5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 7/2020- 35 - text 8 11 Ad 7/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudkyň JUDr. Jitky Hroudové a JUDr. Hany Veberové v právní věci žalobce: M. B., narozen X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Kuchyňkou sídlem Moravské náměstí 15, 602 00 Brno proti žalované: Vězeňská služba České republiky, IČO 00212423 sídlem Soudní 1672/1a, 140 67 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované z 12. 11. 2019, čj. VS-134074-10/ČJ-2019-80000P-PK takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou původně podanou u Krajského soudu v Brně a postoupenou Městskému soudu v Praze domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalované, kterým generální ředitel žalované zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno z 15. 4. 2019, čj. VS-11427-12/ČJ-2019-803070-ŠKODY (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Správní orgán prvního stupně uvedeným rozhodnutím rozhodl dle § 95 odst. 1 a 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), že žalobce odpovídá bezpečnostnímu sboru za škodu a uložil mu povinnost uhradit 3 500 Kč. 2. Škodu měl žalobce způsobit tím, že jako vrchní inspektor strážní služby při sepisu seznamu osobních věcí odsouzené, A. H., nepřekontroloval protokol o jejím zadržení a neověřil, zda je mezi jejími osobními věcmi náušnice ze zlatého kovu s kamenem. Paní H. si následně stěžovala na ztrátu náušnice, kterou se nepodařilo nalézt. Žalobce dle správního orgánu prvního stupně porušil § 63 odst. 2 písm. b) nařízení generálního ředitele č. 23/2014, o vězeňské justiční stráži. Výši škody stanovil správní orgán ve výši, která byla odsouzené na základě její stížnosti uhrazena Vězeňskou službou. II. Žaloba 3. Žalobce nesporoval, že jako vrchní inspektor převzal věci odsouzené, převzetí potvrdil, převzaté věci nepřekontroloval a následně bylo zjištěno, že došlo ke ztrátě náušnice. Namítal však vadu výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a pochybení při zjišťování výše škody. 4. Vadu výroku prvostupňového rozhodnutí spatřoval v tom, že z něj nevyplývá, jakého porušení povinností se měl dopustit. Skutek je popsán v odůvodnění rozhodnutí, není však vymezen v jeho výroku, což má dle žalobce za následek zmatečnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Žalovaná tuto námitku žalobce nijak nereflektovala a v napadeném rozhodnutí se k ní nijak nevyjádřila. 5. Ohledně výše škody žalobce namítl, že nebyla dostatečně specifikována a prokázána. Správní orgány vycházely v zásadě pouze z tvrzení paní H., že pár náušnic koupila za 8 500 Kč. Své tvrzení ovšem ničím neprokázala, a ačkoliv uvedla místo, kde náušnice koupila, nedokázala přesně určit kdy. Doložila pouze ne zcela ostrou fotografii, na níž má být náušnice vidět, a sdělila, že druhou náušnici z páru darovala jiné osobě, snad své sestře. Správní orgány přesto vyšly z toho, že náušnice koupila v uvedené zastavárně na brněnském Cejlu, ačkoliv to nebylo ničím prokázáno. Provozovatel zastavárny pouze uvedl, že není schopen určit cenu náušnic, a předložil obdobný pár za 6 990 Kč s tím, že nejnižší cena tohoto typu náušnic je 6 000 Kč. 6. Tyto úvahy nemohou být dostatečným podkladem pro určení výše škody, která se musí odvíjet od hodnoty náušnic, které pořídila odsouzená. Částka 3 500 Kč ani není polovinou z částky 6 990 Kč a navíc jedna náušnice z páru nemá hodnotu poloviny hodnoty celého páru, ale výrazně nižší – v podstatě pouze cenu materiálu. Materiál náušnice nebyl přesně znám, není proto ani jasné jakou ryzost mělo zlato, z nějž byla náušnice vyrobena, a z jakého materiálu byl vyroben kámen v náušnici. Výše škody musí být zjištěna jednoznačným způsobem, např. znaleckým posudkem. 7. Nepřiléhavá je i argumentace žalované, že odsouzená mohla hodnotu náušnice vnímat jinak. Naopak nebylo nijak přihlédnuto k tomu, že náušnice byla obnošená, ačkoliv odsouzená uvedla, že ji koupila v říjnu nebo listopadu 2017. Žalobce dále nebyl ani jednou informován o průběhu řešení stížnosti odsouzené a nemohl se k němu vyjádřit. 8. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí žalované a uložil jí uhradit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaná primárně poukázala na to, že žalobce je ve služebním poměru k České republice a žalovaná vůči němu plní práva a povinnosti České republiky. Proto měla žaloba směřovat proti České republice – Generálnímu ředitelství Vězeňské služby České republiky. 