8 Afs 51/2007 — Nejvyšší správní soud

14 A 28/2019- 29 - text 9 14 A 28/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobce: SOS-21, nezávislé odborové sdružení pracovníků České pošty IČ: 27059022 sídlem č. p. 21, 679 13 Sloup zastoupen advokátem Mgr. Filipem Červenkou sídlem Mánesova 1374/53, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7 zúčastněná osoba: Česká pošta, s. p. IČ: 47114983 sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí generálního ředitele České pošty, s.p. ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. JID: 1008774/2018/ČP, takto: I. Rozhodnutí generálního ředitele České pošty, s.p. ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. JID: 1008774/2018/ČP a rozhodnutí České pošty, s.p. ze dne 16. 11. 2018, sp. zn. JID: 895853/2018/ČP se ruší. II. České poště, s.p. se nařizuje poskytnout žalobci informaci dle jeho žádosti ze dne 1. 11. 2018 do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Filipa Červenky, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkumu rozhodnutí generálního ředitele České pošty, s.p. ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. JID: 1008774/2018/ČP (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České pošty, s.p. ze dne 16. 11. 2018, sp. zn. JID: 895853/2018/ČP (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) a kterým bylo toto rozhodnutí o odmítnutí žádosti žalobce o poskytnutí informací týkajících se reklamních akcí (financování) sportovních a společenských aktivit Českou poštou s.p. v letech 2014 – 2018 potvrzeno. 2. Žalobce v žalobě namítl, že v uvedeném případě nebyla naplněna definice obchodního tajemství podle § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Podstatou sponzoringu je především veřejné prezentování firmy, loga a dalších údajů za úplatu na různých společenských, kulturních a sportovních událostech. Skutečnost že určitý subjekt něco sponzoruje, tudíž ze své podstaty není možné tajit, nejedná se tedy o tajemství. Stěží lze hovořit o konkurenční významnosti takovéto informace, neboť žalovaná je zcela dominantním subjektem v oblasti poštovních služeb, pro ostatní soutěžitele není informace o sponzoringu nijak konkurenčně využitelná ani významná. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2016, č. j. 9 As 280/2016 – 50, má obchodní tajemství určitou hodnotu jen tehdy, je-li jeho vyzrazení způsobilé se dotknout současného nebo budoucího hospodářského výsledku podnikatele. V tomto případě nemůže poskytnutí požadovaných informací hospodaření povinného subjektu, ani subjektů jím sponzorovaných, nijak ovlivnit. Žalobce namítl, že nebyla splněna výjimka pro neposkytnutí požadované informace podle § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Žalobce odkázal na § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, podle něhož se při poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství. Podle § 2 písm. g) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční kontrole“), se za veřejné prostředky považují veřejné finance, věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty patřící státu nebo jiné právnické osobě uvedené v písm. a) tohoto ustanovení (organizační složka státu, která je účetní jednotkou podle zvláštního právního předpisu, státní příspěvková organizace, státní fond, územní samosprávný celek, městská část hlavního města Prahy a jiná právnická osoba zřízená k plnění úkolů veřejné správy zvláštním právním předpisem nebo právnická osoba zřízená na základě zvláštního právního předpisu, která hospodaří s veřejnými prostředky). Žalobce rovněž odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2018, č. j. 9A 230/2015 – 51, a uvedl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. 3. Česká pošta, s.p. ve svém vyjádření ze dne 13. 8. 