1 As 165/2018 — Nejvyšší správní soud

15 A 129/2019- 57 - text 11 15 A 129/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyní Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobkyně: Imex Group s.r.o., IČO 25829050 se sídlem Milíčova 1343/16, Moravská Ostrava zastoupená advokátem JUDr. Radkem Ondrušem se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu se sídlem Na Františku 32, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 12.7.2019 č.j. MPO 54089/2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut její rozklad a potvrzeno usnesení Ministerstva průmyslu a obchodu, Licenční správy ze dne 30.4.2019 č.j. MPO 48312/2005 (dále jen „rozhodnutí Licenční správy“). Rozhodnutím Licenční správy bylo podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu zastaveno správní řízení o žádosti žalobkyně ze dne 12.10.2005 o udělení licence k vývozu vojenského materiálu do Bulharska podané podle § 15 odst. 1 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 38/1994 Sb.“), neboť se žádost stala zjevně bezpředmětnou. 2. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně podala u Ministerstva průmyslu a obchodu, Licenční správy (dále též jen „Licenční správa“) dne 12.10.2005 žádost o udělení vývozní licence k vývozu vojenského materiálu (velkorážového střeliva) do Bulharska. V žádosti navrhla dobu platnosti licence do 31.12.2005; dne 16.12.2005 pak požádala o změnu termínu platnosti licence do 28.2.2006. Dne 30.11.2005 vydalo Ministerstvo zahraničních věcí (dále též jen „MZV“) negativní stanovisko k vydání požadované vývozní licence. Dne 6.2.2006 vydala Licenční správa rozhodnutí č.j. 48312/05/11210/11200, kterým žalobkyni licenci pro vývoz vojenského materiálu do Bulharska neudělila. Rozklad žalobkyně proti tomuto rozhodnutí byl zamítnut rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu ze dne 8.3.2007 č.j. 11576/06/07400/01000. Žalobu, kterou proti zamítavému rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu žalobkyně podala, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22.9.2009 č.j. 6 Ca 107/2007-73 zamítl. Na základě kasační stížnosti žalobkyně však Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15.12.2010, č.j. 9 As 60/2010-125 zrušil zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud v Praze následně rozsudkem ze dne 28.6.2011, č.j. 6 A 274/2010-161 zrušil rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 8.3.2007, č.j. 11576/06/07400/01000 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení byl proveden přezkum závazného stanoviska Ministerstva zahraničních věcí a bylo vydáno další rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 13.5.2015 č.j. 11576/06/52500/01000, jímž byl rozklad žalobkyně znovu zamítnut a rozhodnutí Licenční správy ze dne 6.2.2006 č.j. 48312/05/11210/11200 potvrzeno. 3. Žalobkyně se proti (v pořadí druhému) rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu o rozkladu opět bránila správní žalobou, o níž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14.3.2019 č.j. 8 A 127/2015-60 tak, že rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 13.5.2015 č.j. 11576/06/52500/01000 a rozhodnutí Licenční správy ze dne 6.2.2006 č.j. 48312/05/11210/11200 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Důvodem zrušení správních rozhodnutí soudem byla nepřezkoumatelnost závazného stanoviska MZV. Městský soud v Praze zároveň v rozsudku konstatoval, že vzhledem k časové limitaci doby platnosti požadované licence (do 28.2.2006) bude muset Licenční správa vyhodnotit žádost jako zjevně bezpředmětnou a řízení o ní zastavit podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Následně bylo vydáno rozhodnutí Licenční správy o zastavení správního řízení o žádosti, které bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno. 4. