9 Ads 83/2014 — Nejvyšší správní soud

14 A 103/2021- 33 - text 7 14 A 103/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Jana Kratochvíla ve věci žalobce: HOTEL AMBASSADOR ZLATÁ HUSA spol. s r.o. sídlem Václavské náměstí 840/5, 110 00 Praha 1 zastoupený advokátem JUDr. Ing. Václavem Chumem, LL.M., advokátem sídlem Sokolská 1788/60, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1 o žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 16. 2. 2021, č. j. MPO 194385/21/51400, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení usnesení žalovaného ze dne 16. 2. 2021, č. j. MP 194385/21/51400 (dále jen „napadené usnesení“), kterým žalovaný zastavil řízení o žalobcově Žádosti o podporu COVID – Nájemné Výzva 2 ze dne 10. 11. 2021 (dále jen „žádost“), a to dle § 14j odst. 4 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“). 2. Žalobce žádal o poskytnutí podpory pro svou provozovnou, jejíž provoz byl usnesením Vlády České republiky č. 1079 ze dne 21. 10. 2020 zakázán nebo omezen. V žádosti žádal o podporu ve výši 1 350 000 Kč, poskytovanou na základě usnesení vlády č. 550 ze dne 18. 5. 2020 a usnesení vlády č. 1037 ze dne 14. 10. 2020. Podmínky poskytování podpory upravovala „Výzva 2 k Programu podpory podnikatelů postižených celosvětovým šířením onemocnění COVID-19 způsobeného virem SARS-CoV-2 ‚COVID – Nájemné‘“ (dále jen „Výzva 2“). V žádosti žalobce prohlásil, že „splňuje obecné podmínky pro poskytnutí podpory ve smyslu Výzvy 2, a to s výjimkou podmínky stanovené v čl. 4.1. písm. d) Výzvy 2“, podle které žadatel nesmí být „spřízněnou osobou s pronajímatelem prostor provozovny“. 3. Standardizovaný formulář k podání žádostí o podporu z daného programu podmiňoval podání žádosti vyplněním čestných prohlášení v předem určeném znění (čestné prohlášení příjemce podpory a čestné prohlášení pronajímatele). Žalobce chtěl z důvodu nedodržení podmínky dle čl. 4.1. písm. d) Výzvy 2 čestná prohlášení upravit, což formulář neumožňoval. Proto žádost podal datovou schránkou bez použití daného formuláře, čestná prohlášení přiložil v upravené formě. 4. Žalovaný vyzval žalobce k odstranění vad podání. Vytýkanými vadami byly tyto skutečnosti: a) [dle bodu 9.4 a) Výzvy 2] čestné prohlášení pronajímatele neobsahovalo ustanovení o spřízněnosti pronajímatele a žalobce; b) [dle bodu 9.4 a) Výzvy 2] čestné prohlášení příjemce podpory bylo rovněž upravené v otázce spřízněnosti; c) [dle bodu 9.4 c) Výzvy 2] žalobce nedodal doklad potvrzující uhrazení obvyklé výše nájemného za alespoň dva po sobě jdoucí měsíce z období od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020. 5. Na výzvu k odstranění vad reagoval žalobce přípisem ze dne 22. 1. 2021. Dodatečně dodal doklad potvrzující uhrazení obvyklé výše nájemného dle bodu 9.4 c) Výzvy 2. K podmínce neexistence spřízněnosti mezi pronajímatelem a žadatelem o podporu žalobce uvedl, že si je vědom, že tuto „zvláštní“ podmínku nesplňuje (žalobce je společností s pouhými dvěma společníky, oba společníci zároveň vlastní ve společném jmění manželů provozovnu, ve které žalobce podniká, žalobci ji pronajímají). Splňuje nicméně „obecné“ podmínky poskytnutí podpory. 6. Žalovaný napadeným usnesením řízení zastavil. Zdůraznil, že Výzva 2 obsahuje řadu podmínek, které však nejsou děleny na „obecné“ a „speciální“. Není na vůli žadatele, aby si volil, kterými částmi Výzvy 2 se cítí být vázán a kterými nikoli. Pravidla nepřipouštějí ani individuální úpravy podmínek čerpání podpory na základě podání žádosti s výhradou. Žalovaný je vázán zněním zveřejněné Výzvy 2 a zachování rovnosti podmínek oprávněných žadatelů neumožňuje její změny ad hoc. Jedna z podmínek výslovně stanoví, že osoby pronajímatele a oprávněného žadatele nesmí být spřízněné. Kdo podmínku nesplňuje, nemůže být oprávněným žadatelem. V posuzované věci jsou přitom žalobce a pronajímatel osobami jednajícími ve shodě ve smyslu ustanovení § 78 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích“). II. Obsah žaloby 7. Žalobce považuje rozhodnutí za nezákonné, a to z následujících důvodů. 8. Podle žalobce musí být přípustné změnit text čestného prohlášení, aby odpovídalo pravdě. Neumožnění úpravy čestného prohlášení je procesní překážkou bránící v čerpání podpory. 