2019 uvedla, že si je vědoma toho, že v části své činnosti naplňuje definiční znaky veřejné instituce, když poskytuje množinu tzv. základních poštovních služeb v celospolečenském zájmu. Kromě základních poštovních služeb ovšem zajišťuje celou řadu služeb čistě komerční povahy, které poskytuje jako každý jiný podnikatelský subjekt na plně liberalizovaném trhu. V souladu s § 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím je oprávněna neposkytnout informaci, která je obchodním tajemstvím. Oblast financování sportovních a společenských akcí naplňuje všechny definiční znaky obchodního tajemství, přičemž v napadeném rozhodnutí plně v souladu s judikaturou odůvodnila, v čem jsou jednotlivé znaky obchodního tajemství naplněny. 4. Podle § 69 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.) žalovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. 5. Dnem 1. ledna 2020 se při určení toho, kdo je příslušný rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, začalo postupovat podle § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím, ve kterém je stanoveno, že nelze-li podle § 178 správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů. 6. Tato zákonem předpokládaná situace se týká i dané věci, neboť u České pošty, s.p. nelze určit nadřízený orgán podle 178 správního řádu a z generálního ředitele České pošty, s.p. tak přešla působnost k rozhodnutí o odvolání na Úřad pro ochranu osobních údajů. Proto soud dále jednal jako se žalovaným s Úřadem na ochranu osobních údajů (dále je Úřad). 7. Vzhledem ke změně na pozici žalovaného soud dále uvážil o postavení České pošty, s.p. v dalším řízení, přičemž vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2020, č.j. 10 As 244/2020-40, ve kterém Nejvyšší správní soud v obdobné situace uvedl, že z pohledu ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces povinného subjektu si nelze představit situaci, kdy by správní soud takovémuto subjektu – právnické či fyzické osobě - uložil povinnost poskytnout informace, aniž by byl tento subjekt účasten na řízení a mohl se k věci vyjádřit. Situace nebude jiná ani v situaci, kdy by správní soud „pouze“ rušil rozhodnutí vydané ve druhém stupni, neboť účastenství na řízení nemůže záviset pouze na konečném výroku ve věci samé. NSS tak uzavírá, že v projednávaném případě stěžovatelka jako původní žalovaná a jako povinný subjekt bude v dalším řízení před soudem osobou zúčastněnou na řízení. V této věci dospěl soud tedy k závěru, že České poště, s.p. přísluší postavení zúčastněné osoby. 8. Soud od Úřadu jako žalovaného vyžádal vyjádření k žalobě. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na předcházející hodnocení žaloby Českou poštou, s.p. a dále se zabýval otázkou , komu by měla být v případě úspěchu žalobce ve věci uložena povinnost hradit žalobci náklady řízení. Uvedl důvody, pro které má za to, že by povinnost hradit náklady řízení měla být uložena České poště, s.p. 9. Ze správního spisu vyplývají pro posouzení věci následující relevantní skutečnosti. 10. Dne 1. 11. 2018 žalobce podal žádost o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím týkající se reklamních akcí (financování) sportovních a společenských aktivit žalované v letech 2014 – 2018. 11. Dne 16. 11. 2018 Česká pošta, s.p. vydala rozhodnutí zn. JID: 895853/2018/ČP, jímž odmítla s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím žádost žalobce o informace týkající se reklamních akcí (financování) sportovních a společenských aktivit Českou poštou s.p. v letech 2014 – 2018. Uvedla, že údaje požadované žalobcem jsou obchodním tajemstvím ve smyslu § 504 o.z., jedná se o konkurenčně významnou informaci, která je určitelná, ocenitelná a v příslušných obchodních kruzích není běžně dostupná. Jako vlastník těchto informací má zájem na jejich utajení. 12. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž uvedl, že informace, které požadoval, pocházejí zcela jednoznačně z oblasti sponzoringu. Sponzoring je sice vynaložení finančních prostředků, ale nikoli pro podnikatelskou činnost. Jedná se o tzv. sponzorské dary, které má podnikatel možnost poskytnout jiné osobě či jinému právnímu subjektu za splnění zákonných podmínek. Nejednalo se o obchodní tajemství podle § 504 o.z., na nějž by se vztahovala výluka podle § 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. 13. Dne 20. 12. 2018 rozhodl o podaném odvolání generální ředitel České pošty, s.p. tak, že odvolání zamítl