10. K obsahu žaloby žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se vypořádala se všemi námitkami žalobce. Poukázala na to, že není pochyb o tom, že žalobce porušil své povinnosti. Výrok i odůvodnění rozhodnutí splňují náležitosti požadované služebním zákonem. Výše škody byla stanovena řádně. Přesnou výši škody není možné zjišťovat tak, aby náklady na samotné zjišťování mnohonásobně převýšily vzniklou a uznanou škodu. Hodnotu náušnice nelze redukovat pouze na cenu materiálu a práce, neboť je nutno zohlednit např. i hodnotu citovou. 11. Žalovaná zároveň upozornila na to, že odvolání žalobce směřovalo formálně pouze do odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Žalovaná však odvolání řádně projednala, neboť opačný postup považovala za přepjatý formalismus. V souvislosti s podanou žalobou však navrhla, aby se soud zabýval i otázkou přípustnosti odvolání. 12. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Obsah správního spisu 13. Ze spisového materiálu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti. 14. Policisté u paní H. 6. 2. 2018 nalezli při prohlídce v rámci jejího zadržení mj. náušnici ze žlutého kovu s kamenem. Převzetí paní H. věznicí potvrdil 9. 2. 2018 žalobce. Žalobce s paní H. sepsal seznam odebraných věcí, ve kterém není náušnice uvedena. Uvedena není ani v protokolu o osobní prohlídce z 12. 2. 2018. Paní H. si 14. 2. 2018 stěžovala, že jí nebyla vrácena zlatá náušnice s bílým kamenem. Uvedla, že za pár náušnic zaplatila 8 500 Kč a ztracenou náušnici si cení na 4 500 Kč. Předložila svou fotografii, na níž na sobě má jednu žlutou náušnici oválného tvaru s tmavým oválným kamenem uprostřed a dva oválné žluté prsteny podobného stylu, z nichž jeden má oválný rudý kámen. Uvedla, že náušnici koupila v zastavárně v Brně na Cejlu v říjnu či listopadu 2017. 15. Stížnost paní H. byla posouzena jako důvodná s tím, že žalobce nepostupoval dle § 63 odst. 2 písm. b) NGŘ č. 23/2014, který stanoví, že vrchní inspektor strážní služby ve vazební věznici nebo ve věznici s oddělením pro výkon vazby organizuje a zajišťuje příjem vězněných osob do věznice, přičemž překontroluje a potvrdí převzetí osobních věcí přijímané osoby na příslušném dokladu. Osobní věci paní H. žalobce nepřekontroloval, případně neupozornil hlídku policie, že v osobních věcech chybí náušnice uvedená v protokolu o zadržení paní H. 16. Ohledně zjištění výše škody požádala věznice o součinnost policii ČR. Policie provedla šetření v zastavárně, kde hovořila s jednatelem společnosti, která zastavárnu provozuje. Ten po předložení fotografie paní H. uvedl, že se jedná o náušnice, které si nechává vyrábět a poté je v zastavárně prodává. Náušnice vždy obsahují 5,5 g zlata a skleněný kámen různé barvy. Cena náušnic se pohybuje od 6 000 Kč výše. Přesnou cenu náušnice paní H. nebyl schopen určit, nicméně předložil totožný pár náušnic s růžovým kamenem, které prodává za cenu 6 990 Kč. Z fotografie, kterou policie přiložila ke svému přípisu je zřejmé, že se jedná o náušnice tvarem a vzhledem obdobné náušnici na fotce paní H. 17. Ředitel vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno vydal 22. 11. 2018 oznámení o náhradě škody, čj. VS-4566-28/ČJ-2018-803070-700. Dle něj odpovídá věznice za škodu, která vznikla paní H. ztrátou náušnice, a je proto povinna jí uhradit 3 500 Kč. Paní H. s uhrazenou výší škody souhlasila. 18. Ředitel vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno upustil dne 19. 12. 2018 od uložení kázeňského trestu u žalobce, který se dopustil kázeňského přestupku dle § 50 odst. 1 a 2 písm. a) služebního zákona skutkem popsaným ve výroku rozhodnutí ředitele, čj. VS-9312-26/ČJ-2018-803020-13. Ze spisu nevyplývá, že by se žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolal. 19. Ředitel vazební věznice prvostupňovým rozhodnutím rozhodl, že žalobce odpovídá bezpečnostnímu sboru za škodu ve výši 3 500 Kč, kterou způsobil porušením svých povinností při výkonu služby. V odůvodnění rozhodnutí popsal škodní jednání shodně jako ve výroku kázeňského rozhodnutí. Ohledně škody odkázal ředitel vazební věznice na informace poskytnuté provozovatelem zastavárny a uvedl, že škodu zavinil svým jednáním výlučně žalobce, proto je povinen ji celou nahradit. 20. Odvolání žalobce zamítl generální ředitel žalované napadeným rozhodnutím. K výši škody uvedl, že byla zjiš