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že po vydání zrušovacího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14.3.2019 č.j. 8 A 127/2015-60 a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení žalobkyně neučinila ohledně žádosti žádné další kroky, a Licenční správa proto s odkazem na zrušovací rozsudek řízení o žádosti zastavila pro zjevnou bezpředmětnost podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Žalobkyně proti rozhodnutí Licenční správy podala rozklad. Podáním ze dne 30.5.2019 žalovanému posléze sdělila, že odstraňuje vadu původní žádosti tím, že navrhuje, aby licence v dané věci byla vydána s dobou platnosti do konce roku následujícího po roce, kdy rozhodnutí o vydání licence nabude právní moci. 5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vyslovil nesouhlas s rozkladovou námitkou, že neaktuální termín platnosti licence uvedený v původní žádosti způsobuje odstranitelnou vadu řízení, k jejímuž odstranění byl správní orgán povinen žalobkyni vyzvat. Žádost o udělení licence dle žalovaného obsahovala všechny obligatorní náležitosti podle § 45 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 2 správního řádu, a nebyl tak důvod, aby byla žalobkyně vyzývána k odstranění vad žádosti ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu. Skutečnost, že žalobkyně žádala o udělení licence na předem vymezené období, je předmětem žádosti, nikoliv její vadou. Správní orgán není oprávněn zasahovat do předmětu žádosti či žadatele instruovat k jakékoliv změně žádosti. Pokud žalobkyně v rozkladu tvrdila, že ji měla Licenční správa poučit o důsledcích neodstranění vady a o postupu podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, pak sama poukázala na rozpor svých tvrzení, protože Licenční správa zastavila řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu a nikoliv podle písm. c) tohoto ustanovení. Na předpokladu existence vady žádosti stavěla žalobkyně i druhou rozkladovou námitku, a sice že tuto vadu odstranila v řízení o rozkladu, když podáním ze dne 30.5.2019 upravila návrh doby trvání požadované licence. Žalovaný v rámci vypořádání této námitky zopakoval, že nejde o vadu žádosti, nýbrž o předmět žádosti, s nímž lze disponovat pouze za podmínek stanovených v § 45 odst. 4 správního řádu ve spojení s § 41 odst. 8 téhož zákona. Tyto podmínky dle žalovaného však naplněny nebyly, neboť v případě žalobkyně se nejednalo o zúžení předmětu žádosti ani její zpětvzetí, nadto žalobkyni nehrozila žádná vážná újma. Žalobkyně také měla možnost požádat o změnu předmětu žádosti (změnu vymezení doby, pro kterou žádá o udělení licence), po celou dobu řízení o to však neprojevila žádnou snahu, přestože byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14.3.2019 č.j. 8 A 127/2015-60 seznámena s postojem soudu o zjevné bezpředmětnosti žádosti. Žalovaný coby správní orgán rozhodující o rozkladu je s ohledem na § 82 odst. 4 správního řádu povinen přihlédnout k novým skutečnostem, jen pokud by šlo o skutečnosti nebo důkazy, které účastník řízení nemohl uplatnit dříve. Žalobkyně však mohla o změnu předmětu žádosti požádat v řadě časových úseků od roku 2005, proto k nově vymezenému termínu platnosti licence nemohl žalovaný přihlédnout. 6. Žalovaný rovněž zpochybnil tvrzení žalobkyně o jejím trvajícím zájmu o udělení licence, neboť od podání žádosti vstoupilo Bulharsko, kam měla žalobkyně v úmyslu vyvézt vojenský materiál, do Evropské unie. Nejedná se už tedy o vývoz, nýbrž o transfer vojenského materiálu v rámci Evropské unie, přičemž k udělení licence k transferu není třeba doložit souhlasné závazné stanovisko MZV. To je nepochybně žalobkyni známo, neboť je držitelkou několika takových transferových licencí. Je jí proto také jistě známo, že o žádosti o transferovou licenci by Licenční správa byla povinna rozhodnout do 30 dnů. To, že žalobkyně nepodala novou žádost (o udělení transferové licence), ale neustále prodlužuje správní řízení o žádosti z roku 2005, svědčí o její motivaci vést správní řízení v rozporu se zásadou rychlosti a zatěžovat správní orgány a soudy vedením řízení o žádosti, jež se stala zjevně bezpředmětnou. 7. V žalobě podané proti napadenému rozhodnutí žalobkyně označila rozhodnutí správních orgánů obou stupňů za nezákonná, dílem předčasná a dílem nepřezkoumatelná. Uvedla, že s žádostí nemohla disponovat a vadu žádosti spočívající v neaktuálně stanoveném termínu platnosti požadované licence napravit od prvního zamítnutí rozkladu. I když soudy opakovaně rozhodnutí žalovaného rušily pro neúplnost dokazování či nepřezkoumatelnost závazného stanoviska Ministerstva zahraničních věcí, žádný z nich tuto skutečnost (míněno vadu žádosti spočívající v neaktuálním termínu platnosti požadované licence) nezdůraznil. Zastavení řízení pro zjevnou bezpředmětnost žádosti bylo proto pro žalobkyni překvapivé. 8. Na skutečnost, že doba platnosti licence požadované v žádosti