a skutečnost, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje další zásadní doplnění. Jedná se tak o závažné vady řízení, navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí 10. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Uvedl, že v napadeném rozhodnutí bylo dostatečně odůvodněno, proč není možno vyhovět žalobci a udělit mu povolení k restaurování v požadované specializaci, když důvodem byla skutečnost, že nepředložil nejméně tři restaurátorské práce ve specializaci restaurování malířských uměleckých děl – nástěnných maleb, kterými by prokázal své odborné schopnosti podle § 14a odst. 4 písm. b) zákona č. 20/1987 Sb. s tím, že předložené dokumentace restaurátorských prací jsou nedostatečné tak, jak je objasněno v rozkladem napadeném rozhodnutí. Ministerstvo kultury své závěry opírá o znalecký posudek Národní galerie v Praze ze dne 29. 11. 2012, k jehož obsahu se před vydáním rozkladem napadeného rozhodnutí žalobce nevyjádřil, ačkoliv mu to bylo řádně umožněno. Žalovaný zdůraznil, že žalobce v žalobních námitkách nevyvrátil podstatnou vadu předložených restaurátorských dokumentací, kterou konstatuje znalecký posudek Národní galerie v Praze č.j. NG 1712/2012 ze dne 29.11.2012, a to skutečnost, že dokumentace neobsahují komplexní restaurátorský průzkum a jeho vyhodnocení v souladu s ustanovením § 14a odst. 6 zákona č. 20/1987 Sb. Žalobce tak nikterak nevyvrací existenci zřejmých a podstatných vad jím předložených dokumentací. Žalovaný zdůrazňuje, že jednotlivé žalobní námitky směřují převážně vůči zjištěním uvedeným ve znaleckém posudku, že se k tomuto posudku měl žalobce možnost vyjádřit před vydáním rozkladem napadeného prvoinstančního rozhodnutí, avšak neučinil tak. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno na žádost, uplatňuje se zde v plném rozsahu zásada koncentrace řízení dle § 82 odst. 4 správního řádu a žalobce nemůže konkrétní námitky vůči znaleckému posudku uplatňovat až v rozkladu, případně v podané žalobě. 11. I z věcného hlediska však námitky uvedené v žalobě považuje za nedůvodné. Námitku ohledně kvality retuše uvedenou v odstavci 1.1 jednoznačně vyvrací znalecký posudek a argumentace žalobce nemůže nic změnit na skutečnosti, že v dokumentaci absentuje restaurátorský průzkum. Není pravdou, že by znalecký posudek uváděl, že malba neobsahuje figurální motivy. Posudek uvádí: „Jedná se o ornamentální malbu, která svou náročností neodpovídá náročnosti kategorie restaurování malířských uměleckých děl – nástěnných maleb, která zahrnuje restaurování figurální malby“. Z uvedeného je patrné, že posudek hodnotil rozsah náročnosti předložené restaurátorské práce ve vztahu k rozsahu náročnosti potřebnému k prokázání náležitých odborných schopností pro udělení povolení v požadované specializaci, která zahrnuje i restaurování figurální malby, což je podstatný rozdíl. Žalovaný se vyjádřil k jednotlivým námitkám, žádné z těchto námitek neshledal důvodnými, a to zejména pokud jde o nedostatky v dokumentaci restaurování. K námitce týkající se odstavce 2.2 konstatoval, že žalobce nikde v textové části dokumentace neuvádí, že by míra zpráškovatění malby byla v toleranci umožňující provést čištění bez předfixáže, ani jinak svůj nevhodný postup v textu neodůvodňuje s tím, že to vše mělo být obsahem zákonem požadovaného restaurátorského průzkumu, který ale žalobce neprovedl. Odkaz žalobce na odpovědnost vedoucího práce není důvodný, neboť žalobce jako žadatel měl povinnost předložit samostatně provedené práce, jak bylo výslovně uvedeno v § 14a odst. 4 písm. b) zákona č. 20/1987 Sb. Vyjádřil se také k námitce podjatosti ze strany žalobce, kterou neshledal důvodnou. K většině námitek týkajících se konkrétního p