9. Žalobce z procesní opatrnosti namítá také nepřezkoumatelnost rozhodnutí, která má spočívat v nedostatečně konkrétně uvedených důvodech zastavení řízení. Žalobce z napadeného usnesení dovozuje, že důvodem zastavení řízení bylo pouze formální odchýlení se od znění předepsaného vzoru čestného prohlášení. 10. Žalobce dále namítá, že samotný fakt, že čestné prohlášení po textové stránce neodpovídá bezezbytku textaci Výzvy 2, není důvodem pro zastavení řízení. 11. Podle žalobce žalovaný pouze mechanicky uplatňoval ustanovení podzákonného předpisu Výzvy 2 nesouladně s obecnými ustanoveními Výzvy 2 a normami vyšší právní síly. 12. Žalobce dále tvrdí, žalovaný stanovil pravidla, podle kterých sám z pozice správního orgánu posuzuje žádosti. Tím se stává soudcem ve vlastní věci. Přezkum postupu žalovaného je pak možný až ve správním soudnictví. Výzvu 2 však žalobce neměl možnost napadnout přímo, samostatně. 13. Podle žalobce není vůbec zřejmé, proč byla podmínka čl. 4.1 d) do Výzvy 2 zařazena. Je podle něj zřejmě diskriminační povahy. Vztah spřízněnosti (podrobněji popsaný v citovaném ustanovení Výzvy 2) nemůže sám o sobě zakládat důvod nepřiznání podpory, protože žalobcův vztah k pronajímateli neměl žádný vliv na povinnost platit nájemné. Nadto v navazující Výzvě 3 už daná podmínka obsažena nebyla. III. Vyjádření žalované 14. Podle žalovaného nebyla důvodem zastavení řízení úprava čestného prohlášení, ze kterého byly vyňaty pasáže odkazující na vybrané podmínky výzvy. Důvodem zastavení byl prostý fakt, že žalobce dané podmínky nesplnil. Nejedná se tak o žádný přepjatý formalismus, jak nastínil žalobce. 15. Tvrzení žalobce o nezákonnosti, nesprávnosti úředního postupu či diskriminaci žalovaný odmítá. Žalobce je navíc nijak blíže nevysvětlil. 16. Argumentaci žalobce, že žalovaný sám stanovil pravidla, podle kterých posuzuje žádosti, tudíž je soudcem ve vlastní věci, je podle žalovaného třeba odmítnout. Je naprosto běžné, že ústřední orgány státní správy realizují podobné výzvy a stanovují jejich pravidla. 17. Žalovaný dále poznamenal, že je zcela v kompetenci vlády, respektive ministra a jeho ministerstva, aby rozhodli, zda a jakým konkrétním způsobem budou podnikům omezeným v důsledku celosvětové pandemie poskytovat podporu. Tedy je v jejich kompetenci stanovit podmínky získání podpory, včetně určení okruhu oprávněných žadatelů. Na dotace ostatně není právní nárok, což stanoví i čl. 8.9 Výzvy 2. 18. Žalovaný odmítl, že by žalobce diskriminoval. Připomněl, že žalobce načerpal od žalovaného na veřejné podpoře celkem 16 139 475 Kč. Ani okruh žadatelů nebyl stanoven diskriminačně. 19. Dále žalovaný uvedl, že podmínky Výzvy 2 nejsou diskriminační. Pouze jsou úmyslně stanoveny tak, aby zúžily okruh oprávněných žadatelů na mikro, malé a střední podniky, které nejsou součástí konsolidačních celků, osobami ovládanými a ovládajícími, ani součástí podobných ekonomických, nebo nadnárodních struktur, u nichž se předpokládá, že v případě podniků právě ekonomicky propojených si v otázce vnitřních plateb, např. nájemného, mohou bez dalšího vyjít vstříc, nikoli se např. penalizovat, sankcionovat, či jinak uvádět do nesnází. To je podle žalovaného i případ žalobce a jeho pronajímatele, se kterým oba tvoří ekonomický celek. Pokud žalobce popisuje, že byl v pozici nájemce pod tlakem pronajímatele, jde o zcela iluzorní představu. 20. Je sice pravdou, že žalovaný později (v rámci Výzvy 3) od požadavku na nespřízněnost žadatelů s pronajímateli upustil. Neučinil tak ovšem proto, že by podmínka byla diskriminační. Důvodem bylo politické rozhodnutí podmínky změkčit v souvislosti s délkou trvání pandemie a jejími negativními dopady v maloobchodě. Nešlo nicméně o jedinou změnu podmínek. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 21. Soud rozhodl o žalobě postupem podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), tedy bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s takovým postupem vyjádřili souhlas. 22. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 23. Podle § 14j odst. 4 písm. b) rozpočtových pravidel „Poskytovatel usnesením řízení zastaví v případě, že žadatel neodpovídá okruhu oprávněných žadatelů o dotaci uvedenému ve výzvě k podání žádosti“. 24. Podle čl. 4.1 písm. d) Výzvy 2 „Oprávněným žadatelem je takový žadatel, který splňuje všechny následující p